Tým z Kalifornské univerzity v Los Angeles poprvé zaznamenal jev zvaný fokusování fononů při pokojové teplotě. V krystalu arsenidu boritého se vibrace přenášející teplo nešířily rovnoměrně, ale vytvářely směrované paprskovité vzorce. Vědci použili nanoskopickou zlatou sondu, která materiál zahřívala a současně mapovala šíření tepla s vysokým rozlišením. Fonony při teplotě kolem 300 kelvinů urazily až 250 nanometrů. Objev by mohl v budoucnu umožnit přesnější řízení tepla v pokročilé elektronice a kvantových počítačích.

Chemici z britské Univerzity v Surrey vytvořili experimentální polymer poly(1,2-dithiolane), který se při teplotě kolem 90 °C rozpadá přímo na plyn. Po ochlazení se jeho molekuly samovolně znovu spojí do pevného materiálu, což by mohlo usnadnit opakované využití. V pokusu posloužil jako vodoodpudivý povlak filtračního papíru, který šlo teplem odstranit a obnovit tak savost papíru. Zahřátím se rovněž podařilo oddělit barvivo přimíchané do polymeru bez složitého dodatečného chemického zpracování. Autoři zdůrazňují, že nejde o náhradu běžných plastů ani přímé řešení plastového odpadu, ale o princip pro vývoj lépe recyklovatelných povlaků a dalších materiálů.

Danica Radovanović v básni „Bezpečná vzdálenost“ přirovnává vzdálený lidský vztah k datům putujícím podmořskými optickými kabely. Světelné impulzy, síťové uzly a pakety zde nahrazují dotek, dech i osobní blízkost. Text zachycuje rozpor mezi pohodlím digitálního spojení a touhou po skutečném setkání. Bezpečný odstup sice chrání před zraněním, zároveň však může proměnit vztah v kontrolovanou, neúplnou komunikaci. Báseň vyšla v zářijovém vydání IEEE Spectrum pro rok 2026.

Sonda Voyager 1 pořídila 14. února 1990 při pohledu zpět ze vzdálenosti 6,4 miliardy kilometrů slavný snímek Země známý jako Bleděmodrá tečka. Planeta na něm zabírala pouhých 0,12 pixelu, krátce nato byly kamery sondy kvůli úspoře energie vypnuty. Fotografii prosazoval astronom Carl Sagan, který v ní viděl připomínku toho, že všichni lidé sdílejí jediný křehký domov. Článek ji spojuje s takzvaným efektem nadhledu a s dnešní dobou digitálního spojení, jež nemusí automaticky znamenat menší osamělost. Pohled z velké dálky podle autora stírá společenské i politické rozdíly a zdůrazňuje vzájemnou provázanost lidstva.

Studie založená na datech 64 761 Britů zkoumala důsledky válečného přídělového systému cukru pro děti narozené kolem roku 1953. Lidé, kteří byli omezení cukrem během prvních tisíce dnů života, měli v dospělosti nižší výskyt několika druhů rakoviny, nejvýrazněji jaterní. Výzkumníci u nich také zaznamenali delší telomery, což může odpovídat pomalejšímu biologickému stárnutí. Účastníci vystavení přídělům si navíc i po desetiletích častěji udržovali jídelníček s menším množstvím cukru a pestřejší stravou. Jde o observační studii, takže nelze s jistotou oddělit všechny vlivy, výsledky však podporují význam nízkého příjmu cukru v raném vývoji.

Nová studie naznačuje, že rozšíření zorniček při překvapení není jen vedlejším projevem vzrušení, ale může mozku pomáhat opustit neaktuální očekávání. U 63 účastníků sledovali vědci při úloze s předvídáním barevných obrazců průměr zorniček i mozkovou aktivitu pomocí EEG. Neočekávané podněty vyvolaly rozšíření zorniček a aktivaci systému spojeného s noradrenalinem, zejména oblasti locus coeruleus v mozkovém kmeni. Lidé s výraznější reakcí lépe upravovali své učení podle změněných podmínek a méně podléhali zkreslení předchozími očekáváními. Reakce tak může fungovat jako rychlé „obnovení“ mentálního kontextu, které usnadňuje učení v nové situaci.

Studie mezi 80 pacienty ve věku 10 až 18 let naznačuje, že dulaglutid podávaný jednou týdně může u diabetu spojeného s transfuzně závislou beta-talasemií fungovat lépe než každodenní inzulin. Po 24 týdnech měli účastníci léčení přípravkem GLP-1 stabilnější hladinu cukru v krvi, nižší průměrnou glykemii a více času v cílovém rozmezí. Na rozdíl od inzulinové skupiny výrazně nepřibírali a objevily se i náznaky snížení přetížení organismu železem. Tento typ diabetu vzniká po poškození slinivky nadbytkem železa v důsledku opakovaných transfuzí. Autoři upozorňují, že výsledky je nutné potvrdit ve větších a dlouhodobějších studiích.

Vědci popsali u bakterie Escherichia coli obranný systém DRT3, který vytváří dvoušroubovici DNA neobvyklým způsobem. Jeden z enzymů při tom používá jako předlohu RNA, zatímco druhý určuje opakující se sekvenci DNA podle dvou aminokyselin ve vlastním proteinu, bez nukleové kyseliny jako šablony. Obě samostatně vzniklé komplementární části se následně spojí do DNA. Systém funguje jako antivirová past: pokud virus vyřadí bakteriální obranu RecBCD, DNA vytvořená DRT3 se hromadí a zastaví růst napadené buňky, čímž omezuje množení viru. Objev naznačuje, že bakteriální imunitní mechanismy mohou skrývat další dosud neznámé způsoby práce s genetickou informací.

Studie publikovaná v časopise The Lancet ukázala, že upadacitinib může u části lidí s vitiligem obnovit ztracenou pigmentaci. Po 48 týdnech dosáhlo výrazného návratu barvy v obličeji 23 až 25 procent léčených pacientů, oproti 6 až 7 procentům ve skupině s placebem. Lék tlumí imunitní reakci, která napadá pigmentové buňky, a jako tableta může usnadnit léčbu rozsáhlých či hůře dostupných míst. V Evropské unii je schválen pro vybrané pacienty od 12 let, nese však i rizika včetně infekcí, akné či pásového oparu. Dlouhodobá účinnost a bezpečnost, včetně přetrvání pigmentace po ukončení léčby, zatím vyžadují další sledování.

Nový výzkum se 892 účastníky v sedmi experimentech zjistil, že lidé si hůře pamatovali obrázky, které si pořídili jako screenshot, než ty, jež pouze sledovali. Efekt se projevil i tehdy, když účastníci věděli, že je čeká test paměti a že si budou moci snímky později prohlédnout. Jedním z možných vysvětlení je takzvané kognitivní odkládání: mozek věnuje méně úsilí ukládání informací, pokud spoléhá na jejich digitální záznam. Roli může hrát také rozptýlení pozornosti při používání telefonu. Autoři nicméně upozorňují, že výsledky předchozích studií nejsou jednotné a fotografie mohou za určitých okolností paměť také podpořit.

Výzkum v norském arktickém fjordu Kongsfjorden ukazuje, že mikroskopické mořské houby mohou hrát dosud přehlíženou roli v ukládání uhlíku do sedimentů. Dokážou velmi účinně zabudovávat rozpuštěné aminokyseliny obsahující uhlík a dusík do své biomasy, čímž omezují jejich přeměnu na oxid uhličitý. V místech s větším podílem hub byl zaznamenán nižší výdej CO2 než tam, kde převládaly bakterie a archea. Vědci identifikovali více než 80 druhů hub zapojených do tohoto procesu, včetně rodu Alatospora, který zůstával aktivní i při nízkém obsahu kyslíku. Studie naznačuje, že pro pochopení uhlíkového cyklu v rychle se měnící Arktidě je nutné mořské houby více zkoumat.

Výzkum na myších ukázal, že po infarktu se drobné srdeční kapiláry mohou přestavovat na cévy podobné tepnám a obcházet tak ucpané koronární řečiště. Tento přirozený mechanismus zlepšuje přívod krve k poškozené části srdce, dosud však nebyl takto podrobně popsán. Vědci zjistili, že krátkodobé podání růstového proteinu VEGF-A tvorbu těchto náhradních cest podpořilo. Ošetřené myši měly lepší prokrvení, menší jizvy a lepší srdeční funkci. Zjištění zatím nelze přímo vztáhnout na lidi, ale může otevřít cestu k léčbě, která po infarktu omezí trvalé poškození srdce.

NASA financuje ranou studii technologie, která by mohla rozšířit možnosti pozorování gravitačních vln v dosud obtížně dostupném pásmu mikrohertzů. Tým vedený Paulem Stankusem z Brookhaven National Laboratory chce namísto laserového spojení mezi vzdálenými sondami sledovat nepatrné zdánlivé pohyby hvězd způsobené deformací časoprostoru. Dvě nezávisle letící družice by současně zaznamenávaly jednotlivé fotony ze stejných hvězd a jejich přesné časy příjmu. Pozemní superpočítače by pak využily kvantový jev korelací fotonů k určení změn zdánlivé polohy hvězd. Devítiměsíční grant NIAC má ověřit, zda lze tento princip škálovat pro použití ve vesmíru.

Paleontologové na plošině Abú Tartúr v Egyptě našli 14 dalších fosilních žraločích zubů v usazeninách souvrství Duwi, které bylo před desítkami milionů let dnem moře Tethys. Nálezy představují pět druhů, čímž celkový počet známých druhů z lokality vzrostl nejméně na sedm. Dva druhy byly dosud neznámé z Egypta a jeden z nich, Scapanorhynchus cf. raphiodon, může být prvním nálezem svého druhu v Africe i jeho nejmladším známým výskytem. Rozmanité tvary zubů ukazují na žraloky obsazující různé ekologické niky v produktivním mořském prostředí. Vědci spojují někdejší hojnost života s výstupem hlubinných vod bohatých na živiny, ale upozorňují, že zuby se nahromadily v delším čase a nepocházejí nutně od žraloků žijících současně.

Studie vědců z Kalifornské univerzity v San Diegu naznačuje, že vzdálené oblasti mozku se při pracovní paměti na okamžik synchronizují pomocí velmi rychlých elektrických vlnění zvaných ripples. Při souběhu těchto rytmů byly nervové buňky v různých oblastech až zhruba o třetinu častěji aktivní současně, což by mohlo pomáhat spojovat například tvář, jméno a vzpomínku do jednoho vjemu. Koordinace se objevovala i mezi oblastmi vzdálenými až 220 milimetrů a mezi mozkovými hemisférami. Při náročnějším úkolu s více obrázky byla synchronizace výraznější a souvisela i s rychlejším rozpoznáním známého obrazu. Výzkum však sledoval pouze 35 pacientů s těžkou epilepsií a neprokazuje, že rytmy samy o sobě lepší paměť způsobují.

Analýza seizmických vln z francouzských podzemních jaderných zkoušek v letech 1977 až 1995 přinesla nové poznatky o kapalném vnějším jádru Země. Vlny zaznamenané v Kazachstánu měnily dobu průchodu o desetiny sekundy, což při cestě napříč planetou ukazuje na proměny materiálu v jádru. Geofyzička Ying Zhouová popsala dosud neznámý typ vlny, která se odráží uvnitř vnějšího jádra. Výsledky naznačují intenzivní mísení a možnou přítomnost rozsáhlých shluků pevného materiálu unášených roztaveným kovem. Lepší poznání těchto pohybů by mohlo pomoci vysvětlit procesy ovlivňující magnetické pole Země.

Studie v časopise Nature Medicine popisuje metodu, která pomocí umělé inteligence odhaduje biologický věk různých orgánů z jediného vzorku krve. Model se nejprve učil rozpoznávat známky stárnutí na více než 25 tisících mikroskopických snímků tkání od 983 zemřelých dárců. Orgány mohou stárnout nerovnoměrně a tkáně vyhodnocené jako starší často vykazovaly více změn spojených se stárnutím či nemocemi. Při ověřování metoda například spojila prodělanou mrtvici s vyšším odhadovaným věkem mozku a Crohnovu nemoc se zažívacím traktem. Test zatím není připraven pro klinickou praxi: vychází převážně z posmrtných vzorků, neprokazuje příčinu nemocí ani schopnost odhalit je před příznaky.

Analýza odpovědí více než 7 700 pracovníků velké zdravotnické organizace v jihozápadní části USA naznačuje, že lidé pracující plně na dálku vykazují nejvyšší pracovní pohodu. Jejich průměrné hodnocení dosáhlo 4,22 bodu z pěti, oproti 4,12 u hybridních pracovníků a 3,89 u lidí na pracovišti. Pracovníci na dálku také o něco častěji popisovali vztah k pracovišti pozitivními výrazy, rozdíl však nebyl statisticky průkazný. Po roce navíc firmu opustilo 7,8 procenta vzdálených pracovníků, méně než u hybridního i kancelářského režimu, i když tento rozdíl rovněž nebyl významný. Statisticky významně se naopak potvrdilo, že vyšší pracovní pohoda souvisí s nižší fluktuací. Autoři upozorňují, že soudržnost týmu závisí spíše na promyšlené komunikaci než na samotné fyzické blízkosti.

Vědci z Institutu Maxe Plancka zkoumali nízké kupovité mraky u Barbadosu pomocí heliového balónového draka CloudKite. Přístroj s optickými systémy vytvořil trojrozměrné mapy velikosti a rozmístění kapek ve vysokém rozlišení. Ukázalo se, že kapky se neshlukují rovnoměrně, ale v malých, velmi lokalizovaných oblastech o velikosti zhruba metru či méně. V těchto místech jsou od sebe vzdálené přibližně milimetr, což výrazně zvyšuje pravděpodobnost srážek a spojování kapek do dešťových kapek. Výzkum může zlepšit popis vzniku srážek v klimatických modelech i přesnost předpovědí počasí.

Astronomové pomocí dosud nejhlubších snímků určili hlavní hvězdné těleso galaxie IC 1101 na průměr asi 1,7 milionu světelných let. Objekt v kupě Abell 2029 je tak podle autorů studie největší dosud známou galaxií; disk Mléčné dráhy je přibližně dvacetkrát menší. Přesné vymezení bylo obtížné, protože řídké hvězdy na okraji splývají se světlem celé kupy galaxií. Po odstranění rušivého rozptýleného světla tým nalezl kolem IC 1101 slabá vláknitá a asymetrická uskupení, jež svědčí o pohlcování menších galaxií. Galaxie tedy má rozpoznatelnou hranici svého hlavního tělesa, zároveň však na okrajích stále nabírá další hvězdy a materiál. Vědci chtějí stejnou metodou hledat další podobně obří systémy.