fosílie

Před 66 miliony lety zemřelo stádo bylinožravých dinosaurů Edmontosaurus annectens pravděpodobně kvůli suchu, těsně před deštěm. Jejich těla byla nalezena v oblasti Wyomingu, kde se díky výjimečným podmínkám zachovala jako mumie, včetně unikátní přítomnosti kopyt. Studie vedena paleontology z University of Chicago odhalila detaily jejich fyziologie, jako hřebínek na krku a hřbetě a řadu drobných páteří. Jedná se o nejstarší známý příklad kopyt u jakéhokoliv plaza, což svědčí o jejich možném vývoji již v období jury. Tato mumifikace byla způsobena sedimentací kolem těl krátce po smrti, pravděpodobně během povodně.

V Andách v Argentině našli vědci zkostnatělé pozůstatky jednoho z nejstarších druhů dinosaurů. Skoro kompletní kostra malého plazopsa Huayracursor jaguensis byla objevena v nadmořské výšce 3 000 metrů. Tento druh, starý 230 až 225 milionů let, představuje jedno z nejstarších dinosaurů na Zemi. Objev přispěje k dalším studiím evoluce, přičemž jde o rané příklady zvětšování tělesné hmotnosti a prodlužování krku u těchto zvířat.

V australské oblasti McGraths Flat byla objevena mimořádně zachovaná fosilní lokalita z doby před 11 až 16 miliony let. V této oblasti, kde kdysi bohatla deštný prales, paleontologové našli detailně zachované fosilie rostlin, hmyzu, ryb a ptáků. Skály jsou tvořeny minerálem goethitem, který umožnil zachování měkkých tkání fosilií. Tato lokalita zpochybňuje tradiční předpoklady o tom, kde lze nalézt dobře zachované fosilie. Výzkum poskytuje nové cesty k nalezení podobných fosilních nalezišť po celém světě.

V jižní Africe byly objeveny unikátní fosilizované stopy hyraxů, savců známých svou krátkou postavou a zvláštním chováním. Tyto stopy, staré až 126 000 let, vznikly při tahání jejich zadků po zemi a patří mezi první takové nálezy na světě. Výzkum potvrzuje, že tento jev, spolu s fosilizovanými výkaly a močovými ložisky, poskytuje cenné informace o životním prostředí této doby. Hyraxové, svým chováním a návyky, přepisují historii fosilních objevů a paleontologové zdůrazňují význam těchto nálezů pro pochopení minulosti.

Rekonstrukce starodávné lebky objevila nové informace o vývoji moderního člověka. Výzkumníci z Číny a UK pomocí 3D skenování určili její místo na hominidním rodokmenu. Lebka nepatří předkovi moderního člověka, ale úzce příbuzné skupině. Nové údaje naznačují, že odštěpení Homo sapiens a jeho příbuzných proběhlo dříve, než se dříve myslelo, zhruba před 1,38 miliony let. Tento objev by mohl objasnit některé záhady v evoluci hominidů, včetně takzvané ‚zmatení ve středu'.

V Anglii byl nalezen fosilní záznam malého předka dnešních ještěrů, hadů a tuatary, starého přes 240 milionů let. Tvor, pojmenovaný Agriodontosaurus helsbypetrae, měl velké trojúhelníkové zuby a žil v období středního triasu. Tato fosílie z Helsbyho pískovce nabízí nový pohled na evoluci lepidosaurů, jelikož její výjimečně dobře zachovalá kostra ukázala nečekané anatomické rysy. Vědci použili synchrotronové CT skeny k detailnímu prozkoumání a objevili, že lebka neměla zuby na patře, což je odlišné od toho, co se u prvních lepidosaurů očekávalo.