vesmír

Vědci poprvé jednoznačně pozorovali novou fázi superiontového ledu, která vzniká při extrémním tlaku a teplotách přesahujících 2 000 °C. Vzorky vody stlačili mezi diamanty až na zhruba 230 gigapascalů a zahřívali lasery, poté sledovali jejich strukturu pomocí synchrotronového rentgenového záření. Nově potvrzený led má hexagonální těsně uspořádanou strukturu kyslíkových atomů, zatímco vodíková jádra se v ní mohou pohybovat podobně jako v kapalině. Za tlaků nad přibližně 200 gigapascalů může být tato fáze stabilnější než dříve známá kubická forma. Objev může zpřesnit modely nitra Uranu a Neptunu i vysvětlení jejich neobvyklých magnetických polí.

Týdenní přehled vědeckých novinek přináší studii, podle níž přidání špenátu do bílého chleba zvyšuje obsah živin a může ovlivnit inzulinovou reakci po jídle. Pozornost vzbudila také údajná vycpaná liščí hlava, která se ukázala být vzácným pozůstatkem vyhynulého vakovlka. Vědci znovu hodnotí možnosti metforminu, běžného léku na cukrovku 2. typu, v souvislosti se zpomalováním biologického stárnutí. Astronomové navíc objevili v atmosféře u jižního pólu Saturnu desetistranný útvar, obdobu známého severního šestiúhelníku. Silná sluneční bouře v listopadu 2025 způsobila dosud nevídané výpadky a nepřesnosti GPS napříč USA. Indický tým také vyvinul systém využívající chytré pero a umělou inteligenci, který má z kresebných úloh rozpoznat Parkinsonovu nemoc s velmi vysokou přesností.

Astronomové zaznamenali kolem jižního pólu Saturnu rozsáhlou desetibokou atmosférickou vlnu, která doplňuje dlouho známý šestiúhelník na severu planety. Útvar se objevil nejpozději v roce 2023, potvrzen byl snímky Hubbleova teleskopu a leží přibližně na 60. stupni jižní šířky. Je vázán na silný východní proud, zatímco samotný desetiúhelník se posouvá výrazně pomaleji. Vědci zkoumají, zda jeho vznik souvisí s nedalekým vysokotlakým vírem, avšak simulace zatím přesnou podobu struktury nevysvětlily. Další pozorování během jižního jara a léta Saturnu mají ukázat, zda se útvar rozpadne, nebo se naopak ustálí.

Inženýři NASA Kurt Polzin a Robert Schleicher z General Atomics rozpracovali návrh synchronního bimodálního jaderného motoru pro kosmické lety. Systém by spojoval jaderný tepelný pohon s jaderně-elektrickým pohonem, takže by mohl loď zároveň pohánět i zásobovat energií. Autoři odhadují, že by tato koncepce mohla zkrátit dobu letu k Marsu přibližně na polovinu, a tím omezit vystavení posádky radiaci i dlouhodobému pobytu v mikrogravitaci. Návrh využívá převážně známé technologie, avšak jejich propojení do jednoho motoru přináší nové technické výzvy. Projekt je zatím ve fázi koncepčního návrhu a autoři hledají připomínky pro jeho další rozvoj.

Sonda Voyager 1 pořídila 14. února 1990 při pohledu zpět ze vzdálenosti 6,4 miliardy kilometrů slavný snímek Země známý jako Bleděmodrá tečka. Planeta na něm zabírala pouhých 0,12 pixelu, krátce nato byly kamery sondy kvůli úspoře energie vypnuty. Fotografii prosazoval astronom Carl Sagan, který v ní viděl připomínku toho, že všichni lidé sdílejí jediný křehký domov. Článek ji spojuje s takzvaným efektem nadhledu a s dnešní dobou digitálního spojení, jež nemusí automaticky znamenat menší osamělost. Pohled z velké dálky podle autora stírá společenské i politické rozdíly a zdůrazňuje vzájemnou provázanost lidstva.

NASA financuje ranou studii technologie, která by mohla rozšířit možnosti pozorování gravitačních vln v dosud obtížně dostupném pásmu mikrohertzů. Tým vedený Paulem Stankusem z Brookhaven National Laboratory chce namísto laserového spojení mezi vzdálenými sondami sledovat nepatrné zdánlivé pohyby hvězd způsobené deformací časoprostoru. Dvě nezávisle letící družice by současně zaznamenávaly jednotlivé fotony ze stejných hvězd a jejich přesné časy příjmu. Pozemní superpočítače by pak využily kvantový jev korelací fotonů k určení změn zdánlivé polohy hvězd. Devítiměsíční grant NIAC má ověřit, zda lze tento princip škálovat pro použití ve vesmíru.

Astronomové pomocí dosud nejhlubších snímků určili hlavní hvězdné těleso galaxie IC 1101 na průměr asi 1,7 milionu světelných let. Objekt v kupě Abell 2029 je tak podle autorů studie největší dosud známou galaxií; disk Mléčné dráhy je přibližně dvacetkrát menší. Přesné vymezení bylo obtížné, protože řídké hvězdy na okraji splývají se světlem celé kupy galaxií. Po odstranění rušivého rozptýleného světla tým nalezl kolem IC 1101 slabá vláknitá a asymetrická uskupení, jež svědčí o pohlcování menších galaxií. Galaxie tedy má rozpoznatelnou hranici svého hlavního tělesa, zároveň však na okrajích stále nabírá další hvězdy a materiál. Vědci chtějí stejnou metodou hledat další podobně obří systémy.

Přehled vědeckých novinek upozorňuje na analýzu více než 500 profesí, podle níž mají palubní průvodčí a následně piloti nejvyšší podíl úmrtí na nádory spojované s radiací. Příčinou má být silnější kosmické záření ve výšce, kde atmosféra chrání méně než na zemi. Astronomové zároveň pozorovali hvězdu S301, která při oběhu kolem černé díry Sagittarius A* dosahuje více než 25 000 kilometrů za sekundu a může pomoci testovat Einsteinovu teorii relativity. Studie také spojuje každodenní konzumaci slazených nápojů s vyšším rizikem rakoviny žaludku. Další zprávy se věnují medúzám, které opět vyřadily část francouzské jaderné elektrárny, organoidům schopným sledovat plynutí času a technickým překážkám využití vodíku v plynových turbínách.

Nová teoretická práce naznačuje, že zrychlené rozpínání vesmíru nemusí plně vysvětlovat dosud neznámá temná energie. Fyzik Savvas Koushiappas navrhuje, že by tento jev mohl vyplývat z kvantové nejistoty při současném určování velikosti vesmíru a rychlosti jeho rozpínání. Model spojuje kosmologické měřítko s kvantovou gravitací a předpokládá, že její projevy mohou být patrné až na hranici pozorovatelného vesmíru. Alternativní varianta teorie také připouští, že vesmír nevznikl singularitou, ale odrazem po dřívější fázi smršťování. Hypotézu budou moci prověřit přesnější údaje z projektů DESI, Euclid a observatoře Vera C. Rubinové.

Vesmírný teleskop Jamese Webba zachytil vodu, prach a další sloučeniny bohaté na kyslík v okolí hvězdy IRS 3, vzdálené jen 0,55 světelného roku od supermasivní černé díry Sagittarius A*. Hvězda je ve fázi asymptotického obra, při níž silným hvězdným větrem odvrhuje své vnější vrstvy do okolí. Pozorování ukazují, že tvorba prachu a přežívání molekulárního materiálu jsou možné i v extrémním prostředí galaktického centra s intenzivním zářením. IRS 3 může mít asi šestinásobek hmotnosti Slunce, stáří zhruba 72 milionů let a svítivost až 60 tisíckrát vyšší než Slunce. Zjištění naznačuje, že i hvězdy v bezprostředním sousedství supermasivních černých děr dál obohacují okolní prostor o materiál potřebný pro složitější chemii.