vesmír

Starý vědecký satelit NASA se neřízeně vrátil do zemské atmosféry a vstoupil nad Tichým oceánem. Satelit Van Allen Probe A vstoupil do atmosféry západně od Galapážských ostrovů, přičemž většina jeho hmoty shořela. Toto zařízení bylo jedním ze dvou satelitů, které zkoumaly radiační pásy kolem Země od roku 2012. K urychlení pádu došlo kvůli zvýšené sluneční aktivitě, a přestože NASA očekávala, že zůstane na oběžné dráze do roku 2034, satelit zanikl dříve. Pravděpodobnost zranění člověka byla odhadována jako velmi nízká, tedy 1 ku 4200.

Neobvyklý signál z explodující hvězdy přinesl nové poznatky o zdroji energie nejjasnějších supernov. Výzkum odhalil, že superluminózní supernova SN 2024afav byla pravděpodobně zrozením magnetaru, rychle rotujícího neutronového hvězdného pozůstatku. Magnetar vytváří vliv známý jako Lense-Thirringovu precese, který způsobuje 'pípnutí' v periodickém vzoru jasnosti. Tento objev je prvním přímým důkazem použití obecné relativity v mechanice supernov. Poskytuje také nový kontext pro zkoumání a pochopení těchto extrémních kosmických událostí.

Studie ukazuje, že planety bez hvězd mohou mít měsíce teplé dostatečně na podporu života díky kombinaci husté atmosféry vodíku a vnitřního ohřevu způsobeného slapovými silami. Exoměsíce by tak mohly udržet tekutou vodu až 4,3 miliardy let. Tyto podmínky by mohly být srovnatelné s ranou Zemí a umožnit vznik života. Planety bloudící vesmírem bez hvězdy obvykle nejsou považovány za život podporující, avšak měsíce, které při planetách zůstaly, by mohly tyto podmínky vytvořit. Vodíková atmosféra by mohla zachycovat teplo účinněji než atmosféra oxidu uhličitého, což by prodloužilo dobu života vhodného k obývání.

NASA v roce 2022 úspěšně provedla historickou misi DART, při níž záměrně narazila kosmickou lodí do asteroidu, aby ověřila, zda lze změnit jeho oběžnou dráhu. Výsledkem bylo nejen snížení oběžné doby asteroidů Didymos a Dimorphos o 33 minut, ale i změna jejich oběžné trajektorie kolem Slunce. Výzkum potvrzuje, že dopad sice zpomalil jejich rychlost pouze o 11,7 mikrometrů za sekundu, ale v dlouhodobém horizontu může malé drcnutí významně ovlivnit polohu. Tato úspěšná demonstrace posiluje schopnost lidstva čelit potenciálním hrozbám asteroidů vůči Zemi.

Astrofyzikům se podařilo objevit dosud nejjasnější a nejvzdálenější vesmírný laser, tzv. gigamaser, vzdálený 8 miliard světelných let. Tento jev pochází ze srážky dvou obřích galaxií, kde stlačený plyn stimuluje molekuly hydroxylu k emisi intenzivních rádiových vln. Objev byl uskutečněn pomocí radioteleskopu MeerKAT v Jižní Africe s pomocí gravitační čočky. Tento fenomén je mnohem zářivější než běžné masery a vzniká díky obrovské energii uvolněné při kolizi galaxií. Světlo z tohoto jevu cestovalo téměř 8 miliard let, čímž překonalo předchozí rekord v zaznamenané vzdálenosti.

Teorie panspermie, že život se může šířit mezi planetami, má nový vědecký podklad. Výzkum extremofilů ukázal, že některé mikroorganismy mohou přežít extrémní podmínky spojené s házením kamenů z Marsu. Významný je zde mikroorganismus Deinococcus radiodurans, který vydržel tlak až 3 GPa. Tento objev má důsledky pro pochopení šíření života ve vesmíru a upozorňuje na potřebu opatrnosti při vysílání sond na jiné planety.

Tardigrady, známé svými výjimečnými schopnostmi přežití, čelily výzvě v simulované marsovské půdě, kde přežily jen krátce. Výzkum ukázal, že po opláchnutí této půdy vodou se jejich šance na přežití významně zvýšily. Tento nález je povzbudivý pro budoucí zemědělské snahy na Marsu, kde by tardigrady mohly pomoci při regulaci mikrobiálních společenství. Příčinou nepříznivých podmínek byly pravděpodobně škodlivé látky, které se ve vodě rozpouštějí. Vědci budou pokračovat v identifikaci těchto látek, aby lépe porozuměli ochraně před kontaminací vesmíru.

Nová studie odhalila, že vesmírný odpad vracející se na Zemi způsobuje znečištění kovem v horní atmosféře. Vědci sledovali lithium, které se objevilo při návratu stupně SpaceX Falcon 9. Tento objev potvrzuje, že vesmírné odpadky zanechávají chemické stopy v naší atmosféře. S pokračujícím nárůstem satelitních startů je potřeba tento problém řešit. Znečištění může mít dopad na ozonovou vrstvu, která chrání Zemi před UV zářením, a násobí se riziko pro komunikační systémy i počasí. Vyvstává nutnost vytvoření mezinárodního regulačního rámce pro sledování a řešení tohoto environmentálního problému.

NASA musí odložit plánovaný start své obří rakety na Měsíc kvůli poruše v systému helia. Po úspěšném testu tankování a řešení úniku vodíku se objevil další problém s tokem helia k horní části rakety. Helium je klíčové pro čištění motorů a stlačování palivových nádrží. Raketa se nyní vrací do hangáru pro opravy, aby byl zachován plánovaný dubnový start. Čtyři astronauti, tři Američané a jeden Kanaďan, čekají na misi Artemis II v Houstonu.

Bezprostředně po Velkém třesku byl vesmír plný extrémně husté a žhavé plazmy, nazývané kvark-gluonové plazma (QGP). Vědci z MIT a CERN pomocí těžkoiontových srážek simulovali tuto fázi a zjistili, že se QGP chová jako tekutina, která víří a stříká. Při experimentech využili částicové srážky v LHC ke sledování pohybů kvarků v této plazmě. Analýza ukázala, jak kvarky předávají energii plazmě a způsobují její kapalné chování. Tento objev poskytuje nový vhled do jedné z nejzáhadnějších fází raného vesmíru.