energetika

Evropská unie od listopadu přestane financovat nákup střídačů od dodavatelů označených za vysoce rizikové, což se týká zejména čínských výrobců. Podobná omezení zavádějí i Spojené státy, kde se rozšiřují kontroly zahraničních energetických zařízení a souvisejícího softwaru. Důvodem jsou obavy ze skrytých komunikačních kanálů, zranitelného firmwaru a možnosti vzdáleně ovládat prvky sítě. Nahrazení čínských součástí bude podle odhadů možné, ale pomalé a nákladné; může se dotknout až pět gigawattů plánovaných evropských nákupů. Z opatření mohou těžit evropští a američtí výrobci s lokálnějšími a lépe kontrolovanými dodavatelskými řetězci.

Elektrické motory ve výrobnách a budovách spotřebují ve Spojených státech téměř třetinu veškeré elektřiny, často však běží vyšším výkonem, než je nutné. Frekvenční měniče průběžně upravují otáčky motorů podle aktuální potřeby a mohou jejich spotřebu snížit zhruba o 40 až 60 procent. Jejich rozšíření je zatím omezené hlavně náklady a složitostí dodatečné instalace i absencí povinných standardů. Moderní senzory, řídicí algoritmy a výkonové čipy ale technologii zlevnily a zjednodušily. Zastánci navrhují pobídky pro podniky a podporu ze strany energetických firem či provozovatelů datových center, protože úspory by mohly uvolnit síťovou kapacitu pro elektromobily, tepelná čerpadla a rychle rostoucí datová centra.

Vědci z Princetonské univerzity navrhli výpočtový postup, který by mohl usnadnit dosažení takzvaného zapálení fúzního plazmatu, kdy reakce sama udržuje potřebné teplo. Rozšířili Lawsonovo kritérium o vliv heliového popela, nečistot ze stěn reaktoru, synchrotronového záření a úniků tepla. Model ukazuje, že výhodnější může být nejprve plazma zahřát a teprve poté zvýšit jeho hustotu. Výsledky zároveň varují, že i malé množství wolframu v plazmatu může fúzní reakci narušit, přestože se tento kov plánuje používat ve stěnách reaktorů. Studie neobsahovala experimentální ověření, může však pomoci při návrhu budoucích fúzních zařízení a snížit náklady na jejich vývoj.

Evropská komise zvýšila minimální ceny dovážené elektroplechové oceli GOES, klíčového materiálu pro jádra transformátorů. Opatření má chránit evropské výrobce před levným dovozem, zejména z Asie, avšak energetický sektor varuje před růstem nákladů a dalším omezením dodávek. Evropští producenti podle průmyslových svazů nedokážou dodat potřebný objem ani nejvýkonnější jakost materiálu. Poptávka po GOES v EU mezi lety 2021 a 2025 vzrostla o 32 procent kvůli rozvoji sítí, obnovitelných zdrojů, elektrifikaci a datovým centrům. Dočasná ochranná opatření platí do února 2027; kritici požadují, aby je doplnily investice do kapacit a technologicky pokročilých evropských výrobků.

Dillí během zhruba čtvrtstoletí proměnilo zanedbanou a nespolehlivou distribuční síť v modernější systém s výrazně nižšími ztrátami. V roce 2002 se ztrácela více než polovina dodávané elektřiny kvůli zastaralému vedení, přetížené síti, nízkému napětí i rozsáhlým krádežím proudu. Do roku 2026 ztráty klesly na 5 až 6 procent a spolehlivost dodávek přesáhla 99,9 procenta. Zlepšení podpořily investice do infrastruktury, modernější měření a účtování, omezení nelegálních odběrů i větší odpovědnost distribučních společností. Případ Dillí může být inspirací pro města a země, které čelí podobně vysokým ztrátám a častým výpadkům.

Baltimorský start-up Terra Fusion vyvíjí fúzní reaktor založený na magnetických zrcadlech, technologii opuštěné po neúspěších v minulém století. Plazma má stabilizovat jeho nadzvuková rotace, která omezuje únik částic a podporuje ohřev. Firma navazuje na experiment Marylandské univerzity CMFX, sestavený mimo jiné z upravených magnetů ze starých přístrojů MRI. Dosavadní zařízení dosáhlo zhruba desetiny potřebných hodnot teploty, hustoty i doby udržení plazmatu. Terra Fusion chce do roku 2029 s prototypem TFEC-1 překonat vědecký energetický bod zvratu a později nabízet modulární reaktory pro datová centra či lodní dopravu.

Vědci z Edith Cowan University zkoumali, zda mohou ložiska železné rudy v Západní Austrálii vytvářet a uchovávat přírodní vodík. Laboratorní pokusy ukázaly, že při kontaktu horké vody s magnetitem za vysokého tlaku vzniká vodík. Nejvyšší produkci vykazoval jemný, porézní magnetit, protože voda se snáze dostává k čerstvým minerálním povrchům skrze trhliny a póry. Výsledky naznačují, že vhodná geologická naleziště by mohla být zdrojem nízkouhlíkového paliva, jejich skutečný potenciál a těžitelnost však bude nutné ověřit v terénu. Reakce zároveň mění magnetit na hematit, který může další tvorbu vodíku postupně omezovat.

Španělská vláda prodloužila o tři roky provoz dvou reaktorů elektrárny Almaraz o celkovém výkonu zhruba 2 GW, jejichž odstavení bylo plánováno na rok 2027. Rozhodnutí má síti zajistit stabilní bezemisní základní výkon v době rychlého růstu solární energetiky, nedostatku akumulace a modernizace přenosové soustavy. Tlak zvýšily také výpadek elektřiny na Pyrenejském poloostrově v roce 2025, dražší plyn a širší evropský obrat v přístupu k jádru. Země investuje do odolnosti sítě, propojení s Francií i bateriových úložišť a do roku 2030 chce výrazně navýšit kapacitu akumulace. Kritici však varují, že delší provoz jaderných zdrojů může omezit výnosy ze solárních elektráren a oslabit motivaci k čistým investicím.

Nákladní lodě na metanol už vstupují do pravidelného provozu a přístavy v Číně i jinde budují systém pro jejich zásobování. Americký startup Emvolon chce vyrábět biomethanol přímo u skládek, čistíren odpadních vod či ropných vrtů z metanu, který by se jinak spaloval nebo unikal do ovzduší. Jeho zařízení velikosti přepravního kontejneru využívá upravený automobilový motor k výrobě syntézního plynu a následné přeměně na metanol. Firma uzavřela dohodu o prodeji paliv až za 450 milionů dolarů a první komerční jednotku chystá v Texasu na rok 2027. Rozptýlená výroba by mohla snížit náklady i závislost na velkých chemických závodech, její schopnost pokrýt budoucí potřeby světové flotily však zatím není jistá.

Studie v časopise Nature Materials upozorňuje, že současné plynové turbíny nejsou připraveny na spalování vodíku. Vodík proniká do niklových superslitin a při vysokých teplotách výrazně zvyšuje jejich křehkost, což může vést až k vážnému poškození součástí. Největší potíže se objevily při zahřívání zhruba mezi 400 a 600 °C, kdy se tažnost materiálu snížila až o 30 procent. Atomy vodíku narušují karbidy, které slitinám dodávají pevnost, a mohou v nich vytvářet metan s vysokým lokálním tlakem. Rozvoj vodíkové energetiky proto může vyžadovat nové slitiny nejen pro potrubí a zásobníky, ale i pro turbíny a letecké motory.