Studie australských vědců analyzovala záznamy pohybu ze zápěstních senzorů u více než 73 tisíc účastníků britské databáze UK Biobank. U lidí, kterým byla později diagnostikována Parkinsonova nemoc, se objevovaly odlišnosti v přirozeném pohybu paží při chůzi až téměř sedm let před stanovením diagnózy. Častěji také chodili méně, dosahovali nižších maximálních rychlostí a jejich chůze měla jiný rytmus. Výsledky zatím nelze použít k předpovědi onemocnění u jednotlivce, protože chůzi ovlivňuje řada dalších zdravotních faktorů. Metoda by však po ověření mohla pomoci vybírat účastníky pro studie časné léčby.

Výzkumníci z Michiganské univerzity našli u pěti známých postupů prodlužujících život myší společný metabolický znak: zvýšené hladiny ergothioneinu. Látka, kterou živočichové získávají potravou mimo jiné z hub, stoupala v mozku a krvi zvířat při kalorickém omezení i po podání čtyř léčiv. Umělá inteligence dokázala podle chemických profilů ve většině testů rozlišit léčené myši od neléčených. Studie zatím neprokazuje, že ergothionein prodlužování života přímo způsobuje, a výsledky nelze bez dalšího vztáhnout na lidi. Vědci chtějí ověřit, zda by tento metabolický ukazatel mohl urychlit hodnocení budoucích terapií proti stárnutí.

Výzkum brazilských behavioristů sledoval 38 domácích koček, které se nemohly dostat k pamlsku uzavřenému v plastové krabičce. V přítomnosti člověka zaznamenali vědci 86 mňouknutí, zatímco o samotě jen 20; pravděpodobnost vokalizace byla při přítomném člověku více než šestnáctkrát vyšší. Kočky při mňoukání často hleděly na člověka a střídaly pohled mezi ním a krabičkou, což odpovídá snaze obrátit se na konkrétního příjemce. Studie tak podporuje závěr, že mňoukání není jen projevem frustrace, ale může sloužit k vyžádání lidské pomoci. Autoři upozorňují, že vzorek byl malý a zahrnoval převážně kočky známé hlasitými reakcemi na potravu.

CERN připravuje modernizaci Velkého hadronového urychlovače na variantu High-Luminosity LHC, která má po roce 2030 zvýšit počet srážek částic zhruba ze 60 na 140 až 200 při jednom experimentu. Klíčovou součástí jsou kompaktní kvadrupólové magnety s cívkami ze slitiny niobu a cínu, jež mají dosahovat magnetického pole až 11,3 tesla oproti současnému limitu 8,3 tesla u niobu s titanem. Nový supravodič je křehký, proto se kabel nejprve navine a teprve následně se při teplotě až 650 °C vytvoří supravodivá fáze. Tým CERN vyrobil 250 cívek, přičemž 25 nevyhovělo kvůli výrobním chybám nebo nedostatečným vlastnostem. Testy 7,2metrových magnetů již potvrdily jejich požadovaný výkon a nyní vznikají záložní kusy.

Vědci identifikovali ve fjordovém systému Uummannaq v Grónsku dva rozsáhlé nestabilní svahy, které by mohly vyvolat tsunami. Menší svah u fjordu Kangerluarsuk se od roku 2015 rychle mění a podle odhadů může selhat v příštích letech až desetiletích. Případná vlna by mohla do osady Ukkusissat dorazit asi za šest minut a dosáhnout výšky tři až sedm metrů. Větší svah v Karratském fjordu obsahuje zhruba 400 milionů kubíků materiálu; jeho úplné zřícení by mohlo způsobit vlny přesahující deset metrů i ve vzdálenosti nad 100 kilometrů. Riziko sesuvů v arktických oblastech může zvyšovat tání permafrostu související s oteplováním klimatu.

Pravidelné drobné výkyvy frekvence, které se každých 60 sekund objevují v oddělených elektrických sítích po světě, nejspíš způsobují záložní zdroje energie. Jejich software ve stejných intervalech provádí automatické kontroly baterií, čímž vyvolává malé souběžné změny odběru. Němečtí vědci tento vzorec zaznamenali v budovách se zdroji UPS, zatímco v objektech bez nich chyběl. Synchronizaci mohou podporovat digitální hodiny zařízení nastavené podle společných časových signálů. Současné výkyvy jsou malé a síť bezprostředně neohrožují, s růstem digitálně řízené infrastruktury však mohou nabývat na významu. Řešením může být rozložit kontroly jednotlivých zařízení do různých časů; jeden výrobce už upravil software.

Fyzici Luca Comisso a Felipe Asenjo matematicky odvodili, že gravitační pole by se za určitých podmínek mohlo přerušovat a znovu spojovat v nových uspořádáních. Tento jev, označovaný jako gravitační rekonexe, připomíná přeskupování magnetických polí v plazmatu, které například pohání sluneční erupce. Neznamená to trhání samotného časoprostoru, ale změnu propojení mezi jeho oblastmi popisovanou matematickými strukturami. Teorie vychází z Einsteinovy obecné relativity a nezavádí novou fyziku. Dosud nebyla v přírodě pozorována, mohla by však hrát roli při srážkách černých děr nebo kolapsu hvězd a případně zanechat stopu v gravitačních vlnách.

Malá finská studie u 29 zdravých dobrovolníků zkoumala kombinaci léku na snížení krevního tlaku a zhruba půlhodinového pobytu na jemně vibrující matraci. Po zásahu se v krvi zvýšily hladiny dvou forem amyloidu beta a proteinu GFAP, což může naznačovat účinnější odplavování těchto látek z mozku. Metoda má napodobovat přirozené čisticí procesy, které v mozku probíhají hlavně během spánku. Změna byla výraznější u starších účastníků a při větším poklesu tlaku, zatímco u tau proteinu se neprojevila. Výsledky zatím nelze považovat za léčbu Alzheimerovy nemoci: účastníci neměli demenci, hladiny proteinů v mozku nebyly měřeny přímo a nebyl ověřován vliv na paměť. Vědci chtějí postup dále testovat u lidí s časnými poruchami paměti.

Vědci vytvořili model Země bez života, který sleduje její vývoj po dobu pěti miliard let. Výsledky naznačují, že planeta by si i bez biologických procesů dokázala udržet kapalnou vodu a obyvatelné povrchové teploty. Stabilitu klimatu by zajišťoval především karbonátovo-křemičitanový cyklus, tedy vazba mezi zvětráváním hornin, sopečným odplyňováním a chemií oceánů. Zásadním rozdílem oproti skutečné Zemi by byl téměř úplný nedostatek kyslíku v atmosféře, protože by neprobíhala fotosyntéza. Studie nevyvrací hypotézu Gaia, ale naznačuje, že obyvatelnost planety a přítomnost života nemusí být neoddělitelně spojeny.

Výzkum na myších ukázal, že se pokožka samců a samic obnovuje odlišným způsobem. U samic byly dělení a proměna kožních kmenových buněk více sladěné, což souviselo s rychlejším hojením ran. U samců se buňky chovaly samostatněji; testosteron urychloval jejich přesun z hlubší vrstvy kůže, zatímco estrogen podporoval koordinaci buněk u samic. Vědci sledovali živé kožní buňky po dobu pěti měsíců a popsali také mezistupeň buněčného dělení. Závěry zatím platí hlavně pro myši, ačkoli první laboratorní testy lidských buněk naznačují podobné mechanismy. Poznatky by jednou mohly přispět k léčbě ran, popálenin, kožních nemocí či nádorů s ohledem na pohlaví pacienta.

Randomizovaná dvojitě zaslepená studie z Thajska naznačuje, že tříprocentní minoxidil nanášený na obličej dvakrát denně může podpořit růst vousů a kníru u trans mužů podstupujících hormonální terapii. Po osmi týdnech měli účastníci s minoxidilem hustší a silnější ochlupení než skupina s placebem. Po dvanácti týdnech vzrostla hustota kníru přibližně o 17 procent a vousů o 15 procent oproti výchozím hodnotám. Nežádoucí účinky, zejména svědění, zarudnutí a šupinatění kůže, byly mírné a krevní tlak se nezměnil. Přípravek není pro podporu růstu vousů schválen a není jisté, zda stejné výsledky platí i pro jiné skupiny; odborníci doporučují konzultaci s dermatologem.

Analýza odpovědí více než 65 tisíc studentů z téměř stovky amerických vysokých škol ukázala, že nejčastěji uváděnou překážkou studijních výsledků je prokrastinace. Negativní dopad na výkon jí připsalo 45,4 procenta respondentů, následovaly stres, úzkost, potíže se spánkem a deprese. Prokrastinace a stres byly zároveň nejrozšířenějšími potížemi, které studenti uváděli. U studentů s ADHD byl dopad této diagnózy na studijní výkon individuálně ještě výraznější, týkal se však menší části celého souboru. Autor upozorňuje, že potíže se mohou vzájemně posilovat, například když odkládání práce vyvolá stres a naruší spánek. Studie vychází ze sebehodnocení studentů, nikoli z přímého měření známek.

Výzkumníci z UC Berkeley a Nvidie představili přístup nazvaný agentická robotika, při němž jazykové modely a specializovaní AI agenti vytvářejí čitelný kód pro robotické úlohy. Má snížit závislost na rozsáhlých a drahých datech z lidských demonstrací, jejichž přínos pro spolehlivost robotů je nejistý. Agenti rozkládají úkoly na dílčí části, testují programy v simulaci a mohou upravovat i parametry simulovaného prostředí podle videí z reality. V testech dosáhl tento postup až 99procentní úspěšnosti, zatímco srovnávací imitativní učení uspělo jen ve 20 procentech případů. Nejbližší využití se očekává v průmyslu, kde je potřeba vysoká přesnost a rychlé přeprogramování robotů, přesto přetrvávají otázky bezpečnosti, kontroly a rozdílů mezi simulací a skutečným světem.

Studie německých vědců zkoumala vzorky slin více než tisíce lidí před pandemickými lockdowny a po nich. Tři ze čtyř epigenetických metod ukázaly ve vzorku zrychlení biologického stárnutí či jeho tempa. Přímá souvislost mezi subjektivně vnímanou pandemií zátěží a rychlejším epigenetickým stárnutím se však objevila pouze u dospívajících. Výraznější dopady u této skupiny mohou souviset s pubertou i omezením kontaktů s vrstevníky. Napříč věkovými skupinami byly se zrychleným stárnutím silně spojeny také vyšší BMI a vystavení kouři z tabáku. Autoři upozorňují, že je nutné ověřit, zda změny přetrvají a ovlivní zdraví v pozdějším životě.

Spojené státy chtějí omezit nelegální přesuny pokročilých GPU do Číny a zvažují povinné ověřování jejich polohy. Návrhy počítají s tím, že čipy budou komunikovat s důvěryhodnými servery a podle doby odezvy se určí přibližná lokalita zařízení. Výrobci by mohli využít hardwarový kořen důvěry, kryptografické certifikáty i jedinečné hardwarové otisky čipů. Systém by však odhaloval přesuny až po zapnutí zařízení, nefungoval by u čipů offline a vyžadoval by fyzické kontroly datových center. Kritici upozorňují také na vysoké náklady, riziko manipulace a možnost, že čínské firmy mohou k výkonným čipům legálně přistupovat vzdáleně přes zahraniční cloudové služby.

Fyzici na čínské vesmírné stanici Tiangong vytvořili oblak atomů rubidia s ekvivalentní teplotou 9,7 pikokelvinu, což má být dosud nejnižší naměřená hodnota tohoto typu. Jde o teplotu zhruba 280miliardkrát nižší než průměrná teplota kosmického mikrovlnného pozadí, nikoli však o dosažení absolutní nuly. V mikrogravitaci vznikl Boseho-Einsteinův kondenzát, jehož atomy se po uvolnění z pasti rozpínaly mimořádně pomalu. Výzkumníci využili laserové a odpařovací chlazení, přičemž účinek gravitace při úniku energetičtějších atomů nahradili magnetickým gradientem. Takto ultrachladné plyny by mohly zvýšit citlivost atomové interferometrie a pomoci při testování základních fyzikálních zákonů ve vesmíru.

Studie finských vědců zahrnující 2 546 mužů ve věku 42 až 60 let zjistila souvislost mezi vyšším podílem živočišných bílkovin ve stravě a nižší hladinou celkového testosteronu. Muži s vyšším příjmem rostlinných bílkovin z jiných než obilných zdrojů, například luštěnin, zeleniny a ořechů, naopak vykazovali více volného testosteronu. Rozdíly byly statisticky významné, ale malé a studie neprokazuje, že živočišné bílkoviny testosteron přímo snižují. Samotná náhrada živočišných bílkovin rostlinnými navíc v modelech nebyla jednoznačně spojena se změnou hladin hormonu. Výsledky zpochybňují tvrzení, že masitá či takzvaná carnivore dieta testosteron spolehlivě zvyšuje.

Nová studie analyzovala vzorky 894 psů zapojených do projektu Dog Aging Project a hledala souvislosti mezi velikostí těla a stárnutím. Větší plemena podle ní ztrácejí rychleji metylaci DNA v oblastech spojených s pohyblivými genetickými prvky LINE1. Tyto takzvané skákající geny mohou při nedostatečné regulaci poškozovat DNA, což může přispívat k rychlejšímu biologickému stárnutí a kratšímu životu velkých psů. Výzkumníci zjistili, že velcí psi ztrácejí metylaci LINE1 ročně zhruba o 35 procent rychleji než malí. Studie také spojuje vyšší epigenetický věk s větším rizikem úhynu a naznačuje, že podobné mechanismy by mohly být důležité i pro stárnutí lidí.

Výprava vědců zkoumala 125 míst v arabské poušti Rub al-Chálí a na 55 z nich nalezla pozůstatky dávných jezer z doby před zhruba 122 až 67 tisíci lety. Přesto nenašla žádné doklady lidského osídlení. Studie naznačuje, že samotná dostupnost vody pro dlouhodobý pobyt nestačila: ve středu pouště chyběly vhodné kamenné suroviny pro výrobu nástrojů. Nálezy štípatelného kamene byly jen na deseti lokalitách, převážně při okrajích pouště. Model autorů uvádí, že 57 procent území dostupného tehdejší vodě postrádalo vhodný materiál, takže osídlení určovala vedle klimatu i geologie.

Vědci zjistili, že drobná amyloidová vlákna vznikající v semenné tekutině mohou vázat molekuly RNA, pronikat do spermií a předávat svůj náklad embryu. Vlákna tvoří úsek enzymu z prostaty; záporně nabitá RNA zároveň podporuje jejich vznik. Pokusy ukázaly jejich vstup do spermií skotu, myší i člověka a při laboratorním oplodnění myší se do raných embryí dostalo více značené RNA. RNA dopravená pomocí vláken se navíc dokázala projevit tvorbou sledovaného proteinu. Studie může objasnit mechanismy otcovského epigenetického dědění, ale zatím neprokazuje účinek přirozených vláken u lidského početí ani jejich další osud v embryu.