černé díry

Astronomové vytvořili první přímý snímek dvou černých děr v orbitální spirále pomocí radioteleskopu. Tyto černé díry se nacházejí v galaxii OJ 287, která je od Země vzdálena 3,5 miliardy světelných let. Galaxie OJ 287 je známá svou dvanáctiletou periodicitou jasnosti, naznačující existenci dvojice černých děr. První snímek zachycuje i výtrysky částic obou černých děr, což potvrzuje teoretické modely jejich chování. Výzkum ještě čeká na potvrzení, další pozorování mohou být dostupná až ve 30. letech 21. století.

Vědci pomocí nástroje GRAVITY+ na teleskopu VLT přehodnotili hmotnost kvasaru J0529, který je nejjasnějším známým kvasarem ve vesmíru. Díky detailnímu mapování oblasti kolem supermasivní černé díry zjistili, že je desetkrát menší, než původně odhadoval starý model. Výzkum odhalil, že hmotnost černé díry je ovlivněna masivním výronem plynu, který zkresloval měření rychlosti plynu v okolním disku. Tento objev mění náš pohled na růst černých děr v raném vesmíru a ukazuje na důležitost technologického pokroku v astrofyzice.

Astronomové objevili nejvýkonnější a zároveň nejvzdálenější neobvyklý radiový kruh (ORC) pojmenovaný J131346.9+500320, složený ze dvou překrývajících se kruhů. Tato vzácná struktura může být výsledkem mocných větrů nebo silných šokových vln z černé díry. Objev učinili profesionální astronomové ve spolupráci s občanskými vědci. ORC může poskytnout klíče k pochopení vývoje galaxií a černých děr. Komplexní struktury, jako je tento dvojitý kruh, naznačují, že černé díry a jejich prostředí hrají klíčovou roli ve formování těchto fenoménů. Výzkum zachycuje význam lidského rozpoznávání vzorců i v době strojového učení.

Fyzici vytvořili laboratorní analogii černé díry pomocí řetězce atomů k simulaci jejího horizontu událostí. Pozorovali tak ekvivalent Hawkingova záření, které je spojováno s poruchami kvantových fluktuací. Tento objev by mohl pomoci sjednotit obecnou teorii relativity a kvantovou mechaniku a přispět k lepšímu porozumění kvantové gravitaci. Výsledky naznačují, že Hawkingovo záření je termální za specifických podmínek a může hrát klíčovou roli v nových experimentálních nastaveních. Výzkum byl publikován v časopise Physical Review Research.

Vesmírné útvary označené jako 'malé červené tečky' by mohly být dosud neznámým typem objektů - obřími černými děrami obalenými hustými plynnými oblaky. Podle týmu vedeného Annou de Graaff z Max Planck Institutu nedokáže pozorovanou spektrální anomálii 'The Cliff' vysvětlit žádný známý model hvězd. Tým navrhuje koncept 'hvězdy s černou dírou', kde centrální černá díra silně ovlivňuje okolní plynné prostředí. Tyto domnělé objekty by mohly pomoci vysvětlit nepravidelnosti ve vývoji galaxií ve vesmírném počátku. Výzkum zůstává teoretický a vyžaduje další potvrzení.

Nová pozorování černé díry M87* ukázala zajímavé změny v jejím magnetickém poli. Pomocí dat získaných mezi lety 2017 a 2021 vědci zmapovali změny polarizace a zjistili, že magnetické pole kompletně změnilo směr. Tato dynamická kosmická „počasí“ se odehrávají mimo horizont událostí, zatímco černá díra sama je stabilní. Výsledky by mohly pomoci pochopit, jak černé díry vysílají extrémní výtrysky do vesmíru. Nové poznatky odhalují turbulentní prostředí, kde magnetické pole ovlivňuje tok materiálu kolem černé díry.

Astronomové od roku 2019 zkoumají zvláštní rádiové kruhy ve vesmíru, známé jako "zvláštní rádiové kruhy" (ORC). Nejnovější studie se zaměřuje na kruh J0356-4216 pomocí teleskopů ASKAP a MeerKAT. Tyto kruhy mají symetrické struktury a jejich centrum se nachází v galaxiích. Pravděpodobná příčina jejich vzniku je spojená s aktivitou supermasivních černých děr nebo kolizemi galaxií. Výzkum však zatím nebyl recenzován a jeho výsledky jsou dostupné jako preprint.

Vědci objevili supermasivní černou díru v galaxii RACS J0320-35, která roste rychlostí 2,4násobnou oproti teoretickému Eddingtonovu limitu. Tento jev může vysvětlit, jak supermasivní černé díry dosáhly své ohromné hmotnosti již krátce po Velkém třesku. Černá díra byla zpozorována díky jasnému rentgenovému záření, převyšujícímu jiné objekty z raného vesmíru. Rychlý růst černé díry podporuje super-Eddingtonská akrece, kde dochází k intenzivnímu nasávání materiálu. Počáteční důkazy mohou poskytnout nový pohled na formování černých děr po vzniku vesmíru.