výzkum

Analýza více než 25 000 posmrtných vzorků ze 40 typů tkání ukazuje, že stárnutí organismu neprobíhá rovnoměrně. Řada orgánů vykazuje dvě období zrychlených strukturálních změn, zpravidla ve 30. a 50. letech života. Tepny stárnou nejrychleji už ve třicítce, zatímco děloha a vagina se výrazněji mění hlavně v období menopauzy. Vaječníky podle autorů mohou hormonálními signály ovlivňovat tempo stárnutí i v dalších orgánech, včetně trávicí soustavy. Studie spojuje rychlejší změny tkání se zánětem a poklesem energetické produkce buněk, zároveň ale upozorňuje, že posmrtná data a změny tkání samy o sobě nemusí vždy znamenat funkční úpadek.

Výzkum vedený Harvardovou lékařskou školou naznačuje souvislost mezi chronickou bolestí a zvýšenou imunitní aktivitou v kostní dřeni lebky. Skeny PET/MRI u 125 lidí s dlouhodobou bolestí zad nebo kolene ukázaly vyšší hladiny proteinu TSPO v rozsáhlých oblastech lebky než u zdravé kontrolní skupiny. Silnější signál souvisel s vyšší intenzitou bolesti, jejím dopadem na běžný život a v některých analýzách také s úzkostí či depresí. Předběžný rozbor posmrtné tkáně navíc odhalil více buněk a větší podíl buněk s TSPO u dárce s historií chronické bolesti. Studie však byla pozorovací, takže zatím neprokazuje, zda aktivita kostní dřeně bolest vyvolává, nebo je jejím důsledkem.

Podzemní experiment LUX-ZEPLIN zachytil v červnu 2023 dvojici záblesků, která odpovídá možnému střetu částice temné hmoty s jádrem xenonu. Signál se zatím obtížně vysvětluje známými zdroji pozadí, jako jsou neutrony, neutrina či gama záření, a nejlépe jej popisuje hypotetická slabě interagující masivní částice WIMP o hmotnosti přes 200 GeV. Vědci však objev nevyhlašují, protože jde pouze o jediný případ a statistická významnost dosahuje 2,6 sigma. K potvrzení by byla potřeba hranice 5 sigma a více podobných detekcí. Studie dosud neprošla recenzním řízením, byla ale zaslána do časopisu Physical Review Letters.

Studie REACT sledovala téměř 17 tisíc dospělých ve Španělsku a Dánsku bez známého kardiovaskulárního onemocnění pomocí ultrazvuku a CT. Známky tiché aterosklerózy mělo více než 57 procent účastníků ve věku 18 až 70 let s kompletním vyšetřením. Ve třiceti letech byla přítomna u 34,6 procenta mužů a 21,3 procenta žen, zatímco ve věku 60 až 70 let neměla zjistitelný plak už jen malá část účastníků. Muži onemocnění rozvíjeli přibližně o pět až deset let dříve, u žen pak výskyt ve středním věku stoupal rychleji. Běžné desetileté odhady rizika často neoznačily lidi s již patrnou aterosklerózou za vysoce rizikové. Autoři však zatím nedoporučují plošné zobrazovací vyšetření; další výzkum má ověřit, zda takto cílená prevence zlepší zdravotní výsledky.

Vědci z korejských univerzit KAIST a Yonsei předvedli internetové ovládání bezdrátového mozkového implantátu RAPIDO mezi Chicagem a jihokorejským Tedžonem vzdálenými přes 10 500 kilometrů. Signál dorazil v průměru za 109 milisekund a zařízení dokáže samostatně dávkovat látky i vysílat světlo do mozku volně se pohybujících potkanů. Při pokusech implantát opakovaně podával kokain do oblasti spojené s odměnou, což měnilo pohyb zvířat i několik týdnů po zavedení. V odděleném optogenetickém testu světelná stimulace zabránila vzniku preference místa spojovaného s kokainem. Technologie je zatím výzkumnou platformou pro zvířecí experimenty, nikoli léčbou závislosti ani klinickým řešením pro lidi.

Biotechnologická firma Amai Proteins představila sladidlo sweelin, upravený sladký protein inspirovaný plodem ze západní a střední Afriky. V malé dvojitě zaslepené studii s 19 lidmi nevyvolal po dvou hodinách významnou změnu hladiny glukózy ani inzulinu a choval se podobně jako stévie. Ve srovnání s dextrózou byla celková glukózová odezva 31krát nižší a inzulinová 81krát nižší. Výzkum financovala a vedla firma, proto jsou k posouzení dlouhodobé bezpečnosti a přínosu pro lidi s diabetem nutné větší nezávislé studie. Sladidlo je již dostupné na některých trzích včetně USA, Singapuru a Izraele.

Studie italské Univerzity v Parmě naznačuje, že psi citlivě vnímají i nenápadné pohyby očí svých lidí. Při sledování videí mrkajících osob mrkali častěji, výrazný efekt se však objevil hlavně u jejich vlastních majitelů, nikoli u cizích lidí. Výzkum se opíral o 35 psů a ukázal také vyšší četnost mrkání při pohledu na majitelky, tento rozdíl ale autoři považují za předběžný. Psi přitom nemrkali spolehlivě ve stejný okamžik jako člověk, takže nejde o prokázanou přímou synchronizaci. Vědci zatím nevědí, zda jde o napodobování, projev pozornosti, nebo širší sociální proces.

Analýza oxfordských vědců naznačuje, že americké statistiky mohou výrazně podhodnocovat počet případů vztekliny u lidí. Za roky 2000 až 2024 bylo v USA potvrzeno 60 případů, zatímco model autorů odhaduje zhruba 856 infekcí. Podle jejich centrálního odhadu se tak podaří diagnostikovat asi 7 procent případů, přičemž odhady vycházejí mimo jiné z nákaz odhalených až po transplantacích orgánů. Vzteklina nemusí být rozpoznána, protože její příznaky mohou připomínat jiné neurologické či akutní stavy a rutinní testování dárců orgánů na virus se neprovádí. Autoři zdůrazňují, že jde o statistický odhad, který nezohlednil všechny místní, profesní a sociální rozdíly v riziku.

Vědci v zařízení DIII-D v Kalifornii získali první experimentální důkazy, že některé nestability plazmatu nemusí fúzi jen škodit. Vlny známé jako Alfvénovy vlastní módy mohou vyvolávat proudy a proudění, které vytvářejí smykový tok potlačující turbulenci. Díky tomu se v jádru plazmatu lépe udrží teplo a vznikají příznivější podmínky pro slučování jader vodíku. Měření odhalilo zhruba pětiprocentní změnu faktoru bezpečnosti během 20 milisekund, což odpovídá předpokládanému samoregulačnímu mechanismu. Praktické využití tohoto jevu je ještě vzdálené, ale výsledek může pomoci zlepšit konstrukci a řízení budoucích fúzních reaktorů.

Malá studie se 60 lidmi s mírnou až středně pokročilou Alzheimerovou chorobou zkoumala vztah mezi spánkovou aktivitou, orexinem v mozkomíšním moku a vývojem příznaků během tří let. Vyšší hladiny orexinu souvisely s horším postupem onemocnění. U pacientů s výraznějšími spánkovými vřeténky a pomalými oscilacemi během hlubokého NREM spánku však byla tato vazba slabší. Silnější spánkové signály se zároveň pojily s nižší koncentrací orexinu; vyšší hladiny byly zaznamenány také u žen. Výsledky naznačují možný význam regulace spánku a orexinu pro budoucí léčbu, ale vzhledem k malému vzorku, jedinému nočnímu měření a chybějící kontrolní skupině je nutné je ověřit rozsáhlejšími studiemi.