výzkum

Nová studie naznačuje, že mezi zemským jádrem a pláštěm dlouhodobě probíhá výměna látek. Vědci pomocí kvantových simulací zkoumali izotopy vodíku a dospěli k závěru, že rozdíly v hlubinném plášti nelze jednoduše vysvětlit zbytky dávného magmatického oceánu. Láva z oceánských ostrovů, například z Islandu či Baffinova ostrova, nese stopy lehkého vodíku, helia-3 a wolframu spojované s materiálem z jádra. Tyto chemické signály podle autorů ukazují, že jádro postupně předává plášti část látek uvězněných při vzniku planety. Izotopové složení hlubokého pláště tak odráží i pokračující procesy uvnitř Země, nikoli jen její ranou historii.

Vědci zdigitalizovali více než 9 000 stran ručně psaných meteorologických záznamů ze 37 stanic v Demokratické republice Kongo. Díky nástroji MeteoSaver vytvořili souvislou digitální řadu klimatu konžské pánve za roky 1908 až 2023. Data potvrzují oteplování: mezi lety 1961 a 1990 vzrostla průměrná teplota o 0,5 °C a maximální teploty zhruba o 0,7 °C. V osmdesátých letech se extrémně horké dny vyskytovaly téměř dvakrát častěji než v šedesátých letech. Projekt zároveň zachraňuje ohrožené papírové archivy, které byly v Yangambi vystaveny vlhkosti, hmyzu a riziku požáru.

Studie antropologů z Torontské univerzity naznačuje, že noční aktivita lidí a jejich psů je vzájemně propojená, i když pes nespí přímo v posteli. U většiny sledovaných dvojic pohyb člověka častěji předcházel následnému pohybu psa než opačně. Výzkum zahrnoval 25 účastníků a 38 dvojic se psy plemen husky a malamut, proto jeho závěry nelze bez dalšího vztáhnout na všechny psy. Sdílení postele se psem se v tomto malém souboru neprojevilo souvislostí s délkou ani efektivitou spánku. Řada majitelů přesto uváděla, že se vedle psa cítí bezpečněji, což může vyvažovat případné rušení během noci.

Studie italských vědců naznačuje, že tadalafil, používaný při erektilní dysfunkci a plicní hypertenzi, může podporovat regeneraci svalové tkáně. V laboratorních pokusech na myších svalových prekurzorových buňkách zvýšil jejich množení, přežívání a rychlost zacelení uměle vytvořeného poškození. Lék blokuje enzym PDE5, čímž prodlužuje působení signálu cGMP spojeného s regenerací svalů. Ošetřené buňky se však pomaleji měnily ve zralá svalová vlákna, což může znamenat větší zásobu buněk připravených k budoucí opravě. Výsledky zatím nelze přenášet na lidi; potřebné jsou studie na živých organismech i posouzení možného zneužití ve sportu.

Studie na myších ukazuje, že alkohol nepůsobí jen přímo na neurony, ale rychle mění také aktivitu mikroglie, imunitních buněk mozku. Ty po expozici ethanolu začaly rozkládat extracelulární matrix, tedy strukturální síť podporující mozkové buňky a stabilní komunikaci mezi neurony. Narušení této sítě bylo spojeno se ztrátou synapsí, poruchami pohybu a silnější sedací. U geneticky upravených myší s utlumeným proteinem MyD88 byly tyto škodlivé projevy výrazně mírnější. Analýza mozkové tkáně lidí se závislostí na alkoholu navíc naznačila obdobné poškození, výsledky u lidí však zatím vyžadují další ověření.

Randomizovaná studie z Británie a Kanady ukázala, že kombinace nízkoenergetické stravy a řízeného pohybu může u lidí s časně vzniklým diabetem 2. typu vést k remisi onemocnění. Po 24 týdnech jí dosáhlo 27 z 50 účastníků intervenční skupiny, zatímco v kontrolní skupině pouze dva lidé. Program zahrnoval příjem zhruba 800 až 900 kilokalorií denně, dvakrát týdně vedený aerobní a silový trénink a další samostatné cvičení. Účastníci ztratili tuk, přitom si zachovali svalovou hmotu a sílu, a zlepšily se jim některé ukazatele srdečně-cévního zdraví i kvalita života. Studie trvala jen 24 týdnů, proto zatím není jasné, jak dlouho výsledky přetrvají ani jak velký podíl na nich měla samotná dieta či cvičení.

Analýza téměř 977 tisíc účastníků ze dvou britských kohort zjistila souvislost mezi preferencí velmi horkých nápojů a vyšším rizikem dlaždicobuněčného karcinomu jícnu. Lidé, kteří pili nápoje označené jako velmi horké, měli oproti těm, kteří je pili teplé, 3,17krát vyšší relativní riziko; u kategorie horkých nápojů činil nárůst 69 procent. Vyšší riziko se projevilo u čaje i kávy a nezměnilo se výrazně přidáním mléka. Konzumace šesti a více horkých nápojů denně byla rovněž spojena se 71% nárůstem rizika. Jde o observační studii založenou na subjektivním hodnocení teploty, takže nedokazuje příčinu, autoři však upozorňují na možné poškozování sliznice jícnu teplem.

Studie na 24 mladých axolotlech ukázala, že tito obojživelníci při pohybu mezi částmi nádrže výrazně častěji volili větší ze dvou průchodů. Do vyhodnocení se dostalo 22 dostatečně aktivních jedinců a každý z nich dával většímu otvoru statisticky významnou přednost. Volba přetrvala i ve tmě, přestože zvířata byla v noci méně aktivní. Výsledek naznačuje schopnost rozlišovat prostorové rozdíly, nikoli nutně počítat. Vědci předpokládají, že axolotlům může pomáhat postranní čára vnímající pohyby vody a změny tlaku. Poznatky mohou přispět k lepšímu chovu i ochraně tohoto kriticky ohroženého druhu.

Studie španělských vědců naznačuje, že kreatin by mohl chránit hipokampus před poškozením souvisejícím se střevním zánětem. U potkanů s modelově vyvolanou kolitidou doplněk obnovil hladiny kreatinu v této mozkové oblasti, omezil zánět a poškození neuronů a upravil jejich narušenou aktivitu. Účinky byly výraznější u samců, u nichž zánět střev vyvolával závažnější mozkové změny. Výsledky mohou být relevantní pro výzkum zánětlivých onemocnění střev, která se u lidí pojí také s poruchami paměti, pozornosti a takzvanou mozkovou mlhou. Jde však o pokus na zvířatech, takže přínos kreatinu pro lidský mozek zatím není potvrzen.

Vědci analyzovali eklogit z ostrova Goodenough ve východní Papui-Nové Guineji, který byl před asi 4,4 milionu lety zatažen do hloubky přes 90 kilometrů. Minerál coesit v granátu potvrzuje vysoký tlak odpovídající této hloubce, zatímco zirkon pomohl určit stáří procesu. Hornina zaznamenala v hloubce kolem 45 kilometrů nečekaně vysokou teplotu asi 700 °C, ale při dalším sestupu se oteplila jen o zhruba 100 °C. Takový vývoj odporuje dosavadním modelům, podle nichž by se podmínky v subdukční zóně měly s hloubkou vyvíjet jinak. Možným vysvětlením je teplo vznikající třením desek v mělčích částech nebo relativní mládí subdukčního systému. Studie naznačuje, že teplotní poměry v místech, kde se zemské desky podsouvají jedna pod druhou, jsou složitější, než se předpokládalo.