Chile

V chilské poušti Atacama objevili vědci část zubu vyhynulé kapybary rodu Cardiatherium, starou přibližně 8,8 milionu let. Jde o nejstarší známý doklad výskytu kapybar v Chile a o jeden z nejstarších nálezů těchto hlodavců vůbec. Fosilie spolu s pozůstatky sladkovodních ryb, gaviálů a rostlinnými mikrofosiliemi naznačuje, že jižní Atacama byla v pozdním miocénu vlhkou krajinou s trvalou sladkou vodou a bujnou vegetací. Nález zpochybňuje představu, že oblast zůstávala pouští desítky milionů let. Badatelé také uvažují, že se kapybary mohly šířit sítí mokřadů severně od And, nikoli přes vysoké a suché pohoří.

Vědci nalezli DNA viru pravých neštovic ve dvou přirozeně mumifikovaných tělech ze severního Chile, datovaných do období 1492 až 1631. Jde o první přímý genetický důkaz, že nemoc dorazila do Jižní Ameriky krátce po příchodu evropských kolonizátorů. Oba viry patří k linii označené CAM9, která geneticky spojuje středověké evropské kmeny s pozdějšími variantami viru. Výzkum rovněž naznačuje, že se tempo evoluce viru v Americe po kolonizaci na několik staletí zpomalilo a v 19. století opět zrychlilo, možná v souvislosti s očkováním. Autoři zároveň upozorňují na potřebu posílit kapacity pro výzkum a uchovávání archeologických nálezů přímo v zemích globálního Jihu.