výzkum

Studie na myších popsala nervový okruh, kterým signály z nosní dutiny ovlivňují mozkové oblasti spojené s úzkostí. Vzdušné proudění zachycené čichovými neurony putovalo přes čichový bulbus a perirhinální kůru až do amygdaly. Pomalejší stimulace nosního dýchání snižovala projevy úzkosti, zatímco rychlejší je mohla zesilovat. Dvou týdenní režim pomalého proudění vzduchu nosem u myší obnovil nervovou aktivitu a zmírnil úzkostné chování. Autoři upozorňují, že výsledky nelze bez dalšího výzkumu přenést na lidi, protože experiment zahrnoval pouze samce myší.

Analýza genetických a epigenetických dat naznačuje, že syndrom chronické únavy, long covid, posttraumatická stresová porucha, revmatoidní artritida a roztroušená skleróza mohou zasahovat do stejných biologických sítí. Přestože se u nemocí přímo nepřekrývá mnoho genů, jejich rizikové faktory se sbíhají kolem regulačních genů ovlivňujících imunitu, zánět, hormonální signalizaci a tvorbu energie v mitochondriích. Výzkum označil za možný společný prvek dlouhodobou aktivaci imunity následovanou vyčerpáním imunitních buněk. Závěry zatím vyžadují další laboratorní i klinické ověření, ale mohly by podpořit vývoj objektivních krevních testů a nových léčebných postupů.

Studie na myších naznačuje, že houba Mucor racemosus žijící ve střevním prostředí může tlumit některé následky ozáření. Zvířata, která ji dostala, vykazovala menší úbytek hmotnosti, zánět i oxidační stres a méně poškozené střevní tkáně. Účinek souvisel mimo jiné s aminokyselinami podporujícími opravu DNA a s látkou ovlivňující střevní bakterie a tvorbu methioninu. Fermentovaný sýr s touto houbou u ozářených myší zlepšil střevní bariéru a snížil zánětlivé ukazatele. Zjištění je zatím předklinické a případné použití u lidí vyžaduje další výzkum, zvláště kvůli možnému riziku pro osoby s oslabenou imunitou.

Rozsáhlá genetická studie porovnala pacienty s cukrovkou 1. typu podle dvou rizikových genetických profilů, HLA-DR3 a HLA-DR4. Analýza více než 9 000 pacientů a 14 000 kontrol ukázala rozdíly, které podporují možnost, že jde o odlišné podtypy nemoci. U profilu DR3 se výrazněji uplatňují žírné buňky spojované se zánětem a alergiemi, zatímco u DR4 hrají větší roli T-lymfocyty ničící beta buňky slinivky. Poznatky by v budoucnu mohly pomoci zpřesnit odhad rizika, klinické studie i cílenou léčbu podle genetického pozadí pacienta. Autoři zdůrazňují, že závěry je ještě nutné ověřit dalším výzkumem.

Dvě klinické studie třetí fáze naznačují, že upadacitinib, lék používaný proti zánětu a artritidě, může pomáhat lidem s těžkou ložiskovou alopecií. Po 24 týdnech dosáhlo alespoň 80% pokrytí vlasové pokožky zhruba 45 % pacientů při dávce 15 mg a přibližně 54 až 55 % při dávce 30 mg, zatímco u placeba to byly jen 1,5 až 3,4 %. Úplný návrat vlasů na hlavě zaznamenalo podle dávky a studie 13 až 22,5 % léčených účastníků. Výsledky se začaly od placeba odlišovat už po osmi týdnech a pacienti uváděli také lepší kvalitu života. Studie zahrnuly 1 399 lidí ve věku 12 až 64 let, dlouhodobá bezpečnost a srovnání s jinými léčbami však ještě vyžadují další výzkum.

Nová genetická studie naznačuje, že aktivace dráhy receptoru GLP-1, na kterou cílí léky jako Ozempic a Wegovy, může u mužů souviset s mírně vyšším rizikem androgenetické alopecie. V databázi více než 205 tisíc lidí vědci zjistili přibližně o 7 procent vyšší výskyt genetických variant podporujících aktivitu receptoru GLP-1 u mužů s dědičným typem plešatění. Výzkum nesledoval přímo uživatele těchto léků, takže neprokazuje jejich přímý účinek ani příčinnou souvislost. Autoři označují klinický význam zjištění za nejistý a upozorňují, že případné riziko je malé. Budoucí výzkum by mohl pomoci určit, zda má smysl před léčbou hodnotit náchylnost k vypadávání vlasů nebo kombinovat terapii s preventivní péčí o vlasy.

Síťová metaanalýza 163 klinických studií s 15 757 lidmi zkoumala 137 doplňků stravy a rostlinných přípravků používaných při depresi. Po vyřazení méně spolehlivých výsledků zůstaly jako možné kandidáty omega-3 kyselina EPA, vitamin D3 a některé extrakty třezalky. U vitaminu D3 i třezalky však vycházely závěry jen z několika malých studií. Autoři upozorňují, že největší uváděné přínosy se často objevovaly v méně kvalitním výzkumu a působily nerealisticky vysoké. Důkazy o bezpečnosti, zejména při dlouhodobém užívání a riziku sebevražednosti, jsou rovněž neúplné. Závěrem studie je potřeba větších a přísnějších klinických zkoušek; současná jistota důkazů je nízká až velmi nízká.

Posmrtná studie šesti lidí ve věku 14 až 30 let zjistila u pěti z nich DNA parazitů rodu Babesia, bakterie Bartonella henselae, nebo obou původců. Všichni před smrtí trpěli dlouhodobými zdravotními a neuropsychiatrickými potížemi a měli sebevražedné myšlenky či projevy. Autoři však zdůrazňují, že nález genetického materiálu neprokazuje, že infekce způsobily psychické obtíže ani úmrtí. Studie neměla srovnávací skupinu, vzorky se lišily a předchozí léčba mohla ovlivnit výsledky. Vědci pokládají za potřebný rozsáhlejší výzkum možných vazeb mezi přetrvávajícími infekcemi, zánětem a neurologickými či psychiatrickými příznaky.

Fyzici poprvé přímo experimentálně ověřili, že na kvantové objekty působí Einsteinův princip ekvivalence. Pomocí nového kvantového Galileova interferometru rozdělili Boseho–Einsteinův kondenzát atomů rubidia na dvě trajektorie: jedna byla magneticky udržována na místě, druhá volně padala. Naměřený fázový posun po opětovném spojení obou stavů odpovídal předpovědím gravitace. Výsledek nesjednocuje kvantovou mechaniku s obecnou relativitou ani nedokazuje kvantovou povahu gravitace, otevírá však cestu k přesnějším testům včetně hledání gravitonů.

Malá britská klinická studie se 40 lidmi s prehypertenzí nebo hypertenzí 1. stupně zjistila, že užívání mátového oleje po dobu 20 dní souviselo s poklesem systolického tlaku v průměru o 8,48 mmHg oproti placebu. Účastníci dostávali dvakrát denně 50 mikrolitrů čistého oleje rozmíchaného ve vodě. Ve skupině s mátovým olejem klesl také diastolický tlak průměrně o 4,57 mmHg a klidová tepová frekvence byla nižší. Možným vysvětlením je působení mentholu, který by mohl napomáhat uvolnění cév. Autoři však upozorňují, že jde o krátký a malý výzkum, jehož závěry musí potvrdit rozsáhlejší dlouhodobé studie; lidé by neměli nahrazovat léčbu ani zkoušet obdobné dávkování bez konzultace s lékařem.