paleontologie

Vědci popsali nový druh dinosaura Infernogallus jamesi, přezdívaný „pekelné kuře“, který žil před 68 až 66 miliony let po boku tyranosaura a triceratopse. Zvíře velikosti krocana mělo neobvykle slabý zobák a čelisti uzpůsobené k drcení měkké potravy, zejména plodů. Skeny odhalily pohyb čelistí dopředu a dozadu a rýhované kostěné plochy v tlamě, které mohly fungovat podobně jako hmoždíř. Podle badatelů patřil k prvním známým dinosaurům specializovaným na ovoce, pravděpodobně na peckovice. Právě úzká závislost na sezónních plodech však mohla snížit jeho šance na přežití po dopadu planetky na konci křídy.

Kosti přisuzované od roku 1870 vyhynulému obřímu jeřábu Grus primigenia podle analýzy starověké DNA nejspíš patří jeřábu popelavému (Grus grus). Vědci zkoumali 18 kostí z několika evropských zemí včetně vzorků dříve označených za G. primigenia a nenašli mezi nimi genetické rozdíly. Dřívější určení druhu vycházelo pouze z mimořádné velikosti a tvaru kostí. Původní typový exemplář z pařížského muzea se testovat nesměl, takže zůstává malá nejistota. Badatelé předpokládají, že někdejší jeřábi popelaví byli větší a jejich pozdější zmenšování mohlo souviset s klimatem či změnami krajiny, zatím však jde o nepotvrzenou hypotézu.

Dvě fosilie z jihozápadní Číny naznačují, že obrněný obojživelník Gerrothorax maritimus žil před asi 237 miliony let celý život v moři. Jde o neobvyklé zjištění, protože žádný dnešní obojživelník nedokáže dlouhodobě žít ve slané vodě. Zachovalé téměř kompletní kostry, nalezené desítky kilometrů od tehdejších ostrovů, podle vědců nevypadají jako ostatky zvířat zavlečených mořem po smrti. Mořský způsob života podporuje i poměr izotopů stroncia v kostech, který odpovídá triasové mořské vodě. Plochý, zavalitý živočich s těžkým kostěným pancířem a slabými končetinami byl zřejmě špatně přizpůsoben pohybu po souši.

Paleontologové popsali nový druh vyhynulého hlavonožce Wyoteuthis linsterorum, jehož fosilie byly nalezeny ve Wyomingu v usazeninách někdejšího vnitrozemského moře. Živočich žil před zhruba 160 miliony let a patřil mezi belemnity, příbuzné dnešních olihní a chobotnic. Jeho vnitřní vápenitá schránka dosahovala v přední části průměru až 60 milimetrů, což z něj činí dosud nejrobustnějšího známého zástupce této skupiny. Odhadovaná délka celého těla včetně ramen činila 55 až 60 centimetrů. Vědci soudí, že vzácnost nálezů může souviset s úzkou potravní nebo habitatovou specializací druhu.

V severovýchodní Číně vědci objevili mimořádně zachovanou zkamenělinu malého opeřeného dinosaura Norellraptor barsboldi. Tento asi 57 centimetrů dlouhý příbuzný microraptorů měl pernaté přední končetiny a ocas a podle badatelů mohl létat. Analýza kostí a jeho postavení v evolučním stromu naznačuje, že schopnost letu se u ptáků a microraptorů mohla vyvinout nezávisle nejméně dvakrát. Vývoj křídel u tohoto dinosaura se navíc zřejmě lišil od růstového vzorce dnešních létajících ptáků. Autoři studie v časopise Nature Communications upozorňují, že k potvrzení této hypotézy bude nutné nalézt další fosilie a shromáždit více důkazů.

V chilské poušti Atacama objevili vědci část zubu vyhynulé kapybary rodu Cardiatherium, starou přibližně 8,8 milionu let. Jde o nejstarší známý doklad výskytu kapybar v Chile a o jeden z nejstarších nálezů těchto hlodavců vůbec. Fosilie spolu s pozůstatky sladkovodních ryb, gaviálů a rostlinnými mikrofosiliemi naznačuje, že jižní Atacama byla v pozdním miocénu vlhkou krajinou s trvalou sladkou vodou a bujnou vegetací. Nález zpochybňuje představu, že oblast zůstávala pouští desítky milionů let. Badatelé také uvažují, že se kapybary mohly šířit sítí mokřadů severně od And, nikoli přes vysoké a suché pohoří.

V argentinské Patagonii vědci našli více než 250 úlomků velkých dinosauřích skořápek, dosud nejjižněji objevených takových pozůstatků. Vejce typu Fusioolithus, pravděpodobně patřící titanosaurům, vznikla před asi 66 miliony let v oblasti na 55 až 60 stupních jižní šířky. Tamější klima bylo srovnatelné s dnešním New Yorkem, takže samotné sluneční teplo zřejmě nestačilo k inkubaci. Velmi pórovité skořápky naznačují, že vejce byla zahrabána v krytých hnízdech. Autoři studie předpokládají, že dinosauři mohli využívat hromady rozkládající se vegetace, jejíž mikrobiální rozklad vytvářel potřebné teplo podobně jako u některých dnešních krokodýlů a tabonů.

Paleontologové v Severní Dakotě popsali první známou souvislou stopní dráhu, kterou podle nich zanechal dospělý Tyrannosaurus rex před asi 66,5 milionu lety. Sedm metrů dlouhý úsek obsahuje čtyři silně zvětralé otisky dlouhé zhruba jeden metr a široké až 80 centimetrů. Rozestupy stop naznačují délku kroku kolem čtyř metrů a klidnou chůzi rychlostí asi 1,5 až 2 metry za sekundu. Nález je cenný, protože stopy zachycují pohyb zvířete v konkrétním okamžiku, zatímco kosterní fosilie takové údaje neposkytují. Tři otisky mají být převezeny do Denver Museum of Nature & Science.

Analýza starověké DNA fosilií druhu Miracinonyx trumani ukázala, že takzvaný americký gepard nebyl blízkým příbuzným afrického geparda, ale sesterským druhem dnešní pumy. Podobnost s gepardem vznikla nezávislým vývojem: štíhlé tělo a dlouhé končetiny mu pomáhaly při rychlém běhu. Vědci potvrdili výskyt druhu od severu USA až po kanadský Yukon, tedy v mnohem větším areálu, než se dosud předpokládalo. Severní populace se podle izotopů živila hlavně rybami, například lososy, a mohla se přizpůsobit extrémním světelným cyklům Arktidy. Druh ubýval postupně s klimatickými změnami na konci pleistocénu.

Fosilie z Texasu, která byla po desetiletí považována za mládě korýše, patří podle nové studie novému druhu raného hmyzu Chosha praecursor. Živočich starý asi 324 milionů let měl neobvyklých 24 končetin ve tvaru pádel a zadeček připomínající korýše. Podrobnosti odhalilo zobrazení v křížově polarizovaném světle, jež snížilo odlesky na tmavém otisku ve skále. Nález naznačuje, že někteří raní předkové hmyzu žili částečně ve vodě a částečně na souši. Spolu s dalšími fosiliemi pomáhá zaplnit významnou mezeru ve fosilním záznamu šestinohých a upřesňuje přechod členovců z vody na pevninu.