umění

Historie jeskynního umění se rozšířila díky novým objevům, které připisují jeho prvotní výtvory neandrtálcům, a nikoli Homo sapiens. Na základě výzkumů v jeskyních ve Španělsku a Francii vědci prokázali, že neandrtálci vytvářeli umění jako ruční šablony, geometrické útvary a linie v měkkém podloží. Tato díla vznikla před více než 64 000 lety, což je nejméně 22 000 let před příchodem moderních lidí do těchto oblastí. Navzdory původním pochybnostem jsou tyto závěry přijímány jako důkaz umělecké schopnosti neandrtálců. Tyto objevy přispěly k přehodnocení jejich kulturní a kognitivní úrovně.

Leonardo da Vinci, renesanční umělec známý svou Mona Lisou, měl pokročilé znalosti geometrie. Při tvorbě Vitruviánského muže možná použil matematický poměr oficiálně definovaný až v 19. století. Londýnský zubař Rory Mac Sweeney odhalil, že v rozkroku kresby se skrývá rovnostranný trojúhelník, který by mohl vysvětlit záhadu proporcí díla. Tento trojúhelník vykazuje poměr blízký tetraedrickému poměru, který optimalizuje prostorovou organizaci. Mac Sweeney navrhuje, že lidská anatomie se řídí geometrickými principy přítomnými v celé přírodě, což mohl da Vinci intuitivně pochopit při kreslení.

V roce 2023 umělá inteligence odhalila, že tvář svatého Josefa v obraze Madonna della Rosa nebyla namalována samotným Raffaelem. Díky analýze algoritmem založeným na AI vědci z UK a USA potvrdili známé domněnky, že některé tahy štětcem pocházejí od jiného umělce. Zatímco zbytek obrazu odpovídá Raffaelovu stylu, část svatého Josefa pravděpodobně vytvořil někdo jiný, možná Giulio Romano. Výsledky této studie ukazují, jak moderní technologie mohou rozkrýt tajemství klasických maleb, aniž by hrozilo nahrazení odborníků lidského charakteru.

Za posledních 12 000 let byly na útesu v severní Arábii objeveny rytiny velbloudů, které kdysi značily důležité vodní zdroje. Tato skalní díla dokazují odolnost a inovativnost dávných obyvatel, kteří obývali suché a nehostinné oblasti. Mezinárodní tým vědců našel více než 170 těchto rytin, které ukazují životní velikosti zvířat jako velbloudy, divoké osly a gazely. Objevy naznačují, že tato umění byla součástí rozšířené komunity, která byla propojena s oblastmi Levantu. Rytiny a nalezené artefakty poskytují důkazy o existenci sezónních jezer v této oblasti před 15 000 lety, což umožnilo lidem osídlit pouštní podmínky.

Vědci ze Stanfordské univerzity učinili průlom ve 77leté záhadě kolem slavného obrazu Jacksona Pollocka s názvem Number 1A, 1948. Tento obraz je známý svým působivým tyrkysovým odstínem, který byl nyní identifikován jako manganová modrá, pigment dnes zakázaný kvůli zdravotním a ekologickým rizikům. Techniky como Ramanova spektroskopie hrály klíčovou roli při potvrzení, že byl ve skutečnosti použit tento pigment dříve označený jako barium manganát síran (PB33). Výzkum přispívá k hlubšímu porozumění umělecké tvorbě a otevírá cestu k vývoji bezpečných alternativ tohoto pigmentu.

Umělecký projekt Dinosaur Choir se zaměřuje na rekonstrukci zvuků dinosaurů pomocí neobvyklých hudebních nástrojů. Projekt, který vyvinuli umělkyně a hudebnice Courtney Brown a průmyslový designér Cezary Gajewski, vytváří hudební nástroje připomínající dávné živočichy. Prvním nástrojem je model korytosauřího hřebene, vyrobený na základě CT skenů lebek, který je vybaven digitálním hlasovým boxem. V budoucnu se plánuje rozšíření projektu o další modely dinosaurů, například o ankylosaura. Cílem je vytvořit celou Dinosaur Choir pro společné hudební zážitky.