vesmír

V současnosti je naše satelitní mega-konstelace v nebezpečí destabilizace kvůli solárním bouřím, které mohou značně ovlivnit jejich funkčnost. Solární bouře způsobují ohřev atmosféry a zvyšují odpor, nutí satelity k častějším manévrům a spotřebě paliva. Nebezpečnější je však možnost, že zničí navigační a komunikační systémy satelitů, což by mohlo vést ke katastrofálním kolizím. V extrémních případech to může vyvolat Kesslerův syndrom, stav, kdy je oběžná dráha Země zaplněna nebezpečným vesmírným odpadem. Stačila by jediná silná bouře, aby zničila naši současnou satelitní infrastrukturu a na dlouhou dobu omezila přístup do vesmíru.

Dne 19. prosince 2025 se mezihvězdná kometa 3I/ATLAS nejvíce přiblíží Zemi, což bude poslední šance pro pozemní observatoře ji zkoumat. Přestože bude stále 270 milionů kilometrů daleko, kometa nabízí bohaté možnosti pozorování díky svému neobvyklému složení. Bylo zjištěno, že obsahuje značné množství oxidu uhelnatého, kyanidu a methanolu, což ji činí velmi neobvyklou. Její trajektorie přinesla nedávno i blízké setkání s Marsem. Pozorování také odhalilo přítomnost niklu a železa, což naznačuje jedinečné složení. Vědci se těší, že lepší pochopení této komety poskytne nové poznatky o prostředí mezihvězdného prostoru.

I když se Uran a Neptun označují jako 'ledoví obři', nová studie naznačuje, že jejich vnitřní složení může být spíše kamenité než převážně ledové. Výzkum provedený týmem z Curychu zpochybňuje tradiční rozdělení planet v naší sluneční soustavě. Navíc naznačuje, že v jejich nitru může probíhat konvekce, což by mohlo vysvětlit některé nejasnosti ohledně jejich magnetických polí. Tato zjištění kladou důraz na potřebu budoucích misí k těmto planetám pro hlubší pochopení. Momentálně jsou data nedostatečná k rozlišení mezi 'ledovými' a 'kamennými' giganty.

Astronomové poprvé zaznamenali exoplanetu WASP-121b s únikem atmosféry tvořícím dva obrovské heliové ocasy. Planeta se nachází zhruba 880 světelných let od Země a její atmosférický únik byl sledován pomocí vesmírného teleskopu JWST. Studie odhalila, že tyto ocasy přesahují 60 % dráhy planety a jsou výrazně delší než obvykle pozorovaný únik atmosféry. Dva heliové ocasy představují záhadu, protože současné modely nedokážou jednoduše tento jev vysvětlit. Objev naznačuje nutnost přehodnotit způsob modelování atmosféry exoplanet, což může mít významný vliv na pochopení jejich evoluce.

NASA potvrdila ztrátu kontaktu s orbiterem MAVEN, který obíhá Mars od roku 2014. Spojení bylo přerušeno, když se sonda 6. prosince 2025 během oběhu dostala za planetu. NASA nyní prověřuje situaci a snaží se obnovit signál. Sonda MAVEN hraje klíčovou roli ve výzkumu atmosféry Marsu a jejích interakcí se slunečním větrem. Je také důležitá pro komunikační síť mezi povrchovými rovery a Zemí. Tým šetří příčinu výpadku, aby předešel podobným problémům v budoucnosti.

Planety Uran a Neptun zůstávají nejméně prozkoumanými tělesy sluneční soustavy. Sonda Voyager 2 zaznamenala u Uranu pás elektronů s neobvykle vysokou energií. Nová studie vědců naznačuje, že tuto anomálii mohlo způsobit dočasné solární větrné působení. Podobný jev zaznamenala Země v roce 2019. Výsledky výzkumu zvyšují zájem o další misi k Uranu a přináší nové otázky o fyzikálních procesech u těchto planet.

Na kosmodromu Bajkonur došlo 27. listopadu k vážné nehodě, která zastavila ruské schopnosti vysílat posádky a náklady do vesmíru. Těsně po úspěšném startu mise Sojuz-MS28 se zřítila mobilní servisní kabina, což vyřadilo hlavní startovací rampu z provozu. Tím se Rusko ocitlo dočasně bez možnosti vysílat posádky na Mezinárodní vesmírnou stanici. Oprava poškozené kabiny bude náročná a potrvá měsíce, což ohrozí plánované mise. Situaci dále komplikuje vliv mezinárodních sankcí na Roskosmos, který čelí ztrátám kontraktů a spoluprací.

Před 4,5 miliony lety prošly dvě hvězdy poblíž naší Sluneční soustavy, což mohlo mít vliv na ionizaci okolních mezihvězdných mraků. Tyto hvězdy, nyní část souhvězdí Velký pes, byly tehdy mnohem jasnější než Sirius. Intenzivní záření z hvězd mohlo ionizovat plyn obklopující Sluneční soustavu, což vzbuzovalo otázky vědců. Studie identifikovala několik zdrojů radiace, včetně lokálních bílých trpaslíků a horké plazmy. Předpokládá se, že Sluneční soustava opustí ochranné mraky během 2 000 let, což může zvýšit expozici radiace na Zemi.

Tým astronomů objevil obrovské vlákno galaxií, které se točí jako kosmické tornádo. Tato struktura, dlouhá nejméně 49 milionů světelných let, je nejdelším rotujícím filamentem v známém vesmíru. Galaxie v něm se točí jako hrnky na kolotoči, přičemž celá struktura rotuje také. Tento objev poskytuje jedinečné poznatky o tom, jak galaxie získávají svůj spin prostřednictvím větších struktur, ve kterých se nacházejí. Rádio dalekohled MEERKat a data z průzkumů Sloan Digital Sky Survey a DESI pomohly identifikovat 297 galaxií uspořádaných do tenké linie. Filament tak nabízí vhled do vývoje vesmírných struktur od Velkého třesku.

Vzorek měsíční horniny z mise Apollo 17 skrýval nečekané tajemství. V prachu obsahujícím troilit, který astronauti přivezli v roce 1972, objevili vědci izotopy síry starší než samotný Měsíc. Analýza ukázala, že v některých částech vzorku byly izotope ratios typické pro vulkanické odpraskávání, avšak jiné části byly naopak velmi chudé na izotop síry-33. Tento nález naznačuje možnost staré interakce síry s ultrafialovým zářením, čímž by došlo k jejím změnám. Výzkum ukazuje na různé hypotézy, jak mohl vznikat materiál na Měsíci a přináší nové otázky o vzniku Měsíce po kolizi s planetárním tělesem Theia. Tyto objevy přispívají k lepšímu porozumění raného vývoje Sluneční soustavy.