galaxie

Galaxie Chobotnice, známá také jako M77 nebo NGC 1068, je v centru pozornosti kvůli své blízkosti a jasnosti, což z ní dělá ideální objekt pro studium aktivních galaktických jader. Problémem při pozorování je vysoké množství prachu, ale díky teleskopu JWST a jeho schopnosti zobrazovat infračervené světlo se podařilo zachytit dosud neviditelné struktury, včetně hvězdného pásu ve středu galaxie. Data naznačují, že v jádru galaxie by mohly být dvě supermasivní černé díry. Navíc jsou v oblasti kolem jádra viditelné kapsy vzniku hvězd. Studie z roku 2022 naznačuje, že galaxie by mohla být i obří částicový urychlovač.

Astronomové z University of Malta stanovili, že hranice Mléčné dráhy se nachází ve vzdálenosti mezi 11,28 a 12,15 kiloparseky od jejího středu. Tento okraj je vymezen oblastí tvorby hvězd, kde hvězdy nejprve mladnou a pak opět stárnou. Důvodem jsou gravitační síly uvnitř galaxie, které způsobují migraci hvězd. Na hranici galaxie dochází k poklesu hustoty plynu, což zastavuje tvorbu nových hvězd. Tento poznatek poskytuje lepší porozumění strukturám v Mléčné dráze a její charakterizaci jako galaxie Typu-II.

Evropská kosmická agentura vyzývá veřejnost k pomoci při hledání gravitačních čoček v nových datech teleskopu Euclid. Projekt Space Warps nabízí možnost spolupráce s profesionálními astronomy při analýze obrovského množství dat obsahujícího 72 milionů galaxií. Cílem je nalézt více než 10 000 nových gravitačních čoček, což je více, než bylo objeveno kdykoli předtím. Zapojit se může každý, kdo má zájem o vesmír, bez nutnosti odborných znalostí. Projekt umožňuje účastníkům pomoci při mapování vesmíru a zkoumání jeho expanze.

Vědci pomocí pokročilých simulací poprvé rekonstruovali procesy tvorby galaxií po Velkém třesku. Studie ukazuje, že rozsáhlé galaxie mohly vzniknout dříve, než jsme očekávali, aniž by narušily současné kosmologické modely. Projekt COLIBRE zahrnul detailní fyzikální modely, čímž napodobil raný vesmír. Výsledkem je virtuální vesmír, který se podobá našemu současnému kosmu. Simulace zahrnovaly i modely prachu, což umožnilo lepší pochopení procesů vývoje vesmíru. Přesto však zůstávají fenomény, jako jsou tzv. Červené tečky, nevysvětlené.

Nový výzkum odhaluje, že malé trpasličí galaxie byly klíčem k rozsvícení vesmíru v době kosmického úsvitu. Podle dat z teleskopů Hubble a James Webb právě tyto galaxie vyzařovaly fotony, které ionizovaly neutrální vodík. Studie ukázala, že tato období vedla k úplné reionizaci vesmíru přibližně miliardu let po Velkém třesku. Trpasličí galaxie jsou mnohem početnější než velké galaxie a jejich produkce ionizujícího záření překonává očekávání. I přes malou velikost mají tyto galaxie zásadní vliv na evoluci vesmíru. Nově získaná data zkoumají, jak tyto drobné galaxie formovaly rané vesmírné prostředí.

Mezinárodní tým astronomů pořídil dosud nejdetailnější snímek centrální oblasti Mléčné dráhy. Tento region, známý jako Centrální molekulární zóna, je tvořen složitou sítí filamentů z kosmického plynu. Výzkum, na němž se podílelo více než 160 vědců, nabízí možnost hlubšího zkoumání chemie a evoluce hvězd v nejextrémnější části naší galaxie. Nová data pomohou pochopit, jak hvězdy vznikají za extrémních podmínek, a přiblíží, jak galaxie v minulosti rostly a vyvíjely se. Přestože se očekával vysoký detail, výsledky obrázku překvapily složitostí a bohatostí odhalených struktur.

Nový výzkum naznačuje, že galaxie Mléčná dráha není v kosmickém prázdnu osamocená, ale je obklopena vrstvou temné hmoty. Tato struktura, přirovnávaná k palačince, může vysvětlovat zvláštní rysy našeho lokálního vesmíru: Lokální list, Lokální prázdnotu a klidný Hubbleův tok. Tým vědců analyzoval pohyby 31 izolovaných galaxií a použil simulace k pochopení těchto jevů. Výsledky ukazují, že struktura vesmíru je více uspořádaná, než se dříve myslelo. Studie naznačuje, že rozložení temné hmoty je klíčové pro uspořádání okolních galaxií.

Vzdálená galaxie VV 340a vypouští masivní proudy přehřátého plynu z oblasti kolem superhmotné černé díry ve svém středu. Tento jev omezuje tvorbu hvězd, neboť materiál potřebný k jejich vzniku je odváděn pryč. Proudění plynu je tvarováno jako helix a vyvrhuje každý rok množství hmoty rovnající se 19,4 násobku hmotnosti Slunce. Odborníci se domnívají, že se tento jev může objevovat i v mladých galaxiích. Setkání s jinou galaxií však může tento proces brzy ukončit, protože během slučování dochází často k prudkému nárůstu tvorby hvězd.

V hlubokém vesmíru byl objeven objekt nazvaný Cloud-9, který by mohl být zatím nejlepším kandidátem na galaxii zastavenou ve svém raném vývoji. Cloud-9 se nachází ve vzdálenosti asi 14,3 milionu světelných let od naší galaxie Mléčné dráhy a je téměř úplně bez hvězd. Skládá se především z temné hmoty obklopené oblakem vodíku, což vědcům umožňuje pohled do neviditelného vesmíru. Tým astronomů využil různé radioteleskopy k detailnímu zkoumání tohoto objektu, který díky své poloze a složení splňuje kritéria pro takzvaný Reionizačně Omezený H I Oblak (RELHIC). Cloud-9 je unikátní příklad struktury raného vesmíru, která může poskytnout zásadní informace o formování galaxií.

Astronomové objevili galaktickou kupu SPT2349-56, která se objevila pouhých 1,4 miliardy let po Velkém třesku. Tato kupa se vyznačuje plynem, který je pětkrát teplejší, než se očekávalo, což naznačuje přítomnost silných proudů energie z trojice supermasivních černých děr. Toto zjištění překračuje současné teoretické modely vývoje vesmíru a naznačuje významnější energetické procesy v raném stádiu vesmíru. Pozorování byly provedeny pomocí soustavy ALMA, která detekovala unikátní tepelnou stopu v rozsahu desítek milionů Kelvinů. Výsledky této studie mohou poskytnout nové informace o vývoji galaxií a galaktických kup.