astronomie

Nové snímky z teleskopu James Webb ukázaly mlhovinu Červený pavouk v dosud nevídaných detailech. Mlhovina, známá jako NGC 6537, obsahuje zářící střed a možného skrytého společníka. Tvar mlhoviny naznačuje přítomnost binárního systému. Mlhovina vyniká svými modře zobrazenými 'nohami', které se táhnou po třech světelných letech a jsou tvořeny molekulárním vodíkem. V srdci mlhoviny se odehrávají dramatické procesy, kde proudy ionizovaného železa vytvářejí vlnité vzory. Tato zjištění pomáhají pochopit poslední fáze hvězdného vývoje a naznačit budoucí osud našeho Slunce.

Astronomové zaznamenali prstencový systém, který se vytvořil kolem objektu Chiron, pohybujícího se mezi Jupiterem a Uranem. Chiron, patřící mezi kentaury, je menší planetka s chováním podobným kometám i asteroidům. Pomocí pozorování z roku 2023 bylo zjištěno, že Chiron vykazuje změny v prstencích během krátkého období. Výsledky ukazují na dynamické prostředí, kde nově vzniklé materiály postupně formují prstence. Tento jev poskytuje jedinečný pohled na vývoj prstencových systémů kolem menších těles v naší Sluneční soustavě.

Astronomové vytvořili novou radio mapu naší galaxie pomocí Murchison Widefield Array v Austrálii. Tato mapa umožňuje detailní pohled na Mléčnou dráhu díky širokému rozsahu radiofrekvencí. Kombinací dat ze dvou průzkumů, GLEAM a GLEAM-X, vznikl mozaikový obraz, který pokrývá 95 % jižní polokoule. Nová technika zpracování obrázků pomohla eliminovat zkreslení radio signálů způsobené ionosférou. Tato citlivá radio mapa odhaluje struktury, jako jsou pozůstatky výbuchů hvězd a nové hvězdné oblasti, a očekává se, že přispěje k mnoha vědeckým objevům v oblasti galaktického výzkumu.

Vědci objevili spojitost mezi tajemnými světelnými jevy z 40. a 50. let 20. století a nukleárními testy. Archívní astronomická pozorování a svědectví o neidentifikovaných jevech (UAP) naznačují, že nukleární éra zanechala stopy v astronomických záznamech. Výzkum zjistil, že po jaderných testech se zvyšoval výskyt takzvaných tranzientů, což jsou krátkodobé světelné jevy na obloze. Pravděpodobnost jejich výskytu byla o 68 % vyšší den po nukleárním testu. Studie také mírně prokázala souvislost mezi výskytem UAP a tranzienty. Důkazy naznačují, že tyto jevy by mohly být skutečné a nesouvisejí jen s vadami na záznamových materiálech.

Na povrchu Slunce dochází k jevu připomínajícímu déšť, který je tvořen superhorkou plazmou. Vědci z Havajské univerzity nyní objevili, že tento 'sluneční déšť' může být ovlivňován pohyby prvků jako železo, křemík a hořčík v koróně. Tento stav může mít vliv na ochlazování plazmy a tvorbu deště. Studie tak přináší nová data o atmosféře Slunce a poskytuje lepší pohled na procesy coronalního vytápění, které byly dosud málo pochopeny. Výsledky ukazují, že množství a rozložení prvků v koróně se mění, což má vliv na plazmové srážky.

Astronomové objevili složky života ve formě ledu mimo naši galaxii. V okolí hvězdy v Malém Magellanově mračnu identifikovali komplexní organické molekuly jako ethanol, acetaldehyd a methylformát. Tyto molekuly, důležité pro vznik základních stavebních prvků živé hmoty, byly nalezeny v prostředí s nižším obsahem kovů a vysokým radiace. Objev naznačuje, že složitá chemie potřebná k vytvoření života může vznikat i v extrémních podmínkách vesmíru. Výzkum pokračuje, aby zjistil rozšíření této chemie v celé galaxii.

Astronomové objevili novou exoplanetu GJ 251c, super-Zemi vzdálenou 18 světelných let, která se nachází v obyvatelné zóně své hvězdy. Tato oblast umožňuje přítomnost kapalné vody, což z ní činí potenciálního kandidáta pro hledání mimozemského života. GJ 251c má hmotnost přibližně 3,84násobku Země a obíhá kolem červeného trpaslíka GJ 251. Přestože o ní zatím máme omezené informace, je ideálním cílem pro budoucí přímé pozorování, které může pomoci odhalit její atmosféru a jiné vlastnosti. Tento objev představuje významný krok k hledání obyvatelných světů v blízkosti naší sluneční soustavy.

Orionidy, jeden z nejpůsobivějších meteorických rojů, právě vrcholí za ideálních podmínek pro pozorování. V noci 21. října, kdy je novoluní, může být vidět až 20 meteorů za hodinu. Tyto meteory pocházejí z prachových částic uvolněných Halleyovou kometou, které Země každoročně protíná na své dráze. Orionidy jsou známé svou jasností díky vysoké rychlosti, s jakou vstupují do naší atmosféry, což způsobuje výraznou světelnou dráhu. Nejlepší doba pro jejich pozorování je po půlnoci, a přestože vrcholí v říjnu, lze je sledovat až do poloviny listopadu.

Astronomové odhalili neviditelnou hustou hmotu, která byla nalezena v galaxii, jejíž světlo k nám putovalo 7,3 miliardy let. Identita tohoto objektu zatím není jasná, ale jeho hmotnost je asi milionkrát větší než hmotnost Slunce, což z něj činí nejmenší objekt zjištěný na tak kosmické vzdálenosti. Výzkum využívá gravitačního čočkování k mapování hmoty ve vzdáleném vesmíru. Hmota by mohla být buď částí temné hmoty nebo trpasličí galaxií s příliš nízkou jasností. Objev podporuje teorie o studené temné hmotě a otevírá otázky ohledně možných dalších podobných objektů.

Vnější část naší Sluneční soustavy vykazuje neočekávanou deformaci, která by mohla být důsledkem přítomnosti malé, skalnaté planety, blíže než hypotetická Planeta Devět. Nové měření roviny Kuiperova pásu ukázalo naklonění o 15 stupňů, což naznačuje vliv neviditelné planety. Astrofyzik Amir Siraj a jeho kolegové navrhují, že by zde mohl existovat objekt mezi velikostí Merkur a Země. Pokud se tato planeta skutečně nachází mezi 80 a 200 astronomickými jednotkami od Slunce, znamenalo by to velký pokrok v našem chápání vnější části Sluneční soustavy.