Vývojová topografická dezorientace (DTD) je celoživotní porucha prostorové orientace, která se objevuje bez poškození mozku či jiné zjevné neurologické příčiny. Lidé s DTD obvykle poznávají známé budovy a orientační body, ale nedokážou si dobře vytvářet mentální mapu vztahů mezi místy. Proto mohou zvládat naučenou trasu, avšak ztratit se při objížďce, změně vstupu nebo po chybném odbočení, v těžkých případech i ve vlastním domě. Výzkumy spojují obtíže hlavně s kvalitou kognitivních map, nikoli se schopností rozpoznat orientační body. Porucha může omezovat samostatný pohyb i ovlivnit studijní a pracovní rozhodování; lidé často spoléhají na pevné trasy, pomoc okolí či GPS. Dosud však neexistuje jednotný diagnostický nástroj ani zcela sjednocená kritéria.

Výzkumníci z Technické univerzity v Delftu vyvinuli systém, který převádí hlasové či textové požadavky cestujících na úpravy stylu jízdy autonomního vozu. Jazykový model neurčuje konkrétní manévry, ale mění váhy parametrů bezpečnostně orientovaného plánovače pohybu, například pro rychlost, zrychlení a plynulost zatáčení. Cestující si tak může vyžádat svižnější jízdu při spěchu nebo jemnější ovládání při nevolnosti a před změnou dostane srozumitelné vysvětlení k potvrzení. Testy v simulátoru nuPlan při napojování na rušnou dálnici ukázaly, že systém reagoval v souladu se zadanými preferencemi. Odborníci však upozorňují, že bezpečnost závisí na pečlivě navržených omezeních a pro skutečně ověřitelnou bezpečnost je vhodná dodatečná matematická kontrola rozhodnutí.

Přední kardiologické organizace navrhly aktualizovanou celosvětovou definici srdečního selhání, která má sjednotit diagnostiku a klasifikaci onemocnění. Dokument upozorňuje, že samotná ejekční frakce, tedy podíl krve vypuzené srdcem při stahu, nemůže srdeční selhání spolehlivě potvrdit ani vyloučit. Lékaři by měli více zohledňovat celkový stav srdce, zobrazovací vyšetření, krevní testy i genetické poznatky. Nový systém zároveň uvádí 18 skupin možných příčin, od ischemické choroby, vysokého tlaku a arytmií po infekce, dědičné vlivy, těhotenství či onkologickou léčbu. Přesnější určení příčiny má podpořit dřívější prevenci a cílenější léčbu pacientů.

Rychlý nástup umělé inteligence mění nástroje, pracovní postupy i nároky na technické profese, takže samotná znalost konkrétních jazyků či platforem nestačí. Podle odborníků znamená přizpůsobivost rozpoznat změnu nebo nejistotu, vyhodnotit možnosti a účinně jednat. Její konkrétní podoba se liší podle oboru, avšak trvalými základy zůstávají řešení problémů, komunikace a systémové myšlení. Školy by měly nabízet více praktických zkušeností a vést studenty k reflexi vlastního rozhodování. Firmy mají zaměstnancům vyhradit čas, podporu a jasné vedení pro průběžné učení, jinak hrozí vyhoření a lpění na zastaralých postupech. Inženýři přitom nejsou jen pasivními příjemci změn: mohou ovlivňovat, jak budou nástroje AI využívány.

Vyhynulý krokodýlovitý Purussaurus neivensis dorůstal asi sedmi metrů a vážil až 1 800 kilogramů, tedy přibližně jako osobní automobil. Nová studie vychází ze stop po zubech na čtyřech fosiliích kopytníků starých 10,5 až 16 milionů let, nalezených v dnešní Kolumbii. Stopy naznačují, že tento obří predátor napadal i býložravce o hmotnosti přesahující tunu. V miocenní Jižní Americe patřil podle vědců k nejvýznamnějším lovcům velké kořisti a mohl drtit lebky silou skusu srovnatelnou či vyšší než u tyranosaura. Zbytky jeho úlovků pak využívali další živočichové, zatímco predátor přenášel živiny mezi souší a vodními ekosystémy.

Snímek připomínající hustý les zachycuje spodní stranu prstu gekona. Povrch tvoří statisíce jemných štětinek zvaných setae, které se na koncích dále větví na drobné struktury označované jako spatulae. Gekoni nešplhají pomocí lepidla, přísavek ani háčků, ale využívají slabé van der Waalsovy síly mezi povrchem a množstvím kontaktních bodů. Teoreticky by při zapojení všech štětinek mohly jejich nohy udržet hmotnost kolem 133 kilogramů. Přilnavost dokážou rychle uvolnit změnou úhlu prstu, podobně jako při odlepování pásky. Obraz vznikl skenovacím elektronovým mikroskopem a barvy byly doplněny dodatečně.

Pětileté sledování více než 3 400 školáků naznačuje, že londýnská nízkoemisní zóna ULEZ přispěla k rychlejšímu růstu plic u dětí. Po jejím zavedení se funkce plic dětí v centru Londýna zlepšovala v průměru o 10 mililitrů ročně rychleji než u srovnávaných dětí v Lutonu. Po čtyřech letech se jejich výsledky vyrovnaly, zatímco před zavedením zóny zaostávaly. Podíl dětí s klinicky zhoršenou funkcí plic klesl z 14 na 9 procent a koncentrace oxidu dusičitého v centru města výrazněji poklesly. Autoři upozorňují, že znečištění ovzduší stále překračuje doporučené limity WHO.

Tým z Southern Illinois University vyvinul systém µBites, který dokáže přeměnit PET plasty a zemědělský odpad na suroviny pro výrobu potravin. Materiál se při vysoké teplotě a tlaku rozloží na uhlíkatou směs, již následně zpracují upravené kvasinky na proteiny, tuky, vitaminy, barviva a aromata. Těsto se vytiskne ve 3D tiskárně a upeče v mikrovlnné troubě. Sušenky dosud neprošly ochutnávkou lidmi; vědci nejprve ověřují zdravotní nezávadnost a připravují testy trávení. Technologie by mohla sloužit v odlehlých oblastech, při katastrofách, v ponorkách nebo při budoucích vesmírných misích.

Nová studie založená na rozhovorech s 15 vědeckými novináři z Iberské Ameriky ukazuje, že investigativní práce může vést ke změnám pravidel, přiznání pochybení, protestům i větší transparentnosti. Reportéři se zabývali například sexuálním obtěžováním ve výzkumných institucích, vlivem tabákových a farmaceutických firem či manipulacemi s akademickými afiliacemi. Jejich práci však komplikují nedostatek financí a času, politické zásahy, nepřátelství vědců, psychická zátěž i cenzura. Autoři zdůrazňují potřebu odborného vzdělávání novinářů, stabilnější podpory redakcí a širšího zpřístupňování vědeckých dat. Zároveň upozorňují, že odhalování chyb musí být dobře vysvětlené a zasazené do souvislostí, aby neposilovalo protvědecké postoje.

Trichotillomanie je opakované nutkání vytrhávat si vlasy či ochlupení, které může způsobovat viditelnou ztrátu vlasů i sociální a psychické potíže. Výzkumníci z univerzitní nemocnice v Heidelbergu sledovali 61 dospělých po dobu deseti dnů a zaznamenali 2 557 průběžných hodnocení a 702 epizod vytrhávání vlasů. Nejsilnějším ukazatelem následného jednání bylo samotné nutkání, přičemž předchozí epizody zvyšovaly pravděpodobnost dalších. Negativní emoce, únava a zejména nuda souvisely se silnějším nutkáním, avšak nuda jako jediná přímo předpovídala i samotné vytrhávání. Autoři proto míní, že dosavadní vysvětlení založené pouze na regulaci stresu a nepříjemných emocí nemusí být dostačující; roli může hrát i nízká míra stimulace.

Tým z Kalifornské univerzity v Los Angeles poprvé zaznamenal jev zvaný fokusování fononů při pokojové teplotě. V krystalu arsenidu boritého se vibrace přenášející teplo nešířily rovnoměrně, ale vytvářely směrované paprskovité vzorce. Vědci použili nanoskopickou zlatou sondu, která materiál zahřívala a současně mapovala šíření tepla s vysokým rozlišením. Fonony při teplotě kolem 300 kelvinů urazily až 250 nanometrů. Objev by mohl v budoucnu umožnit přesnější řízení tepla v pokročilé elektronice a kvantových počítačích.

Chemici z britské Univerzity v Surrey vytvořili experimentální polymer poly(1,2-dithiolane), který se při teplotě kolem 90 °C rozpadá přímo na plyn. Po ochlazení se jeho molekuly samovolně znovu spojí do pevného materiálu, což by mohlo usnadnit opakované využití. V pokusu posloužil jako vodoodpudivý povlak filtračního papíru, který šlo teplem odstranit a obnovit tak savost papíru. Zahřátím se rovněž podařilo oddělit barvivo přimíchané do polymeru bez složitého dodatečného chemického zpracování. Autoři zdůrazňují, že nejde o náhradu běžných plastů ani přímé řešení plastového odpadu, ale o princip pro vývoj lépe recyklovatelných povlaků a dalších materiálů.

Danica Radovanović v básni „Bezpečná vzdálenost“ přirovnává vzdálený lidský vztah k datům putujícím podmořskými optickými kabely. Světelné impulzy, síťové uzly a pakety zde nahrazují dotek, dech i osobní blízkost. Text zachycuje rozpor mezi pohodlím digitálního spojení a touhou po skutečném setkání. Bezpečný odstup sice chrání před zraněním, zároveň však může proměnit vztah v kontrolovanou, neúplnou komunikaci. Báseň vyšla v zářijovém vydání IEEE Spectrum pro rok 2026.

Sonda Voyager 1 pořídila 14. února 1990 při pohledu zpět ze vzdálenosti 6,4 miliardy kilometrů slavný snímek Země známý jako Bleděmodrá tečka. Planeta na něm zabírala pouhých 0,12 pixelu, krátce nato byly kamery sondy kvůli úspoře energie vypnuty. Fotografii prosazoval astronom Carl Sagan, který v ní viděl připomínku toho, že všichni lidé sdílejí jediný křehký domov. Článek ji spojuje s takzvaným efektem nadhledu a s dnešní dobou digitálního spojení, jež nemusí automaticky znamenat menší osamělost. Pohled z velké dálky podle autora stírá společenské i politické rozdíly a zdůrazňuje vzájemnou provázanost lidstva.

Studie založená na datech 64 761 Britů zkoumala důsledky válečného přídělového systému cukru pro děti narozené kolem roku 1953. Lidé, kteří byli omezení cukrem během prvních tisíce dnů života, měli v dospělosti nižší výskyt několika druhů rakoviny, nejvýrazněji jaterní. Výzkumníci u nich také zaznamenali delší telomery, což může odpovídat pomalejšímu biologickému stárnutí. Účastníci vystavení přídělům si navíc i po desetiletích častěji udržovali jídelníček s menším množstvím cukru a pestřejší stravou. Jde o observační studii, takže nelze s jistotou oddělit všechny vlivy, výsledky však podporují význam nízkého příjmu cukru v raném vývoji.

Nová studie naznačuje, že rozšíření zorniček při překvapení není jen vedlejším projevem vzrušení, ale může mozku pomáhat opustit neaktuální očekávání. U 63 účastníků sledovali vědci při úloze s předvídáním barevných obrazců průměr zorniček i mozkovou aktivitu pomocí EEG. Neočekávané podněty vyvolaly rozšíření zorniček a aktivaci systému spojeného s noradrenalinem, zejména oblasti locus coeruleus v mozkovém kmeni. Lidé s výraznější reakcí lépe upravovali své učení podle změněných podmínek a méně podléhali zkreslení předchozími očekáváními. Reakce tak může fungovat jako rychlé „obnovení“ mentálního kontextu, které usnadňuje učení v nové situaci.

Studie mezi 80 pacienty ve věku 10 až 18 let naznačuje, že dulaglutid podávaný jednou týdně může u diabetu spojeného s transfuzně závislou beta-talasemií fungovat lépe než každodenní inzulin. Po 24 týdnech měli účastníci léčení přípravkem GLP-1 stabilnější hladinu cukru v krvi, nižší průměrnou glykemii a více času v cílovém rozmezí. Na rozdíl od inzulinové skupiny výrazně nepřibírali a objevily se i náznaky snížení přetížení organismu železem. Tento typ diabetu vzniká po poškození slinivky nadbytkem železa v důsledku opakovaných transfuzí. Autoři upozorňují, že výsledky je nutné potvrdit ve větších a dlouhodobějších studiích.

Vědci popsali u bakterie Escherichia coli obranný systém DRT3, který vytváří dvoušroubovici DNA neobvyklým způsobem. Jeden z enzymů při tom používá jako předlohu RNA, zatímco druhý určuje opakující se sekvenci DNA podle dvou aminokyselin ve vlastním proteinu, bez nukleové kyseliny jako šablony. Obě samostatně vzniklé komplementární části se následně spojí do DNA. Systém funguje jako antivirová past: pokud virus vyřadí bakteriální obranu RecBCD, DNA vytvořená DRT3 se hromadí a zastaví růst napadené buňky, čímž omezuje množení viru. Objev naznačuje, že bakteriální imunitní mechanismy mohou skrývat další dosud neznámé způsoby práce s genetickou informací.

Studie publikovaná v časopise The Lancet ukázala, že upadacitinib může u části lidí s vitiligem obnovit ztracenou pigmentaci. Po 48 týdnech dosáhlo výrazného návratu barvy v obličeji 23 až 25 procent léčených pacientů, oproti 6 až 7 procentům ve skupině s placebem. Lék tlumí imunitní reakci, která napadá pigmentové buňky, a jako tableta může usnadnit léčbu rozsáhlých či hůře dostupných míst. V Evropské unii je schválen pro vybrané pacienty od 12 let, nese však i rizika včetně infekcí, akné či pásového oparu. Dlouhodobá účinnost a bezpečnost, včetně přetrvání pigmentace po ukončení léčby, zatím vyžadují další sledování.

Nový výzkum se 892 účastníky v sedmi experimentech zjistil, že lidé si hůře pamatovali obrázky, které si pořídili jako screenshot, než ty, jež pouze sledovali. Efekt se projevil i tehdy, když účastníci věděli, že je čeká test paměti a že si budou moci snímky později prohlédnout. Jedním z možných vysvětlení je takzvané kognitivní odkládání: mozek věnuje méně úsilí ukládání informací, pokud spoléhá na jejich digitální záznam. Roli může hrát také rozptýlení pozornosti při používání telefonu. Autoři nicméně upozorňují, že výsledky předchozích studií nejsou jednotné a fotografie mohou za určitých okolností paměť také podpořit.