astronomie

Vědci pracující s teleskopem JWST objevili supermasivní černou díru, která předchází své hostitelské galaxii. Tento nález zpochybňuje dosavadní chápání růstu černých děr. Objevená černá díra má hmotnost 50 milionů slunečních mas a je součástí galaxie viditelné díky gravitační čočce. Tato zjištění naznačují, že černé díry nemusí růst podle dříve akceptovaných modelů. Výzkum vyvolal novou záhadu ohledně vývoje těchto vesmírných těles.

Na konci května nastane vzácný úkaz modrého mikroměsíce, který se nebude opakovat dříve než v roce 2053. Tento jev zahrnuje druhý úplněk v měsíci a dosahuje ho Měsíc na nejvzdálenějším bodě své orbitální dráhy vůči Zemi. Modrý mikroměsíc je zároveň nejmenším a nejvzdálenějším úplňkem letošního roku a je pozorovatelný při východu na východním horizontu oproti západu slunce. Tento přírodní jev, vznikající díky neúplné souhry délky lunárního a kalendářního měsíce, je doprovázen zajímavými astronomickými fakty, jako je syzygie. Příležitosti sledovat tuto kombinaci modrého úplňku a mikroměsíce jsou vzácné, proto stojí za to si ji nenechat ujít.

Černé díry zůstávají záhadné, ale díky detekci gravitačních vln máme větší vhled do jejich původu. Nejnovější data z kolaborace LIGO-Virgo-KAGRA ukázala, že černé díry vznikají různými způsoby. Mohou se tvořit z kolapsu obřích plynů či být výsledkem předchozích kolizí. Detekce gravitačních vln prudce vzrostla na 390 událostí, což umožňuje studium jejich vlastností a původu. Zjistilo se, že černé díry mají tendenci se formovat ve dvou hlavních hmotnostních skupinách, přičemž větší objekty mohou být důsledkem hierarchických srážek.

Teleskop Jamese Webba odhalil planetu LHS 3844b, podobnou Merkuru, která je o 30 % větší než Země. Exoplaneta se nachází 50 světelných let od nás a obíhá červeného trpaslíka. Její blízkost ke hvězdě zřejmě způsobila, že přišla o atmosféru a zůstala jen holá skála. Teplota na denní straně dosahuje 1000 kelvinů. Planetární povrch možná tvoří čerstvé skalní desky, naznačující geologickou aktivitu, nebo je pokrytý regolithem. Studie vylučuje existenci podobných deskových tektonik jako na Zemi.

Od zahájení pozorování vesmíru teleskopem JWST astronomové objevují záhadné „malé červené tečky“ (LRDs) ve vesmíru vzdáleném 12 miliard světelných let. Tyto objekty, jež pravděpodobně vznikly 600 milionů let po Velkém třesku, mohou být světlem z oblastí kolem supermasivních černých děr. Nedávný objev rentgenového záření z jednoho z těchto objektů, známého jako 3DHST-AEGIS-12014, naznačuje, že by mohl být přechodovým objektem mezi černými děrami a jinými vesmírnými jevy. Přestože jiné LRDs rentgenové záření neemitují, jeho přítomnost naznačuje možnou spojitost s vývojem raných supermasivních černých děr. Tento objev otvírá nové otázky ohledně struktury a vzniku těchto tajemných objektů.

Padesát let po misi Apollo 17 vědci stále neznají přesný původ Měsíce. Panuje shoda, že jej způsobil impaktor Theia, který narazil do Země před 4,51 miliardami let. Nejnovější modely naznačují, že větší impaktor by mohl vysvětlit chemickou podobnost měsíčních a zemských hornin. Po nárazu by Měsíc byl žhavým magmatem, ze kterého se mineralizovaly horniny. Vzorky přinášené kosmonauty z Apolla pomáhají vědcům rekonstruovat geologickou evoluci. I přes pokroky zůstává mnoho otázek ohledně složení a původu Měsíce.

V severní polokouli je jaro ideálním obdobím pro sledování meteorického roje Eta Aquaridy, který vrcholí kolem 4. až 6. května. Tento úkaz způsobuje prach z Halleyovy komety, který prochází atmosférou Země. Nejlepší podmínky k pozorování budou mít obyvatelé jižní polokoule s až 60 meteory za hodinu. V severnějších oblastech bude však rušit svit ubývajícího Měsíce. Roj bude aktivní do konce května, takže i po jeho vrcholu bude možnost spatřit padající hvězdy.

Astronomové objevili malý objekt za oběžnou dráhou Neptunu, který i přes svou velikost má vlastní atmosféru. Tento plutino, známý jako 2002 XV93, je první takovou transneptunickou planetkou s detekovanou atmosférou mimo Pluto. Atmosféra je velmi řídká, ale její přítomnost naznačuje, že malé objekty mohou mít dočasné atmosféry, možná díky kryovulkanismu nebo nedávnému srážce s kometou. Výzkum vyžaduje přehodnocení tradičních teorií o udržení atmosfér na planetkách. Využité metody detekce atmosféry zdaleka přesahují naše dosavadní technologie.

Astronomové z University of Malta stanovili, že hranice Mléčné dráhy se nachází ve vzdálenosti mezi 11,28 a 12,15 kiloparseky od jejího středu. Tento okraj je vymezen oblastí tvorby hvězd, kde hvězdy nejprve mladnou a pak opět stárnou. Důvodem jsou gravitační síly uvnitř galaxie, které způsobují migraci hvězd. Na hranici galaxie dochází k poklesu hustoty plynu, což zastavuje tvorbu nových hvězd. Tento poznatek poskytuje lepší porozumění strukturám v Mléčné dráze a její charakterizaci jako galaxie Typu-II.

Evropská kosmická agentura vyzývá veřejnost k pomoci při hledání gravitačních čoček v nových datech teleskopu Euclid. Projekt Space Warps nabízí možnost spolupráce s profesionálními astronomy při analýze obrovského množství dat obsahujícího 72 milionů galaxií. Cílem je nalézt více než 10 000 nových gravitačních čoček, což je více, než bylo objeveno kdykoli předtím. Zapojit se může každý, kdo má zájem o vesmír, bez nutnosti odborných znalostí. Projekt umožňuje účastníkům pomoci při mapování vesmíru a zkoumání jeho expanze.