výživa

Přehled více než 30 studií naznačuje, že jídelníček bohatý na rostlinné potraviny může ovlivňovat vnímanou fyzickou přitažlivost, zejména vzhled pleti, tělesný pach a tělesnou kompozici. Karotenoidy z ovoce a zeleniny mohou dodat pokožce odstín, který lidé často spojují se zdravějším a atraktivnějším vzhledem, nejde však o přímý důkaz lepšího zdravotního stavu. Některé výzkumy rovněž spojují rostlinně orientovanou stravu s příjemněji hodnoceným potem mužů a nižším BMI. Autoři doporučují případné kampaně zaměřit spíše na viditelné účinky konzumace ovoce a zeleniny než na váhu, protože tlak na vzhled může posilovat stud i rizika poruch příjmu potravy. Studie zároveň uvádí střet zájmů autorů s organizacemi a firmou z oblasti výživy.

Studie na myších naznačuje, že fruktóza nepřispívá k obezitě jen svým energetickým obsahem, ale může také podporovat vstřebávání tuků ve střevě. Vědci vyřadili v tenkém střevě enzym KHK-C potřebný pro zpracování fruktózy; zvířata pak při stravě s vysokým podílem kukuřičného sirupu s fruktózou méně přibírala a měla méně tuku. Změny souvisely se střevním mikrobiomem, nižším počtem některých imunitních buněk a zkrácením cév, které odvádějí tuk z klků tenkého střeva. Myši proto více tuku vylučovaly, místo aby jej vstřebaly. Výsledky je nutné potvrdit u lidí, ale mohou otevřít cestu k cíleným postupům, například prostřednictvím úprav střevního mikrobiomu.

Biotechnologická firma Amai Proteins představila sladidlo sweelin, upravený sladký protein inspirovaný plodem ze západní a střední Afriky. V malé dvojitě zaslepené studii s 19 lidmi nevyvolal po dvou hodinách významnou změnu hladiny glukózy ani inzulinu a choval se podobně jako stévie. Ve srovnání s dextrózou byla celková glukózová odezva 31krát nižší a inzulinová 81krát nižší. Výzkum financovala a vedla firma, proto jsou k posouzení dlouhodobé bezpečnosti a přínosu pro lidi s diabetem nutné větší nezávislé studie. Sladidlo je již dostupné na některých trzích včetně USA, Singapuru a Izraele.

Vědci z Osaka Metropolitan University zjistili, že protein OPA1 v neuronech regulujících chuť k jídlu ovlivňuje příjem tuků i nárůst hmotnosti u myší. Zvířata, jimž OPA1 v neuronech s receptorem MC4R chyběl, více vyhledávala tučnou stravu, rychleji přibírala a postupně se u nich rozvinula obezita. Účinek byl výraznější u samic než u samců a rozdíly se projevily také v reakci na lék aktivující MC4R. OPA1 pomáhá správnému fungování mitochondrií, takže jeho nedostatek patrně omezuje energetické zásobování neuronů řídících metabolismus a hlad. Výsledky zatím platí pouze pro myší modely, ale mohou přispět k vývoji cílenější léčby přejídání a obezity u lidí.

Malá křížová studie s 15 zdravými dospělými porovnala běžné bílé pečivo s pečivem obohaceným špenátem. Špenátová varianta měla více vlákniny, folátu, vápníku, železa a draslíku, přičemž účastníci hodnotili chuť a vůni podobně jako u běžného pečiva. Hladina glukózy v krvi se mezi variantami výrazně nelišila, po špenátovém pečivu však vrchol inzulinu nastal přibližně o 30 minut později. Účastníci také po třech hodinách neudávali stejný nárůst hladu jako po bílém pečivu. Autoři upozorňují, že možné působení na hormony sytosti je třeba ověřit ve větších studiích a obohacené pečivo nenahrazuje konzumaci celých druhů zeleniny.

Klinická studie se 42 lidmi s obezitou, prediabetem a nadbytkem tuku v játrech porovnala ketogenní, středomořskou a velmi nízkotučnou převážně rostlinnou dietu. Všichni účastníci během zhruba pěti měsíců zhubli okolo deseti procent původní hmotnosti. Ketogenní dieta však vykázala největší zlepšení jaterní citlivosti na inzulin a snížila jaterní tuk o 67 procent, zatímco zbývající režimy o 45 procent. Remise prediabetu nastala u poloviny lidí na keto dietě, ve středomořské skupině u 29 procent a v nízkotučné skupině u 7 procent. Autoři upozorňují, že šlo o malou studii a přísné omezení sacharidů nemusí být vhodné pro každého.

Probiotické doplňky jsou široce propagovány pro zdraví střev, imunitu i prevenci různých nemocí, přesvědčivé důkazy však podle epidemiologa často chybějí. Řada menších studií má nízkou kvalitu a některé výzkumy byly staženy kvůli problémům s vědeckou integritou. Velké klinické studie většinou nenacházejí významný přínos například u nachlazení, ekzému, infekčních průjmů či předčasně narozených dětí. Účinky navíc mohou záviset na konkrétním kmeni bakterií, dávce a individuálním složení střevního mikrobiomu. Určitý přínos mohou mít specifická probiotika například při průjmu spojeném s antibiotiky, ale plošné každodenní užívání doplňků není podloženo silnými daty. Vhodnější může být pestrá strava s fermentovanými potravinami, jako jsou jogurt, kimči nebo kysané zelí.

Analýza dat více než 112 000 účastníků amerických dlouhodobých studií zjistila souvislost mezi každodenním pitím slazených nápojů a vyšším výskytem rakoviny žaludku. Lidé, kteří vypili nejméně jednu porci denně, měli podle výsledků asi 2,45krát vyšší riziko než ti, kteří je nepili. Zvýšené riziko se objevilo u žen i mužů, výraznější bylo u žen. Studie neprokázala příčinný vztah a její autoři upozorňují na možné vlivy dalších faktorů, včetně nedostatku údajů o infekci bakterií Helicobacter pylori. U nápojů slazených umělými sladidly se souvislost s rakovinou žaludku neprokázala.

Studie sledovala řecké pravoslavné věřící, kteří během pravidelných náboženských půstů na několik týdnů vynechávají maso, ryby, mléčné výrobky i vejce. Ve srovnání s lidmi bez těchto omezení se u nich projevily změny v aktivitě genů a metabolismu, aniž by nutně snížili celkový příjem energie. Výsledky naznačují souvislost mezi dietou, hormonem FGF21 a možnou přeměnou bílého tuku na metabolicky aktivnější typ. Vliv omezení živočišných potravin se lišil podle některých genetických variant, mimo jiné genu souvisejícího s tvorbou cholesterolu. Autoři upozorňují, že zjištění je třeba vykládat opatrně a ověřit dalším výzkumem.

Většina lidí podle odborníků sní zhruba o 40 procent méně zeleniny, než doporučuje zdravý jídelníček, zatímco pěstované druhy a odrůdy dále ubývají. Nová studie v časopise PNAS upozorňuje, že nestačí zvyšovat objem produkce: důležité je pěstovat širší škálu zeleniny včetně tradičních odrůd a planých příbuzných. Ty mohou být bohatší na mikroživiny a lépe přizpůsobené suchu, horku či místním podmínkám. Ohrožení se týká i genetických zdrojů, protože téměř čtvrtina hodnocených planých příbuzných zeleniny čelí riziku vyhynutí. Vědci doporučují lepší ochranu semen a genových bank, podporu regionálních plodin i pestřejší nákupy a pěstování zeleniny.