výzkum

Nová studie na myších naznačuje, že část neurodegenerace při Alzheimerově nemoci může vyvolávat imunitní reakce vznikající mimo mozek. Při hromadění proteinu tau se podle vědců mohou uvolňovat antigeny, které putují do hlubokých krčních mízních uzlin. Dendritické buňky tam aktivují cytotoxické T lymfocyty CD8+, jež následně pronikají do mozku a podporují zánět i poškozování neuronů. Omezení činnosti těchto dendritických buněk u myší snížilo neurozánět, degeneraci i počet T buněk v mozku, aniž výrazně změnilo množství tau. Výsledky je ještě třeba ověřit, ale mohou otevřít cestu k léčbě zaměřené na imunitní a lymfatické procesy mimo centrální nervový systém.

Malá kontrolovaná studie sledovala lidi s nadváhou či obezitou po výrazném zhubnutí na velmi nízkosacharidové dietě. Po následném přechodu na jídelníček s vyšším podílem sacharidů vykazovala skupina konzumující více škrobu z rafinovaných obilovin více ukazatelů imunitní aktivace a zánětu. V krvi se objevily například vyšší hodnoty adipsinu a známky aktivace některých imunitních buněk. Naproti tomu skupina s vysokým podílem přidaného cukru měla nižší imunitní aktivaci, autoři však zdůrazňují, že to neznamená zdravotní prospěšnost cukru. Výsledky naznačují, že po nízkosacharidové dietě záleží nejen na množství sacharidů, ale i na jejich zdroji; závěry je třeba ověřit ve větších a delších studiích.

Studie sledující vytrvalostní běžce ukázala, že při maratonu i ultramaratonu stoupá hladina endokanabinoidů, tedy přirozených signálních látek důležitých pro regulaci bolesti, stresu, nálady a energetického metabolismu. Anandamid během maratonu narůstal průběžně a zůstával zvýšený i po doběhu, zatímco 2-AG se zvyšoval hlavně ke konci výkonu a během zotavení. Běžci při maratonu uváděli více štěstí a méně úzkosti, avšak po 28 kilometrech také výraznější bolest. Vyšší hladiny těchto látek samy o sobě nezaručovaly takzvanou běžeckou euforii, zejména u ultramaratonců. Výzkum navíc neprokazuje přímou příčinu psychických změn, protože látky byly měřeny v krvi, nikoli v mozku.

Španělská klinická studie sledovala 42 zdravých lidí středního věku, kteří po dobu tří měsíců denně jedli 35 gramů rajčatového protlaku. Účastníci dosáhli lepších výsledků v testech selektivní pozornosti a mírně se zlepšila i asociativní paměť. U menší skupiny 14 lidí skeny naznačily změny funkční konektivity velkých mozkových sítí, které mohou souviset s lykopenem a jeho antioxidačním působením. Výsledky jsou však předběžné: zobrazovací část byla malá, statisticky méně průkazná a studie nebyla zaslepená. Autoři proto zdůrazňují potřebu větších a dlouhodobějších výzkumů, které ověří klinický význam těchto změn.

Vědci v Indii testovali beton, v němž část cementu nahradili biocharem vyrobeným z upraveného fekálního kalu. Nejlepší výsledky přinesly směsi s pěti až deseti procenty náhrady cementu: po 91 dnech vykázaly vyšší pevnost v tlaku i ohybu, u desetiprocentní směsi vzrostla pevnost v ohybu až o 42 procent. Pórovitý biochar zadržuje vodu potřebnou pro zrání betonu, vyplňuje mezery a díky obsahu oxidu křemičitého podporuje vznik pevných vazeb ve směsi. Při patnáctiprocentním podílu se však struktura betonu zhoršovala. Autoři upozorňují, že je třeba ověřit dlouhodobou odolnost materiálu, riziko uvolňování těžkých kovů i skutečný dopad na emise.

Google DeepMind zpřístupnil AlphaGenome Atlas, databázi předpočítaných odhadů dopadu všech devíti miliard možných jednopísmenných změn referenčního lidského genomu. Nástroj vychází z modelu AlphaGenome a pomáhá předvídat, jak varianty ovlivní aktivitu genů a regulační procesy, včetně nekódujících oblastí DNA. Vědci mohou výsledky vyhledávat bez programování a náročného vlastního výpočtu; atlas nabízí i souhrnné skóre významnosti varianty. Datový soubor má zhruba jeden petabajt a jeho vznik vyžadoval výrazné zrychlení výpočtů pomocí optimalizací a odstranění duplicitních operací. Autoři očekávají, že databáze urychlí výběr variant pro laboratorní ověřování v biologii, výzkumu nemocí a vývoji léčiv. Predikce však nenahrazují experimenty, zejména u nemocí ovlivňovaných více mutacemi či vzdálenými regulačními úseky DNA.

Studie vzorků od 695 dárců orgánů naznačuje, že u lidí zemřelých při astmatickém záchvatu byly změny imunity patrné nejen v plicích, ale také v mízních uzlinách spojených s plícemi a střevy. Všichni sledovaní pacienti se smrtelným astmatem měli zvýšené hodnoty protilátky IgE a výrazné známky zánětu 2. typu, který podporuje otok a tvorbu hlenu. V uzlinách se dříve hromadily paměťové imunitní buňky, zatímco v plicních uzlinách bylo méně regulačních T buněk tlumících přehnanou obranu organismu. Výzkum však prokazuje jen souvislosti, nikoli příčinu: nezkoumal střevní bakterie, stravu ani trávicí obtíže a nenabízí zatím nový test či léčbu.

Výzkum Kalifornské univerzity v Riverside na myších naznačuje, že strava s vysokým podílem sójového oleje může podporovat přibírání a metabolické změny. Klíčovou roli podle autorů hraje jaterní protein HNF4α, který ovlivňuje zpracování tuků a vznik molekul zvaných oxylipiny. Geneticky upravené myši s jinou variantou tohoto proteinu při stejné stravě nepřibíraly, zatímco běžné myši ano. Studie nenaznačuje, že by samotná kyselina linolová nebo olej byly jedinou příčinou; podstatná má být jejich přeměna v těle spolu s vysokotučnou dietou. Závěry zatím vycházejí ze zvířecího modelu a autoři neplánují bezprostřední klinické zkoušky na lidech.

Tým vedený vědci z firmy Quantinuum předvedl test, v němž kvantový počítač překonal matematicky stanovenou maximální úspěšnost jakékoli klasické strategie. Úloha využívá kvantovou superpozici k převodu množiny možných odpovědí na její doplněk, zatímco klasický stroj má k dispozici jen jediný vzorek. Experiment na uvězněných iontech zahrnul až 55 qubitů a při délce řetězců 37 bitů stále vykazoval exponenciálně rostoucí náskok nad klasickým limitem. Výsledek je snadno ověřitelným důkazem schopností kvantového hardwaru, byť oba simulované komunikační účastníky zatím zastupoval tentýž stroj.

Studie Stanfordovy univerzity ukázala, že stárnutí orgánů u myší může souviset se zhoršeným odstraňováním zestárlých neutrofilů, tedy bílých krvinek. Klíčovou roli hrají tkáňové makrofágy, které s věkem hůře čistí tyto buňky a tím podporují chronický zánět. Omezení signalizace receptoru EP2 pomocí léků či genetické úpravy obnovilo část jejich funkcí. Starší myši pak vykazovaly příznivější zánětlivé ukazatele, lepší paměť, svalovou kondici i srdeční funkci. Podobné vzorce byly nalezeny v dříve publikovaných datech z lidských jater a srdce, výsledky však zatím nepředstavují ověřenou léčbu pro lidi. Selektivní lék blokující EP2 dosud není schválen.