Studie zmapovala 9 347 datových center po světě a zjistila, že 2 315 z nich leží v oblastech, kde alespoň část roku poptávka po vodě převyšuje dostupné zásoby. Velká centra mohou denně spotřebovat tolik vody jako město s 50 000 obyvateli, především kvůli chlazení založenému na odpařování. Při oteplení planety o 3 °C by se podíl center v oblastech s vodním deficitem mohl během deseti let zvýšit na 33 procent. Zhruba 41 procent zařízení soutěží o vodu přímo s městy a obcemi, dalších 28 procent hlavně se zemědělstvím. Autoři upozorňují na nedostatek transparentních údajů o spotřebě vody a doporučují zohledňovat místní hydrologické limity, využívat odpadní či upravenou mořskou vodu a zlepšit chlazení.

Studie sledující 190 účastníků po několik desetiletí zjistila souvislost mezi dlouhodobou klinickou obezitou a větším objemem abnormalit bílé hmoty mozku ve středním věku. Lidé, kteří byli někdy klinicky obézní, měli po padesátce více než dvojnásobný medián objemu těchto změn oproti lidem bez klinické obezity. Výzkumníci místo samotného BMI zohlednili i metabolické dopady nadbytku tuku, například vysoký tlak, cukrovku či poruchy krevních tuků. Zjištěné změny na magnetické rezonanci mohou souviset s poškozením drobných mozkových cév a kognitivním úpadkem, samy o sobě však neprokazují demenci ani příčinný vztah. Autoři zdůrazňují význam včasné prevence a léčby metabolicky nezdravé obezity.

Nizozemští vědci přemístili 306 metrů čtverečních přírodního slaného mokřadu do největšího vlnového kanálu na světě a 21 hodin jej vystavili silným bouřkovým vlnám. Pokus ukázal, že mokřad ztratil jen sedm milimetrů sedimentu, přestože jeho nadzemní vegetace byla výrazně poškozena. Při vlnách do výšky jednoho metru dokázal porost snížit energii vln až o polovinu, u vyšších vln však účinek nepřesáhl deset procent. Autoři studie navrhují spojovat ochranu a obnovu mokřadů s hrázemi a mořskými zdmi, protože vegetace se po bouři může obnovit a snížit tlak na technickou protipovodňovou infrastrukturu.

Tým z Northwestern University dokázal v kryogenní elektromagnetické pasti izolovat jediný pozitron, tedy antihmotný protějšek elektronu, po dobu několika měsíců. Částice vznikala při radioaktivním rozpadu sodíku, zpomalila se v krystalu wolframu a do Penningovy pasti vstoupila ve formě positronia. V zařízení ochlazeném na 300 milikelvinů ji elektrická a magnetická pole udržela mimo kontakt s běžnou hmotou, který by vedl k anihilaci. Vědci zároveň uměli řídit její kvantový pohyb mikrovlnami a sledovat změny energetických stavů i spinu. Metoda má umožnit mimořádně přesně změřit magnetický moment pozitronu a porovnat jej s elektronem, což představuje přísný test CPT symetrie a standardního modelu.

Dobrovolníci projektu WikiProject AI Cleanup od roku 2023 vyhledávají a odstraňují z Wikipedie strojově vytvořený obsah, který porušuje pravidla encyklopedie. Zatímco dříve šly texty rozpoznat podle nápadných klišé, nyní se editoři zaměřují na jemnější stylistické vzorce, podezřele rychlou produkci článků i chybné citace. Podle konzervativního odhadu nástroje Pangram bylo koncem roku 2025 umělou inteligencí vytvořeno asi 20 procent nových článků a návrhů, začátkem roku 2026 zhruba 15 až 16 procent. Wikipedia zároveň zkouší využít AI ke kontrole zdrojů a vyvíjí nástroje pro odhalování textu vloženého z chatbotů. Debata se však posouvá i k otázce, zda má encyklopedie zůstat výhradně lidským dílem a jak obstát v době, kdy uživatelé dostávají odpovědi přímo od vyhledávacích AI.

Výzkumníci a technologické firmy debatují, zda by jazykové modely mohly mít prožitky či zájmy zasluhující morální ohled. Anthropic zkoumá takzvaný welfare modelů, zatímco šéf Microsoft AI Mustafa Suleyman varuje, že posilování identity a práv AI může zhoršit jejich ovladatelnost a podpořit sebezáchovné chování. Experimenty ukazují, že zásahy do vnitřních reprezentací spojených s pozitivními a negativními výroky ovlivňují volby modelů, nepředstavují však důkaz subjektivního prožívání. Kritici upozorňují, že modely mohou pouze napodobovat vzorce z lidských textů. Shoda panuje alespoň v tom, že firmy nemají modelům tvrdit, že jsou vědomé; spor se vede o to, zda nejistotu aktivně zkoumat a jak zabránit zneužití poznatků.

Výzkumníci z Virginské univerzity analyzovali 1 678 zdokumentovaných případů, v nichž děti uváděly vzpomínky odpovídající životu konkrétní zemřelé osoby. U 1 319 případů s dostupnými časovými údaji činila střední doba mezi úmrtím a narozením dítěte 16 měsíců. Pokud dotyčný zemřel náhle, například při nehodě, násilně či po akutní zdravotní příhodě, byla tato doba kratší: u zcela nečekaných úmrtí dosáhla mediánu 12 měsíců oproti 21 měsícům u očekávaných úmrtí. Souvislost přetrvala i po zohlednění kulturních, náboženských a sociálních faktorů, její statistická síla však byla malá. Autoři neoznačují výsledky za důkaz reinkarnace; jde o pozorovaný vzorec bez jasného běžného vysvětlení.

Vědci na základě fosilií z marockého naleziště Džebel Irhúd vytvořili digitální rekonstrukci obličeje člověka starého přibližně 315 000 let. Nález je považován za dosud nejstarší známé pozůstatky druhu Homo sapiens a posunul známou historii našeho druhu asi o 100 000 let do minulosti. Model vychází z digitálně složené lebky z ostatků více jedinců, nejde tedy o přesný portrét konkrétní osoby. Rekonstruovaná tvář působí překvapivě moderně, zároveň však má robustnější rysy a vystupující čelist. Barva pleti, vlasy a vousy jsou uměleckou interpretací, protože je z fosilií nelze spolehlivě určit.

Mezinárodní tým fyziků pozoroval nový způsob vzniku časového krystalu v dvourozměrném metamateriálu vytištěném na 3D tiskárně. V soustavě 37 propojených prvků se původně chaotické rychlé vibrace postupně spojily do větších a pomalejších vln, až se celý materiál pohyboval v jednotném rytmu. Klíčové byly nevratné interakce mezi sousedními částmi, díky nimž se systém organizoval bez vnějšího periodického řízení. Výpočty a simulace naznačily, že výsledný synchronizovaný stav odolává náhodným poruchám. Podobný jev vědci sledovali i na elastickém prstenci s motory. Výzkum by mohl jednou pomoci řídit vibrace v akustice, měkké robotice či aktivních materiálech.

Americká studie ukazuje, že umělá inteligence dokáže z jediného svodu nočního EKG odhadovat desetileté riziko fibrilace síní, mrtvice, srdečního selhání i úmrtí. Model byl vycvičen na datech téměř 16 tisíc lidí a následně ověřen na dalších dvou rozsáhlých souborech pacientů. Nejvíce informativní mohou být změny srdeční frekvence a elektrického vedení v lehkém spánku, kdy se rychle mění činnost autonomního nervového systému. Po započtení běžných rizikových faktorů systém zlepšil stávající predikce zejména u srdečního selhání. Metoda by v budoucnu mohla rozšířit vyšetření ve spánkových laboratořích a pomoci zachytit ohrožené pacienty ještě před projevy nemoci.

Výzkum Univerzity v Sydney na datech od 11 380 účastníků identifikoval možný cirkadiánní podtyp deprese, spojený s narušenými biologickými hodinami. Přibližně čtvrtina pacientů splnila kritéria zahrnující sezónní proměny potíží, večerní chronotyp, opožděný střed spánku, sociální jet lag a výraznou ranní únavu. Tito lidé častěji uváděli dřívější nástup deprese, závažnější příznaky včetně mánie, psychóz či sebevražednosti a přibírání na váze během epizod. Běžná antidepresiva jim podle studie častěji nepomáhala nebo vyvolávala více nežádoucích účinků. Autoři navrhují dříve zvažovat postupy zaměřené na cirkadiánní rytmus, například světelnou terapii či melatonin, vždy po konzultaci s lékařem.

Klinická studie se 190 lidmi s mírnou kognitivní poruchou nebo časnou Alzheimerovou nemocí zkoumala zevní kontrapulzaci, tedy nafukovací manžety na nohou podporující krevní oběh. Pacienti s plnotlakou terapií vykázali proti kontrolní skupině zlepšení kognitivních funkcí i každodenních schopností; po šesti měsících se zlepšila většina účastníků. Přínosy u části léčených přetrvávaly ještě půl roku po ukončení procedur. Výsledky podporují teorii, že cévní zdraví hraje u demencí významnou roli, důkazy však zatím nejsou dostatečně robustní. Studii financovala firma vlastnící používaný přístroj a je třeba ji ověřit ve větších a dlouhodobějších výzkumech.

Historik fyziky Flavio Del Santo objevil v rakouském archivu dosud nepublikovaný třístránkový rukopis Erwina Schrödingera z poloviny 40. let. Text reaguje na tehdejší spor o to, zda je kvantová náhoda skutečná, nebo ji mohou vysvětlit dosud neznámé skryté proměnné. Schrödinger v něm ukázal chybu v argumentu, který měl skryté proměnné vylučovat, a navrhl matematický model reprodukující kvantové pravděpodobnosti i při následných měřeních. Nešlo však nutně o obhajobu determinismu: Schrödinger dlouhodobě zastával názor, že ani deterministické, ani indeterministické pojetí nelze definitivně dokázat či vyvrátit. Nález tak upřesňuje jeho filozofické postoje a připomíná trvající debatu o povaze reality v kvantové fyzice.

Japonská studie zjistila, že majitelé s vyšší hladinou oxytocinu mívají také kočky s vyšší koncentrací tohoto hormonu. Vyšší oxytocin u koček byl spojen s nižší mírou negativních emocí a nižším kortizolem u jejich majitelů, avšak výzkum neprokazuje příčinný vztah. Vědci sledovali 17 majitelů a 24 koček, měřili hormony z moči a pomocí bluetooth přívěsků odhadovali jejich vzájemnou blízkost. Častější fyzická blízkost kočky souvisela u majitelů s větší energií, zatímco mezi hladinami kortizolu lidí a zvířat se jasná vazba nepotvrdila. Autoři upozorňují na malý vzorek, rozdílné časy odběru i nutnost dalších měření před a po konkrétních interakcích, například hlazení.

Společnost Phantom Neuro zahájila v Austrálii první klinické testy implantátu, který má zlepšit ovládání protéz horních končetin. Zařízení se vkládá pod kůži na předloktí, snímá elektrickou aktivitu svalů a bezdrátově ji převádí na povely pro robotickou protézu. První dva zákroky podle firmy proběhly úspěšně a pacienti hlásí rychlé hojení i stabilní signály. Oproti elektrodám na povrchu kůže má systém omezit problémy s potem, pohybem a nutností časté kalibrace. Technologie je však v rané fázi výzkumu a zatím neumí současně řídit více pohybů, například otáčení zápěstí a prstů.

Studie zahrnující 8 783 Kanaďanů ve věku 35 až 69 let spojila vyšší příjem ultrazpracovaných potravin s častějšími známkami cévního poškození mozku na magnetické rezonanci. Šlo například o změny bílé hmoty a drobná ložiska po poruše prokrvení, která mohou vznikat bez zjevných příznaků. V nejvyšší skupině příjmu mělo tyto nálezy zhruba jedno z devíti osob, oproti přibližně jedné z dvanácti v nejnižší skupině. Souvislost přetrvala i po zohlednění věku, kouření, pohybu, příjmů, vysokého tlaku či cukrovky, avšak při jiných způsobech výpočtu příjmu potravin zeslábla. Výzkum neprokazuje příčinný vztah ani nezjistil jednoznačný dopad na výsledky testů paměti a myšlení; k ověření budou potřeba dlouhodobé studie a intervenční pokusy.

Americký polovodičový průmysl očekává do roku 2030 poptávku po 189 tisících nových pracovníků, zatímco dostupných lidí má být zhruba 62 tisíc. Komunitní vysoké školy proto rozšiřují krátké kurzy, certifikace a učňovské programy pro techniky, kteří obsluhují zařízení, zajišťují kontrolu kvality či provoz továren. Školy spolupracují s firmami jako TSMC a Intel na obsahu výuky a snaží se oslovit i středoškoláky nebo pracovníky ze služeb. Arizonský program Quick Start nabízí desetidenní přípravu a absolvovalo jej už 1 500 lidí. Instituce zároveň využívají exkurze do čistých prostor a virtuální realitu, aby uchazeči poznali náročnost práce ve výrobě čipů.

Studie vědců z Northwestern University a Kalifornské univerzity v Santa Barbaře popisuje možný mechanismus, kterým se chybně sbalené proteiny tau šíří v mozku. Klíčové místo na proteinu odpuzuje vodu, přesto kolem něj vzniká stabilizační vodní „čepička“, která může usnadnit spojování proteinů do škodlivých fibril. Po uvolnění vody se tau proteiny pevně poskládají a mohou dále nabírat další molekuly ve stejném chybném uspořádání. V laboratorních testech růst fibril ustal po chemickém zablokování tohoto místa. Zjištění je zatím rané, ale mohlo by pomoci při vývoji léčiv zaměřených na zastavení šíření tau patologie i při vytváření modelů neurodegenerativních nemocí.

Studie vědců z Kolumbijské univerzity a Kalifornské univerzity v Berkeley ukazuje, že mikroplasty ve vodě nejsou chemicky nečinné. Na jejich povrchu mohou vznikat vysoce reaktivní hydroxylové radikály, které jsou spojovány s poškozováním buněk a DNA. V laboratorních pokusech tento proces vedl ke shlukování bílkovin a k deformaci červených krvinek myšího původu. Největší reaktivitu vykazovaly silně vodoodpudivé částice, protože mění uspořádání molekul vody ve svém okolí. Autoři zdůrazňují, že jde o základ pro další výzkum zdravotních dopadů mikroplastů a možnou úpravu materiálů tak, aby byly méně rizikové.

Po mořské vlně veder z let 2018–2019 se v Beringově moři prudce zvýšil počet kříženců sněžného a Tannerova kraba. Průzkum z roku 2025 zjistil jejich výskyt 13,4krát nad historickým průměrem; téměř polovina komerčně lovitelných krabů byla hybridní. Vědci spojují změnu s kolapsem populace sněžných krabů, kterou oslabil úbytek mořského ledu, oteplení dna a následné hladovění. Méně sněžných krabů podle modelů znamenalo pro hybridy nižší konkurenci i menší tlak predátorů. Dopady na ekosystém a schopnost hybridů rozmnožovat se zatím nejsou jasné, komplikace však mohou nastat při stanovování rybolovných kvót.