černé díry

Astronomové objevili více než 100 černých děr v hvězdokupě Palomar 5, nacházející se asi 80 000 světelných let daleko. Tato hvězdokupa, známá jako fosilie z raného vesmíru, má široký rozptyl hvězd a dlouhý přílivový proud. Pomocí simulací vědci zjistili, že populace černých děr způsobila unikátní konfiguraci této oblasti. Výsledky naznačují, že více než 20 % celkové hmoty hvězdokupy tvoří černé díry, což je třikrát více, než se očekávalo. V budoucnosti se Palomar 5 pravděpodobně rozpadne na přílivový proud podobně jako jiné objevené struktury.

Výbuch rentgenového záření z před 8 miliard let může být prvním důkazem, že bílý trpaslík byl roztrhán černou dírou. Studie vedená odborníky z Čínské akademie věd popisuje událost jako 'bezprecedentní'. Simulace naznačují, že tento jev je nejlépe vysvětlitelný slapovým roztržením bílého trpaslíka středně hmotnou černou dírou. Tato raritní událost byla zachycena díky pozorováním z několika vesmírných teleskopů. Změny signálu během 20 dnů podporují teorii o střetu bílého trpaslíka s černou dírou, což může pomoci odhalit více o těchto tajemných objektech vesmíru.

Před čtyřmi lety astronomové zaznamenali supermasivní černou díru pohlcující hvězdu, což spustilo tzv. přílivovou narušovací událost AT2018hyz. Nečekaně se zjistilo, že energie z této události stále roste, 50krát více než při prvním zjištění. Dvě možné teorie vysvětlují tento jev: zpožděný sféroidní výtrysk nebo astrofyzikální jet. Výzkumníci zjistili, že černá díra vyzařuje energii srovnatelnou s gama záblesky, což může být až 100 bilionkrát silnější než ve fiktivní Hvězdě smrti. Tento jev podnítil otázky, zda podobné události nejsou běžné i u dalších černých děr.

Jedna z nejjasnějších hvězd v galaxii Andromeda se zhroutila do černé díry bez známek supernovy. Vědci objevili první známky této transformace v datech z roku 2014. Objev vzbudil zájem, protože hvězdy této velikosti obvykle explodují jako supernovy. Je možné, že takové tiché zmizení hvězd do černé díry je častější, než jsme si mysleli. Astronomové nyní zlepšují své schopnosti detekce těchto událostí, což otevírá nové možnosti pro pochopení smrti obřích hvězd v našem vesmíru.

V roce 2023 byl detekován extrémně energetický neutrino díky zařízení KM3NeT na dně Středozemního moře. Tento jev nemá jednoduché vysvětlení v rámci známých astrofyzikálních fenoménů. Nová studie naznačuje, že explodující černé díry, konkrétně primordiální černé díry s temným nábojem, by mohly být zdrojem těchto částic. Primordiální černé díry vznikly po velkém třesku a přes svou malou velikost jsou neuvěřitelně husté. V poslední fázi svého života vyzařují intenzivní záření, což může vést ke vzniku vysokoenergetických neutrin. Tento nový model může pomoci vysvětlit fenomén, který byl dosud záhadou.

Vzdálená galaxie VV 340a vypouští masivní proudy přehřátého plynu z oblasti kolem superhmotné černé díry ve svém středu. Tento jev omezuje tvorbu hvězd, neboť materiál potřebný k jejich vzniku je odváděn pryč. Proudění plynu je tvarováno jako helix a vyvrhuje každý rok množství hmoty rovnající se 19,4 násobku hmotnosti Slunce. Odborníci se domnívají, že se tento jev může objevovat i v mladých galaxiích. Setkání s jinou galaxií však může tento proces brzy ukončit, protože během slučování dochází často k prudkému nárůstu tvorby hvězd.

Ve vzdálenosti 1,2 miliardy světelných let od Země dochází ke vzácnému jevu: tři galaxie označené jako J1218/1219+1035 se spojují v masivní kolizi. Každé z jader těchto galaxií obsahuje aktivní superhmotnou černou díru emitující rádiové světlo. Tato kombinace je jedinečná a přináší cenné poznatky o růstu galaxií a černých děr. Výzkumníci z US Naval Research Laboratory potvrdili, že všechny tři galaxie mají jasné aktivní galaktické jádro, což dělá tuto událost třetí svého druhu v našem blízkém vesmíru. Objev také zdůrazňuje důležitost využití různorodých metod při hledání těchto vzácných systémů.

Nová studie využívající superpočítače odhalila, co se skutečně odehrává poblíž černých děr. Vědci vytvořili detailní simulace, které ukazují, jak černé díry hmoty pohlcují a vypuzují v různých intenzitách. Tyto simulace zohledňují komplikované pohyby plynu, světla a magnetismu kolem černých děr o velikosti podobné našemu Slunci. Výsledky naznačují, že plyn kolem rychle rotujících černých děr se zhušťuje směrem ke středu, zatímco ven uniká mocný proud plynu řízený magnetickými poli. Toto zjištění otevírá nové možnosti pro výzkum chování supermasivních černých děr, jako je například Sagittarius A* v centru Mléčné dráhy.

James Webbův vesmírný teleskop poskytl první důkazy o existenci tzv. monstrózních hvězd v raném vesmíru. Tyto hvězdy s hmotností 1 000 až 10 000 Sluncí, známé jako populace III, se pravděpodobně podílely na vzniku superhmotných černých děr. Výzkum týmu vedeného Deveshem Nandalem ukázal mimořádný poměr dusíku k kyslíku v galaxii GS 3073, což odpovídá chemickým stopám po těchto obřích hvězdách. Tyto nálezy vedou k novému pochopení vzniku černých děr a vývoje vesmíru v období po velkém třesku, známém jako kosmický temný věk.

Astronomové pozorovali extrémní událost, kdy černá díra pohltila hvězdu, což jim umožnilo studovat efekt zvaný vláknočasové vlákno. Tato událost se odehrála v galaxii LEDA 145386, která je 400 milionů světelných let vzdálená od Země. Pozorování potvrdilo teorie obecné relativity a přineslo nové poznatky o fenoménech, kdy hvězda uvolňuje hmotu v blízkosti černé díry. Hvězdný materiál, který nebyl pohlcen, vytvořil proudy vysokoenergetického záření, což naznačuje přítomnost synchronizovaného pohybu v okolí černé díry. Tento úkaz poskytuje cenný náhled na gravitační procesy a akreční mechanismy, které jsou jinak těžce dostupné ke studiu.