rádiové signály

Astronomové sledují objekt VT J1906+0849 ve vzdálených oblastech Mléčné dráhy, který se v rádiovém oboru mění způsobem dosud neznámým. Zdroj se od poloviny 00. let výrazně rozjasňoval, později slábl a na konci roku 2025 začal znovu sílit. Jeho spektrální maximum se navíc nejprve posunulo k nižším frekvencím a následně se vrátilo výše, aniž by se zdroj viditelně rozpínal. Vědci vylučují běžné vysvětlení rozpínajícím se materiálem po výbuchu novy. Nejpravděpodobnější hypotéza počítá s černou dírou či neutronovou hvězdou, která odebírá hmotu hvězdnému průvodci a vytváří výtrysky ukryté v hustém větru. Potvrzení povahy objektu budou vyžadovat další pozorování.

Astronomové zaznamenali dosud nejvzdálenější rychlý rádiový záblesk FRB 20240304B, který k Zemi putoval z doby asi tři miliardy let po velkém třesku. Jeho mateřskou galaxii odhalil až vesmírný teleskop Jamese Webba: jde o malou trpasličí galaxii, přibližně tisíckrát méně hmotnou, než vědci očekávali. Galaxie intenzivně tvoří hvězdy a většina její hvězdné hmoty vznikla během posledních 30 milionů let. Tyto vlastnosti podporují hypotézu, že zdrojem záblesku byl magnetar, tedy neutronová hvězda s mimořádně silným magnetickým polem. Signál zároveň poskytl informace o ionizovaném plynu a strukturách, jimiž při cestě vesmírem prošel.

Tým astronomů oznámil první jednoznačnou detekci rádiových signálů vycházejících přímo z exoplanety Beta Pictoris b, vzdálené asi 63 světelných let. Pozorování soustavou radioteleskopů MeerKAT odhalilo krátké opakující se silně kruhově polarizované záblesky, typické pro polární záře. Signál nevypovídá o mimozemském životě, ale pravděpodobně vzniká interakcí nabitých částic s atmosférou a magnetickým polem planety. Data naznačují, že obří mladá planeta má magnetické pole tisíckrát silnější než Země a rychle rotuje. Studie je zatím zveřejněna jako preprint na arXiv a neprošla recenzním řízením.