mozek

Nový výzkum ukazuje, že druhé těhotenství způsobuje specifické změny v mozku, které nejsou pouhým opakováním prvního těhotenství. Tyto změny zahrnují úpravy v šedé hmotě a organizaci neuronové sítě. Největší posuny byly zaznamenány v oblastech mozku reagujících na vizuální a sluchové podněty. Vědci také zaznamenali pokles objemu šedé hmoty, který přisuzují zvýšené neuroplasticitě. Tyto změny mohou pomoci při péči o více dětí a souvisejí s bondingem mezi matkou a dítětem a peripartální depresí.

Nový výzkum naznačuje, že mozek osob označovaných jako 'superagers' generuje více nových mozkových buněk než u jejich zdravých vrstevníků. Studie na 38 mozcích ukázala, že u superagers je množství nezralých neuronů dvakrát větší. Toto poznání by mohlo přispět k pochopení, jak lidský mozek zpracovává paměť a stárne. Zjištění by mohla podpořit vývoj terapií na podporu zdravého stárnutí a prevenci Alzheimerovy choroby. Další výzkum by mohl identifikovat faktory, které ovlivňují udržení neurogeneze a mozkové plasticity během stárnutí.

Nová studie odhalila, že i malé množství alkoholu mění způsob zpracování informací v mozku a snižuje komunikaci mezi jeho oblastmi. Výzkum zdůraznil, že alkohol zvyšuje lokální efektivitu, ale snižuje globální propojení, což může způsobovat subjektivní pocit opilosti. Skupina 107 dobrovolníků podstoupila experiment, kde se mapovala mozková činnost po konzumaci alkoholu. Zjistilo se, že mozkové oblasti se stávají více izolovanými, což má vliv na emoce a chování. Studie poukazuje na potřebu dalšího výzkumu, zejména u osob s pravidelnou konzumací alkoholu.

Vědci úspěšně použili laboratorně vypěstovanou mozkovou tkáň k řešení technických úkolů pomocí zpětné vazby. Pomocí kortikálních organoidů dokázali zlepšit kontrolu nad virtuálním nestabilním systémem podobným balancování tyče. Organoidy, vytvořené z myších kmenových buněk, reagovaly na elektrickou stimulaci tím, že vylepšily svou výkonnost v laboratorním pokusu. Výzkum ukazuje potenciál tkáně v misce pro vzorování a studium změn v mozkové plasticitě spojených s neurologickými onemocněními. I přes úspěchy tento výzkum vyvolává etické otázky ohledně používání zvířecí mozkové tkáně pro takové experimenty.

Nová studie ukazuje, že vesmírné lety způsobují posuny mozku uvnitř lebky, které jsou výraznější u astronautů s delší dobou pobytu. Zjištění jsou důležitá vzhledem k plánům na delší mise, jako je NASA Artemis. Ve stavu mikrogravitace mozek stoupá nahoru a dozadu, což může ovlivnit pohyb a smyslové vnímání. Změny se částečně vrací k normálu po návratu na Zemi, ale některé účinky mohou přetrvávat. I přes tyto změny astronauti nevykazovali žádné významné zdravotní problémy.

Nový výzkum odhalil, že mozek má klíčovou roli v zvyšování tělesné vytrvalosti díky specifickým signálům v centrální nervové soustavě. Studie provedená na myších ukázala, že opakované cvičení aktivuje neurony ve ventromediálním hypotalamu, což vede ke zlepšení fyzické výdrže. Po třítýdenním tréninku se myším zvýšila aktivita neuronů steroidergního faktoru 1, čímž se jejich fyzická kondice výrazně zlepšila. Když však byla aktivita těchto neuronů zablokována, myši nedošlo k vylepšení výkonu. To naznačuje, že změny v mozku hrají důležitou roli při zvyšování vytrvalosti při opakovaném cvičení. Tento objev by mohl mít potenciál pro léčbu duševních poruch, jako je deprese.

Nedávno objevená mozková síť SCAN může být klíčovým faktorem pro příznaky Parkinsonovy choroby. Studie ukázala, že u pacientů s Parkinsonovou chorobou je zvýšená propojenost mezi touto sítí a dalšími částmi mozku. Výzkum s více než 850 lidmi naznačil, že stimulace zaměřená na SCAN přináší rychlejší a výraznější úlevu od příznaků než tradiční metody. SCAN spojuje mozkové oblasti zodpovědné za pohyb a kognitivní funkce a může být základem Parkinsonovy choroby. Tato teorie vyžaduje další testování, ale ukazuje nový směr pro léčbu této nemoci. Výzkum přináší širší pohled na neurologické dysfunkce spojené s Parkinsonem.

Vědci z Národní univerzity v Singapuru identifikovali protein zvaný DMTF1, který by mohl zpomalit stárnutí mozku. Tato látka působí na genetickou expresi, což podporuje růst a dělení neuronálních kmenových buněk. Studie ukázala, že větší množství DMTF1 pomáhá reprodukovat neurony, což je proces typický pro mladší mozek. Zdá se, že zvyšování hladiny DMTF1 by mohlo obcházet problémy způsobené zkrácenými telomery, ale další výzkum je nezbytný. Případné terapie využívající DMTF1 by mohly být klíčem ke zlepšení paměti a učení, ale je třeba dávat pozor na rizika, jako je rakovina.

Meditace může zásadně změnit mozkovou aktivitu a zvýšit nervová spojení, podle nové studie vedené Annalisou Pascarellou. Výzkum ukázal, že meditace může pomoci dosáhnout stavu známého jako 'mozková kritičnost', kde jsou nervová spojení v optimální rovnováze pro mentální flexibilitu. Výzkum použitím magnetoencefalografie zjistil rozdíly mezi technikami meditace Samatha a Vipassana. Samatha vedla k hluboké koncentrační stabilitě, zatímco Vipassana přiblížila mnichy k mozkové kritičnosti. Přestože meditace může zvyšovat vnitřní soustředění, existují zprávy o jejích negativních účincích jako úzkost nebo deprese, jež jsou málokdy uváděny.

Nedávný výzkum odhalil, že zívání má neobvyklý efekt na proudění mozkomíšního moku, což může přinést vhled do jeho evolučního významu. Pomocí MRI bylo zjištěno, že na rozdíl od hlubokého dýchání, zívání odvádí mozkomíšní mok opačným směrem od mozku. Zároveň zívání i hluboké dýchání zvyšují proudění krve z mozku. Zívání může mít specifickou roli v čištění mozku či chlazení, což je jedna z hypotéz vědců. Fenomén zívání stále zůstává tajemstvím a vyžaduje další výzkum pro pochopení jeho fyziologického významu.