Studie v časopise Nature Neuroscience porovnala mozkovou aktivitu šesti živočišných druhů během bdění a celkové anestezie, od lidí a primátů po ryby a hlístice. Ve všech případech se objevily obdobné změny: jednotlivé oblasti nervové soustavy zůstávaly aktivní, ale hůře spolu koordinovaly činnost. Aktivita byla také v čase méně předvídatelná a ztrácela schopnost vytvářet souvislé vzorce. Výsledky naznačují, že anestetika nevypínají mozek jako celek, nýbrž prostorově a časově tříští přenos a integraci informací. Podobnost napříč zhruba 700 miliony let evoluce může přispět k objasnění mechanismů vědomí i účinků celkové anestezie.

Výzkumníci varují, že současné způsoby lidského dohledu nad autonomními AI agenty často vedou k pouhému formálnímu schvalování, nikoli k reálné kontrole. Lidé mohou být zahlceni množstvím informací, podléhat automatizačnímu a ukotvovacímu zkreslení a bez přemýšlení potvrzovat návrhy systému. Autoři proto doporučují do interakcí záměrně vnést určité zpomalení: například nechat uživatele nejprve formulovat vlastní postup nebo je žádat o zdůvodnění rozhodnutí. Organizace by také měly střídat práci s agenty a bez nich a omezovat dlouhé úseky monitorování. Podle autorů není produktivita skutečná, pokud úspory času následně převáží náklady na opravu chyb AI.

Stolice, která po spláchnutí nezanechá výrazné stopy, nemusí sama o sobě signalizovat problém. Její vztlak často souvisí s plyny zachycenými ve stolici, jež vznikají činností střevních mikrobů při fermentaci vlákniny. Výzkumy ukazují, že plovoucí stolice se může objevovat i u lidí se zdravým trávením, ale častěji byla popsána také u některých funkčních střevních potíží či při horším vstřebávání tuků. Pokusy na myších naznačily, že přítomnost střevního mikrobiomu může být pro plování stolice zásadní. Odborníci doporučují sledovat dlouhodobé změny barvy, tvaru a konzistence stolice a při přetrvávajících potížích se poradit s lékařem.

Analýza 69 dřívějších studií zahrnující téměř 4,5 milionu lidí naznačuje, že s nejnižším rizikem demence souvisí sedm až osm hodin spánku za noc. Spánek kratší než sedm hodin byl spojen s o 18 procent vyšším rizikem, zatímco více než osm hodin s nárůstem o 28 procent. Vyšší riziko také souviselo s více než osmi hodinami sezení denně a s pohybem kratším než 150 minut týdně. Autoři zdůrazňují, že jde o statistické souvislosti, nikoli důkaz přímé příčiny; delší spánek může být například i časným projevem probíhajícího onemocnění. Pravidelný pohyb, omezení sedavého času a přiměřený spánek mohou podle nich podporovat zdraví mozku.

Rychlý pokrok jazykových modelů v řešení matematických úloh mění debatu mezi vědci, zejména po tvrzení OpenAI o vyřešení problému existence a hladkosti Navierových–Stokesových rovnic. Pokud by se výsledek potvrdil, šlo by o zásadní posun u jednoho z dosud nevyřešených problémů Milénia. Matematici však kritizují způsob, jímž technologické firmy své výsledky oznamují, a obávají se narušování zavedených akademických norem. Zaznívá také varování, že AI může poskytovat správné odpovědi bez srozumitelných postupů, které by rozvíjely lidské porozumění. Mladí výzkumníci navíc pociťují tlak používat drahé modely, aby neztratili konkurenceschopnost při publikování a hledání pracovních míst.

Studie sledující 17 zkušených nádechových potápěčů během sedmiměsíčního tréninku naznačuje rozsáhlé změny ve funkčním propojení jejich mozku. Posílila se komunikace mezi sítěmi souvisejícími s pozorností, kognitivní kontrolou, smyslovým zpracováním a pohybem. Hipokampus, oblast citlivá na nedostatek kyslíku a důležitá pro paměť, vykazoval silnější spojení s mozečkem a slabší vazby na senzomotorické oblasti. Tyto změny souvisely s lepším výkonem v testech epizodické paměti. Výsledky mohou ukazovat na adaptační neuroplasticitu při opakované kontrolované hypoxii, výzkum je však předběžný, dosud nerecenzovaný a omezený malým výhradně mužským vzorkem.

Studie na potkanech a geneticky upravených zebřičkách naznačuje, že amlodipin, běžně užívaný lék na vysoký krevní tlak, by mohl tlumit některé projevy ADHD. U zvířat snížil hyperaktivitu a impulzivitu, přičemž v jednom srovnání měl na impulzivní chování podobný účinek jako methylfenidát. Analýza dat britské biobanky také ukázala souvislost mezi užíváním amlodipinu a nižším výskytem výkyvů nálady či rizikového chování, nelze z ní však vyvozovat příčinný vztah. Výsledky zatím neprokazují účinnost u lidí a vyžadují klinické studie. Amlodipin má známý bezpečnostní profil, ale může způsobovat například únavu, nevolnost nebo podráždění dásní.

Nová forenzní analýza lebek z pohřebišť u královských hrobek v Abydu přináší další důkazy o možných lidských obětech v raném starověkém Egyptě. Archeoložka Roselyn Campbellová zjistila potenciálně smrtelná poranění u 18 ze 46 dochovaných lebek. Nejčastější byly zlomeniny způsobené údery tupým, širokým předmětem, některé ostatky nesly i stopy po sečných či bodných zraněních. Pohřbení lidé byli zřejmě úředníci nebo řemeslníci spojení s královským dvorem a mohli být usmrceni po smrti panovníka, aby mu podle tehdejší víry sloužili v posmrtném životě. Výzkum se týká období první dynastie, zhruba let 3078 až 2900 př. n. l.

Fyzici z Kjótské a Hirošimské univerzity předvedli novou metodu měření takzvaného W stavu kvantového provázání u tří fotonů. Na rozdíl od dříve běžně měřeného GHZ stavu si W stav zachovává užitečné provázání i po ztrátě jedné částice. Výzkumníci použili optický obvod s diskrétní Fourierovou transformací, který umožňuje určit stav systému jediným měřením místo náročné kvantové tomografie. Metoda správně rozlišila W stav v průměru v 87 procentech případů, tedy nad hranicí potřebnou k prokázání měření tříčásticového provázání. Výsledek může podpořit rozvoj fotonických kvantových počítačů, komunikace, senzorů a kryptografie.

Mezinárodní tým analyzoval údaje ze 93 zemí a zjistil, že státy s vyšší hustotou domácích koček mívají také vyšší skóre životní spokojenosti. Naopak větší výskyt parazita Toxoplasma gondii souvisel s nižší mírou štěstí, přestože kočky jsou jeho hlavním hostitelem. Země s více kočkami překvapivě vykazovaly nižší expozici tomuto parazitovi, což může souviset s hygienou, veterinární péčí, chovem v bytě a socioekonomickými podmínkami. Autoři zdůrazňují, že jde pouze o vztahy na úrovni celých zemí a nelze z nich vyvozovat, že kočka přímo zvyšuje štěstí jednotlivce. Doporučují proto dlouhodobé studie, které porovnají majitele koček s ostatními lidmi.

Studie na potkanech naznačuje, že laterální parafaciální oblast mozku může u části případů hypertenze zvyšovat aktivitu nervového systému a stahování cév. Tato oblast souvisí s řízením dýchání a může reagovat zejména na nízký obsah kyslíku či vysokou hladinu oxidu uhličitého, což by mohlo objasnit vazbu mezi spánkovou apnoe a vysokým tlakem. Vypnutí těchto neuronů u hypertenzních zvířat snížilo tlak na normální hodnoty. Vědci zvažují nepřímé ovlivnění mozkové oblasti přes chemoreceptory v krčních tepnách. Další práce ukazuje, že aktivní forma vitaminu B6 může tlumit související receptor; malá studie u lidí zatím potvrdila oslabení přehnané reakce na nedostatek kyslíku. Zjištění však vyžadují rozsáhlejší klinické ověření.

Vědci z Michiganské státní univerzity testovali u whippetů dědičnou poruchu zraku způsobenou vadnou verzí genu CaBP4. Jednorázově do sítnice vpravili neškodný virus s funkční kopií genu, což zpomalilo zhoršování zraku a výrazně zlepšilo vidění za šera. Léčba podle studie obnovila část poškozených nervových spojení, podpořila růst důležité vrstvy sítnice a zrání synaptických struktur. Účinky přetrvávaly při sledování až tři roky. Zda bude postup stejně účinný u lidí, zatím není jasné, výsledky ale naznačují dosud podceňovanou schopnost dospělé sítnice obnovovat nervové sítě.

Indičtí výzkumníci vytvořili samočinně napájený senzor z česnekových slupek a polyethylenu, který využívá triboelektrický jev při pohybu či tlaku. Jedna vrstva materiálu dosáhla napětí zhruba 210 voltů, dvojitá sestava přibližně 400 voltů, ovšem při velmi nízkém proudu vhodném hlavně pro nenáročné snímání. Materiál si udržel výkon i po šesti měsících skladování a 200 cyklech mechanického namáhání. V demonstraci domácího zabezpečení rozpoznal systém otevření dveří s přesností 92 procent a odeslal upozornění přes Bluetooth do mobilní aplikace. Výzkum ukazuje možnost levného využití běžného bioodpadu v senzorech a při získávání energie z pohybu.

Analýza 120 metrů dlouhého sedimentového jádra ukázala, že utahské Velké solné jezero se během posledních 240 000 let dvakrát výrazně zvětšilo a ztratilo většinu slanosti. Před 30 000 až 16 000 lety existovalo jako jezero Bonneville, které bylo zřejmě skutečně sladkovodní a zabíralo až desetinásobek dnešní rozlohy. Starší jezero Little Valley, před 140 000 až 135 000 lety, bylo rozsáhlé, ale patrně zůstalo mírně slané. Záznamy zároveň ukazují, že při oteplování se jezera v regionu geologicky rychle zmenšovala a jejich slanost rostla. Vědci upozorňují, že současné oteplování zvyšuje odpařování a spolu s lidským odběrem vody prohlubuje zranitelnost jezera.

Malá studie s 31 pravidelnými konzumenty kávy zjistila, že po opětovném zařazení bezkofeinové kávy se účastníci zlepšili ve dvou paměťových testech. U skupiny s kofeinovou kávou se podobné významné zlepšení paměti neprokázalo. Obě varianty kávy ovlivnily složení střevního mikrobiomu a účastníci uváděli nižší stres, depresivní pocity i impulzivitu. Kofeinová káva byla naopak spojena s nižší úzkostí a lepší pozorností. Vědci předpokládají, že roli mohou hrát polyfenoly, které ovlivňují střevní mikroby a komunikaci mezi střevem a mozkem, výsledky však vyžadují potvrzení ve větších studiích.

Metabolit urolithin A, který mohou střevní bakterie vytvářet ze složek granátového jablka, zlepšil u myší se ztuhlým a selhávajícím srdcem ukazatele srdeční funkce až o 80 procent. Výzkumníci z King’s College London zjistili, že látka omezila zjizvení srdeční tkáně a podpořila její uvolnění mezi stahy. Podobný účinek se projevil také v laboratorně vytvořené lidské srdeční tkáni, patrně díky aktivaci proteinu PKGIα. Výsledky mohou naznačovat nový směr léčby srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí, pro které je málo možností terapie. Dosavadní poznatky však pocházejí jen z pokusů na samcích myší a z laboratorních modelů, takže účinnost u pacientů musí ověřit klinické studie. Autoři zároveň neuvádějí, že by granátová jablka sama o sobě mohla srdeční selhání léčit.

Kanadská předběžná studie u 24 lidí s dlouhým covidem zjistila pomocí PET vyšetření nižší signál markeru dopaminových nervových zakončení v několika oblastech striata. Výraznější změny souvisely s větší apatií, potížemi s pamětí a pomalejším pohybem či čtením. Výsledky podporují hypotézu, že u části pacientů může dlouhý covid zasahovat dopaminový systém, nikoli však zatím přímo dokazovat úbytek neuronů. Autoři navrhují ověřit zjištění na větších souborech a zkoumat léčbu ovlivňující dopamin, například léky používané u Parkinsonovy nemoci. Taková léčba by ale mohla mít vedlejší účinky a pravděpodobně by nebyla vhodná pro všechny formy dlouhého covidu.

Rozsáhlá studie naznačuje, že přísné osm až dvanáctihodinové lačnění nemusí být před většinou běžných odběrů krve nutné. Vědci analyzovali více než 9,7 milionu výsledků od více než 101 tisíc ambulantních pacientů a významný vliv délky lačnění zjistili jen u 10 ze 121 sledovaných ukazatelů. Citlivější byly zejména hladina glukózy, triglyceridů, gama-glutamyltransferázy a lipázy, které byly vyšší u lidí lačnících méně než osm hodin. Autoři proto doporučují upravit pokyny podle konkrétního vyšetřovaného parametru namísto plošného požadavku na lačnění. Studie zatím nemění individuální pokyny lékařů, které by pacienti měli nadále dodržovat.

Vědci v Keni zaznamenali kmen kvasinky Candidozyma auris, který při laboratorních testech odolal všem čtyřem hlavním skupinám protiplísňových léků. Jde o první takový případ v Africe a teprve druhý zdokumentovaný na světě. Izolát pocházel od 28leté pacientky s infekcí operační rány získanou v nemocnici v Nairobi. Genetická analýza odhalila několik mutací spojených s rezistencí; jejich odlišnost od případu z New Yorku naznačuje možný nezávislý vznik této vlastnosti. Patogen se dokáže šířit ve zdravotnických zařízeních a u invazivních infekcí může být úmrtnost vysoká. Autoři proto žádají lepší genomický dohled a rychlejší diagnostiku.

Australští vědci v zaslepeném testu porovnali čerstvé a 24 hodin chlazené, následně ohřáté porce lasagní, butter chicken, dhálu a jablečného crumble. Účastníci dokázali u některých jídel rozpoznat rozdíl, ale pouze butter chicken jednoznačně častěji upřednostnili ve verzi z předchozího dne; získal ji téměř 64 % srovnání. U dhálu a crumble se sice změna projevila, preference však zůstaly vyrovnané, zatímco u lasagní se spolehlivý rozdíl ani preference neprokázaly. Autoři předpokládají, že u kořeněné omáčky se přes noc mohou lépe rozvinout či promísit chutě a vůně, případně omáčka zakryje méně příjemné změny při skladování. Výzkum je zatím předběžný a neprošel recenzním řízením, proto jej nelze vztahovat na všechny zbytky jídel.