ekologie

Výzkum publikovaný v časopise PNAS naznačuje, že hlubokomořské ekosystémy Mexického zálivu se po havárii plošiny Deepwater Horizon v roce 2010 stále neobnovily. Vzorky z let 2011 až 2023 ukázaly výrazný pokles ryb, korýšů i hlavonožců, přičemž početnost ryb klesla o 63,5 procenta. Vědci vyloučili jako hlavní příčiny změny teploty, obsahu kyslíku či dostupnosti potravy a za nejpravděpodobnější vysvětlení považují ropnou havárii a související použití dispergátoru Corexit. Úbytek krilu, svítivých ryb a dalších živočichů hlubinné rozptylové vrstvy může narušovat potravní řetězce i ukládání uhlíku v oceánu. Autoři varují, že oblast se mohla dostat do dlouhodobého stavu ekologické proměny, jehož návratnost je nejistá.

Norští vědci při průzkumu arktického mořského dna dálkově ovládaným robotem narazili na neobvyklé místo plné trubicových červů. Po odběru sedimentu se objevily kosti a zuby, které potvrdily nález pozůstatků velryby. Takzvaný velrybí pád vytváří na dně oázu: rozkládající se tělo poskytuje potravu specializovaným organismům a podporuje druhovou rozmanitost. Tyto lokality zároveň přispívají ke koloběhu uhlíku, síry, dusíku a fosforu. Vědci upozorňují, že skryté kostry pod sedimenty mohou být ohroženy budoucí těžbou nerostů z mořského dna.

Zkušební těžba kobaltových hornin v Jihočínském moři podle nové studie rychle změnila chemické podmínky a mikrobiální procesy u mořského dna v hloubce asi 1 300 metrů. Rozvířený sediment ovlivnil dostupnost živin, zejména dusíku a křemičitanů, až 50 metrů nad dnem. V odebraných vzorcích během těžby ubylo genů spojených s využitím dusíku, zatímco přibyly geny související s denitrifikací a anaerobní redukcí síranů. Autoři to spojují se zvýšeným zákalem, usazováním sedimentů a možným poklesem kyslíku. Studie zároveň neupřesňuje přesný časový odstup mezi měřeními před těžbou a během ní, takže rychlost změn nelze přesně určit. Vědci upozorňují, že před případným komerčním rozvojem hlubokomořské těžby je nutné důkladněji prozkoumat její ekologické dopady.

Studie ze španělského mokřadu El Hondo ukazuje, že obratloví mrchožrouti častěji požírají mršiny druhů, které jsou jim evolučně vzdálenější. Vědci rozmístili téměř 200 těl ryb, ptáků a drobných savců a jejich využití sledovali kamerovými pastmi. Vyhýbání se příbuzným druhům může snižovat riziko přenosu společných patogenů i náklady na imunitní reakci. Tento vzorec byl výraznější u savců než u ptáků, přesto se objevily výjimky, například ťuhýk iberský požíral jen ptačí mršiny. Autoři upozorňují, že zdravá společenstva mrchožroutů jsou důležitá pro koloběh živin i omezení rizik zoonóz.

Vědci v Indii testovali beton, v němž část cementu nahradili biocharem vyrobeným z upraveného fekálního kalu. Nejlepší výsledky přinesly směsi s pěti až deseti procenty náhrady cementu: po 91 dnech vykázaly vyšší pevnost v tlaku i ohybu, u desetiprocentní směsi vzrostla pevnost v ohybu až o 42 procent. Pórovitý biochar zadržuje vodu potřebnou pro zrání betonu, vyplňuje mezery a díky obsahu oxidu křemičitého podporuje vznik pevných vazeb ve směsi. Při patnáctiprocentním podílu se však struktura betonu zhoršovala. Autoři upozorňují, že je třeba ověřit dlouhodobou odolnost materiálu, riziko uvolňování těžkých kovů i skutečný dopad na emise.

Globální analýza více než 3 000 vzorků půdy z 94 zemí ukázala, že v půdě se průměrně nachází přes 5 000 semen na metr čtvereční. Tento přirozený „genofond“ je mnohem větší než známé lidské semenné banky a pomáhá vegetaci obnovit se po narušení prostředí. Vědci však zjistili, že počet druhů semen bývá vyšší v neporušených stanovištích než v degradovaných oblastech. Lidská činnost tak podle nich může oslabovat schopnost ekosystémů obnovovat rostlinnou rozmanitost přirozenou cestou. Tropické oblasti mají mnoho druhů semen, ale jejich nižší hustotu, zatímco zemědělská půda vykazuje opačný vzorec.

Gaia hypotéza, kterou v 70. letech rozvíjeli chemik James Lovelock a mikrobioložka Lynn Margulisová, chápe organismy, atmosféru, oceány i horniny jako provázaný systém. Jeho zpětné vazby mohou dlouhodobě vytvářet podmínky příznivé pro život, aniž by planeta měla vědomí či společný plán. Model Daisyworld ukázal, že podobná regulace může vznikat i z běžné konkurence organismů. Hypotéza však neznamená, že Země ochrání lidstvo před následky oteplování a ničení ekosystémů. Klimatické zvraty, například tání ledu, rozmrzání permafrostu či úbytek lesů, mohou změny dále zesílit a ohrozit lidskou civilizaci, přestože život jako celek přežije.

Projekt Common Earth, na němž spolupracují Michiganská univerzita a Imec, hledá náhrady za kritické suroviny i za fluorované látky PFAS používané při výrobě polovodičů. Výzkumníci se zaměřují mimo jiné na hafnium, jehož dostupnost závisí na vedlejší produkci zirkoniového a jaderného průmyslu, a na vzácné zeminy využívané v ochranných povlacích výrobních zařízení. Zvažují dusíkaté prekurzory bez fluoru, alternativy k hafniu a filtrační technologie pro zachytávání PFAS z odpadních vod. Odlišné materiály mohou zhoršit některé parametry tranzistorů, proto mají pomoci úpravy obvodů, architektur a řízení spotřeby. Součástí snahy je také modulární návrh čipů s využitím čipletů, který by mohl omezit závislost na jediných dodavatelích a zvýšit dostupnost výroby.

Vědci v americké formaci Antrim Shale objevili ve vodě z vrtů hlubokých 247 až 556 metrů známky komplexního podzemního společenstva. DNA analýzy odhalily 689 pravděpodobných druhů hub, z nichž 13 může být pro vědu nových; v laboratoři se podařilo vypěstovat 205 kmenů. Ve vzorcích se objevily také stopy želvušek, vířníků, kroužkovců a hlístic. Některé dominantní houby zřejmě získávají energii rozkladem odolných uhlíkatých látek podobných ligninu a celulóze. Objev může změnit pohled na koloběh uhlíku v hlubokém podzemí, kde je uložena velká část organického uhlíku Země, a upozorňuje na rizika těžby plynu pro dosud nepoznané ekosystémy.

Čtyřicet procent druhů hmyzu je ohroženo vyhynutím, přičemž umělé světlo v noci narušuje jejich přirozené chování. Vědci v Německu zkoumali vliv různých typů osvětlení na hmyz na železničních nástupištích. Zjistili, že LED světla s jantarem o 1800 K přitahují méně hmyzu než chladná bílá LED světla. Na základě těchto výsledků byla na testovaných místech vyměněna osvětlení, což by mohlo mít široké dopady na ochranu biodiverzity hmyzu. Studie však poukazuje na potřebu dalších výzkumů pro zohlednění různorodých reakcí hmyzu.