vesmír

Experimenty s kapalným dusíkem při parabolických letech ukázaly, že var v podmínkách téměř nulové gravitace může zpočátku odvádět teplo účinněji než na Zemi. Bubliny se totiž neoddělují od zahřívaného povrchu a tenká vrstva kapaliny mezi nimi zvyšuje přenos tepla. Tento přínos má však výraznou hranici: maximální tepelná zátěž, kterou chladivo zvládne, klesla v mikrogravitaci o 65 procent. Bubliny se následně propojují, vysušují povrch a chlazení se může náhle zhroutit. Výsledky mohou pomoci při návrhu povrchů nádrží, palivových systémů a elektroniky pro dlouhé vesmírné mise.

Nová studie zkoumá možnost, že mezi částicemi temné hmoty působí vedle gravitace ještě skrytá přitažlivá síla. Ta by sice měla podporovat shlukování temné hmoty, zároveň však podle modelů snižuje její efektivní hmotnost při vývoji vesmíru. Hustota temné hmoty se pak rychleji ředí a výsledný růst kosmických struktur může být naopak potlačen. Autoři nevylučují velmi slabou dodatečnou interakci, současné jednoduché modely však musejí lépe sladit data o reliktním záření, rozpínání vesmíru a velkorozměrových strukturách. Budoucí simulace mají zahrnout složitější nelineární procesy.

Firma City Labs vyslala na oběžnou dráhu malý satelit BOHR, který poprvé ve vesmíru testuje 48 betavoltaických baterií s tritiem. Při rozpadu tritia vznikají beta částice, jejichž energii polovodiče přeměňují na elektřinu podobně jako solární článek světlo. Sada článků poskytuje jen 5 mikrowattů, může však dodávat malý stabilní výkon po desetiletí a fungovat i v mimořádném chladu. Technologie by mohla napájet rozsáhlé sítě senzorů na Měsíci, včetně trvale zastíněných oblastí, případně pomáhat s vytápěním roverů. Oproti plutoniovým zdrojům je tritium považováno za méně rizikové a snáze vyrobitelné, jeho budoucí dostupnost ale může omezit růst zájmu o jadernou fúzi.

Asteroid Apophis o průměru zhruba 370 metrů proletí v dubnu 2029 ve vzdálenosti menší než 32 tisíc kilometrů od Země, aniž by jí hrozil střet. Přiblížení má vědcům umožnit sledovat, jak zemská gravitace ovlivní jeho rotaci, povrch a vnitřní strukturu. Simulace však naznačují malou, ale reálnou možnost srážky asteroidu s lidským odpadem v oblasti geostacionární dráhy. Takový náraz by podle autorů významně nezměnil dráhu Apophisu ani neohrozil Zemi, mohl by však zkomplikovat vyhodnocení změn způsobených gravitací. Studie upozorňuje na nedostatečný přehled o drobných úlomcích ve vysokých oběžných drahách a na potřebu jejich lepšího sledování.

Nová studie naznačuje, že na Venuši mohly v dávné minulosti existovat rozsáhlé oceány, které pokrývaly asi 90 procent jejího povrchu. Autoři opírají hypotézu o polygonální pukliny podobné strukturám v mořských sedimentech, mimořádně dlouhé kanály a nížinné hřbety, jež by mohly souviset s usazeninami soli po vyschnutí oceánů. Odhadují, že planeta mohla mít množství vody odpovídající zhruba 40 procentům objemu pozemských oceánů. Jednotlivé útvary lze stále vysvětlit také sopečnou či tektonickou aktivitou, proto důkaz není definitivní. Budoucí mise ESA EnVision a NASA VERITAS by mohly hypotézu ověřit podrobnějším radarovým průzkumem.

Týdenní přehled představuje pozorování dvou hvězd, které byly považovány za možné kandidáty na mimozemské Dysonovy sféry. Data z teleskopu JWST však ukázala, že jejich neobvyklé signály nejspíš způsobují vzácná astronomická uspořádání. Výzkum zároveň naznačuje, že kreatin může podporovat imunitní buňky při boji s rakovinou. Fosilie z Austrálie zachytila řetězec predace z období dinosaurů, v němž mořští plazi požírali i ptakoještěry. Letecké laserové skenování odhalilo v jihozápadní Amazonii stovky dříve skrytých staveb a naznačuje rozsáhlé dávné osídlení. Další studie se věnují omezení škod umělého osvětlení pro hmyz a hledání existujících léků s potenciálem zpomalovat stárnutí.

Autor popisuje stavbu jednoduchého rádiového teleskopu s trychtýřovou anténou z plechu a prázdné plechovky. Zařízení zachycuje rádiové záření neutrálního vodíku na frekvenci kolem 1 420 MHz, zesílené nízkošumovým zesilovačem a zpracované přijímačem SDR. Z Dopplerova posunu signálů vodíkových mračen lze odvodit jejich rychlosti v různých částech Mléčné dráhy. Naměřené rychlosti neklesaly se vzdáleností od galaktického středu, jak by odpovídalo soustředění hmoty jen ve středu galaxie. Tento plochý průběh rotačních rychlostí představuje nepřímý důkaz rozsáhlé neviditelné hmoty, tedy temné hmoty.

IEEE Spectrum zveřejnil báseň Paula Jonese, která dává hlas marsovskému roveru Curiosity. Stroj v ní putuje pustou, prašnou krajinou bez známek běžného pozemského života a vzpomíná na déšť i Zemi. Text propojuje technický průzkum Marsu s motivy samoty, zvědavosti a hledání významu ve stínech a kamenech. Jones je počítačový odborník a autor dvou básnických sbírek; jeho poezie se už v minulosti dostala i na lunární mise.

Laboratoř NASA JPL otestovala na satelitu YAM-9 systém NAVI-Orbital, který pomocí modelu Google Gemma 3 popisuje snímky pořízené vlastní kamerou družice. Jde o první předvedení jazykově-obrazového modelu pro analýzu satelitních dat přímo na orbitě. Komprimovaný čtyřmiliardový model běžel na modulu Nvidia Jetson Orin AGX a při pozemním ověření dosáhl 88procentní přesnosti klasifikace. Zpracování na palubě by mohlo snížit objem přenášených dat: místo velkých obrazových souborů by satelit posílal stručné textové informace. NASA vidí možné využití například při rychlejším varování před lesními požáry, současný systém však nemá přístup k řízení letu satelitu.

Vědci využívající Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) zkoumali atmosféru exoplanety WASP-39b, která se nachází téměř 700 světelných let od Země. Zjistili přítomnost tzv. polo-těžké vody, což může být ukazatel potenciální obyvatelnosti. Tento typ vody obsahuje izotop deuterium. Výzkum se zaměřil na poměr deuteria k vodíku, což má pomoct pochopit chemické podmínky na planetě a způsob její vzniku. WASP-39b byla vybrána díky její rozsáhlé studii pomocí JWST. I když je planeta extrémně horká a plynatá, tato zjištění mohou pomoci lépe pochopit vznik exoplanet.