Studie britských vědců naznačuje, že lidé s těžkou hluchotou od raného dětství vyčleňují více mozkových zdrojů na okraje zorného pole. Změny se projevily už v laterálním kolínkatém tělese thalamu, které přeposílá zrakové informace ze sítnice, i v primární zrakové kůře. Celkový objem těchto oblastí se mezi neslyšícími a slyšícími účastníky nelišil, lišilo se však rozložení jejich aktivity a povrchové reprezentace. Výsledek může souviset s tím, že zrak u neslyšících častěji funguje jako včasné varování před děním na periferii. Neznamená to však lepší vidění ve všech situacích: větší zastoupení periferie může být vykoupeno menší reprezentací centrálního zorného pole.

Vzácné zčervenání nehtových půlměsíčků, takzvaných lunul, může podle přehledu případových studií souviset s dosud neodhalenými zdravotními potížemi. Autoři jej zaznamenali mimo jiné u srdečního selhání, cirhózy jater, revmatoidní artritidy či dalších kardiovaskulárních, autoimunitních a revmatologických nemocí. Výskyt na více nehtech spíše ukazuje na systémový problém, zatímco změna jediného nehtu může souviset s místním zánětem, krvácením nebo nádorem pod nehtem. Příčina zbarvení není zcela objasněna, pravděpodobně však hraje roli rozšíření drobných cév. Zjištění samo o sobě diagnózu nepotvrzuje, ale může být důvodem k lékařskému vyšetření.

V národním parku Thong Pha Phum v západním Thajsku vědci popsali nový druh rostliny Thismia daemona, přezdívaný ďábelská květina. Tmavý květ s oranžovočervenými částmi a třemi rohovitými výběžky nemá chlorofyl, a proto neprovádí fotosyntézu. Živiny a uhlík získává z podzemních hub, na nichž je závislý; nad zemí se objevuje jen krátce při kvetení a tvorbě plodů. Nález rozšiřuje známý výskyt příbuzné skupiny Geomitra dále na sever a zvýšil počet známých druhů rodu Thismia v Thajsku na 16. Známa je však jediná populace s méně než 50 rostlinami, takže autoři ji předběžně označili za kriticky ohroženou.

Vědci představili nanovrstvy kobaltového silicidu (CoSi), které při zmenšování tloušťky paradoxně snižují elektrický odpor. Při tloušťce kolem 20 nanometrů byl materiál podle měření desetkrát méně odporový než stejně silný měděný spoj při pokojové teplotě a unesl až stonásobně vyšší proudovou hustotu. CoSi tak může řešit problém měděných propojení v čipech, kde se elektrony v extrémně tenkých vodičích rozptylují o povrchy. Testy ukázaly přenos signálu s malými ztrátami do 40 GHz i slučitelnost s běžnou křemíkovou technologií CMOS. Materiál navíc odolal vysokým proudům a teplotě 450 °C po dobu 200 hodin.

Test na propojeném dálničním úseku ve španělském Baskicku zkoumal výměnu dat mezi automobilem a silniční infrastrukturou při rychlosti 80 až 120 km/h. Systém kolektivního vnímání má vozidlům rozšířit přehled o situaci mimo dosah vlastních senzorů, například za překážkami. Výzkum ale ukázal výrazný pokles schopnosti zachytit jiná vozidla se vzdáleností: do 30 metrů činila úspěšnost 65,7 procenta, mezi 30 a 50 metry 20,5 procenta a v pásmu 50 až 100 metrů jen 0,1 procenta. Zpoždění vznikalo při detekci objektů i při přenosu zpráv; samotné rozpoznání mohlo trvat až 132 milisekund. Autoři odhadují, že sladění detekce a odesílání dat by mohlo celkové prodlevy snížit až o třetinu.

Studie sledující více než 64 000 lidí ve středním věku po dobu průměrně osmi let spojuje chůzi s nižším rizikem úmrtí, a to podle kombinace počtu kroků a jejich tempa. Hranice 10 000 kroků denně není nezbytná: podobný přínos měli lidé s méně než 5 000 kroky při svižné chůzi kolem 80 kroků za minutu i ti, kteří ušli 5 000 až 7 500 kroků pomaleji. Za vhodný cíl se ukázalo nejrychlejší půlhodinové tempo dne v průměru 90 až 100 kroků za minutu. Bez ohledu na rychlost byla nejnižší úmrtnost spojena se 7 500 až 10 000 kroky denně. Jde o observační výzkum, který neprokazuje přímou příčinu, výsledky však mohou pomoci při tvorbě doporučení pro pohyb.

Nová studie naznačuje, že populace se při dosažení stejně výhodných evolučních stavů nepohybují zcela náhodně. Matematický model a simulace ukázaly takzvaný směrový drift k plošším oblastem fitness krajiny, kde jsou vlastnosti organismů odolnější vůči mutacím a dalším narušením. Tento posun může podporovat robustnost populace, aniž by existoval přímý selekční tlak na konkrétní znak. Závěry by mohly změnit výklad zdánlivě neutrálních biologických rozdílů a časem najít uplatnění i při studiu systémů umělé inteligence.

Lékaři nejprve pátrali po příčině neobvyklých skvrn na břiše mladého chlapce a zvažovali i poranění jater, vyšetření však nic neprokázala. Po návratu pacienta s horší a bolestivější vyrážkou zjistili, že při domácí výuce pokládal až na osm hodin denně nabíjený notebook přímo na břicho. Diagnózou byl erythema ab igne neboli syndrom „opečené kůže“, který vzniká při dlouhodobém působení mírného tepla. Po omezení přímého kontaktu se zdrojem tepla skvrny postupně zcela zmizely. Lékaři upozorňují, že dlouhodobé vystavení teplu může v chronických případech zvyšovat i riziko změn vedoucích k rakovině kůže.

Studie s 50 chilskými dětmi ve věku 10 až 12 let zjistila, že neléčené děti s ADHD vykazovaly při paměťovém úkolu zhruba o 23 % větší rozdíly v reakcích zornic mezi jednotlivými pokusy než kontrolní skupina. Vyšší proměnlivost souvisela také s nižší přesností odpovědí, což může odrážet kolísání soustředění či zapojení do úkolu. Po užití methylfenidátu byly reakce zornic výraznější a mezi pokusy stabilnější, nelze však oddělit přímý fyziologický účinek léku od změn pozornosti. Autoři zdůrazňují, že měření zornic není diagnostickým testem ADHD a výsledky je nutné ověřit ve větších studiích i v běžném prostředí.

Vědci z Edith Cowan University zkoumali, zda mohou ložiska železné rudy v Západní Austrálii vytvářet a uchovávat přírodní vodík. Laboratorní pokusy ukázaly, že při kontaktu horké vody s magnetitem za vysokého tlaku vzniká vodík. Nejvyšší produkci vykazoval jemný, porézní magnetit, protože voda se snáze dostává k čerstvým minerálním povrchům skrze trhliny a póry. Výsledky naznačují, že vhodná geologická naleziště by mohla být zdrojem nízkouhlíkového paliva, jejich skutečný potenciál a těžitelnost však bude nutné ověřit v terénu. Reakce zároveň mění magnetit na hematit, který může další tvorbu vodíku postupně omezovat.

Sonda Mars Reconnaissance Orbiter zachytila v prosinci 2022 v jižní vysočině Marsu útvar, který nápadně připomíná hlavu medvěda. Domnělé oči tvoří dva krátery, čenich je kolapsová struktura ve tvaru písmene V a obrys hlavy vytváří kruhová puklina. Vědci předpokládají, že puklina může souviset se sesedáním materiálu nad dávným zasypaným impaktním kráterem, zatímco středový útvar mohl vzniknout sopečnou či bahenní činností. Podoba zvířete je příkladem pareidolie, tedy lidské tendence rozpoznávat známé tvary a zejména obličeje v náhodných strukturách. Podobné optické dojmy už vyvolaly i dřívější snímky Marsu, včetně proslulé „tváře“ v oblasti Cydonia.

V malé izolované populaci koček bengálských na japonském ostrově Cušima vědci v letech 2024 a 2025 zaznamenali nejméně tři jedince s ocasy dlouhými zhruba jen polovinu obvyklé délky. Populace čítá asi sto zvířat, a nový znak proto vyvolal obavy o její genetické zdraví i možné křížení s domácími kočkami. Analýza celého genomu jednoho krátkoocasého jedince však neprokázala nedávnou příměs domácí kočky. Příčina změny zůstává nejasná: může souviset s dědičností, vývojovou vadou, velmi nízkou či dávnou hybridizací nebo jinými faktory. Autoři upozorňují, že k objasnění je nutné geneticky i vzhledově prozkoumat další krátkoocasé kočky.

Fyzici analyzovali měření magnetického pole Země z let 2012 až 2022 a využili prostor mezi zemským povrchem a ionosférou jako přirozený elektromagnetický rezonátor. Hledali stopy axionů, hypotetických částic, které by mohly tvořit temnou hmotu, a po zpřísnění kritérií označili 25 možných signálů. Stejný postup přinesl také 31 výraznějších kandidátů na takzvané temné fotony. Dosavadní data z jediné britské observatoře však neumožňují určit, zda jde o skutečné projevy těchto částic, nebo o jiné jevy. Rozhodnout by mohla měření z více míst světa: signál axionů by se měl měnit podle síly magnetického pole, zatímco temné fotony by měly působit podobně všude.

Randomizovaná americká studie Baby’s First Years sledovala dopad pravidelných finančních příspěvků na rodiny s nízkými příjmy. Děti matek, které dostávaly 333 dolarů měsíčně místo 20 dolarů, měly kolem čtvrtého roku života podle epigenetických ukazatelů pomalejší tempo biologického stárnutí. Rozdíl byl sice malý, ale díky náhodnému rozdělení rodin studie poskytuje silnější důkaz příčinného vlivu než dřívější pozorování. Vědci nezjistili jasný přínos v dalších zkoumaných ukazatelích DNA ani ve stárnutí matek. Není zatím známo, zda se efekt udrží a projeví v budoucím zdraví dětí.

Americká administrativa navrhuje zavést poplatek 103 265 dolarů za víza H-1B pro kvalifikované pracovníky ve firmách, což by výrazně prodražilo nábor zahraničních expertů. Předchozí obdobný krok vedl k prudkému propadu žádostí a firmy podle odborníků přesouvají část pracovních míst či náboru do zahraničí. Nové překážky se dotýkají také zahraničních studentů, jejichž zájem o americké univerzity klesá; slabší může být i budoucí přísun talentů do technologických podniků. Kritici zpochybňují zákonnost poplatku a varují před oslabením inovací, zatímco zastánci jej hájí jako ochranu domácího trhu práce. Většina oslovených technologických společností své postupy veřejně nekomentovala.

Pětatřicetiletý muž s mentálním postižením vyhledal nemocnici kvůli bolestivému močení a krvi v moči, přestože jeho životní funkce byly normální. Vyšetření odhalila šicí jehlu dlouhou 36 milimetrů, která pronikla do levé srdeční komory, a další kovové předměty v oblasti břicha, pánve, močového měchýře či penisu. Lékaři nejprve chirurgicky odstranili jehlu ze srdce, protože hrozilo její posunutí, ruptura tkáně nebo infekce; následně řešili předměty v močovém měchýři. Pacient se po zákrocích zotavil, původ jehel však zůstává nejasný. Podle lékařů může jít o formu sebepoškozování, jejíž odhalení je u lidí s kognitivním omezením zvlášť obtížné.

Analýza vzorků od pacientů s idiopatickou plicní fibrózou naznačila, že lék rentosertib může upravit bílkovinné profily krve směrem odpovídajícím nižšímu biologickému věku. Šest různých výpočetních modelů zaznamenalo shodný směr změny, nejvýrazněji po čtyřech týdnech léčby. Studie se opírala o 42 účastníků původní klinické zkoušky a trvala 12 týdnů. Není však jasné, zda šlo o skutečné ovlivnění stárnutí, nebo především o důsledek zlepšení závažného plicního onemocnění. Výsledky proto nedokazují omlazení ani delší život a vyžadují ověření ve větších a delších studiích.

Nová studie popisuje Atlantickou meridionální cirkulaci (AMOC) nikoli jen jako systém přesouvající teplo, ale jako mechanismus regulující, kolik tepla oceán odevzdá atmosféře a následně vesmíru. Při silné cirkulaci hluboké proudění v severním Atlantiku podporuje únik tepla z oceánu, zatímco při oslabení se teplo může hromadit v nitru oceánů. Modely založené na podmínkách dob ledových tím vysvětlují rozdílně rychlé klimatické změny zaznamenané v grónských a antarktických ledovcových vrtech. Autoři upozorňují, že současné oteplování AMOC oslabuje a tento proces by mohl zesílit zadržování tepla v oceánech i globální oteplování. Přímé srovnání s dobami ledovými je však omezené, protože tehdejší zpětné vazby výrazně ovlivňoval mořský led.

Výzkumníci otestovali 16 asijských slonů v Thajsku pomocí úlohy, která měří schopnost potlačit bezprostřední impuls. Zvířata viděla a cítila ovoce v průhledné schránce, ale k odměně se dostala jen tehdy, když obešla bariéru a použila otvor na jiné straně. Sloni tuto strategii zvládali rychle i po výměně neprůhledné schránky za průhlednou, což naznačuje silnou inhibiční kontrolu. Po otočení schránky hledali správný otvor déle, nakonec však úkol vyřešili; starší jedinci se změně přizpůsobovali hůře. Studie nepředstavuje definitivní důkaz o inteligenci slonů, podporuje však poznatky o jejich vyspělých kognitivních schopnostech.

Vědci představili metodu WHOLISTIC, která umožňuje v reálném čase zaznamenávat buněčnou aktivitu napříč celým tělem živého živočicha. Technologie využívá geneticky upravené fluorescenční senzory vápníku, jenž slouží jako univerzální signál při komunikaci buněk. Zatím ji tým otestoval na průhledných larvách dánia pruhovaného a na drobných rybách Danionella cerebrum, které zůstávají průhledné i v dospělosti. Pozorování odhalilo například reakce chrupavčitých buněk na chlad, odezvu mozkových obalů na ketamin i dosud neznámé souhry svalů a orgánů. Metoda by mohla propojit výzkum mozku, fyziologie, chování a buněčné biologie a zlepšit porozumění fungování celého organismu.