Australští vědci upozorňují, že lidé na sociálních sítích často považují projevy stresu koček za roztomilé, vtipné nebo za součást hry. Analyzovali 11 videí označených autory jako hra, v nichž kočky syčely, snažily se uniknout či jinak dávaly najevo nesouhlas. Přesto bylo 75 až 93 procent komentářů k těmto záznamům vůči lidsko-kočičí interakci pozitivních. Opakované ignorování varovných signálů může podle autorů vyvolat akutní i dlouhodobý stres a ohrozit zdraví zvířete. V sedmi videích navíc utrpěl člověk viditelné zranění, které může nést riziko infekce. Výzkumníci doporučují lepší osvětu o řeči těla koček i větší mediální gramotnost uživatelů sítí.

Rozsáhlá observační studie mezi více než 31 tisíci Američanů zjistila souvislost mezi pozdějším prvním jídlem dne a vyšším rizikem úmrtí. Ve srovnání s jídlem mezi 7. a 8. hodinou bylo první kalorické jídlo po poledni spojeno s o 29 % vyšším rizikem úmrtí z jakékoli příčiny a o 46 % vyšším rizikem úmrtí na srdečně-cévní onemocnění. U posledního jídla vyšel vztah ve tvaru písmene U: zvýšené riziko se pojilo jak s jídlem před 19. hodinou, tak po půlnoci, přičemž nejnižší modelované riziko připadalo zhruba na 20. hodinu. Výzkum však nedokazuje příčinu a následek, protože načasování jídel může odrážet nemoc, spánek, směnnou práci či sociální podmínky. Autoři proto nedoporučují radikální změny režimu pouze na základě těchto výsledků.

Studie sledující 2 420 Američanů po dobu 25 let zjistila, že psychická pohoda není neměnnou vlastností. Zhruba 60 procent lidí si udržovalo podobnou úroveň pohody, přičemž část z nich setrvávala na nízkých hodnotách. Asi 30 procent účastníků začínalo s nízkou pohodou, která se jim postupně zlepšovala, zatímco menší skupina zaznamenala pokles z původně vysoké úrovně. Nízká výchozí pohoda a výraznější depresivní příznaky byly spojeny s vyšší pravděpodobností následného zlepšení. Autoři upozorňují, že rozpoznání těchto dlouhodobých vývojových vzorců by mohlo pomoci lépe volit podporu a léčbu duševního zdraví.

Vědci vytvořili mozkové organoidy ze stemových buněk, které v laboratorních podmínkách přežívaly a vyvíjely se téměř šest let. Analýzy ukázaly, že jejich buněčné zrání se v řadě znaků podobá vývoji lidského mozku po narození, včetně vzniku astrocytů a oligodendrocytů. Buňky si podle experimentů uchovávají vnitřní záznam své vývojové historie: po rozebrání a opětovném spojení vytvářely potomstvo odpovídající svému původnímu stáří. Aktivní elektrická činnost neuronů navíc pomohla prodloužit jejich přežívání v kultuře. Model může usnadnit výzkum dosud obtížně dostupných fází zrání lidského mozku.

Vědci z Washingtonovy univerzity objevili u myší v kostní dřeni lebky specializované imunitní struktury připomínající zárodečná centra lymfatických uzlin. Tyto útvary jsou propojené s mozkem drobnými kanálky a mohou rychle aktivovat B lymfocyty proti hrozbám v mozkové tkáni. V modelech gliomu vedlo potlačení jejich činnosti k rychlejšímu růstu nádorů a horšímu přežívání, zatímco posílení imunity zlepšilo obranu organismu. Autoři upozorňují, že výsledek zatím platí pro myši, avšak náznaky podobných mechanismů existují i u lidí. Objev by do budoucna mohl podpořit méně invazivní léčbu nádorů mozku i dalších neurologických nemocí.

Technologie přímého zachytávání oxidu uhličitého ze vzduchu se začínají odklánět od energeticky náročného ohřevu párou k elektrickým postupům. Firmy zkoušejí odporový ohřev sorbentů, mikrovlny i elektrochemické procesy, které mohou cíleněji uvolňovat zachycený CO2 a v některých případech se obejdou bez tepla. Sustaera uvádí, že její laboratorní zařízení s odporovým ohřevem dosáhlo více než trojnásobné účinnosti oproti páře, zatímco AirCapture testuje mikrovlnný systém v pilotním měřítku. Vývoj však komplikuje nutnost zajistit odolné a rovnoměrně vodivé sorbenty, nedostatek srovnávacích dat i vysoké náklady. Celý obor navíc čelí nejistému financování, slabému trhu s uhlíkovými kredity a politickým překážkám.

Astronomové popsali hvězdu S301, která oběhne supermasivní černou díru Sagittarius A* ve středu Mléčné dráhy za 8,7 roku. Při nejbližším průletu dosahuje rychlosti přes 25 000 kilometrů za sekundu, tedy asi 8,5 procenta rychlosti světla. Ke černé díře se přiblíží zhruba desetkrát více než dříve sledovaná hvězda S2, což z ní činí mimořádně cennou sondu pro studium extrémní gravitace. Její dráha by mohla umožnit změřit rotaci Sagittarius A* prostřednictvím efektu strhávání časoprostoru a později otestovat teorii, podle níž černé díry popisují především hmotnost a spin. Další těsný průlet se očekává koncem roku 2031.

Studie japonských vědců naznačuje, že mimořádně dlouhověcí lidé mohou být lépe chráněni před nemocemi díky vyššímu podílu cytotoxických T buněk CD4. Tyto vzácné buňky vyhledávají a ničí infikované, poškozené či nádorové buňky. U stoletých účastníků tvořily mediánově 9,6 procenta těchto buněk, zatímco u superstoletých 17,6 procenta; u lidí ve věku 70 až 90 let to byla 4 procenta. Buňky zároveň nevykazovaly známky vyčerpání a často vznikaly klonováním po imunitní reakci. Výsledky z malého vzorku 28 Japonců podporují představu, že imunitní systém se může i ve velmi vysokém věku aktivně přizpůsobovat rostoucím zdravotním hrozbám.

Studie se 149 účastníky naznačuje, že lidé lépe omezují používání smartphonu, když si sami zvolí cíl snížení času u obrazovky. Skupina s vlastními cíli snížila denní dobu používání v průměru o 49 minut, zatímco skupina s přiděleným cílem o 23 minut. Účastníci, kteří si limit vybrali sami, také častěji plnili denní plán. Část omezení přetrvala i po skončení finančních odměn. Výsledky naznačily možné zlepšení psychické pohody, autoři však upozorňují na malý vzorek a krátké trvání výzkumu.

Tým z Ottawské univerzity a Institutu Maxe Plancka poprvé vytvořil kvantově provázané fotony za použití slunečního světla místo výkonného laseru. Fresnelova čočka a koncentrátor soustředily sluneční záření do optického vlákna, odkud světlo dopadalo na speciální krystal. Výzkumníci se zaměřili na polarizaci fotonů, aby omezili vliv proměnlivého směru a barev přirozeného, nekoherentního světla. Vytvořené částice dosáhly asi 94 procent shody s ideálně provázaným stavem a prošly Bellovým testem. Jde zatím o důkaz principu, který by mohl časem zlevnit kvantovou komunikaci, senzory či systémy na družicích.

Nová studie naznačuje, že oteplování může v tropech změnit načasování i sílu rozsáhlých organizovaných bouřkových systémů. V simulaci vysokého oteplení přicházely tyto bouře o 10 až 15 dní později a následně přinášely o 38 až 45 procent intenzivnější srážky. Vědci spojují změnu s pomalejší sezonní reakcí atmosférické cirkulace a s hromaděním energie, které může podpořit prudší bouře. Pozdější a koncentrovanější déšť by mohl výrazně ovlivnit zemědělství, zásoby vody i riziko ničivých povodní. Autoři zdůrazňují, že použitý scénář není předpovědí nejpravděpodobnějšího vývoje, ale varovným testem citlivosti klimatu na silné oteplení.

Analýza dat více než 112 000 účastníků amerických dlouhodobých studií zjistila souvislost mezi každodenním pitím slazených nápojů a vyšším výskytem rakoviny žaludku. Lidé, kteří vypili nejméně jednu porci denně, měli podle výsledků asi 2,45krát vyšší riziko než ti, kteří je nepili. Zvýšené riziko se objevilo u žen i mužů, výraznější bylo u žen. Studie neprokázala příčinný vztah a její autoři upozorňují na možné vlivy dalších faktorů, včetně nedostatku údajů o infekci bakterií Helicobacter pylori. U nápojů slazených umělými sladidly se souvislost s rakovinou žaludku neprokázala.

Studie v časopise Nature Materials upozorňuje, že současné plynové turbíny nejsou připraveny na spalování vodíku. Vodík proniká do niklových superslitin a při vysokých teplotách výrazně zvyšuje jejich křehkost, což může vést až k vážnému poškození součástí. Největší potíže se objevily při zahřívání zhruba mezi 400 a 600 °C, kdy se tažnost materiálu snížila až o 30 procent. Atomy vodíku narušují karbidy, které slitinám dodávají pevnost, a mohou v nich vytvářet metan s vysokým lokálním tlakem. Rozvoj vodíkové energetiky proto může vyžadovat nové slitiny nejen pro potrubí a zásobníky, ale i pro turbíny a letecké motory.

Studie publikovaná v Nature Human Behaviour naznačuje, že soustředění na podrážděné místo na kůži může pomoci tlumit a rychleji ukončit mírnou zánětlivou reakci. Při histaminovém kožním testu měli dobrovolníci při věnování pozornosti pocitům menší otok i zarudnutí než ve chvíli, kdy byli rozptylováni videi nebo jiným úkolem. Většina účastníků vykázala při rozptýlení silnější reakci, v průměru asi jedenapůlkrát větší. Autoři předpokládají, že pozornost zlepšuje mozkové vyhodnocení tělesného signálu a může zapojovat nervové mechanismy spojené s regulací zánětu. Výzkum se však týkal jen 57 zdravých lidí a krátkodobé kožní reakce, takže z něj nelze vyvozovat účinnost pro léčbu infekcí, autoimunitních nemocí ani chronických zánětů.

Nová teoretická práce naznačuje, že zrychlené rozpínání vesmíru nemusí plně vysvětlovat dosud neznámá temná energie. Fyzik Savvas Koushiappas navrhuje, že by tento jev mohl vyplývat z kvantové nejistoty při současném určování velikosti vesmíru a rychlosti jeho rozpínání. Model spojuje kosmologické měřítko s kvantovou gravitací a předpokládá, že její projevy mohou být patrné až na hranici pozorovatelného vesmíru. Alternativní varianta teorie také připouští, že vesmír nevznikl singularitou, ale odrazem po dřívější fázi smršťování. Hypotézu budou moci prověřit přesnější údaje z projektů DESI, Euclid a observatoře Vera C. Rubinové.

Kanadští výzkumníci vyvinuli dron Ice Dart, který dokáže přistát a ukotvit se na strmém, kluzkém ledu pomocí drobných výsuvných hrotů. Při zkouškách na jihovýchodě Islandu úspěšně dosedal na svahy se sklonem až 58 stupňů, rychlostí do tří metrů za sekundu a ve větru o rychlosti 30 km/h. Přistání místo visení výrazně snižuje spotřebu energie, takže stroj může ledovce sledovat po dny až měsíce. Čtyřnohý dron využívá odpružení pohlcující náraz a hroty, které se zanoří do ledu až při stlačení podvozku. Tým chce systém doplnit o autonomní volbu místa přistání a nouzový vzlet pro případ převrácení či rozpadu ledové hory.

Výzkumy spojují Parkinsonovu nemoc se změnami střevního mikrobiomu, které se mohou projevit zácpou a poruchami spánku dlouho před neurologickou diagnózou. Studie napříč několika zeměmi zjistila narušení bakteriálních drah vytvářejících vitaminy B2 a B7, což může oslabovat ochrannou střevní bariéru a podporovat zánět. Japonští vědci proto navrhují prověřit cílené doplňování riboflavinu a biotinu. Dvě menší kontrolované studie v Belgii a Číně zároveň naznačily, že transplantace střevní mikrobioty od zdravých dárců může zlepšit motorické potíže i zácpu. Dosavadní výsledky jsou slibné, ale k potvrzení bezpečnosti a dlouhodobého účinku jsou nutné rozsáhlejší klinické zkoušky.

Analýza sedmi klinických studií zahrnujících 357 lidí s těžkou depresí naznačuje, že akupunktura může měnit aktivitu mozkových oblastí spojených s regulací emocí a systémem odměny. Vyšší aktivita byla zaznamenána zejména v pravém cingulu a pravém kaudatním jádru, zatímco více sezení souviselo se změnami v levé amygdale. Antidepresiva naopak vykazovala odlišný vzorec účinků, především v hipokampu a zrakové oblasti mozku. Akupunktura v hodnocených studiích snižovala skóre deprese a úzkosti více než samotná antidepresiva, avšak řada účastníků současně užívala léky. Autoři zdůrazňují potřebu větších a dlouhodobějších studií se standardizovanými postupy.

Studie naznačuje, že hesperetin, flavonoid obsažený v citrusech, může u starých myší zmírňovat známky stárnutí jater. Po pětiměsíčním podávání měly léčené myši méně tuku v játrech, zánětu i poškozených buněk než kontrolní skupina. Účinek souvisel se zvýšením aktivity genu Cisd2, který podporuje metabolické zdraví jater a jehož aktivita s věkem klesá. U myší bez tohoto genu hesperetin téměř nezabíral. Analýza lidských vzorků zároveň ukázala, že aktivita obdobných genů v játrech s věkem klesá, pro využití hesperetinu u lidí jsou však nutné klinické studie.

Vědci simulovali účinek jaderné nálože o síle jedné megatuny na asteroid o průměru 160 metrů, který by mohl zničit celé město. Výbuch nemusel být v kontaktu s tělesem: rentgenové záření by zahřálo povrch, odpařilo materiál a změnilo jeho pohyb, zároveň by uvnitř vyvolalo trhliny. Ve dvou ze tří modelovaných scénářů se asteroid s velkou pravděpodobností rozpadal. Překvapivě mohla nálož odpálená 25 metrů od povrchu poškodit větší část tělesa než exploze ve vzdálenosti 10 metrů. Autoři upozorňují, že modely zachytily jen zlomky sekundy, takže zatím nelze určit, zda by úlomky Zemi bezpečně minuly, nebo by dál představovaly hrozbu.