Malá finská studie naznačuje, že jediný třicetiminutový pobyt v tradiční sauně může bezprostředně zvýšit počet bílých krvinek v krevním oběhu. U 51 lidí středního věku se po saunování při zhruba 73 °C zvýšil počet neutrofilů, lymfocytů i některých dalších imunitních buněk. Většina změn však do 30 minut po skončení procedury ustoupila, takže dlouhodobý význam pro odolnost vůči nemocem zatím není jasný. Výzkum nezkoumal všechny důležité podskupiny imunitních buněk a nemůže potvrdit, že sauna předchází infekcím. Autoři upozorňují, že extrémní teplo nese rizika a vyžaduje opatrnost.

Studie v časopise JAMA Pediatrics ukázala, že dospívající s přetrvávajícími potížemi po otřesu mozku se při postupně navyšovaném aerobním cvičení zotavovali rychleji než skupina se strečinkem. Program na dálku zahrnoval fitness náramky, týdenní videohovory s kouči a řízené zvyšování tepové frekvence i délky pohybu. Po třech měsících měla cvičící skupina lepší výsledky v hodnocení příznaků i kvality života, přičemž nebyly zaznamenány nežádoucí účinky související s programem. Výraznější přínos se objevil zejména u účastníků zařazených do 90 dnů od úrazu. Autoři upozorňují, že návrat k aktivitě má probíhat pod dohledem zdravotníka a bez předčasného návratu ke sportu.

Nová studie založená na analýze železných meteoritů naznačuje, že nejstarší planetesimály ve vnější části Sluneční soustavy obsahovaly převážně chondruly, drobné úlomky vzniklé při vysokých teplotách. Tyto objekty, zformované během prvního milionu let existence soustavy, tvořilo zhruba 83 až 92 procent chondrulí a jen malé množství ledového prachu zvaného matrice. Vědci sledovali zejména obsah síry a míru oxidace železa, které nepřímo ukazují podíl vody a prachových částic bohatých na těkavé látky. Oba ukazatele shodně potvrdily, že raná tělesa byla na matrici chudá. Převahu chondrulí mohlo způsobit aerodynamické třídění, při němž se kompaktní částice snáze shlukovaly. Později se poměr změnil a v nově vznikajících tělesech začal převažovat ledový prach.

Nová studie naznačuje, že před zhruba 2 000 lety začalo opětovné rozšiřování ledového příkrovu v kanadské Arktidě, což mohlo signalizovat nástup dalšího zalednění. Vědci zkoumali vývoj Barnesova ledového příkrovu, posledního pozůstatku někdejšího Laurentidského ledovce, pomocí izotopů beryllia-10 v horninách a uhlíku-14 v odhalené vegetaci. Ledovec dosáhl novodobého maxima kolem roku 1960, poté však začal rychle ztrácet hmotu. Autoři spojují tento obrat především s růstem letních teplot způsobeným lidskými emisemi skleníkových plynů. Podle klimatických modelů může Barnesův ledový příkrov při současném vývoji klimatu zcela zaniknout.

Rumunská pilotní studie zkoumala dvoudenní skupinovou kognitivně-evoluční terapii u 61 dospělých s depresivními příznaky. Metoda spojuje principy kognitivně behaviorální terapie s výkladem bolesti ze ztráty vztahu jako reakce na evolučně významné potřeby blízkosti, bezpečí a sounáležitosti. Týden po léčbě měli účastníci výrazně lepší výsledky v hodnocení deprese, úzkosti i životní spokojenosti než lidé na čekací listině. Po třech měsících už rozdíl v depresivních příznacích nebyl statisticky průkazný. Autoři upozorňují na malý vzorek, převahu žen, sebehodnoticí dotazníky i nutnost nezávislého srovnání se standardní terapií.

Článek připomíná příběh Loab, znepokojivé ženské tváře, kterou v roce 2022 při pokusech s negativními zadáními v generátoru obrázků objevil umělec vystupující jako Supercomposite. Postava se v dalších generovaných obrazech opakovala a často se objevovala v groteskních či násilných výjevech, což posílilo její pověst digitálního strašidla. Autoři ji popisují jako nečekaný statistický jev v prostoru možností, z něhož modely čerpají, nikoli jako autonomní bytost. Odborníci v textu vnímají Loab jako ukázku toho, jak AI otevírá nové směry uměleckého experimentu a zároveň vyvolává otázky o autorství, práci tvůrců i hodnotě lidské kreativity.

Vědci získali z nepatrného vzorku sedimentu v jeskyni El Mirón na severu Španělska lidskou jadernou DNA starou zhruba 22 tisíc let, přestože se v dané vrstvě nedochovaly žádné lidské ostatky. Museli analyzovat více než miliardu fragmentů DNA a opakovaně sekvenovat vzorek o velikosti několika zrnek rýže, zároveň vyloučili moderní kontaminaci. Stopy nejspíš pocházely z kůže, vlasů nebo krve lidí, kteří jeskyni využívali během poslední doby ledové. Genetická data ukazují převážně západní původ tehdejší populace jihozápadní Evropy a naznačují její relativní kontinuitu mezi 30 a 20 tisíci lety. Metoda získávání DNA ze sedimentů může významně rozšířit poznání o dávných migracích i v lokalitách bez kosterních nálezů.

Studie milánských vědců naznačuje, že i psi bez výcviku a bez zkušeností s epilepsií dokážou spontánně reagovat na pach spojený se záchvatem. Třicet psů dostalo na výběr vzorky potu odebrané během záchvatu, mimo něj a kontrolní vzorek. Čtrnáct z nich se nejprve vydalo ke vzorku ze záchvatu, což bylo výrazně častější, než by odpovídalo náhodě. Psi přitom neprojevovali strach ani nepohodlí a pach záchvatu nezkoumali déle než ostatní vzorky. Výsledky mohou ukazovat na specifické těkavé látky, které psi rychle zachytí, výzkum však zatím pracoval jen se vzorky od jediné pacientky.

Na začátku 20. století soupeřily elektromobily s parními a benzinovými vozy, přičemž výsledek tohoto souboje nebyl jistý. Výrobci zdůrazňovali snadné spuštění, tichý provoz a absenci výfukových plynů a elektrické vozy cíleně propagovali ženám i lékařům. Fannie Goodnowová jezdila od roku 1908 vozem Bailey Victoria Phaeton a v domě měla nabíječku s rtuťovým usměrňovačem, která převáděla střídavý proud na stejnosměrný. Nabíjení vybité baterie trvalo asi 12 hodin a dojezd činil zhruba 64 až 80 kilometrů. Majitelé se už tehdy potýkali s nejednotnými konektory a vozili si adaptéry. Rozmach levného Fordu Model T nakonec elektrické vozy vytlačil, ale dochovaná nabíjecí stanice připomíná překvapivě současné otázky elektromobility.

Pozorování teleskopem Jamese Webba naznačují, že mezihvězdná kometa 3I/ATLAS obsahuje mimořádně vysoký podíl deuteria v metanu. Poměr deuteria k vodíku je podle studie třináctkrát vyšší než u komety 67P, dosud jediného srovnatelně přesně změřeného tělesa ve Sluneční soustavě. Chemické složení ukazuje na vznik ledu ve velmi chladném prostředí s nízkým obsahem těžších prvků a silným působením kosmického záření. Nízký podíl uhlíku-13 zároveň podporuje možnost, že kometa pochází z raného období Galaxie. Vědci proto odhadují, že materiál v ní mohl vzniknout až sedm miliard let před vznikem Slunce, tedy před zhruba deseti miliardami let.

Randomizovaná studie sledovala 52 zdravých mužů ve věku 18 až 39 let při močení vsedě a vestoje. Poloha neměla významný vliv na maximální průtok moči ani na celkový vymočený objem. Ve stoje trvalo nepatrně déle dosáhnout nejvyššího průtoku, tento rozdíl však vědci nepovažují za klinicky důležitý. Zdraví muži si tak mohou zvolit polohu podle vlastních preferencí a hygienických okolností. U mužů s potížemi dolních močových cest či zvětšenou prostatou mohou být závěry jiné; dřívější výzkumy naznačují, že sezení může podpořit lepší vyprázdnění měchýře.

Měření japonské družice Arase ukázala, že mimořádně silná sluneční bouře v květnu 2024 umožnila vznik vysoce energetických elektronů i uvnitř oblasti, která byla pokládána za téměř neprostupnou bariéru. V radiačních pásech Van Allena vzrostl tok elektronů s energií kolem 3 megaelektronvoltů oproti stavu před bouří více než pětitisíckrát. Bouře výrazně zředila chladné plazma v okolí Země, což podpořilo elektromagnetické vlny schopné elektrony urychlovat přímo na místě. Zjištění naznačuje vyšší riziko pro elektroniku družic i astronauty a zdůrazňuje potřebu přesnějších předpovědí kosmického počasí.

Australská společnost Cortical Labs propojila robotického psa s čipem, na němž rostou laboratorně vypěstované lidské neurony. Elektrické signály mezi čipem a robotem umožnily neuronům navádět stroj k cíli na jednoduché mapě a učit se z odezvy na provedené kroky. Technologie je zatím pomalá a vhodná jen pro základní úkoly, její zastánci však očekávají vyšší energetickou úspornost a schopnost přizpůsobit se neznámým podmínkám. Výzkum navazující na dřívější pokusy s hraním her má pomoci vyvinout biologické výpočetní systémy pro autonomní stroje. Studie dosud neprošla odborným recenzním řízením, byla ale představena na konferenci NeurIPS 2026 a zveřejněna na arXivu.

Vědci zkoumali směs tradiční čínské medicíny Huayu Wan jako možný způsob boje proti dlaždicobuněčnému karcinomu jícnu odolnému vůči cisplatině. V buněčných kulturách přípravek omezoval růst nádorových buněk a vyvolával ferroptózu, typ programované buněčné smrti spojený s poškozením membrán oxidací a železem. U myší s implantovanými nádory vedla léčba k menším nádorům a nižší hmotnosti nádorové tkáně. Kombinace směsi s imunoterapií anti-PD-1 působila účinněji než každá z metod samostatně. Výsledky zatím pocházejí pouze z laboratorních pokusů a zvířecího modelu, takže bezpečnost ani účinnost u lidí nejsou potvrzeny.

Psi žijící v černobylské uzavřené zóně jsou geneticky výrazně odlišní od psů z města Čornobyl vzdáleného asi 16 kilometrů. Nová analýza genomů 106 zvířat naznačuje, že rozdíly nevznikly především novými mutacemi vyvolanými radiací ani náhodným genetickým driftem. Změny se soustřeďují v oblastech poblíž genů spojených s rakovinou, imunitou, infekcemi a buněčnou údržbou. Vědci proto předpokládají, že po havárii mohli lépe přežívat a rozmnožovat se psi s již existujícími variantami genů poskytujícími vyšší odolnost vůči toxickému prostředí. Přímé potvrzení přírodního výběru však bude vyžadovat další výzkum.

Čínští vědci zjistili, že potlačení enzymu AEP neboli legumainu prodloužilo stárnoucím myším průměrnou délku života o 17 procent. Myši dostávající inhibitor #11a žily v průměru 28 měsíců oproti 24 měsícům u kontrolní skupiny. Léčená zvířata zároveň vykazovala méně známek křehkosti, lepší fyzickou výkonnost, paměť i metabolické ukazatele včetně reakce na inzulin. Výzkum také naznačil nižší míru zánětu a buněčného stárnutí. Výsledky jsou zatím omezené malým pokusem na myších a není jasné, zda by se účinek projevil také u lidí ani jak bezpečné by bylo dlouhodobé potlačování enzymu.

Týdenní výběr videí IEEE Spectrum představuje pokroky v robotice od humanoidní manipulace a pohybu v náročném terénu po nové průmyslové a servisní stroje. RAI ukazuje práci humanoida s objemnými předměty, zatímco ETH Curych kombinuje napodobování lidského pohybu s posilovaným učením pro adaptaci na neznámý terén. Mezi novinkami jsou miniaturní počítačové vidění Luxonis OAK 4 FFC, různé konstrukce robotických rukou a hmatový chapadlový systém Robotiq. Pozornost získal také robot monkeyBot 2.0 pro inspekci potrubí, obojživelný plavecký SAWbot a autonomní dron MonoRace, který v závodě porazil tři lidské šampiony FPV. Přehled doplňují čtyřnozí roboti pro turistický provoz, robotický tenisový partner a záběry raných prototypů rozvážkových robotů Starship.

V hloubce 2 130 metrů u Havaje objevili vědci NOAA v roce 2015 dosud největší známou mořskou houbu. Kolonie měří přibližně 3,7 metru na délku, 2,1 metru na šířku a 1,5 metru na výšku, tedy zhruba jako minivan. Výzkumníci ji zaznamenali pomocí dálkově ovládaných podmořských zařízení a její rozměry určili laserovým měřením a snímky shora. Odebraný menší vzorek z okolí naznačuje příslušnost ke skleněným houbám z čeledi Rossellidae, přesný druh ale nebyl určen. Neznámý zůstává i její věk; jiné velké houby se mohou dožívat více než 2 300 let. Objev podle odborníků ukazuje, jak málo jsou hlubokomořské ekosystémy dosud prozkoumány.

Astronomové popsali dosud nevídaný kosmický jev GRB 160425A, při němž se ve stejném směru objevily dva gama záblesky oddělené čtyřmi minutami. První trval 1,7 sekundy a odpovídá krátkému záblesku spojovanému se splynutím kompaktních objektů, druhý trval 51,2 sekundy a připomíná záblesk po kolapsu masivní hvězdy. Signál zachytila observatoř Swift v roce 2016 z galaxie vzdálené asi 5,5 miliardy světelných let. Náhodný souběh dvou nezávislých záblesků považují vědci za mimořádně nepravděpodobný, ale žádné z navržených vysvětlení zatím není uspokojivé. Objev může zpochybnit dosavadní rozdělení gama záblesků podle délky a původu.

Dvě dospělé vrány černé v experimentu rozlišovaly směr pohybu bodů na obrazovce a volily odpověď přibližně za 235 milisekund. To je zhruba dvakrát rychleji než dříve pozorované výkony lidí a opic, aniž by se snížila přesnost. Záznamy z 248 neuronů ukázaly, že mozková aktivita související s volbou se objevila už 70 milisekund po začátku podnětu. Studie naznačuje, že ptačí mozek dokáže dosahovat primátům podobného zpracování informací odlišnou nervovou architekturou a s vyšší časovou efektivitou. Závěry jsou však založeny pouze na dvou jedincích, takže jejich zobecnění vyžaduje další výzkum.