Paleontologové popsali nový druh vyhynulého hlavonožce Wyoteuthis linsterorum, jehož fosilie byly nalezeny ve Wyomingu v usazeninách někdejšího vnitrozemského moře. Živočich žil před zhruba 160 miliony let a patřil mezi belemnity, příbuzné dnešních olihní a chobotnic. Jeho vnitřní vápenitá schránka dosahovala v přední části průměru až 60 milimetrů, což z něj činí dosud nejrobustnějšího známého zástupce této skupiny. Odhadovaná délka celého těla včetně ramen činila 55 až 60 centimetrů. Vědci soudí, že vzácnost nálezů může souviset s úzkou potravní nebo habitatovou specializací druhu.

IEEE Spectrum zveřejnil báseň Ralpha Earlea, která hledá společné rysy mezi vývojem aplikací a životem krátkolistých borovic. Autor přirovnává složitou síť větví a kořenů ke zdrojovému kódu a zdůrazňuje, že oba světy spojuje určitá vnitřní logika. Stromy v textu očišťují a ukotvují, zatímco lidská práce směřuje k tvorbě digitálních rozhraní. Earle po kariéře seniorního softwarového inženýra v IBM rozvíjí druhou profesní dráhu jako básník a vydal dvě básnické sbírky.

Výzkumník Clive Roland Boddy tvrdí, že Jeronimus Cornelisz, vůdce vzpoury po ztroskotání lodi Batavia v roce 1629, odpovídá moderním znakům korporátní psychopatie. Cornelisz po odjezdu velitelů převzal moc nad trosečníky, dosazoval loajální spolupracovníky, zastrašoval odpůrce a soustředil zásoby pod svou kontrolu. Jeho skupina podle historických záznamů zavraždila přibližně sto přeživších; docházelo také ke znásilňování a sexuálnímu zotročování žen. Autor studie vidí v jeho jednání obdobu postupů toxických manažerů, jako jsou manipulace, likvidace opozice a vytváření atmosféry strachu. Cornelisz byl nakonec dopaden, odsouzen za vraždy, znásilnění a vzpouru a popraven.

Studie vědců z Texas A&M University naznačuje, že hromadění RNA může přímo poškodit mitochondrie a snížit schopnost buněk vyrábět energii. Pokusy na lidských buňkách i izolovaných mitochondriích spojily přebytek mRNA a dvouvláknové RNA s nižší spotřebou kyslíku a slabším energetickým výkonem. Tento účinek se objevil ještě před spuštěním imunitní reakce. Nerovnováha RNA se může týkat virových infekcí, stárnutí, některých nádorů i neurodegenerativních nemocí. Autoři chtějí objasnit přesný mechanismus a ověřit výsledky v živých organismech; poznatky by mohly pomoci při vývoji RNA léčiv a vakcín.

Vědci v Číně v laboratoři napodobili proces, který by mohl přispívat k ohřevu sluneční koróny na více než milion stupňů Celsia, přestože povrch Slunce má asi 5 500 stupňů. Laserovými impulzy vytvořili plazma na zvlněném plastovém terči, kde vznikaly prstovité struktury a protilehlá magnetická pole. Jejich opětovné propojení, známé jako magnetická rekonexe, uvolnilo energii a zvýšilo teplotu elektronů až zhruba na 820 tisíc stupňů, téměř dvojnásobek oproti pokusu s hladkým terčem. Výsledky podporují hypotézu, že množství drobných erupcí neboli nanovzplanutí může korónu průběžně zahřívat. Experiment však nenapodobuje všechny podmínky na Slunci, takže bude nutné ověřit, jak významný tento mechanismus ve skutečnosti je.

Japonská studie ukázala, že mluvení nahlas soustavně rozšiřuje zornice, zatímco tichá vnitřní řeč vyvolává proměnlivější reakce. Výzkumníci sledovali 80 vysokoškoláků při různě náročných počítacích úkolech. Při jednoduchém počítání v duchu se zornice dokonce zužovaly, u složitějšího úkolu se rozšířily, avšak méně než při hlasitém projevu. Výsledky naznačují, že vokalizace zvyšuje míru mozkového nabuzení kvůli artikulaci, dýchání, pohybové kontrole i zpětné sluchové vazbě.

Vzorky z odkališť opuštěného dolu Mount Painter v australské Arkarooře naznačují, že mikroorganismy mohou přesouvat uran a prvky vzácných zemin k povrchu odpadu. V horních deseti centimetrech se objevily nečekaně vysoké koncentrace těchto látek, pravděpodobně ve formě polymetalických nanočástic. Mikroby podle vědců mění stabilní nerozpustné minerály na pohyblivé koloidní částice, které může při přívalových deštích odnášet voda do okolní půdy a toků. Závěry je ještě nutné potvrdit, studie však upozorňuje na dlouhodobá rizika starých i nově vznikajících důlních odpadů.

Vědci z Johns Hopkinsovy univerzity identifikovali v prostatě zvláštní podtyp bazálních buněk označovaný WIF1+, který se soustředí hlavně v přechodové zóně kolem močové trubice. Právě tato oblast se při nezhoubném zvětšení prostaty často zvětšuje a může zhoršovat močení. Analýza téměř 130 tisíc buněk ukázala, že WIF1+ buňky mají odlišnou genovou aktivitu a jsou častější ve vzorcích se zvětšenou prostatou. Jejich vlastnosti naznačují možnou úlohu při přestavbě tkání a komunikaci s okolními buňkami. Výsledky zatím představují hypotézu, ale mohly by v budoucnu přispět k vývoji cílené léčby.

Korejští fyzici navrhli, že dřívější optický experiment mohl nechtěně realizovat takzvaný časový qubit. Nejde o cestování časem, ale o kvantový stav, v němž může proces současně probíhat ve dvou opačných časových směrech. Metoda využívá provázané páry fotonů ze dvou krystalů a změnou fáze laserového světla obrací řízenou část kvantové interakce. Společný koherentní zdroj navíc umožňuje, aby se oba směry dostaly do superpozice a interferovaly. Závěr vychází z nové interpretace dat včetně měření z roku 2018 a zatím jde o preprint bez recenzního řízení. Specializovaný experiment by mohl prověřit možné využití pro kvantové výpočty a korekci chyb.

Nová studie ukazuje, že olihně a další hlavonožci dokážou ve velkém upravovat RNA, aniž by měnili samotnou DNA. Vědci analyzovali téměř 8 000 míst úprav ve více než 2 000 proteinech olihně dlouhoploutvé. Změny ovlivňují aktivitu, stabilitu, umístění i vzájemné působení proteinů a mohou zasahovat také do fungování mitochondrií či tvorby energie. Nejintenzivnější a nejsložitější úpravy byly nalezeny v optickém laloku, tedy důležité části nervové soustavy. Tento mechanismus dává hlavonožcům mimořádnou biologickou pružnost, skutečný rozsah využívaných variant proteinů však zatím není znám.

Metabolicky podmíněné ztučnění jater (MASLD), které postihuje zhruba třetinu světové populace, nemusí být jednotným onemocněním. Výzkumníci z Mayo Clinic na základě klinických a genetických dat rozdělili pacienty do pěti podtypů označených C1 až C5. Jednotlivé skupiny se lišily rizikem srdečních chorob, selhání jater, rakoviny i nutnosti transplantace. Například podtyp C1 tvořili častěji starší lidé bez obezity, u nichž byl vyšší výskyt rakoviny jater a transplantací, zatímco u C5 hrála výraznější roli genetika. Závěry zatím vyžadují ověření na větších a rozmanitějších souborech, ale mohou podpořit přesnější odhad rizik a individualizovanou léčbu.

Biometrické ověřování voličů používá zhruba 50 zemí jako obranu proti vícenásobnému hlasování a hlasům za zemřelé či nepřítomné osoby. V Bosně a Hercegovině systém při říjnových volbách dosáhl podle úřadů více než 97procentní úspěšnosti ověření, zavádění ale provázely technické potíže, nedostatečné školení a nejasnosti kolem nakládání s daty. Nižší účast může naznačovat omezení podvodných hlasů, technologie však neřeší kupování hlasů, dezinformace ani nátlak na voliče. Brazilský systém kritici spojují s neprůhledným softwarem a absencí papírových hlasovacích lístků. V Nigérii zase chybné ověření otisků či obličeje mohlo některé voliče připravit o možnost hlasovat. Odborníci zdůrazňují, že biometrie vyžaduje transparentní kontrolu, záložní postupy a nemůže nahradit nezávislý dohled nad volbami.

Jihozápad USA dál sužuje megasucho, které od roku 2000 prohlubuje změna klimatu i vysoká spotřeba vody. Nová studie ukazuje, že rychle ubývá také podzemní voda, na niž se při poklesu hladin řek a přehrad spoléhá asi 40 milionů obyvatel povodí řeky Colorado. V horní části povodí, dosud považované za odolnější díky doplňování ze sněhu, ubylo mezi říjnem 2019 a zářím 2022 zhruba 4,6 bilionu galonů podzemní vody; v dolní části to bylo asi 2,5 bilionu galonů. Sněhová pokrývka v horských oblastech dlouhodobě slábne a v roce 2026 dosáhla vrcholu přibližně o čtyři týdny dříve než obvykle. Vědci varují, že další úbytek podzemních zásob může omezit přítoky do řek a zhoršit nedostatek povrchové vody.

Přehled dosavadních studií naznačuje, že nízká i vysoká hladina testosteronu může být spojena s vyšším rizikem fibrilace síní, tedy časté poruchy srdečního rytmu. Riziko by podle autorů mohlo být nejnižší ve střední části běžného rozmezí hormonu, příčinná souvislost však zatím prokázána není. Fibrilace síní zvyšuje mimo jiné riziko mrtvice a může se projevovat bušením srdce, únavou či závratěmi. Studie TRAVERSE zaznamenala více případů fibrilace síní u mužů léčených testosteronovým gelem, jiné souhrnné analýzy ale významné zvýšení rizika nepotvrdily. Autoři doporučují před léčbou hodnotit celkové kardiovaskulární riziko a zohlednit například obezitu, vysoký tlak, alkohol či spánkovou apnoi.

Vědci z Čínské akademie věd vytvořili v laboratoři drobnou svítící kouli z ionizovaného argonu, která se chovala jako elektromagnetický soliton. Vznikla po zásahu wolframové nanohrotné jehly ultrakrátkým laserovým pulzem a udržela svou strukturu výrazně déle než samotný impulz. Měření i simulace ukázaly, že uvnitř plazmatu mohla zůstat zachycena elektromagnetická energie. Modely naznačují, že podobné útvary poháněné mikrovlnami by mohly dosahovat metrů a přetrvat sekundy, tedy připomínat popisy kulového blesku. Výsledek není jeho definitivním vysvětlením, ale nabízí kontrolovatelný způsob dalšího výzkumu i možné využití při ukládání energie.

Marsovské vozítko NASA Perseverance ujelo 11. října celkem 45,22 kilometru a překonalo dosavadní rekord roveru Opportunity, který během let 2004 až 2018 zvládl 45,16 kilometru. Více než 90 procent své trasy Perseverance absolvovalo s využitím autonomního systému AutoNav, jenž vyhodnocuje terén mezi body zadanými týmem na Zemi. Rover při průzkumu analyzuje až 200 000 bodů okolního terénu a za jeden marsovský den může ujet až 412 metrů. Nyní zkoumá západní okraj kráteru Jezero, kde se nacházejí horniny starší než čtyři miliardy let a možné pozůstatky dávných vodních či hydrotermálních prostředí. Jeho vzorky by mohly pomoci objasnit, zda na Marsu kdysi existoval život, avšak budoucnost jejich dopravy na Zemi zůstává po omezení financování programu Mars Sample Return nejistá.

Studie rakouských vědců zkoumala 64 majitelů psů při stresových úlohách sledovaných pomocí EKG a EEG. Krátká možnost hladit a dotýkat se psa po prvním testu nezrychlila bezprostřední zotavení ze stresu. Lidé, kteří se svým psem fyzicky interagovali, však při následném stresovém testu vykazovali slabší fyziologické známky stresu. Dotek se psem tak podle autorů může organismus předem částečně chránit před další zátěží, i když si účastníci tento účinek subjektivně neuvědomovali.

Předběžná studie na makacích naznačuje, že mozková aktivita při zrakovém vnímání rychle střídá obraz, který si jedinec uvědomuje, s obrazem potlačeným mimo vědomí. Při experimentu dostávalo každé oko jiný obraz obličeje; nově zobrazený obraz obvykle převládl ve vědomém vjemu. Záznamy z neuronů ve zrakových oblastech však ukázaly střídání obou reprezentací přibližně 15krát za sekundu. Vědomě vnímaný obraz přitom vyvolával přesnější neuronální odezvu. Výzkum zatím neobjasňuje, jak mozek vybírá obsah vědomí, a jeho závěry omezuje malý vzorek dvou makaků i skutečnost, že studie dosud neprošla recenzním řízením.

Studie naznačuje, že retrovirus PTERV1, který před zhruba čtyřmi miliony let infikoval předky šimpanzů, ovlivnil aktivitu genu spojeného s raným vývojem mozku. Virová vložka v genomu šimpanzů potlačuje gen LINC00662, jenž je u lidí aktivní a podle pokusů podporuje zrání neuronů i růst jejich výběžků. Při vypnutí tohoto genu v lidských mozkových organoidech se nervové buňky vyvíjely méně intenzivně. Odstranění virové vložky z kmenových buněk šimpanzů obnovilo aktivitu genu, vědci však zdůrazňují, že to samo o sobě neprokazuje možnost zásadně změnit vývoj či schopnosti šimpanzího mozku. Rozdíly mezi lidským a šimpanzím mozkem jsou výsledkem mnoha genetických a vývojových vlivů.

Týdenní přehled IEEE Spectrum představuje čtyřnohého robota, který samostatně skládá obří Rubikovu kostku pouze pomocí nohou. Nechybí humanoidní systémy schopné díky zrakové zpětné vazbě tlačit těžké předměty, zvedat náklady a rychle reagovat na pohyb okolí. Pozornost budí také lehká šlachová ruka AthenaZero, která dokáže předměty uchopovat rychle, silně i citlivě. Výzkumníci z ETH Curych zároveň vyvinuli biohybridní roboty z pěstované svalové tkáně a měkké 3D tištěné konstrukce, jež mohou skákat, plavat, chodit a uchopovat. Výběr doplňují novinky o efektivnějším učení pohybu robotů, zemědělských strojích a lunárních vozítkách NASA.