archeologie

Velikonoční ostrov, známý jako Rapa Nui, byl dlouho považován za záhadný kvůli svým monumentálním sochám moai. Nový výzkum však přináší tři klíčová odhalení. První, na základě 3D modelů, ukazuje, že výroba soch probíhala decentralizovaně ve 30 nezávislých dílnách. Druhé zkoumání potvrdilo, že moai byly transportovány vertikálně pomocí techniky 'chůze'. Závěrem třetího zjištění je, že deforestace nebyla důsledkem lidského zhroucení, ale přičiněním krys, které zabránily obnově lesů. Rapanui se přizpůsobili pomocí zemědělských technik a přežívali po staletí.

Vědci objevili důkazy, že dva druhy lidských předků, Australopithecus afarensis ('Lucy') a Australopithecus deyiremeda, žily před více než 3,3 miliony let ve stejném regionu v Etiopii. Oba druhy existovaly bok po boku, avšak žily velmi odlišným způsobem života. Nalezené fosilie ukazují, že A. deyiremeda měl schopnost lézt na stromy, zatímco Lucy chodila více po dvou. Rozdíly v jejich stravování, potvrzené analýzou fosilních zubů, nasvědčují tomu, že neměly potřebu soupeřit o potravu. Tento objev přináší nové poznatky o životě a adaptacích předků člověka.

Vědci objevili genetické stopy neznámé lidské skupiny v centrální části Jižní Ameriky, zejména v Argentině, trvající nejméně 8 000 let. Výzkum, vedený biologem Javierem Maravallem Lópezem z Harvardu, analyzoval DNA 238 starověkých osob. Studie identifikovala novou lidskou linii pocházející z období před 8 500 lety, která zůstala hlavním genetickým prvkem v regionu. Tato skupina existovala vedle dalších linií s minimálními známkami vzájemného genetického mísení. Objev přináší nové pochopení historické populace regionu a její genetické izolace ve starověku.

Skany pyramidy Menkaure v Gíze odhalily dvě neobvyklé prázdné kapsy za jejími kamennými stěnami. Tyto prostory se liší tvarem a velikostí od dříve objevených dutin ve Velké pyramidě v Gíze. Výzkumníci prováděli měření pomocí tří různých technik, což potvrdilo přítomnost vzduchem naplněných prostor. Tyto anomálie mohou naznačovat existenci skrytého vchodu. Navíc byla navržena další analýza pomocí kosmického záření k lepšímu pochopení hloubky těchto dutin. Role a účel těchto prázdných prostor zůstávají stále nejasné.

Archeologové možná odhalili účel tisíců otvorů v oblasti Monte Sierpe v Peru. Nové nálezy naznačují, že místo mohlo sloužit jako tržnice a později jako účetní systém. Radiouhlíkové datování identifikovalo využití místnosti před dobou Inků, pravděpodobně civilizací Chincha. Výzkum sedimentů z otvorů objevil rostlinné zbytky, což naznačuje, že se tu obchodovalo s potravinami. Otvory mohou mít také spojení s inkánskými účetními systémy. Tým plánuje další terénní výzkum pro potvrzení teorií.

Lokalita Murayghat v dnešním Jordánsku představuje klíč k pochopení období přechodu z doby měděné na bronzovou. Tento archeologický areál se odlišuje od místního obytného osídlení, jelikož obsahuje dolmeny a megalitické struktury pro rituální účely namísto obytných prostor. Výzkum naznačuje, že společnost v této době čelila zásadním změnám v důsledku klimatických a sociálních otřesů, což přispělo ke změně tradičních hodnot a vznik nových forem přizpůsobení. Murayghat nabízí pohled na to, jak se starověké společnosti vyrovnávaly s narušením, přetvářely společenské role a tvořily nové komunity.

Nová mapa římských silnic, Itiner-e, zdvojnásobila dosud známou délku sítě těchto starověkých cest na 300 000 km. Projekt vedený Tomem Brughmans z Aarhuské univerzity odhalil, že byly zmapovány pouhé 3 % všech římských silnic. Mapa poskytuje otevřenou platformu pro studium a lokalizaci antických cest, které hrály klíčovou roli v expanzi a údržbě římské říše. Přestože římská říše zanikla, mnoho z těchto tras se dodnes používá. Tým plánuje pokračovat v rozšiřování Itiner-e, aby vytvořil nejkomplexnější mapu římských silnic na světě.

Na nalezišti Aguada Fénix v Mexiku bylo objeveno monumentální mayské dílo staré 3 000 let, které představuje kosmogram. Tento komplex o rozměrech 9 x 7,5 kilometrů vznikl bez známek sociální nerovnosti, což naznačuje, že egalitární společnosti mohly vytvářet monumentální stavby bez vlivu elit. Nález odhalil i symboliku barevného uspořádání pigmentu, které je nejstarším známým příkladem směrového barevného symbolismu v Mezoamerice. Stavba zaujímá svým rozsahem i komplexitou, přičemž její výstavba zabrala miliony pracovních dnů. Objev ukazuje, že velké projekty nejsou podmíněny mocenskými strukturami.

Neolitičtí lidé před 6 000 lety údajně žvýkali březovou dehet, což je nejstarší známý syntetický materiál na světě. Archeologové zkoumali 30 vzorků březové dehetu z nalezišť v Alpách, odhalující stopy lidské DNA. Díky uchovanému genetickému materiálu z žvýkací gumy se podařilo identifikovat pohlaví žvýkajících jedinců, což naznačuje odlišné genderové role při práci s materiály. Z výsledků vyplývá, že muži pravděpodobně žvýkali dehet používaný na kamenné nástroje, zatímco ženy opravovaly keramiku. Tato zjištění pomáhají osvětlit zvyky a stravu našich dávných předků.

Polynésané na Rapa Nui využili svého důvtipu k přesouvání ikonických soch Moai. Podle antropologů Carla Lipa a Terryho Hunta stačilo sochy rozhýbat pomocí lan a rytmického kývání. Experimenty v roce 2012 ukázaly, že tým 18 lidí dokázal takto posunout repliku sochy na vzdálenost 100 metrů za 40 minut. Tato metoda vyvrací teorii, že domorodci zničili své životní prostředí těžbou dřeva pro přepravu soch. Studie rovněž zpochybňuje hypotézy o kolapsu populace kvůli ekologické devastaci, což podporují i nové genetické a archeologické nálezy.