astronomie

Neobvyklý signál z explodující hvězdy přinesl nové poznatky o zdroji energie nejjasnějších supernov. Výzkum odhalil, že superluminózní supernova SN 2024afav byla pravděpodobně zrozením magnetaru, rychle rotujícího neutronového hvězdného pozůstatku. Magnetar vytváří vliv známý jako Lense-Thirringovu precese, který způsobuje 'pípnutí' v periodickém vzoru jasnosti. Tento objev je prvním přímým důkazem použití obecné relativity v mechanice supernov. Poskytuje také nový kontext pro zkoumání a pochopení těchto extrémních kosmických událostí.

Evropská kosmická agentura (ESA) vyšetřuje ohnivou kouli, která prošla evropským nebem a zasáhla střechu domu v německém Koblenzi. K události došlo v neděli před 19. hodinou středoevropského času, kdy ohnivá koule svítila přibližně šest vteřin. Meteorit vytvořil otvor velikosti fotbalového míče a nezpůsobil žádná zranění. Ohnivou kouli si všimli lidé v Belgii, Francii, Německu, Lucembursku a Nizozemsku. ESA analyzuje data a uvádí, že objekty této velikosti zasahují Zemi poměrně pravidelně. Takové události jsou často přehlédnuty širokopásmovými teleskopy.

Nový výzkum naznačuje, že galaxie Mléčná dráha není v kosmickém prázdnu osamocená, ale je obklopena vrstvou temné hmoty. Tato struktura, přirovnávaná k palačince, může vysvětlovat zvláštní rysy našeho lokálního vesmíru: Lokální list, Lokální prázdnotu a klidný Hubbleův tok. Tým vědců analyzoval pohyby 31 izolovaných galaxií a použil simulace k pochopení těchto jevů. Výsledky ukazují, že struktura vesmíru je více uspořádaná, než se dříve myslelo. Studie naznačuje, že rozložení temné hmoty je klíčové pro uspořádání okolních galaxií.

Vědci rekonstruují nejstarší známou mapu noční oblohy pomocí rentgenového snímání pergamenu, který skrývá katalog hvězd pod pozdějším textem. Práce je přičítána antickému astronomovi Hipparchovi, který žil kolem 190 až 120 př.n.l. a je znám jako první západní astronom, který se pokusil o takový katalog. Studium manuskriptu z kláštera odhalilo starověký text datovaný do období Hipparchova života. Manuskript, známý jako Codex Climaci Rescriptus, je nyní zkoumán ve SLAC National Accelerator Laboratory. Úsilí za pomoci synchrotronového urychlovače má za cíl obnovit co nejvíce astronomických údajů, což by mohlo odpovědět na zásadní otázky o počátcích vědy.

Astrofyzikům se podařilo objevit dosud nejjasnější a nejvzdálenější vesmírný laser, tzv. gigamaser, vzdálený 8 miliard světelných let. Tento jev pochází ze srážky dvou obřích galaxií, kde stlačený plyn stimuluje molekuly hydroxylu k emisi intenzivních rádiových vln. Objev byl uskutečněn pomocí radioteleskopu MeerKAT v Jižní Africe s pomocí gravitační čočky. Tento fenomén je mnohem zářivější než běžné masery a vzniká díky obrovské energii uvolněné při kolizi galaxií. Světlo z tohoto jevu cestovalo téměř 8 miliard let, čímž překonalo předchozí rekord v zaznamenané vzdálenosti.

Vědci zkoumali vnitřní vibrace Slunce během jeho klidových fází a odhalili, že tyto fáze nejsou totožné. Pomocí helioseismologie zaznamenali měřitelné změny ve struktuře Slunce během nedávných solárních minim. Zvláště výrazné byly změny během minima 2008-2009, které bylo jedním z nejdelších a nejklidnějších. Analýza ukázala vyšší tlak plynu a vyšší teploty, což naznačuje slabší magnetická pole v některých oblastech Slunce. Toto zjištění může pomoci lépe pochopit cykly solární aktivity a jejich vliv na okolí Slunce.

Tento týden proběhne úplné zatmění Měsíce, kdy bude možné pozorovat tzv. krvavý měsíc. Tento jev bude viditelný v úterý ráno z části Ameriky a večer z Austrálie a východní Asie. Zatmění nastane, když se Země nachází mezi Sluncem a Měsícem, což způsobí, že Měsíc zčervená. Úplné zatmění potrvá asi hodinu, ale jeho fáze se budou odehrávat několik hodin, aniž byste potřebovali jakékoli speciální vybavení. Další podobná událost se uskuteční až koncem roku 2028.

Vědci zkoumali tři obří plynné planety vzdálené 130 světelných let, aby objasnili jejich vznik. Tyto planety, obíhající kolem hvězdy HR 8799, mají hmotnost 5 až 10krát větší než Jupiter. Technologie JWST umožnila detailní analýzu jejich atmosféry, odkud byl zjištěn vodík a síra. Výsledky naznačují, že tyto planety vznikly podobně jako Jupiter, což bylo překvapivé kvůli jejich obří velikosti. Efektivní formace těchto planet vyvolává nové otázky a výzvy pro současné teorie planetárního vzniku.

Na konci února se na obloze seřadí šest planet, což je jev známý jako planetární přehlídka. Většina z nich bude viditelná pouhým okem, včetně Merkuru, Venuše, Jupiteru a Saturnu. Uran a Neptun vyžadují dalekohledy. Nejlepší podmínky k pozorování nastanou po západu slunce, kdy je třeba se dívat na západní obzor. Pozorování planet je zábavným způsobem, jak se přiblížit pohledu starověkých astronomů, kteří se řídili jen pohledem na oblohu.

Hvězda WOH G64, nacházející se v Magellanově oblaku, prošla významnými změnami, které vědce přivádí k závěru, že mohla vstoupit do fáze žlutého hyperobra. Tým vedený Gonzalem Muñoz-Sanchezem zhodnotil, že by to mohlo být předzvěstí supernovy. Nicméně další výzkumy naznačují, že by hvězda mohla stále zůstat červeným superobrem. Interakce s binárním hvězdným společníkem komplikují pochopení těchto změn. Sledující astronomové se snaží zjistit, zda hvězda prochází evolučním přechodem nebo zda její neklidný stav je normální.