biologie

Slizovky jako Physarum polycephalum, známé pro své schopnosti řešit problémy bez mozku, zaujaly vědce. Nová studie ukazuje, že jejich rozhodování je výsledkem mechanických procesů, nikoli vědomých rozhodnutí. Slizovka se vyhýbá modrému světlu a při hledání potravy vysílá malé výběžky, které prozkoumávají okoli a umožňují únik. Vědci zjistili, že cesta úniku vede podél nejdelší osy pasti, což je způsobeno rytmickými kontrakcemi, které redistribuují hmotu. Výzkum odhaluje, jak tyto mikroorganismy adaptivně reagují na prostředí bez neuronálních systémů.

Vědci objevili živé mikroby v těle Ötziho, ledového muže, který byl zachován přes 5 300 let. Mozkové skeny ukázaly, že noční směny mohou vést ke ztrátě mozkové tkáně, což se může po ukončení směn mírně obnovit. Vzácný signál mohl pocházet z temné hmoty malou primordiální černou dírou. Studie zjistila, že ptáci také masturbují, což může mít evoluční podstatu. Tkáň mořské okurky byla po amputaci schopna znovu růst, což naznačuje možnost 'nesmrtelnosti'.

Vědci objevili nový mikroorganismus Euplotes gigatrox, který má neobvyklou schopnost přecházet do kanibalistického stádia „superobra“. Obvykle tito prvoci plavou vodami a pojídají bakterie, ale někteří jedinci v kolonii se promění na superobra, který loví a pohlcuje své kolegy. Studie zjistila, že tento stav trvá krátce a po 24 hodinách se vrací k normální velikosti, přičemž superobři se nedokážou efektivně pohybovat ve vodě. Vývoj superobrů je řízen specifickými genetickými expresemi a objevuje se, když zdroje potravy začnou ubývat. Výzkum pomáhá lépe pochopit schopnosti jednobuněčných organismů a jejich adaptace v měnících se podmínkách.

Vědci vyvinuli nový způsob předpovídání délky života na základě genetické aktivity. Tento tzv. transkriptomický hodinový model dokáže přesně odhadnout biologické stárnutí a riziko úmrtí. Metoda byla testována na více než 11 000 vzorcích ze čtyř druhů savců, včetně lidí, a může být užitečná pro analýzu stárnutí napříč různými druhy. Tento nástroj se ukázal být přesnější než předchozí epigenetické hodiny a nabízí nové možnosti pro výzkum intervenční léčby. Ačkoli metoda stále vyžaduje další testování, je slibným přínosem pro studium stárnutí.

Lék rilmenidin, běžně používaný k léčbě hypertenze, ukazuje potenciál prodloužit život a zpomalit stárnutí. Studie prokázala jeho účinky u červů Caenorhabditis elegans, kde napodoboval efekt kalorického omezení a prodlužoval délku života. Výzkum u myší naznačil podobné změny v ledvinách a játrech. Rilmenidin působí prostřednictvím receptoru nish-1, který je klíčový pro jeho účinnost. Tento objev zvyšuje jeho potenciál stát se lékem proti stárnutí, zvláště díky faktu, že má mírné vedlejší účinky a je snadno dostupný.

Vědci zjistili, jak ryba Amazonka molly, která žije v Mexiku a Texasu, dokáže reprodukovat samičí klony. Tato ryba se rozmnožuje procesem zvaným gynogeneze, kdy potřebuje spermii pro stimulaci vývoje vajíčka, ale genetický materiál samce není přenesen na potomky. Díky genetické konverzi rybie odstraňují škodlivé mutace a zachovávají užitečné. Reprodukce bez sexuálního promíchání činí populaci zranitelnou, ale Amazonka molly přežívá už přes 100 000 let. Tento model reprodukce je vzácný mezi obratlovci, ale ukazuje se i u jiných druhů jako jsou některé ještěrky či hadi.

Studie z roku 2024 ukazuje, že proces stárnutí není vždy plynulý. Lidé procházejí dvěma významnými obdobími rychlého stárnutí, v průměru kolem 44 a 60 let. Výzkum analyzoval molekulární změny u skupiny 108 dospělých a identifikoval významné posuny v množství biomolekul, které souvisejí s různými zdravotními riziky. Studie také odhalila, že tyto změny nejsou ovlivněny pouze menopauzou; postihují i muže, což naznačuje hlubší biologické faktory. Budoucí výzkum by měl tyto faktory prozkoumat detailněji.

Nová studie odhalila, že ryby přísavnice remory se mohou schovávat v kloakách rejnoků manta. Tato chování bylo pozorováno v Maledivách, Mozambiku a na Floridě. Vědci se domnívají, že remory mohou do kloak lézt jako reakci na vnímanou hrozbu. Přítomnost remor v kloakách může překážet při rozmnožování, porodu nebo vyprazdňování rejnoků. Objev zpochybňuje dříve považovaný vzájemně prospěšný vztah mezi oběma druhy.

Vědci z Texas A&M University prokázali u myší schopnost regenerace odstraněného prstu. Zásadním krokem bylo použití dvou proteinů, FGF2 a BMP2, které umožnily tvorbu blastemy, základní struktury pro růst nového tkáně. Výsledky sice nebyly dokonalé, avšak všechny důležité části regeneračního digitálu se vytvořily. Tato metoda nepředpokládá použití kmenových buněk, ale spíše přesměrování existujících buněk k regeneraci, což nabízí nové možnosti v léčbě. Výzkum je v rané fázi a zatím nebyl testován na lidech.

Vědci vytvořili detailní mapu čichových receptorů v nose myší, což přináší nový pohled na tento málo pochopený smysl. Studie využila geneticky modifikované myši a analyzovala miliony čichových neuronů, což odhalilo organizovanou strukturu receptorů v nosní dutině. Toto uspořádání je ovlivněno kyselinou retinovou a ladí s organizací čichové části mozku. Objev by mohl pomoci lépe pochopit a případně obnovit čich u lidí.