vesmír

Vědci v Číně v laboratoři napodobili proces, který by mohl přispívat k ohřevu sluneční koróny na více než milion stupňů Celsia, přestože povrch Slunce má asi 5 500 stupňů. Laserovými impulzy vytvořili plazma na zvlněném plastovém terči, kde vznikaly prstovité struktury a protilehlá magnetická pole. Jejich opětovné propojení, známé jako magnetická rekonexe, uvolnilo energii a zvýšilo teplotu elektronů až zhruba na 820 tisíc stupňů, téměř dvojnásobek oproti pokusu s hladkým terčem. Výsledky podporují hypotézu, že množství drobných erupcí neboli nanovzplanutí může korónu průběžně zahřívat. Experiment však nenapodobuje všechny podmínky na Slunci, takže bude nutné ověřit, jak významný tento mechanismus ve skutečnosti je.

Evropská sonda Hera se má během měsíce setkat s binární soustavou planetek Didymos a Dimorphos a poprvé zblízka zdokumentovat následky zásahu americké mise DART z roku 2022. Náraz DART zkrátil oběžnou dobu měsíčku Dimorphos kolem větší planetky přibližně o 32 minut a vytvořil proud úlomků. Hera bude zkoumat povrch, složení i vnitřní stavbu obou těles, která jsou tvořena volně vázaným materiálem. Dva malé doprovodné CubeSaty mají analyzovat prachové okolí a jeden z nich se může pokusit přistát na Dimorphu. Získaná data mají pomoci ověřit možnosti odklonu potenciálně nebezpečných planetek.

Nová, dosud nerecenzovaná studie modelovala střety hypotetických Ellisových–Bronnikovových červích děr, které udržuje otevřené exotické pole se zápornou energií. Podle simulací se mohou tyto objekty přitahovat, odpuzovat, minout se nebo skončit uvnitř společného horizontu vznikající černé díry. V jednom scénáři se plocha zdánlivého horizontu zmenšila asi o 28 procent, což umožňují neobvyklé vlastnosti použitého pole. Srážky by místo typického narůstajícího „cvrlikání“ dvojic černých děr vytvářely krátké a ostré záblesky gravitačních vln. Autoři však upozorňují, že podobné signály nemusí být jednoznačným důkazem červích děr a jejich zjistitelnost by vyžadovala vznik těchto objektů v pozdější historii vesmíru.

Týdenní výběr robotických videí IEEE Spectrum představuje mimo jiné stroje, které se propojením dokážou přeskupit do nových podob, a malé robotické kachny vytvářející přes Bluetooth společný hudební sbor. Google DeepMind ukázal postup, při němž model Gemini z videa lidské hry vytvořil simulaci a pomohl humanoidu Apollo 2 úspěšně házet pytlíky na cíl. Rover Perseverance překonal rekord Opportunity a stal se vozidlem s nejdelší ujetou vzdáleností na povrchu jiného světa, když na Marsu zdolal 45,22 kilometru. Přehlídka zahrnuje také testy výjezdu evropského roveru Rosalind Franklin z přistávací platformy, nasazení čtyřnohého robota v čínských horách a novinky v simulaci i autonomním vyhledávání objektů v terénu.

Mezinárodní tým vedený vědci z Ósacké univerzity vyvinul miniaturní čip pro rozlišování zrcadlových forem aminokyselin, které mohou napovědět o biologickém či neživém původu vzorku. Zařízení využívá elektrický tunelový proud v nepatrné mezeře mezi dvěma zlatými nanodrátky a změny signálu vyhodnocuje strojové učení. Při rozlišování forem L a D dosáhla metoda přesnosti přes 80 procent na úrovni jednotlivých molekul. Testy vzorků meteoritu Murchison a půdy z chilské pouště Atacama přinesly výsledky srovnatelné s běžnými laboratorními postupy. Technologie by jednou mohla být součástí sond či roverů, nejprve ale vyžaduje další vývoj a ověření pro neznámé typy molekul.

Tým astronomů objevil v Hubbleově ultrav hlubokém poli neobvyklou infračervenou emisní čáru, kterou zachytil teleskop James Webb při dvou pozorováních vzdálených 88 dní. Signál se objevil opakovaně při různých natočeních přístroje, takže jej nelze snadno vysvětlit chybou měření. V dřívějších snímcích Hubbleova i Webbova teleskopu však v daném místě nebyl patrný žádný objekt, přestože by zdroj této intenzity měl být viditelný. Vědci zvažují vzdálenou či bližší galaxii, supernovu nebo černou díru trhající hvězdu, žádná z možností ale dosavadní data plně nevysvětluje. K určení původu signálu budou nutná citlivější následná spektroskopická pozorování.

Astronomové zaznamenali dosud nejvzdálenější rychlý rádiový záblesk FRB 20240304B, který k Zemi putoval z doby asi tři miliardy let po velkém třesku. Jeho mateřskou galaxii odhalil až vesmírný teleskop Jamese Webba: jde o malou trpasličí galaxii, přibližně tisíckrát méně hmotnou, než vědci očekávali. Galaxie intenzivně tvoří hvězdy a většina její hvězdné hmoty vznikla během posledních 30 milionů let. Tyto vlastnosti podporují hypotézu, že zdrojem záblesku byl magnetar, tedy neutronová hvězda s mimořádně silným magnetickým polem. Signál zároveň poskytl informace o ionizovaném plynu a strukturách, jimiž při cestě vesmírem prošel.

Nová studie upozorňuje, že závěr života Slunce nemusí provázet plynulá ztráta hmoty, ale tisíce nepravidelných výronů. Tyto drobné gravitační otřesy by se mohly postupně nasčítat a destabilizovat dráhy obřích planet. Simulace ukázaly, že v řadě pravděpodobných scénářů začnou vnější planety křížit své dráhy ještě před proměnou Slunce v bílého trpaslíka. V devíti z deseti modelů je nakonec alespoň jedna obří planeta vyvržena do mezihvězdného prostoru. Autoři odhadují, že soustava by se mohla zásadně rozpadnout do tří miliard let po vzniku bílého trpaslíka, tedy výrazně dříve než dřívější odhady.

NASA a další organizace testují generativní AI pro plánování jízd marsovského roveru, analýzu snímků z oběžné dráhy i podporu astronautů na ISS. Cílem je dát sondám a robotům větší schopnost samostatně vyhodnocovat situace, protože při vzdálených misích brání rychlému řízení ze Země komunikační prodlevy. Vědci však upozorňují, že nedeterministické systémy se obtížně testují a zatím nemají převzít úplnou kontrolu nad kosmickými stroji. Robotické firmy zároveň řeší nedostatek dat z mikrogravitace, kde se fyzikální podmínky zásadně liší od prostředí na Zemi. Odborníci doporučují nasazovat autonomii postupně, nejprve v omezených úlohách pod lidským dohledem.

Tým vedený Philipem Waltherem z Vídeňské univerzity poprvé předvedl provoz fotonického kvantového procesoru ve vesmíru. Zařízení vynesené v červnu 2025 na nízkou oběžnou dráhu přežilo silné vibrace při startu, sluneční rušení i postupné poškozování detektorů radiací. V zemském stínu vědci naměřili kvantovou interferenci fotonů, jejíž viditelnost dosáhla hodnoty 0,908, tedy nad klasickou mezí. Přístroj zatím nedokáže přímo zpracovávat satelitní data, experiment ale ověřuje možnost budoucích kvantových systémů pro třídění a kompresi dat přímo na orbitě. Studie je zatím dostupná jako předtisk a neprošla recenzním řízením.