zdraví

Výzkum na myších ukázal, že omega-3 mastná kyselina EPA, běžně obsažená v doplňcích s rybím olejem, může po mírném poranění hlavy zhoršovat prostorovou paměť a učení. Podle autorů by EPA mohla narušovat obnovu mozkových cév změnou metabolismu buněk, což bylo spojeno i s hromaděním bílkoviny tau. Jiná omega-3 kyselina DHA v následných pokusech na lidských buňkách mozkových cév obdobný účinek nevykázala. Analýza tkání lidí s chronickou traumatickou encefalopatií odhalila podobné metabolické a cévní poruchy, nejde však o důkaz, že doplňky tyto potíže způsobují. Autoři zdůrazňují, že výsledky pocházejí hlavně ze zvířecích a buněčných modelů a vyžadují ověření v klinických studiích.

Analýza stravovacích návyků 371 tisíc Američanů zjistila souvislost mezi častější konzumací celého ovoce a příznivějšími ukazateli kardiovaskulárního zdraví. Nižší příjem celého ovoce byl po zohlednění dalších faktorů spojován s vysokým tlakem, cholesterolem, ischemickou chorobou srdeční i infarktem. U stoprocentních ovocných džusů se obdobný jasný vzorec nepotvrdil. Možným vysvětlením je vláknina zachovaná v celém ovoci a rozdíly v obsahu rostlinných látek, například polyfenolů. Studie je observační a jednorázová, takže nedokazuje příčinný vztah, podporuje však doporučení upřednostňovat celé ovoce před džusem.

Rozsáhlá studie mezi více než 833 tisíci lidmi ve věku nad 50 let zjistila souvislost mezi poruchami hlasu a pozdějším rizikem kognitivních potíží či demence. Lidé s poruchou hlasu bez ztráty sluchu měli oproti srovnávací skupině o 58 % vyšší riziko, při současné poruše sluchu se riziko více než zdvojnásobilo. Po zahrnutí všech lidí s hlasovými obtížemi činilo zvýšení rizika 29 %, podobně jako u samotné ztráty sluchu. Výzkum neprokazuje, že hlasové potíže demenci způsobují, mohou však být časným varovným ukazatelem. Autoři předpokládají, že roli může hrát omezení komunikace, společenských kontaktů a mentální stimulace.

Předběžná studie naznačuje, že užívání glukosaminu může u lidí s mírnou kognitivní poruchou souviset s o 25 procent vyšší pravděpodobností přechodu k demenci. Analýza zdravotních záznamů také spojila tento doplněk s vyšší pětiletou úmrtností u pacientů s Alzheimerovou chorobou a příbuznými demencemi. Výsledky neprokazují příčinný vztah a budou vyžadovat potvrzení v kontrolovaných klinických studiích. Výzkumníci upozorňují na možnou roli nadměrného přidávání cukerných struktur k bílkovinám v mozku. U myší s příznaky podobnými Alzheimerově chorobě glukosamin zhoršil poruchy paměti, zatímco u zdravých zvířat se účinek neprojevil.

Studie sledující 2 603 žen až 18 let zjistila souvislost mezi nižším věkem při menopauze a rychlejším zhoršováním některých kognitivních funkcí i dřívějším nástupem Alzheimerovy nemoci. Nejvýraznější vztah se objevil u přirozené menopauzy: menopauza o pět let dříve byla spojena zhruba s o 15 % větším objemem změn bílé hmoty mozku během následující dekády. Tyto změny mohou ukazovat na poškození drobných mozkových cév. Výzkum neprokazuje, že dřívější menopauza tyto potíže způsobuje; může být také ukazatelem celkově rychlejšího stárnutí. Autoři navrhují, aby se věk menopauzy dále zkoumal jako možný ukazatel budoucího rizika demence.

Naomi Whiteheadová, nejstarší známá obyvatelka USA a druhý nejstarší člověk světa, oslavila 116. narozeniny. Nová analýza skandinávských studií dvojčat naznačuje, že genetika může vysvětlovat až polovinu rozdílů v délce života, zejména pokud se nezapočítají úmrtí následkem nehod, násilí či infekcí. Význam genů podle vědců roste ve velmi vysokém věku, přesto nemohou spolehlivě předpovědět osud jednotlivce. Studie stoletých lidí poukazují na souvislost dlouhověkosti s ochranou před Alzheimerovou chorobou, nižším zánětem a lepším zdravím srdce. Roli však nadále hraje i životní styl, pohyb, společenské vazby, strava a vyhýbání se kouření či alkoholu.

Studie japonských vědců naznačuje, že už deset minut velmi pomalého běhu rychlostí zhruba 3 až 6 km/h může zlepšit náladu a některé schopnosti související s pozorností a sebekontrolou. V experimentu s 24 zdravými mladými dospělými účastníci po běhu uváděli vyšší bdělost a příjemnější pocity než po stejně dlouhém sezení. Měli také rychlejší reakce v testech a měření zaznamenalo silnější aktivaci částí levé prefrontální kůry. Autoři zvažují, zda roli nehraje rytmický pohyb hlavy při běhu. Výsledky jsou předběžné, protože studie byla malá, sledovala jen krátkodobé účinky a neporovnávala běh s chůzí.

Systematický přehled a metaanalýza 69 studií s více než 150 tisíci účastníky zjistily, že doplňky vápníku, vitaminu D ani jejich kombinace mají malý až žádný vliv na prevenci zlomenin a pádů. Kombinace obou látek sice vykázala nepatrné snížení rizika zlomenin, podle autorů však bez klinicky významného přínosu. Závěry byly podobné napříč věkem, osteoporózou, předchozími zlomeninami i nízkou hladinou vitaminu D. Studie se netýkala dostatečně lidí s těžkým deficitem vitaminu D ani pacientů léčených léky na osteoporózu, pro něž nelze přínos vyloučit. Autoři proto nepodporují rutinní užívání těchto doplňků k prevenci zlomenin, zejména vzhledem k nákladům a možným zažívacím potížím po vápníku.

Studie sledující více než 104 tisíc dospělých zjistila, že u mužů souvisí výrazný rozdíl mezi časy jídel ve všední dny a o víkendech s vyšším výskytem kardiovaskulárních onemocnění. Každá další hodina tohoto takzvaného jídelního jet lagu byla spojena se 14% vyšší mírou srdečně-cévních nemocí a o 21 % vyšší mírou ischemické choroby srdeční. Souvislost přetrvala i po zohlednění kvality stravy, délky spánku, času usínání a nepravidelnosti spánku. U žen se obdobný vztah neprokázal. Výzkum neprokazuje příčinu a následek, vědci však předpokládají, že nepravidelný režim může narušovat biologické rytmy a zatěžovat organismus.

Analýza snímků magnetické rezonance u účastníků americké studie SPRINT naznačuje, že důslednější snižování systolického tlaku může zpomalit postup onemocnění drobných mozkových cév. Lidé s cílem tlaku pod 120 mmHg měli za zhruba čtyři roky o 16,9 % pomalejší zhoršování souhrnného ukazatele změn na MRI než skupina s cílem pod 140 mmHg. Pokles tlaku až o 10 mmHg byl spojen s o 21,2 % pomalejší progresí, zatímco snížení nejméně o 20 mmHg s rozdílem 39,4 %. Studie však neprokázala přímé snížení rizika mrtvice ani úbytku kognitivních funkcí a její závěry se nemusí vztahovat na lidi s diabetem, prodělanou mrtvicí či demencí.