Nové hodnocení dosavadních studií upozorňuje na závažné metodické nedostatky výzkumu kolagenových doplňků pro zdraví a vzhled pleti. Autoři po přezkoumání dvou metaanalýz našli mimo jiné chybně vyložené statistické výsledky; po opravě dat se neprokázala souvislost mezi dávkou kolagenu a lepší hydratací či elasticitou kůže. Mnoho sledovaných studií financoval průmysl nebo se na nich podíleli autoři s obchodními vazbami, přičemž pokusy bývaly malé a výrazně se lišily dávkováním, délkou i složením přípravků. Často navíc obsahovaly další účinné látky, takže nelze připsat případný efekt samotnému kolagenu. Vědci proto považují propagaci kolagenu jako ověřeného prostředku proti stárnutí za předčasnou a žádají kvalitnější nezávislé klinické studie.

Výzkum floridských vědců ukázal, že žraloci černocípí dokážou reagovat na nízkofrekvenční zvuky ze vzdálenosti až 74 metrů. Vnímají i zvuky ve vzdáleném akustickém poli, kde se šíří hlavně tlakové vlny a pohyb částic vody je velmi jemný. Při pokusech u jihovýchodního pobřeží Floridy reagovali na testovací zvuky v 71 až 87 procentech případů, zatímco kontrolní zvuk ignorovali. Jejich prudké odvrácení od zdroje naznačuje, že umějí určit, odkud zvuk přichází. Vědci předpokládají, že žraloci bez plynového měchýře zachycují pohyb částic vody jiným dosud neobjasněným mechanismem.

Nová studie naznačuje, že úbytek vody v Mrtvém moři sám přispívá k oteplování jezera. S rostoucí slaností slábne ochlazování odpařováním, takže zbývající voda se může více zahřívat a podporovat další odpar. Mezi lety 1979 a 2019 klesla hladina asi o 34 metrů, zatímco hlubší voda se oteplila o 2,8 °C. Model přisuzuje významnou část tohoto oteplení poklesu hladiny, vedle růstu teploty vzduchu. Při pokračujícím trendu by hladina mohla do roku 2100 klesnout zhruba o 85 metrů a voda se oteplit o 5 až 8 °C. Zjištění může pomoci vysvětlit vznik rozsáhlých ložisek soli v dávných mořích i bez mimořádně horkého a suchého klimatu.

Evropský projekt Circuit4EU propojuje 21 partnerů z devíti zemí a testuje deset technologií pro opětovné využití a recyklaci surovin ze staré elektroniky. Má přispět k cíli EU získávat do roku 2030 čtvrtinu potřebných kritických surovin recyklací. Piloty zahrnují umělou inteligenci pro posuzování hodnoty součástek, robotickou demontáž notebooků a myček, odpájení komponent i chemické zpracování materiálů. Projekt ověřuje postupy na noteboocích, Wi-Fi zařízeních, elektrokoloběžkách a myčkách s cílem nasadit alespoň část řešení v průmyslovém prostředí. Rozvoj podporují také evropská pravidla, která mají posílit sledování kovů a materiálů v dodavatelských řetězcích i recyklaci permanentních magnetů.

Vědci z Univerzity ve Warwicku a Evropského synchrotronového zařízení zjistili, že měďnatý supravodič LESCO nemá uvnitř jednotnou krystalovou stavbu, jak se dosud předpokládalo. Pomocí trojrozměrné rentgenové difrakce odhalili mozaiku dvou různých atomových uspořádání oddělených neobvykle širokými rozhraními. Tato rozhraní mohou narušovat pohyb a párování elektronů, a tím oslabovat supravodivost. Závěr může změnit výklad některých dřívějších měření i podobu teoretických modelů pro cuprátové supravodiče. Výzkumníci chtějí stejnou metodou prozkoumat další materiály, aby ověřili, zda je podobná vnitřní složitost rozšířená.

Výzkumníci z University College London popsali síť mikroskopických kanálků podél cév a nervů, která by mohla pomáhat odvádět z mozku amyloid beta a bílkovinu tau. U myší se fluorescenčně označené bílkoviny těmito strukturami přesouvaly směrem k povrchu mozku a podobné útvary vědci nalezli i ve vzorcích lidské tkáně odebrané při operacích. Kanálky široké zhruba dva mikrometry pravděpodobně vytvářejí buňky příbuzné strukturám zajišťujícím transport tekutin v mízních uzlinách. Studie naznačuje možný článek mezi dříve předpokládanými cestami odvodu látek podél tepen a žil. Výsledky jsou zatím zveřejněny jako preprint bez odborného recenzního řízení a funkce této sítě u živých lidí ani její význam pro léčbu Alzheimerovy nemoci nejsou potvrzeny.

Britská nemocnice Royal Papworth v Cambridge spojila 40 případů infekce bakterií Mycobacterium abscessus s vodovodním systémem své nové budovy v letech 2019 až 2025. Nákaza přispěla k úmrtí dvou žen po dvojité transplantaci plic; ohroženi byli zejména pacienti s oslabenou imunitou, cystickou fibrózou či nemocemi dýchacích cest. Bakterie je odolná vůči více druhům antibiotik a v nemocničním rozvodu se šířila i přes rozsáhlá opatření. Filtry na kohoutcích se ukázaly jako účinné, riziko však přetrvávalo například v odpadech a na toaletách. Po zavedení dalších postupů klesl počet případů z 12,8 na 2,2 ročně a od června 2025 nebyl zaznamenán nový případ.

Finská studie sledovala 5 679 dospělých po dobu 12 let a zjistila, že lidé s večerním chronotypem měli před zohledněním dalších vlivů zhruba o 70 % vyšší míru přiznání invalidního důchodu než ranní typy. Výsledek se objevil u mužů i žen, ale po započtení zdravotního stavu, spánkových potíží, pohybu, kouření, alkoholu a pracovního režimu už nebyl statisticky průkazný. Večerní typy na začátku výzkumu častěji uváděly horší zdraví, problémy se spánkem a nižší fyzickou aktivitu. Autoři zdůrazňují, že observační studie neprokazuje příčinu a závěry nelze automaticky vztáhnout na jednotlivce ani na jiné země. Roli může hrát nesoulad mezi přirozeným rytmem nočních typů a běžnou ranní pracovní dobou.

Fyzici představili vysvětlení známého pokusu, při němž se okurka propíchnutá vidličkami po připojení ke zdroji elektřiny rozsvítí. Elektrický proud zahřívá lák, vytváří plynové kapsy a při návratu slané vody k elektrodě vznikají drobné jiskry. Elektrolýza zároveň rozkládá vodu a uvolňuje vodík, který jiskry zapalují v malých explozích. Žlutooranžovou záři způsobují excitované atomy sodíku obsažené ve slaném nálevu. Zář se obvykle objeví jen na jedné straně, patrně tam, kde se nahromadí více slané vody; pokus je nebezpečný a neměl by se provádět doma.

Studie v časopise Nature Neuroscience porovnala mozkovou aktivitu šesti živočišných druhů během bdění a celkové anestezie, od lidí a primátů po ryby a hlístice. Ve všech případech se objevily obdobné změny: jednotlivé oblasti nervové soustavy zůstávaly aktivní, ale hůře spolu koordinovaly činnost. Aktivita byla také v čase méně předvídatelná a ztrácela schopnost vytvářet souvislé vzorce. Výsledky naznačují, že anestetika nevypínají mozek jako celek, nýbrž prostorově a časově tříští přenos a integraci informací. Podobnost napříč zhruba 700 miliony let evoluce může přispět k objasnění mechanismů vědomí i účinků celkové anestezie.

Výzkumníci varují, že současné způsoby lidského dohledu nad autonomními AI agenty často vedou k pouhému formálnímu schvalování, nikoli k reálné kontrole. Lidé mohou být zahlceni množstvím informací, podléhat automatizačnímu a ukotvovacímu zkreslení a bez přemýšlení potvrzovat návrhy systému. Autoři proto doporučují do interakcí záměrně vnést určité zpomalení: například nechat uživatele nejprve formulovat vlastní postup nebo je žádat o zdůvodnění rozhodnutí. Organizace by také měly střídat práci s agenty a bez nich a omezovat dlouhé úseky monitorování. Podle autorů není produktivita skutečná, pokud úspory času následně převáží náklady na opravu chyb AI.

Stolice, která po spláchnutí nezanechá výrazné stopy, nemusí sama o sobě signalizovat problém. Její vztlak často souvisí s plyny zachycenými ve stolici, jež vznikají činností střevních mikrobů při fermentaci vlákniny. Výzkumy ukazují, že plovoucí stolice se může objevovat i u lidí se zdravým trávením, ale častěji byla popsána také u některých funkčních střevních potíží či při horším vstřebávání tuků. Pokusy na myších naznačily, že přítomnost střevního mikrobiomu může být pro plování stolice zásadní. Odborníci doporučují sledovat dlouhodobé změny barvy, tvaru a konzistence stolice a při přetrvávajících potížích se poradit s lékařem.

Analýza 69 dřívějších studií zahrnující téměř 4,5 milionu lidí naznačuje, že s nejnižším rizikem demence souvisí sedm až osm hodin spánku za noc. Spánek kratší než sedm hodin byl spojen s o 18 procent vyšším rizikem, zatímco více než osm hodin s nárůstem o 28 procent. Vyšší riziko také souviselo s více než osmi hodinami sezení denně a s pohybem kratším než 150 minut týdně. Autoři zdůrazňují, že jde o statistické souvislosti, nikoli důkaz přímé příčiny; delší spánek může být například i časným projevem probíhajícího onemocnění. Pravidelný pohyb, omezení sedavého času a přiměřený spánek mohou podle nich podporovat zdraví mozku.

Rychlý pokrok jazykových modelů v řešení matematických úloh mění debatu mezi vědci, zejména po tvrzení OpenAI o vyřešení problému existence a hladkosti Navierových–Stokesových rovnic. Pokud by se výsledek potvrdil, šlo by o zásadní posun u jednoho z dosud nevyřešených problémů Milénia. Matematici však kritizují způsob, jímž technologické firmy své výsledky oznamují, a obávají se narušování zavedených akademických norem. Zaznívá také varování, že AI může poskytovat správné odpovědi bez srozumitelných postupů, které by rozvíjely lidské porozumění. Mladí výzkumníci navíc pociťují tlak používat drahé modely, aby neztratili konkurenceschopnost při publikování a hledání pracovních míst.

Studie sledující 17 zkušených nádechových potápěčů během sedmiměsíčního tréninku naznačuje rozsáhlé změny ve funkčním propojení jejich mozku. Posílila se komunikace mezi sítěmi souvisejícími s pozorností, kognitivní kontrolou, smyslovým zpracováním a pohybem. Hipokampus, oblast citlivá na nedostatek kyslíku a důležitá pro paměť, vykazoval silnější spojení s mozečkem a slabší vazby na senzomotorické oblasti. Tyto změny souvisely s lepším výkonem v testech epizodické paměti. Výsledky mohou ukazovat na adaptační neuroplasticitu při opakované kontrolované hypoxii, výzkum je však předběžný, dosud nerecenzovaný a omezený malým výhradně mužským vzorkem.

Studie na potkanech a geneticky upravených zebřičkách naznačuje, že amlodipin, běžně užívaný lék na vysoký krevní tlak, by mohl tlumit některé projevy ADHD. U zvířat snížil hyperaktivitu a impulzivitu, přičemž v jednom srovnání měl na impulzivní chování podobný účinek jako methylfenidát. Analýza dat britské biobanky také ukázala souvislost mezi užíváním amlodipinu a nižším výskytem výkyvů nálady či rizikového chování, nelze z ní však vyvozovat příčinný vztah. Výsledky zatím neprokazují účinnost u lidí a vyžadují klinické studie. Amlodipin má známý bezpečnostní profil, ale může způsobovat například únavu, nevolnost nebo podráždění dásní.

Nová forenzní analýza lebek z pohřebišť u královských hrobek v Abydu přináší další důkazy o možných lidských obětech v raném starověkém Egyptě. Archeoložka Roselyn Campbellová zjistila potenciálně smrtelná poranění u 18 ze 46 dochovaných lebek. Nejčastější byly zlomeniny způsobené údery tupým, širokým předmětem, některé ostatky nesly i stopy po sečných či bodných zraněních. Pohřbení lidé byli zřejmě úředníci nebo řemeslníci spojení s královským dvorem a mohli být usmrceni po smrti panovníka, aby mu podle tehdejší víry sloužili v posmrtném životě. Výzkum se týká období první dynastie, zhruba let 3078 až 2900 př. n. l.

Fyzici z Kjótské a Hirošimské univerzity předvedli novou metodu měření takzvaného W stavu kvantového provázání u tří fotonů. Na rozdíl od dříve běžně měřeného GHZ stavu si W stav zachovává užitečné provázání i po ztrátě jedné částice. Výzkumníci použili optický obvod s diskrétní Fourierovou transformací, který umožňuje určit stav systému jediným měřením místo náročné kvantové tomografie. Metoda správně rozlišila W stav v průměru v 87 procentech případů, tedy nad hranicí potřebnou k prokázání měření tříčásticového provázání. Výsledek může podpořit rozvoj fotonických kvantových počítačů, komunikace, senzorů a kryptografie.

Mezinárodní tým analyzoval údaje ze 93 zemí a zjistil, že státy s vyšší hustotou domácích koček mívají také vyšší skóre životní spokojenosti. Naopak větší výskyt parazita Toxoplasma gondii souvisel s nižší mírou štěstí, přestože kočky jsou jeho hlavním hostitelem. Země s více kočkami překvapivě vykazovaly nižší expozici tomuto parazitovi, což může souviset s hygienou, veterinární péčí, chovem v bytě a socioekonomickými podmínkami. Autoři zdůrazňují, že jde pouze o vztahy na úrovni celých zemí a nelze z nich vyvozovat, že kočka přímo zvyšuje štěstí jednotlivce. Doporučují proto dlouhodobé studie, které porovnají majitele koček s ostatními lidmi.

Studie na potkanech naznačuje, že laterální parafaciální oblast mozku může u části případů hypertenze zvyšovat aktivitu nervového systému a stahování cév. Tato oblast souvisí s řízením dýchání a může reagovat zejména na nízký obsah kyslíku či vysokou hladinu oxidu uhličitého, což by mohlo objasnit vazbu mezi spánkovou apnoe a vysokým tlakem. Vypnutí těchto neuronů u hypertenzních zvířat snížilo tlak na normální hodnoty. Vědci zvažují nepřímé ovlivnění mozkové oblasti přes chemoreceptory v krčních tepnách. Další práce ukazuje, že aktivní forma vitaminu B6 může tlumit související receptor; malá studie u lidí zatím potvrdila oslabení přehnané reakce na nedostatek kyslíku. Zjištění však vyžadují rozsáhlejší klinické ověření.