jaderná energie

Španělská vláda prodloužila o tři roky provoz dvou reaktorů elektrárny Almaraz o celkovém výkonu zhruba 2 GW, jejichž odstavení bylo plánováno na rok 2027. Rozhodnutí má síti zajistit stabilní bezemisní základní výkon v době rychlého růstu solární energetiky, nedostatku akumulace a modernizace přenosové soustavy. Tlak zvýšily také výpadek elektřiny na Pyrenejském poloostrově v roce 2025, dražší plyn a širší evropský obrat v přístupu k jádru. Země investuje do odolnosti sítě, propojení s Francií i bateriových úložišť a do roku 2030 chce výrazně navýšit kapacitu akumulace. Kritici však varují, že delší provoz jaderných zdrojů může omezit výnosy ze solárních elektráren a oslabit motivaci k čistým investicím.

Mezinárodní spolupráce Double Chooz poprvé přímo zachytila zbytkové elektronové antineutrino vyzařované po odstavení jaderných reaktorů ve francouzském Chooz. Částice vznikají ve vyhořelém palivu v reaktorových jádrech i v palivu uloženém v chladicích bazénech. Během 17,2 dne, kdy byly oba reaktory vypnuté, detektory zaznamenaly 106 ± 18 událostí, zatímco model předpovídal 88 ± 7. Signál představuje méně než jedno procento toku antineutrin při běžném provozu reaktoru. Metoda by v budoucnu mohla nabídnout nenápadný způsob kontroly jaderných zařízení, její současná přesnost však neumožňuje spolehlivě odhalit malé změny v množství vyhořelého paliva.

Vědci simulovali účinek jaderné nálože o síle jedné megatuny na asteroid o průměru 160 metrů, který by mohl zničit celé město. Výbuch nemusel být v kontaktu s tělesem: rentgenové záření by zahřálo povrch, odpařilo materiál a změnilo jeho pohyb, zároveň by uvnitř vyvolalo trhliny. Ve dvou ze tří modelovaných scénářů se asteroid s velkou pravděpodobností rozpadal. Překvapivě mohla nálož odpálená 25 metrů od povrchu poškodit větší část tělesa než exploze ve vzdálenosti 10 metrů. Autoři upozorňují, že modely zachytily jen zlomky sekundy, takže zatím nelze určit, zda by úlomky Zemi bezpečně minuly, nebo by dál představovaly hrozbu.

Firma City Labs vyslala na oběžnou dráhu malý satelit BOHR, který poprvé ve vesmíru testuje 48 betavoltaických baterií s tritiem. Při rozpadu tritia vznikají beta částice, jejichž energii polovodiče přeměňují na elektřinu podobně jako solární článek světlo. Sada článků poskytuje jen 5 mikrowattů, může však dodávat malý stabilní výkon po desetiletí a fungovat i v mimořádném chladu. Technologie by mohla napájet rozsáhlé sítě senzorů na Měsíci, včetně trvale zastíněných oblastí, případně pomáhat s vytápěním roverů. Oproti plutoniovým zdrojům je tritium považováno za méně rizikové a snáze vyrobitelné, jeho budoucí dostupnost ale může omezit růst zájmu o jadernou fúzi.