obezita

Studie sledující 190 lidí zjistila, že dlouhodobá klinická obezita spojená s metabolickými potížemi souvisela ve středním věku s více než dvojnásobným objemem změn v bílé hmotě mozku. Výzkumníci nepoužili jen BMI, ale novější kritéria rozlišující metabolicky zdravější a klinickou obezitu. Jasné oblasti na magnetické rezonanci mohou ukazovat na poškození drobných mozkových cév a bývají spojovány s horšími kognitivními funkcemi. Studie však prokazuje pouze souvislost, nikoli přímou příčinu, a změny byly měřeny jen při jednom vyšetření. Autoři zdůrazňují význam včasné prevence metabolických komplikací obezity pro ochranu zdraví mozku.

Studie sledující 190 účastníků po několik desetiletí zjistila souvislost mezi dlouhodobou klinickou obezitou a větším objemem abnormalit bílé hmoty mozku ve středním věku. Lidé, kteří byli někdy klinicky obézní, měli po padesátce více než dvojnásobný medián objemu těchto změn oproti lidem bez klinické obezity. Výzkumníci místo samotného BMI zohlednili i metabolické dopady nadbytku tuku, například vysoký tlak, cukrovku či poruchy krevních tuků. Zjištěné změny na magnetické rezonanci mohou souviset s poškozením drobných mozkových cév a kognitivním úpadkem, samy o sobě však neprokazují demenci ani příčinný vztah. Autoři zdůrazňují význam včasné prevence a léčby metabolicky nezdravé obezity.

Experimentální injekční přípravek CBL-514 má vyvolávat řízený zánik tukových buněk, místo aby je pouze zmenšoval. Dvě studie druhé fáze naznačily úbytek podkožního tuku; dodatečná analýza části účastníků ukázala průměrné snížení viscerálního tuku o 12 procent po až 12 týdnech léčby. Výsledky zatím nebyly recenzovány a vycházejí z konferenční prezentace a sdělení firmy. U potkanů kombinace CBL-514 s tirzepatidem vedla k většímu úbytku hmotnosti a menšímu opětovnému přibírání po vysazení tirzepatidu. K ověření dlouhodobé účinnosti, bezpečnosti a vlivu na metabolické zdraví budou nutné rozsáhlejší studie na lidech.

Studie brazilských vědců naznačuje, že silový trénink může zlepšovat vlastnosti tukové tkáně ještě před samotným úbytkem hmotnosti. Obézní myši po sedmi dnech zátěžového cvičení měly méně viscerálního tuku kolem střev a menší tukové buňky než neaktivní zvířata. V jejich tkáni se také zvýšila aktivita signálů podporujících rozklad tuků a zeslábly mechanismy spojené s jejich tvorbou a ukládáním. Pokus využíval opakované výstupy po schodech se zátěží připevněnou k ocasu. Výsledky zatím nelze přímo vztáhnout na lidi a vyžadují potvrzení v klinických studiích.

Klinická studie třetí fáze s 2 339 dospělými s obezitou bez diabetu ukázala, že experimentální injekční lék retatrutid může výrazně snížit hmotnost. Po 80 týdnech účastníci s nejvyšší dávkou zhubli v průměru 25 procent výchozí váhy, zatímco skupina s placebem 3,9 procenta. U části lidí sledovaných 104 týdnů dosáhl průměrný pokles hmotnosti téměř 30 procent. Lék rovněž zmírnil bolest při osteoartróze kolene a počet dechových poruch při spánkové apnoi. Nejčastějšími nežádoucími účinky byly zažívací potíže včetně nevolnosti; část účastníků kvůli nim léčbu ukončila. Retatrutid zatím není schválený a studie jej přímo neporovnávala s přípravky semaglutid či tirzepatid.

Analýza údajů téměř 5 000 amerických mužů ve věku 20 až 59 let naznačuje, že nízkou hladinu testosteronu silněji než samotný věk ovlivňuje viscerální tuk. Tento hluboko uložený tuk v oblasti břicha obklopuje orgány a je metabolicky aktivní. Po zohlednění rozložení tuku byl vztah mezi věkem a testosteronem v dané věkové skupině jen mírný. Viscerální tuk může hormonální produkci narušovat přes inzulinovou rezistenci, zánět a vyšší přeměnu testosteronu na estradiol. Autoři proto doporučují před zahájením substituční léčby testosteronem posoudit a řešit ovlivnitelné metabolické příčiny, zejména snížení nitrobřišního tuku.

Výzkum Kalifornské univerzity v Riverside na myších naznačuje, že strava s vysokým podílem sójového oleje může podporovat přibírání a metabolické změny. Klíčovou roli podle autorů hraje jaterní protein HNF4α, který ovlivňuje zpracování tuků a vznik molekul zvaných oxylipiny. Geneticky upravené myši s jinou variantou tohoto proteinu při stejné stravě nepřibíraly, zatímco běžné myši ano. Studie nenaznačuje, že by samotná kyselina linolová nebo olej byly jedinou příčinou; podstatná má být jejich přeměna v těle spolu s vysokotučnou dietou. Závěry zatím vycházejí ze zvířecího modelu a autoři neplánují bezprostřední klinické zkoušky na lidech.

Studie na myších naznačuje, že fruktóza nepřispívá k obezitě jen svým energetickým obsahem, ale může také podporovat vstřebávání tuků ve střevě. Vědci vyřadili v tenkém střevě enzym KHK-C potřebný pro zpracování fruktózy; zvířata pak při stravě s vysokým podílem kukuřičného sirupu s fruktózou méně přibírala a měla méně tuku. Změny souvisely se střevním mikrobiomem, nižším počtem některých imunitních buněk a zkrácením cév, které odvádějí tuk z klků tenkého střeva. Myši proto více tuku vylučovaly, místo aby jej vstřebaly. Výsledky je nutné potvrdit u lidí, ale mohou otevřít cestu k cíleným postupům, například prostřednictvím úprav střevního mikrobiomu.

Studie na myších naznačuje, že imunitní buňky v tukové tkáni mohou po obezitě uchovávat dlouhodobé změny, které ztěžují další úbytek hmotnosti. V makrofázích přetrvávaly po zhubnutí změny ve zpracování genetické informace, mimo jiné v souvislosti s nižší hladinou proteinu CWC22. Narušení ovlivnilo odklízení poškozených buněk a snížilo množství inosinu, látky podporující štěpení uloženého tuku. Autoři upozorňují, že případné léčebné postupy jsou zatím vzdálené a výsledky pocházejí hlavně z pokusů na myších, část poznatků však ověřovali i v lidských buňkách. Výzkum může přispět k vývoji terapií zaměřených na biologickou „paměť“ obezity.

Vědci z Osaka Metropolitan University zjistili, že protein OPA1 v neuronech regulujících chuť k jídlu ovlivňuje příjem tuků i nárůst hmotnosti u myší. Zvířata, jimž OPA1 v neuronech s receptorem MC4R chyběl, více vyhledávala tučnou stravu, rychleji přibírala a postupně se u nich rozvinula obezita. Účinek byl výraznější u samic než u samců a rozdíly se projevily také v reakci na lék aktivující MC4R. OPA1 pomáhá správnému fungování mitochondrií, takže jeho nedostatek patrně omezuje energetické zásobování neuronů řídících metabolismus a hlad. Výsledky zatím platí pouze pro myší modely, ale mohou přispět k vývoji cílenější léčby přejídání a obezity u lidí.