klima

Nová studie naznačuje, že úbytek vody v Mrtvém moři sám přispívá k oteplování jezera. S rostoucí slaností slábne ochlazování odpařováním, takže zbývající voda se může více zahřívat a podporovat další odpar. Mezi lety 1979 a 2019 klesla hladina asi o 34 metrů, zatímco hlubší voda se oteplila o 2,8 °C. Model přisuzuje významnou část tohoto oteplení poklesu hladiny, vedle růstu teploty vzduchu. Při pokračujícím trendu by hladina mohla do roku 2100 klesnout zhruba o 85 metrů a voda se oteplit o 5 až 8 °C. Zjištění může pomoci vysvětlit vznik rozsáhlých ložisek soli v dávných mořích i bez mimořádně horkého a suchého klimatu.

Analýza 120 metrů dlouhého sedimentového jádra ukázala, že utahské Velké solné jezero se během posledních 240 000 let dvakrát výrazně zvětšilo a ztratilo většinu slanosti. Před 30 000 až 16 000 lety existovalo jako jezero Bonneville, které bylo zřejmě skutečně sladkovodní a zabíralo až desetinásobek dnešní rozlohy. Starší jezero Little Valley, před 140 000 až 135 000 lety, bylo rozsáhlé, ale patrně zůstalo mírně slané. Záznamy zároveň ukazují, že při oteplování se jezera v regionu geologicky rychle zmenšovala a jejich slanost rostla. Vědci upozorňují, že současné oteplování zvyšuje odpařování a spolu s lidským odběrem vody prohlubuje zranitelnost jezera.

V chilské poušti Atacama objevili vědci část zubu vyhynulé kapybary rodu Cardiatherium, starou přibližně 8,8 milionu let. Jde o nejstarší známý doklad výskytu kapybar v Chile a o jeden z nejstarších nálezů těchto hlodavců vůbec. Fosilie spolu s pozůstatky sladkovodních ryb, gaviálů a rostlinnými mikrofosiliemi naznačuje, že jižní Atacama byla v pozdním miocénu vlhkou krajinou s trvalou sladkou vodou a bujnou vegetací. Nález zpochybňuje představu, že oblast zůstávala pouští desítky milionů let. Badatelé také uvažují, že se kapybary mohly šířit sítí mokřadů severně od And, nikoli přes vysoké a suché pohoří.

Grónský a antarktický ledový štít přišly od roku 1979 dohromady o více než 12 bilionů tun ledu, uvádí mezinárodní tým 58 vědců. Úbytek podle analýzy 42 průzkumů a dat z 27 satelitních misí zvýšil světovou hladinu moří přibližně o 31,4 milimetru. Zhruba 84 procent ztrát souvisí se zrychleným tokem ledovců do oceánu, který podporuje oteplování mořské vody, zatímco povrchové tání a změny sněžení tvoří zbytek. Tempo úbytku výrazně vzrostlo od 90. let; zdánlivé krátkodobé zlepšení v části Antarktidy vědci přisuzují mimořádnému sněžení. Výsledky mají zpřesnit odhady budoucího růstu hladiny moří.

Australští vědci zjistili, že růstové vrstvy ulit suchozemských hlemýžďů mohou zachycovat stopy extrémních srážek a cyklonů. Ulita se vytváří postupně z uhličitanu vápenatého a její chemické složení i rychlost růstu odrážejí podmínky, v nichž živočich žil. U hlemýždě Figuladra bayensis badatelé spojili období rychlého růstu s vydatnými dešti po cyklonech Marcia v roce 2015 a Debbie v roce 2017. Radiokarbonové stopy navíc umožnily určit stáří jednotlivých vrstev a délku života hlemýždě na zhruba 4,5 roku. Nálezy ulit v sedimentárních vrstvách by podle autorů mohly pomoci rekonstruovat extrémní počasí i z období před moderním meteorologickým měřením.

Země není dokonalá koule: rotace ji vyboulila u rovníku a zploštila u pólů. Analýza dat ze satelitních navigačních stanic z let 1997 až 2015 ukazuje, že pevný zemský povrch se u pólů zvedá stále rychleji, zatímco v oblasti rovníku více klesá. Skalnatá část planety se tím celkově stává méně zploštělou. Její gravitační tvar, geoid, se však naopak více zplošťuje, protože tající led z Grónska a Antarktidy přesouvá vodu a hmotu z pólů k nižším zeměpisným šířkám. Zdánlivý rozpor tak vyplývá z rozdílu mezi deformací pevné Země a změnami rozložení její hmoty.

Nová studie popisuje Atlantickou meridionální cirkulaci (AMOC) nikoli jen jako systém přesouvající teplo, ale jako mechanismus regulující, kolik tepla oceán odevzdá atmosféře a následně vesmíru. Při silné cirkulaci hluboké proudění v severním Atlantiku podporuje únik tepla z oceánu, zatímco při oslabení se teplo může hromadit v nitru oceánů. Modely založené na podmínkách dob ledových tím vysvětlují rozdílně rychlé klimatické změny zaznamenané v grónských a antarktických ledovcových vrtech. Autoři upozorňují, že současné oteplování AMOC oslabuje a tento proces by mohl zesílit zadržování tepla v oceánech i globální oteplování. Přímé srovnání s dobami ledovými je však omezené, protože tehdejší zpětné vazby výrazně ovlivňoval mořský led.

Nová studie modelující tisíce možných budoucích vývojů varuje, že nejchudší lidé v některých částech Afriky by mohli do roku 2050 dávat za jídlo téměř polovinu svých příjmů. Nejvyšší potravinovou zátěž předpověď přisuzuje zejména západní, východní a jižní Africe a také Indii. Růst cen mohou ovlivnit nízké příjmy, tlak na půdu kvůli dekarbonizaci, využívání biopaliv i zalesňování. Studie zároveň upozorňuje, že regionální průměry zakrývají výrazné rozdíly mezi chudými a bohatými domácnostmi. Vedle potravin hrozí v řadě oblastí také vyšší náklady na energii a zhoršování nedostatku vody.

Studie zveřejněná v JAMA Network Open zkoumala, zda klimatické informace u jídel ovlivní objednávky v simulovaném fastfoodovém menu. Více než 10 tisíc dospělých Američanů si vybíralo z nabídky, u níž část účastníků viděla různé typy označení uhlíkové stopy. Bez klimatických údajů zvolilo pokrm s vysokým dopadem 53 procent lidí, zatímco u nejúčinnějších štítků podíl klesl přibližně na 45 až 46 procent. Nejlépe fungovalo jednoduché označení vysokého klimatického dopadu a klimatická známka doplněná stupnicí. Výzkum nezjistil výrazné zhoršení nutriční kvality objednávek, výsledky však pocházejí z online experimentu, nikoli z reálné restaurace.

Nová studie odhaduje, že suché oblasti by v letech 2071–2100 mohly zabírat 39,31 až 40,28 procenta zemské souše bez Antarktidy. Ve srovnání s obdobím 1994–2023 by to znamenalo rozšíření až o 2,37 milionu kilometrů čtverečních. Autoři upozorňují, že postup sucha může zhoršovat nedostatek vody, degradaci ekosystémů i desertifikaci. Model zohlednil vliv vyšší koncentrace oxidu uhličitého na omezení výparu vody rostlinami, což vedlo k nižším odhadům než některé dřívější práce. Nejvýraznější změny se podle projekcí čekají v Austrálii, následované Brazílií a částmi Afriky.