astronomie

Astronomové jsou nadšeni objevením komety C/2026 A1 (MAPS), která by mohla být spektakulárním jevem na začátku dubna. Kometa byla nalezena týmem amatérských astronomů v chilské poušti Atacama letos v lednu. Patří do skupiny Kreutzových komet, známých svou extrémní cestou kolem Slunce. Pokud kometa přežije průlet blízko Slunce, mohli bychom ji vidět i za denního světla. Historicky byly tyto komety některými z nejjasnějších objektů na obloze, jako například Velká kometa z roku 1965. Ještě je brzy předpovědět, jak jasná bude, ale zatím sledujeme její vývoj s napětím.

Nová studie využívá moderní technologie k prozkoumání slavného meteoritu NWA 7034, známého také jako Black Beauty, pocházejícího z Marsu. Tento meteorit, obsahující starověký materiál z Marsu, byl analyzován bez destruktivního testování díky pokročilé tomografii. Vědci objevili nové druhy klastů bohatých na vodík, které tvoří asi 0,4% objemu zkoumaného vzorku a odkryly až 11% jeho vodního obsahu. I když pochází z jiného místa než vzorky roveru Perseverance, nálezy naznačují, že na Marsu byla před miliardami let přítomna tekoucí voda. Budoucí neinvazivní testy mohou přinést další poznatky o marťanské historii.

Merkur, nejmenší planeta sluneční soustavy, může skrývat překvapení. Jasné linie na jeho povrchu naznačují nedávnou geologickou aktivitu. Tým astronoma Valentina Bickela z Bernské univerzity analyzoval 402 těchto lineí pomocí strojového učení z 100 000 snímků pořízených mezi lety 2011 a 2015. Linie jsou nejvýraznější na svazích osvětlených Sluncem a stále se formují díky proudění tepla a volatilních materiálů, jako je síra. Tyto útvary často pocházejí z jasných depresí nazývaných 'dutiny'. Nové snímky z misí ESA a JAXA by měly tuto hypotézu dále potvrdit.

Astronomové využili nástroj založený na umělé inteligenci k analýze dat z Hubbleova teleskopu a objevili přes 1 300 kosmických anomálií, z nichž více než 800 je pro vědu nové. Nástroj AnomalyMatch umožnil rychlé zpracování téměř 100 milionů obrazových výřezů během tří dnů. Mezi nejčastější detekované anomálie patří slučující se a interagující galaxie a nově identifikované potenciální gravitační čočky. Tyto objevy mohou pomoci studovat distribuci temné hmoty a testovat obecnou relativitu. Studie ukazuje, jak může AI zefektivnit vědecké analýzy rozsáhlých archivů dat.

V prosinci 2032 může asteroid 2024 YR4 zasáhnout Měsíc, což by odpovídalo síle termonukleární zbraně. Taková událost by byla cennou příležitostí pro vědce studující impakty a geologii Měsíce. Dopad by vytvořil kráter o šířce přibližně 1 km a způsobil by globální "moonquake". Zbylé úlomky by mohly na Zemi přinést až 400 kg materiálu. Avšak současně hrozí ohrožení satelitů a možnost vzniku "Kesslerova syndromu", což by mohlo narušit moderní komunikační systémy.

Astrofyzici získali nový pohled na to, co tvoří téměř 70 % vesmíru, díky analýze dat z Temného energetického průzkumu (DES). DES zkoumal expanzi vesmíru pomocí čtyř metod mezi lety 2013 a 2019 a nyní, po šesti letech, poskytuje nejkompletnější obraz o chování temné energie. Pokusy odhalily, že současné modely kosmologie, jako lambda-CDM, se mohou potřebovat přizpůsobit, neboť nové výsledky naznačují možnost změn v hustotě temné energie v průběhu času. Různé způsoby rozložení galaxií neodpovídají zcela předpokladům, což může znamenat nutnost změny ve fyzikálních teoriích. DES již plánuje další využití dat k testování alternativních modelů fyziky vesmíru.

Neptun a Uran obsahují ve svých jádrech 'superionickou vodu', která je horká a černá. Tato forma vody se chová jako led, ale její krystalická mřížka kyslíkových atomů se nepodobá ničemu znanému na Zemi. Nové experimenty ukázaly, že chaotická struktura této mřížky přispívá k nepředvídatelným magnetickým polím Neptunu. V extrémních podmínkách dochází k formování více vrstev, což podporuje myšlenku složitosti tohoto materiálu. Zjištění naznačují, že superionická voda by mohla být běžnou formou vody ve vesmíru.

Astronomové objevili tajemný žhnoucí pruh železa ve středu Prstencové mlhoviny vzdálené 2 570 světelných let. Tento lineární útvar dosud nebyl v žádné mlhovině pozorován. Jeho původ a vlastnosti zůstávají nevysvětleny, přestože byl objeven díky pokročilému teleskopu WEAVE. Hypotéza, že by pruh mohl vzniknout rozpadem prachových částic, nenalezla dostatečné důkazy. Výzkumníci hledají další podobné útvary, které by mohly poskytnout odpovědi na tuto hvězdnou hádanku.

Webbův vesmírný dalekohled (JWST) se zaměřil na Helixovou mlhovinu, známou také jako 'Oko Saurona', vzdálenou asi 650 světelných let. Tato planetární mlhovina vznikla, když hvězda podobná Slunci vyčerpala svůj vodíkový palivo a začala uvolňovat své vnější vrstvy, které osvětluje zbývající hvězda, nyní bílý trpaslík. Helixová mlhovina má mnoho kometárních uzlů, hustých oblastí materiálu, které odolávají hvězdnému větru a záření. Každý uzel je větší než naše Sluneční soustava, což ukazuje na úžasné měřítko přírodního vesmíru. Za tisíce let se mlhovina rozplyne ve vesmírném prostoru.

Pobyt v mikrogravitaci může výrazně ovlivnit lidský organismus, včetně změn tvaru mozku astronautů. Tyto změny, i když jemné, ovlivňují oblasti spojené s rovnováhou a propriocepcí, což může být důvodem, proč někteří astronauti po návratu na Zemi bojují s rovnováhou. Studie ukázala, že mozek se během vesmírného letu posouvá a naklání v lebce, a nejvýraznější změny byly zaznamenány u astronautů, kteří strávili ve vesmíru delší dobu. Tyto posuny nejsou spojeny se změnou inteligence nebo osobnosti, nýbrž se funkcemi, které pomáhají sledovat pozici a pohyb těla. Tento výzkum by mohl pomoci navrhovat lepší programy pro obnovu astronautů po návratu ze vesmíru.