asteroidy

NASA v roce 2022 úspěšně provedla historickou misi DART, při níž záměrně narazila kosmickou lodí do asteroidu, aby ověřila, zda lze změnit jeho oběžnou dráhu. Výsledkem bylo nejen snížení oběžné doby asteroidů Didymos a Dimorphos o 33 minut, ale i změna jejich oběžné trajektorie kolem Slunce. Výzkum potvrzuje, že dopad sice zpomalil jejich rychlost pouze o 11,7 mikrometrů za sekundu, ale v dlouhodobém horizontu může malé drcnutí významně ovlivnit polohu. Tato úspěšná demonstrace posiluje schopnost lidstva čelit potenciálním hrozbám asteroidů vůči Zemi.

Nová simulace naznačuje, že jaderný zásah asteroidu může být účinným řešením, jak odvrátit katastrofu. Výzkumníci zjistili, že vesmírné tělesa jsou schopna odolat většímu tlaku, než se dříve předpokládalo, a to bez fragmentace. To otevírá možnosti pro nové strategie planetární obrany. Výzkum využívá analýzu změn ve struktuře meteoritů vystavených intenzivnímu záření, což poskytuje cenné údaje pro pochopení mechanického chování asteroidů. Studie zdůrazňuje potřebu dalších výzkumů různého složení asteroidů pro přizpůsobení obraných metod.

Myšlenka těžby asteroidů byla donedávna velmi populární, avšak technologie stále není dostatečně vyvinutá. Nová studie vědců z Institutu kosmické vědy zkoumá chemické složení asteroidů bohatých na uhlík, které by mohly být důležitým zdrojem surovin. Výzkum ukazuje, že i přes technologické překážky mají asteroidy potenciál pro získávání zdrojů, jako je voda a nerosty. Těžba uhlíkatých asteroidů by mohla pomoci při průzkumu vesmíru, zejména při snižování závislosti na zásobování z Země. Stále je ale potřeba další výzkum a vývoj technologií pro těžbu v podmínkách mikrogravitace.

Asteroidový pás mezi Marsem a Jupiterem je pozůstatkem hmoty, která se nikdy nevytvořila do planety. Gravitace Jupiteru zabraňovala vzniku planet, což vedlo k destruktivním kolizím. Aktuálně pás ztrácí asi 0,0088 % své hmoty kvůli kolizím, přičemž 20 % úlomků míří směrem k Zemi a 80 % se rozpadá na meteoritický prach. Výzkum ukazuje, že pás byl asi před 3,5 miliardami let o 50 % hmotnější, což se shoduje s historickými důkazy ubývajícího bombardování Země. Tento dynamický proces je důležitý pro pochopení minulosti našeho planetárního systému a budoucího rizika od blízkých objektů.