Alzheimerova choroba

Studie vědců z Northwestern University a Kalifornské univerzity v Santa Barbaře popisuje možný mechanismus, kterým se chybně sbalené proteiny tau šíří v mozku. Klíčové místo na proteinu odpuzuje vodu, přesto kolem něj vzniká stabilizační vodní „čepička“, která může usnadnit spojování proteinů do škodlivých fibril. Po uvolnění vody se tau proteiny pevně poskládají a mohou dále nabírat další molekuly ve stejném chybném uspořádání. V laboratorních testech růst fibril ustal po chemickém zablokování tohoto místa. Zjištění je zatím rané, ale mohlo by pomoci při vývoji léčiv zaměřených na zastavení šíření tau patologie i při vytváření modelů neurodegenerativních nemocí.

Studie na afrických zelených opicích zjistila, že rok po podání shluků proteinu amyloid-beta zůstaly ve mozkomíšním moku známky biologické a imunitní reakce. Zvířata přitom v testu rozpoznávání tvarů nevykázala zhoršení paměti. Výzkumníci zaznamenali mimo jiné vyšší hladiny proteinu C3 a změny bílkovin souvisejících s nervovými spoji, cévami a srážlivostí. Výsledky neprokazují, že opice měly Alzheimerovu chorobu, ani že se u nich později objeví kognitivní potíže. Malá studie má pomoci zkoumat časné změny spojené s Alzheimerovou chorobou, její relevance pro člověka však vyžaduje další srovnání.

Studie v časopise Nature Aging označila protein fibronektin za možný důvod narušování hematoencefalické bariéry u modelů Alzheimerovy choroby spojených s genetickou variantou APOE4. Nadbytek fibronektinu, který vytvářejí hlavně astrocyty, se hromadí kolem mozkových cév a oslabuje jejich těsné spoje. V pokusech s lidskými buňkami, trojrozměrnými cévními modely, myšmi a zebřičkami snížení fibronektinu omezilo úniky z bariéry. Výzkum naznačuje novou léčebnou cestu zaměřenou na ochranu cév v mozku, nikoli jen na amyloid beta a tau. Jde však o předklinické výsledky; zatím není prokázáno, že zásah zlepší paměť či poznávací schopnosti lidí.

Malá studie se 60 lidmi s mírnou až středně pokročilou Alzheimerovou chorobou zkoumala vztah mezi spánkovou aktivitou, orexinem v mozkomíšním moku a vývojem příznaků během tří let. Vyšší hladiny orexinu souvisely s horším postupem onemocnění. U pacientů s výraznějšími spánkovými vřeténky a pomalými oscilacemi během hlubokého NREM spánku však byla tato vazba slabší. Silnější spánkové signály se zároveň pojily s nižší koncentrací orexinu; vyšší hladiny byly zaznamenány také u žen. Výsledky naznačují možný význam regulace spánku a orexinu pro budoucí léčbu, ale vzhledem k malému vzorku, jedinému nočnímu měření a chybějící kontrolní skupině je nutné je ověřit rozsáhlejšími studiemi.

Vědci objevili dva již existující léky, které mohou zvrátit změny v mozku způsobené Alzheimerovou chorobou u myší. Tyto léky, letrozol a irinotekan, jsou běžně používány k léčbě rakoviny prsu a tlustého střeva, ale ukázaly se účinné při snižování hladiny tau proteinu v mozku. Studie na myších modelech Alzheimerovy choroby ukázaly, že kombinace těchto léků zlepšila schopnosti učení a paměti. Přestože jsou výsledky slibné, dosud byly testovány pouze na myších, a léky mají také vedlejší účinky, které je třeba zvážit. Budoucí klinické studie by mohly nabídnout personalizovanější a účinnější léčbu pro lidské pacienty trpící Alzheimerovou chorobou.

Klinická studie ukázala, že lék na cukrovku a nosní sprej s inzulinem mohou pozitivně ovlivnit mírné kognitivní zhoršení spojené s ranou fází Alzheimerovy choroby. Lék empagliflozin snižuje zánět, zatímco inzulinový sprej zlepšuje zdraví mozkových buněk. Studie s 47 účastníky prokázala bezpečnost těchto léků a naznačila zlepšení kognitivních funkcí a zdraví mozku, i když nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly. Vědci plánují rozsáhlejší studie, aby potvrdili terapeutický potenciál těchto léčiv proti Alzheimerově chorobě.