Měsíc

NASA plánuje do konce desetiletí zahájit budování základny na Měsíci a během deseti let uskutečnit zhruba 70 přistání, z nichž 45 má připadnout do roku 2032. První fáze do roku 2029 se má soustředit na pravidelné a spolehlivé robotické přistávání, druhá na výstavbu energetické a komunikační infrastruktury a třetí na delší pobyty astronautů programu Artemis. Agentura sází na zakázky soukromým firmám, jako jsou Firefly, Intuitive Machines, Astrobotic či Blue Origin, místo financování jediného dodavatele. Plán ale provázejí technické neúspěchy, bankroty i nejistota kolem dostupnosti nosných raket. NASA zároveň spěchá kvůli konkurenci Číny, která míří k vlastní základně u měsíčního jižního pólu ve 30. letech.

NASA zvažuje využití měsíčních jeskyní a lávových tunelů jako možných bezpečných míst pro budoucí dlouhodobé mise astronautů. Navrhovaná mise GIMLI se zaměří na otvor Marius Hills Pit, který může vést do podzemního systému vzniklého při dávné sopečné činnosti. Přístroje na landeru a roveru mají využít pozemní radar, seismická měření, gravimetr i kamery k průzkumu podloží a stěn otvoru. Projekt vede Planetary Science Institute ve spolupráci s norskou kosmickou agenturou, firmou Honeybee Robotics a programy NASA. I kdyby se rozsáhlý tunel nepotvrdil, data mohou objasnit vznik útvaru i sopečnou historii Měsíce.

Opakující se vrstvy břidlice Hakatai v Grand Canyonu uchovaly záznam klimatických změn z doby před zhruba 1,25 miliardy let. Vědci v nich rozpoznali Milankovičovy cykly, tedy vlivy změn zemské oběžné dráhy a rotace na klima. Z jejich analýzy odvodili, že den na Zemi tehdy trval přibližně 19 hodin a Měsíc byl ve vzdálenosti asi 53,8 zemského poloměru. Výsledek odpovídá dosavadním modelům vývoje soustavy Země–Měsíc a nepodporuje teorii o dočasném zastavení prodlužování dne v mezoproterozoiku.

Výzkumníci z Texas A&M University testují nafukovací sférický robot RoboBall určený k průzkumu hlubokých a trvale zastíněných měsíčních kráterů, například Shackletonova kráteru u jižního pólu. Robot se pohybuje posouváním vnitřního kyvadla, které mění jeho těžiště; díky kulovému tvaru se nemůže převrátit a chrání citlivé součásti před prachem, kameny i teplotními extrémy. Při zkouškách v texaském lomu zvládl svahy, měkký terén i malé překážky, přičemž vylepšená verze dokáže vyjet svah o sklonu 20 stupňů. Koncepce počítá s tím, že robot odebere vzorky a malou raketou je vystřelí zpět k vozítku na okraji kráteru. Zařízení zatím není připraveno pro skutečný let na Měsíc, protože vyžaduje odolnější materiály, kosmickou elektroniku a autonomnější řízení.

Firma City Labs vyslala na oběžnou dráhu malý satelit BOHR, který poprvé ve vesmíru testuje 48 betavoltaických baterií s tritiem. Při rozpadu tritia vznikají beta částice, jejichž energii polovodiče přeměňují na elektřinu podobně jako solární článek světlo. Sada článků poskytuje jen 5 mikrowattů, může však dodávat malý stabilní výkon po desetiletí a fungovat i v mimořádném chladu. Technologie by mohla napájet rozsáhlé sítě senzorů na Měsíci, včetně trvale zastíněných oblastí, případně pomáhat s vytápěním roverů. Oproti plutoniovým zdrojům je tritium považováno za méně rizikové a snáze vyrobitelné, jeho budoucí dostupnost ale může omezit růst zájmu o jadernou fúzi.

Přistání Apolla 11 na Měsíci v roce 1969 výrazně změnilo naše chápání Měsíce i Země. Mise přinesly 382 kilogramů měsíčních vzorků, které pomohly objasnit původ Měsíce a geologické procesy na jeho povrchu. Klíčový byl vývoj Hypotézy o Obří srážce, která naznačuje, že Měsíc vznikl po kolizi Země s dalším tělesem. Analýza těchto vzorků poskytuje důkazy o asteroidovém bombardování, které formovalo podmínky vhodné pro raný vývoj života na Zemi. Program Apollo přesto skončil v roce 1972, ale nové mise, jako je Artemis, mají potenciál přinést další znalosti.

Zrnka krystalů v meteoritu naznačují, že před 3,5 miliardami let došlo k významnému dopadu na Měsíc. Baddeleyitové minerály nalezené ve vzorku ukazují, že šlo o událost s extrémní teplotou. Tento objev doplňuje důkazy z jiných těles Sluneční soustavy, které naznačují prodloužené období intenzivních dopadů kolem té doby. Je možné, že tyto události ovlivnily formování raných životních podmínek na Zemi. Výzkum poskytuje nový pohled na významný čas v historii Sluneční soustavy.

Astrofyzik Brian C. Lacki navrhuje hledat stopy zaniklých civilizací právě v naší sluneční soustavě, konkrétně v měsíčním prachu. Namísto aktivních signálů, jako jsou rádiové vlny, by bylo efektivnější nacházet pasivní technosignatury, tedy relikty, které nevyžadují údržbu. Měsíc by mohl uchovat částice zaniklých megastruktur, vzniklé rozdrcením na mikroskopický prach, který se odtud může dostávat do galaxie. Výzkum měsíčního prachu by mohl přinést nové důkazy o existenci těchto technosignatur.

Příští týden dojde k jedinečné nebeské události, kdy Měsíc zakryje planetu Venuši během dne. Tento jev je považován za jeden z nejvýznamnějších pro pozorování oblohy v roce 2026. Zajímavé je, že Měsíc a Venuše, nejjasnější tělesa na nebi po Slunci, se setkají za denního světla. Událost nastane 17. června a bude viditelná po celém území Spojených států, severního Mexika a jižní Kanady. Pro pozorovatele to bude příležitost vidět Venuši za denního světla, což vyžaduje trpělivost a dobré podmínky na obloze.

Na konci května nastane vzácný úkaz modrého mikroměsíce, který se nebude opakovat dříve než v roce 2053. Tento jev zahrnuje druhý úplněk v měsíci a dosahuje ho Měsíc na nejvzdálenějším bodě své orbitální dráhy vůči Zemi. Modrý mikroměsíc je zároveň nejmenším a nejvzdálenějším úplňkem letošního roku a je pozorovatelný při východu na východním horizontu oproti západu slunce. Tento přírodní jev, vznikající díky neúplné souhry délky lunárního a kalendářního měsíce, je doprovázen zajímavými astronomickými fakty, jako je syzygie. Příležitosti sledovat tuto kombinaci modrého úplňku a mikroměsíce jsou vzácné, proto stojí za to si ji nenechat ujít.