psi

Nová studie ukazuje, že lidé a zlatí retrívři mají společné genetické kořeny pro některé chování. Týmy z Cambridge analyzovaly genetický kód a chování 1 300 zlatých retrívrů a identifikovaly geny spojené s vlastnostmi u lidí, jako je inteligence a mentální zdraví. Objevily 12 genů spojených s podobnými psychologickými funkcemi u obou druhů. Výsledky naznačují, že psi mohou sloužit jako modely pro studium lidských duševních poruch. Tato zjištění přispívají k dalšímu výzkumu v oblasti evoluční psychiatrie.

Američtí vědci zjistili, že dvě třetiny psích plemen obsahují vlčí DNA. Studie ukazuje, že toto křížení nepochází jen z doby před 20 000 lety, kdy psi vznikli z vlků, ale i z nedávnějších interakcí mezi domestikovanými psy a vlky. Výzkumníci zkoumali genetiku tisíců psů a vlků a zjistili, že vlčí předci ovlivnili velikost, čichové schopnosti a osobnost psů. Některá plemena, jako třeba československý vlčák, mají až 40 % vlčí DNA. To, jestli pes má vlčí DNA, se může projevovat na jeho chování, ale není to pravidlem.

Někteří psi projevují k hračkám závislost podobnou lidské závislosti na hazardu nebo online hraní. Výzkumníci z Univerzity v Bernu zjistili, že 33 z 105 zkoumaných psů vykazuje nutkavé chování k oblíbeným hračkám, často je upřednostňují před jídlem nebo interakcí s lidmi. Psi pokračují ve hře i přes únavu nebo zranění, což naznačuje závislostní chování. Podle majitelů takoví psi potřebují stále více hry k dosažení uspokojení. Studie navrhuje, že by další výzkum měl zkoumat spojitost mezi individuálními rysy psů a známými charakteristikami závislostí u lidí.

Studie z univerzity v Budapešti ukázala, že psi mohou přirozeně osvojit jazykové dovednosti podobné dětskému vývoji. Psi dokáží rozlišovat mezi různými hračkami nejen podle vzhledu, ale i podle jejich funkce jako „tahání“ nebo „aportování“. Výzkum zahrnoval osm psů, kteří se naučili při hře s majiteli rozpoznavat rozdílné funkce hraček. Tato schopnost byla prokázána, i když psi neznali konkrétní označení pro nové hračky. Výsledky naznačují, že mechanismy jazykového učení u psů mohou poskytovat nový pohled na vývoj jazykových schopností nad rámec lidských druhů.