výzkum

Vědci z Johns Hopkinsovy univerzity identifikovali v prostatě zvláštní podtyp bazálních buněk označovaný WIF1+, který se soustředí hlavně v přechodové zóně kolem močové trubice. Právě tato oblast se při nezhoubném zvětšení prostaty často zvětšuje a může zhoršovat močení. Analýza téměř 130 tisíc buněk ukázala, že WIF1+ buňky mají odlišnou genovou aktivitu a jsou častější ve vzorcích se zvětšenou prostatou. Jejich vlastnosti naznačují možnou úlohu při přestavbě tkání a komunikaci s okolními buňkami. Výsledky zatím představují hypotézu, ale mohly by v budoucnu přispět k vývoji cílené léčby.

Korejští fyzici navrhli, že dřívější optický experiment mohl nechtěně realizovat takzvaný časový qubit. Nejde o cestování časem, ale o kvantový stav, v němž může proces současně probíhat ve dvou opačných časových směrech. Metoda využívá provázané páry fotonů ze dvou krystalů a změnou fáze laserového světla obrací řízenou část kvantové interakce. Společný koherentní zdroj navíc umožňuje, aby se oba směry dostaly do superpozice a interferovaly. Závěr vychází z nové interpretace dat včetně měření z roku 2018 a zatím jde o preprint bez recenzního řízení. Specializovaný experiment by mohl prověřit možné využití pro kvantové výpočty a korekci chyb.

Metabolicky podmíněné ztučnění jater (MASLD), které postihuje zhruba třetinu světové populace, nemusí být jednotným onemocněním. Výzkumníci z Mayo Clinic na základě klinických a genetických dat rozdělili pacienty do pěti podtypů označených C1 až C5. Jednotlivé skupiny se lišily rizikem srdečních chorob, selhání jater, rakoviny i nutnosti transplantace. Například podtyp C1 tvořili častěji starší lidé bez obezity, u nichž byl vyšší výskyt rakoviny jater a transplantací, zatímco u C5 hrála výraznější roli genetika. Závěry zatím vyžadují ověření na větších a rozmanitějších souborech, ale mohou podpořit přesnější odhad rizik a individualizovanou léčbu.

Vědci zkoumali peptid HAEE, který byl původně navržen k omezení shlukování amyloidu beta v mozku. Při přípravě na klinické testy zjistili, že se jeho přirozená obdoba nachází v krvi všech 150 zdravých dobrovolníků. Lidé s klinickou diagnózou Alzheimerovy nemoci měli v průměru přibližně poloviční hladinu HAEE než zdravé kontrolní osoby. Molekula by proto mohla být jednou využita jako krevní biomarker i jako základ léčby, zatím však není jasné, zda nemoc snižuje její tvorbu, nebo urychluje její spotřebu. Studie má omezení včetně diagnóz bez potvrzení zobrazovacími či jinými biomarkerovými testy a financování firmou držící patenty související s HAEE.

Američtí vědci předvedli na 156qubitovém procesoru IBM Quantum Heron princip průběžné korekce chyb, která je nezbytná pro škálování kvantových počítačů. Systém střídal operace záměrně šířící poruchy s měřením a resetováním qubitů. Pořádek v soustavě se obnovil ve chvíli, kdy kontroly a resety tvořily více než polovinu operací. Výsledky z téměř 5 000 operací naznačují skutečný kvantový přechod mezi chaotickým a řízeným stavem, nikoli náhodný jev malého obvodu. Technologie zatím nepředstavuje hotovou opravu chyb pro praktické stroje, ale ověřuje důležitý mechanismus zpětné vazby pro budoucí odolné kvantové výpočty.

Studie vědců z Číny naznačuje, že pravidelná fyzická aktivita může chránit zásobu nezralých vajíček ve vaječnících a zpomalovat jejich stárnutí. Myši běhající na pásu měly více ovariálních folikulů a menší úbytek takzvaných primordiálních folikulů než neaktivní zvířata. Podobný účinek měl experimentální lék AdipoRon, který aktivuje receptory hormonu adiponektinu a u myší prodloužil období plodnosti. Pozorovací data z Británie a USA zároveň spojují vyšší pohybovou aktivitu s pozdějším nástupem menopauzy. Autoři však zdůrazňují, že výsledky ze zvířat nelze přímo převést na lidi a lék je zatím pouze v preklinické fázi.

Studie sledující 190 lidí zjistila, že dlouhodobá klinická obezita spojená s metabolickými potížemi souvisela ve středním věku s více než dvojnásobným objemem změn v bílé hmotě mozku. Výzkumníci nepoužili jen BMI, ale novější kritéria rozlišující metabolicky zdravější a klinickou obezitu. Jasné oblasti na magnetické rezonanci mohou ukazovat na poškození drobných mozkových cév a bývají spojovány s horšími kognitivními funkcemi. Studie však prokazuje pouze souvislost, nikoli přímou příčinu, a změny byly měřeny jen při jednom vyšetření. Autoři zdůrazňují význam včasné prevence metabolických komplikací obezity pro ochranu zdraví mozku.

Tým z Caltechu a Yaleovy univerzity dokázal pomocí výpočtů z prvních principů přesněji popsat Kondoův jev, při němž magnetické příměsi v kovu při nízkých teplotách zvyšují elektrický odpor. Metoda modeluje složité interakce elektronů kolem jednotlivého magnetického atomu bez dosavadních výrazných zjednodušení. Její výsledky se shodly s laboratorními měřeními a v některých případech byly až stokrát přesnější než běžné modely. Zatím byla ověřena na jednoduchých kombinacích kovů a magnetických atomů, do budoucna by však mohla pomoci zkoumat supravodiče, kvantové magnety i další složité materiály.

Studie na myších naznačuje, že virus herpes simplex 1 (HSV-1) dokáže v mozku změnit fungování mikroglie, tedy buněk zajišťujících imunitní dohled a údržbu nervové tkáně. Po infekci se mikroglie silně aktivovaly a více než třicetinásobně přibylo buněk reagujících na interferonové signály. Zároveň se u nich snížila aktivita genů důležitých pro odklízení poškozených buněk, škodlivin a pro běžnou komunikaci v mozku. Takový posun by mohl podporovat zánět a souviset s mechanismy pozorovanými u Alzheimerovy choroby či dalších neurodegenerativních onemocnění. Výsledky zatím pocházejí pouze z malého zvířecího modelu a neprokazují, že HSV-1 u lidí způsobuje demenci; vědci chtějí ověřit, zda tyto změny přetrvávají i po odeznění infekce.

Experimentální kombinace léků zlepšila pohybové potíže u myší s příznaky podobnými Parkinsonově nemoci, i když byla nasazena až po jejich propuknutí. Přípravky omezují přísun kyslíku do tkání a zároveň brzdí kompenzační tvorbu červených krvinek, čímž napodobují účinky prostředí s nízkým obsahem kyslíku. Léčené myši si vedly lépe v testech pohybu a síly úchopu, měly méně nadbytečného kyslíku v mozku i nižší známky poškození tuků. Výzkum zatím neprokázal obnovu dopaminových neuronů ani jejich ochranu v nové studii. Jde výhradně o předklinické výsledky na myších a před případným využitím u lidí bude nutný další výzkum.