Tým fyziků z Východočínské pedagogické univerzity předvedl kvantovou teleportaci ve stovce nezávisle řízených optických kanálů najednou. Informaci zakódoval do mřížky 10 × 10 světelných režimů, které společně vytvořily obraz písmene Q. Nešlo o přenos hmoty ani hotového snímku, ale o přenos kvantových stavů světla, popsaných amplitudou a fází. Průměrná věrnost přenosu dosáhla 0,60, tedy nad klasickým limitem 0,52, a tento limit byl překonán ve všech kanálech. Metoda by mohla zvýšit kapacitu budoucích kvantových komunikačních sítí, protože umožňuje paralelní zpracování mnoha kanálů bez samostatného systému pro každý z nich.

Tříletému chlapci s chemoterapii odolným hepatoblastomem, který se rozšířil do plic a patrně i kostí, po dvou dávkách experimentální CAR-T léčby zmizely známky nádoru. Terapie využila pacientovy vlastní T-lymfocyty upravené tak, aby rozpoznávaly protein glypikan-3, častý u jaterních nádorů. Po první infuzi se nádor zmenšil a po druhé, podané za osm týdnů, vyšetření ukázala úplnou remisi s výjimkou zjizvení. Chlapec zůstal bez známek nemoci i po 12 měsících. Jde však o jediný případ z rané fáze klinického hodnocení, takže bezpečnost a účinnost postupu u dalších pacientů musí potvrdit pokračující studie.

Vědci v laboratorních podmínkách podobných hlubokému zemskému plášti objevili dvě dosud neznámé sloučeniny železa, které mohou vázat značné množství vody. Minerály typu oxyhydroxidů by mohly být stabilní v blízkosti rozhraní pláště a kapalného vnějšího jádra, až zhruba 2 900 kilometrů pod povrchem. Naznačuje to, že část vody Země není v podzemním oceánu, ale chemicky uzavřená v horninách. Husté minerály mohly po ochlazení raného magmatického oceánu klesnout do nejhlubší části pláště. Při pohybu materiálu vzhůru by se mohly rozpadat a voda by se následně mohla vracet k povrchu prostřednictvím plášťových proudů a vulkanismu. Přítomnost těchto fází uvnitř Země ani jejich celková kapacita zatím nebyly přímo potvrzeny.

Vědci z experimentu ATLAS v urychlovači LHC našli silné důkazy, že dvojice bosonů Z vzniklá při rozpadu Higgsova bosonu je kvantově provázaná. Jejich spiny jsou vzájemně propojené natolik, že je nelze popsat nezávisle. Jde o první měření provázání u elementárních částic se třemi možnými spinovými stavy, tedy takzvaných qutritů. Výsledek vychází z analýzy zhruba 400 vzácných rozpadů na čtyři leptony a dosáhl statistické významnosti 4,7 sigma, těsně pod obvyklou hranicí pro formální objev. Pozorování zároveň naznačuje, že se provázání může účastnit i virtuální boson Z, což otevírá otázky o fyzikálním významu virtuálních částic.

Genetická studie ukázala, že čivavy sdílejí několik úseků DNA s divokými kojoty. Nové výpočetní nástroje analyzovaly původ jednotlivých částí genomu a potvrdily také předkolumbovské severoamerické kořeny čivav a mexických naháčů xoloitzcuintli. U čivav se nepodařilo určit přesné období ani okolnosti křížení s kojoty, podle dřívějších poznatků však mohlo nastat ještě před příchodem Kryštofa Kolumba do Ameriky. Malý vzrůst plemene vědci spíše spojují s cíleným šlechtěním lidmi než s kojotími předky.

OpenAI představila akcelerátor Jalapeño pro AI inferenci, který má podle firmy dosahovat až 13,4 petaflops při 4bitových výpočtech a pracovat s 232 GB paměti. Čip vznikl od architektonického návrhu po první křemík za méně než 20 měsíců, přičemž cesta od RTL k odeslání návrhu do výroby trvala devět měsíců. Vývoj urychlily velké jazykové modely zejména při návrhu na vyšší úrovni, generování a úpravách kódu i softwarové optimalizaci výkonu. OpenAI spolupracovala s Broadcomem, který zajišťoval fyzickou realizaci návrhu a výrobní část. Firma uvádí, že AI zatím přinesla menší přínos v backendu návrhu čipu, ale u dalších generací chce její využití rozšířit i do ověřování, fyzického návrhu a ladění hardwaru.

Rostoucí využívání kamer s umělou inteligencí vyvolává odpor kvůli sběru osobních údajů a riziku zneužití. Návrháři proto vytvářejí takzvanou adverzní módu, jejíž vzory mohou mást systémy pro rozpoznávání obličejů, osob či objektů. Některé oděvy mají algoritmy přimět, aby člověka vyhodnotily jako jiný objekt, jiné vytvářejí falešné obličeje nebo zakrývají siluetu. Jejich účinnost však závisí na konkrétním modelu, osvětlení, úhlu kamery i pohybu nositele a může rychle klesnout po úpravě systémů. Odborníci je proto vnímají spíše jako viditelné gesto na obranu soukromí než jako spolehlivou ochranu před dohledem.

Paleontologové v Severní Dakotě popsali první známou souvislou stopní dráhu, kterou podle nich zanechal dospělý Tyrannosaurus rex před asi 66,5 milionu lety. Sedm metrů dlouhý úsek obsahuje čtyři silně zvětralé otisky dlouhé zhruba jeden metr a široké až 80 centimetrů. Rozestupy stop naznačují délku kroku kolem čtyř metrů a klidnou chůzi rychlostí asi 1,5 až 2 metry za sekundu. Nález je cenný, protože stopy zachycují pohyb zvířete v konkrétním okamžiku, zatímco kosterní fosilie takové údaje neposkytují. Tři otisky mají být převezeny do Denver Museum of Nature & Science.

Společnost Andon Labs svěřuje AI agentům provoz obchodu a kavárny, aby zkoumala, jakou míru odpovědnosti dokážou současné systémy zvládnout mimo laboratoř. AI manažeři umějí hlídat dodávky či komunikovat s dodavateli, zároveň však chybují v banálních situacích, například považují součást podlahy za odpad nebo nevhodně reagují na náklady. V kavárně jeden model příliš utrácel za rychle se kazící suroviny, zatímco jiný po změně strategie omezil nabídku na sýrové toasty. Reálné provozy odhalují technické i sociální překážky, ale jejich výsledky se kvůli nepředvídatelným podmínkám obtížně opakují a vědecky vyhodnocují. Andon chce zjištěné problémy převádět do simulací, aby mohla lépe měřit spolehlivost a odolnost AI agentů.

Australští vědci testovali klíčivost 3 861 vzorků šesti tropických plodin uložených v genobance při teplotě −20 °C. Nejlépe obstála semena fazole mungo, u nichž v jednom vzorku po 45 letech vyklíčilo nejméně 90 procent semen; dlouhou životnost vykázaly také obecné fazole, sója a čirok. Naopak nejhůře dopadl holubí hrách a adzuki fazole měly odhadovanou průměrnou životnost jen 17,4 roku. Výsledky zpochybňují dřívější modely, podle nichž by se některé zmrazené zásoby nemusely kontrolovat po stovky či tisíce let. Autoři doporučují mnohem častější sledování životaschopnosti a včasné obnovování zásob, protože samotné vyklíčení ještě nezaručuje, že semeno vyroste v plnohodnotnou rostlinu.

Výzkumníci v Číně vytvořili oční kliniku AI-TEC, v níž umělá inteligence s dohledem lékařů podporovala celý proces od předběžného vyšetření přes analýzu snímků až po následnou péči. Zpočátku systém hůře rozpoznával onemocnění, například glaukom či věkem podmíněnou makulární degeneraci. Po doplnění 1 426 kvalitně označených snímků od odborníků dosáhl diagnostické přesnosti přes 0,93 podle ukazatele AUROC, přestože původně využíval mnohem větší, ale méně kvalitní soubor dat. Využívání nástrojů personálem pokleslo, dokud autoři nezrychlili rozhraní a nesnížili počet nutných úkonů. Studie zdůrazňuje, že přínos AI závisí nejen na přesnosti algoritmů, ale také na kvalitě dat, zapojení lékařů, rychlé zpětné vazbě, správě systému a skutečném zlepšení péče o pacienty.

Studie britských vědců naznačuje, že lidé s těžkou hluchotou od raného dětství vyčleňují více mozkových zdrojů na okraje zorného pole. Změny se projevily už v laterálním kolínkatém tělese thalamu, které přeposílá zrakové informace ze sítnice, i v primární zrakové kůře. Celkový objem těchto oblastí se mezi neslyšícími a slyšícími účastníky nelišil, lišilo se však rozložení jejich aktivity a povrchové reprezentace. Výsledek může souviset s tím, že zrak u neslyšících častěji funguje jako včasné varování před děním na periferii. Neznamená to však lepší vidění ve všech situacích: větší zastoupení periferie může být vykoupeno menší reprezentací centrálního zorného pole.

Vzácné zčervenání nehtových půlměsíčků, takzvaných lunul, může podle přehledu případových studií souviset s dosud neodhalenými zdravotními potížemi. Autoři jej zaznamenali mimo jiné u srdečního selhání, cirhózy jater, revmatoidní artritidy či dalších kardiovaskulárních, autoimunitních a revmatologických nemocí. Výskyt na více nehtech spíše ukazuje na systémový problém, zatímco změna jediného nehtu může souviset s místním zánětem, krvácením nebo nádorem pod nehtem. Příčina zbarvení není zcela objasněna, pravděpodobně však hraje roli rozšíření drobných cév. Zjištění samo o sobě diagnózu nepotvrzuje, ale může být důvodem k lékařskému vyšetření.

V národním parku Thong Pha Phum v západním Thajsku vědci popsali nový druh rostliny Thismia daemona, přezdívaný ďábelská květina. Tmavý květ s oranžovočervenými částmi a třemi rohovitými výběžky nemá chlorofyl, a proto neprovádí fotosyntézu. Živiny a uhlík získává z podzemních hub, na nichž je závislý; nad zemí se objevuje jen krátce při kvetení a tvorbě plodů. Nález rozšiřuje známý výskyt příbuzné skupiny Geomitra dále na sever a zvýšil počet známých druhů rodu Thismia v Thajsku na 16. Známa je však jediná populace s méně než 50 rostlinami, takže autoři ji předběžně označili za kriticky ohroženou.

Vědci představili nanovrstvy kobaltového silicidu (CoSi), které při zmenšování tloušťky paradoxně snižují elektrický odpor. Při tloušťce kolem 20 nanometrů byl materiál podle měření desetkrát méně odporový než stejně silný měděný spoj při pokojové teplotě a unesl až stonásobně vyšší proudovou hustotu. CoSi tak může řešit problém měděných propojení v čipech, kde se elektrony v extrémně tenkých vodičích rozptylují o povrchy. Testy ukázaly přenos signálu s malými ztrátami do 40 GHz i slučitelnost s běžnou křemíkovou technologií CMOS. Materiál navíc odolal vysokým proudům a teplotě 450 °C po dobu 200 hodin.

Test na propojeném dálničním úseku ve španělském Baskicku zkoumal výměnu dat mezi automobilem a silniční infrastrukturou při rychlosti 80 až 120 km/h. Systém kolektivního vnímání má vozidlům rozšířit přehled o situaci mimo dosah vlastních senzorů, například za překážkami. Výzkum ale ukázal výrazný pokles schopnosti zachytit jiná vozidla se vzdáleností: do 30 metrů činila úspěšnost 65,7 procenta, mezi 30 a 50 metry 20,5 procenta a v pásmu 50 až 100 metrů jen 0,1 procenta. Zpoždění vznikalo při detekci objektů i při přenosu zpráv; samotné rozpoznání mohlo trvat až 132 milisekund. Autoři odhadují, že sladění detekce a odesílání dat by mohlo celkové prodlevy snížit až o třetinu.

Studie sledující více než 64 000 lidí ve středním věku po dobu průměrně osmi let spojuje chůzi s nižším rizikem úmrtí, a to podle kombinace počtu kroků a jejich tempa. Hranice 10 000 kroků denně není nezbytná: podobný přínos měli lidé s méně než 5 000 kroky při svižné chůzi kolem 80 kroků za minutu i ti, kteří ušli 5 000 až 7 500 kroků pomaleji. Za vhodný cíl se ukázalo nejrychlejší půlhodinové tempo dne v průměru 90 až 100 kroků za minutu. Bez ohledu na rychlost byla nejnižší úmrtnost spojena se 7 500 až 10 000 kroky denně. Jde o observační výzkum, který neprokazuje přímou příčinu, výsledky však mohou pomoci při tvorbě doporučení pro pohyb.

Nová studie naznačuje, že populace se při dosažení stejně výhodných evolučních stavů nepohybují zcela náhodně. Matematický model a simulace ukázaly takzvaný směrový drift k plošším oblastem fitness krajiny, kde jsou vlastnosti organismů odolnější vůči mutacím a dalším narušením. Tento posun může podporovat robustnost populace, aniž by existoval přímý selekční tlak na konkrétní znak. Závěry by mohly změnit výklad zdánlivě neutrálních biologických rozdílů a časem najít uplatnění i při studiu systémů umělé inteligence.

Lékaři nejprve pátrali po příčině neobvyklých skvrn na břiše mladého chlapce a zvažovali i poranění jater, vyšetření však nic neprokázala. Po návratu pacienta s horší a bolestivější vyrážkou zjistili, že při domácí výuce pokládal až na osm hodin denně nabíjený notebook přímo na břicho. Diagnózou byl erythema ab igne neboli syndrom „opečené kůže“, který vzniká při dlouhodobém působení mírného tepla. Po omezení přímého kontaktu se zdrojem tepla skvrny postupně zcela zmizely. Lékaři upozorňují, že dlouhodobé vystavení teplu může v chronických případech zvyšovat i riziko změn vedoucích k rakovině kůže.

Studie s 50 chilskými dětmi ve věku 10 až 12 let zjistila, že neléčené děti s ADHD vykazovaly při paměťovém úkolu zhruba o 23 % větší rozdíly v reakcích zornic mezi jednotlivými pokusy než kontrolní skupina. Vyšší proměnlivost souvisela také s nižší přesností odpovědí, což může odrážet kolísání soustředění či zapojení do úkolu. Po užití methylfenidátu byly reakce zornic výraznější a mezi pokusy stabilnější, nelze však oddělit přímý fyziologický účinek léku od změn pozornosti. Autoři zdůrazňují, že měření zornic není diagnostickým testem ADHD a výsledky je nutné ověřit ve větších studiích i v běžném prostředí.