výživa

Mezinárodní studie sledovala 450 112 lidí v průměru 14,1 roku a zkoumala vztah konzumace masa k nádorům žaludku a adenokarcinomu jícnu. Každých dalších 30 gramů zpracovaného masa denně bylo spojeno s devítiprocentním vyšším rizikem rakoviny žaludku a třináctiprocentním vyšším rizikem adenokarcinomu jícnu. U nezpracovaného červeného masa se statisticky významná souvislost s těmito nádory neprokázala. Vyšší příjem bílého masa byl u žen spojen s vyšším rizikem nádorů ve střední a dolní části žaludku, nikoli však u mužů. Výzkum neprokazuje příčinnou souvislost, mimo jiné proto, že jídelníček účastníků byl zaznamenán pouze na začátku sledování.

Malá kontrolovaná studie sledovala lidi s nadváhou či obezitou po výrazném zhubnutí na velmi nízkosacharidové dietě. Po následném přechodu na jídelníček s vyšším podílem sacharidů vykazovala skupina konzumující více škrobu z rafinovaných obilovin více ukazatelů imunitní aktivace a zánětu. V krvi se objevily například vyšší hodnoty adipsinu a známky aktivace některých imunitních buněk. Naproti tomu skupina s vysokým podílem přidaného cukru měla nižší imunitní aktivaci, autoři však zdůrazňují, že to neznamená zdravotní prospěšnost cukru. Výsledky naznačují, že po nízkosacharidové dietě záleží nejen na množství sacharidů, ale i na jejich zdroji; závěry je třeba ověřit ve větších a delších studiích.

Španělská klinická studie sledovala 42 zdravých lidí středního věku, kteří po dobu tří měsíců denně jedli 35 gramů rajčatového protlaku. Účastníci dosáhli lepších výsledků v testech selektivní pozornosti a mírně se zlepšila i asociativní paměť. U menší skupiny 14 lidí skeny naznačily změny funkční konektivity velkých mozkových sítí, které mohou souviset s lykopenem a jeho antioxidačním působením. Výsledky jsou však předběžné: zobrazovací část byla malá, statisticky méně průkazná a studie nebyla zaslepená. Autoři proto zdůrazňují potřebu větších a dlouhodobějších výzkumů, které ověří klinický význam těchto změn.

Randomizovaná studie mezi 60 lidmi v Austrálii ukázala, že týdenní omezení kontaktu potravin s plasty může snížit množství některých ftalátů a bisfenolů v moči. Nejlepší výsledky měli účastníci, kteří dostávali potraviny s minimálním kontaktem s plasty a používali kuchyňské vybavení ze skla, oceli či dřeva. Hladina BPA u nich byla oproti kontrolní skupině nižší až o 60 procent, u dvou sledovaných metabolitů ftalátů klesla o 38 a 54 procent. Omezení plastů v kosmetice mělo naopak malý účinek. Vědci zatím nevědí, jaký dopad mají tyto látky v běžných koncentracích na dlouhodobé zdraví, upozorňují však na souvislosti z dřívějších studií s metabolickými, kardiovaskulárními a reprodukčními potížemi.

Výzkum Kalifornské univerzity v Riverside na myších naznačuje, že strava s vysokým podílem sójového oleje může podporovat přibírání a metabolické změny. Klíčovou roli podle autorů hraje jaterní protein HNF4α, který ovlivňuje zpracování tuků a vznik molekul zvaných oxylipiny. Geneticky upravené myši s jinou variantou tohoto proteinu při stejné stravě nepřibíraly, zatímco běžné myši ano. Studie nenaznačuje, že by samotná kyselina linolová nebo olej byly jedinou příčinou; podstatná má být jejich přeměna v těle spolu s vysokotučnou dietou. Závěry zatím vycházejí ze zvířecího modelu a autoři neplánují bezprostřední klinické zkoušky na lidech.

Přehled více než 30 studií naznačuje, že jídelníček bohatý na rostlinné potraviny může ovlivňovat vnímanou fyzickou přitažlivost, zejména vzhled pleti, tělesný pach a tělesnou kompozici. Karotenoidy z ovoce a zeleniny mohou dodat pokožce odstín, který lidé často spojují se zdravějším a atraktivnějším vzhledem, nejde však o přímý důkaz lepšího zdravotního stavu. Některé výzkumy rovněž spojují rostlinně orientovanou stravu s příjemněji hodnoceným potem mužů a nižším BMI. Autoři doporučují případné kampaně zaměřit spíše na viditelné účinky konzumace ovoce a zeleniny než na váhu, protože tlak na vzhled může posilovat stud i rizika poruch příjmu potravy. Studie zároveň uvádí střet zájmů autorů s organizacemi a firmou z oblasti výživy.

Studie na myších naznačuje, že fruktóza nepřispívá k obezitě jen svým energetickým obsahem, ale může také podporovat vstřebávání tuků ve střevě. Vědci vyřadili v tenkém střevě enzym KHK-C potřebný pro zpracování fruktózy; zvířata pak při stravě s vysokým podílem kukuřičného sirupu s fruktózou méně přibírala a měla méně tuku. Změny souvisely se střevním mikrobiomem, nižším počtem některých imunitních buněk a zkrácením cév, které odvádějí tuk z klků tenkého střeva. Myši proto více tuku vylučovaly, místo aby jej vstřebaly. Výsledky je nutné potvrdit u lidí, ale mohou otevřít cestu k cíleným postupům, například prostřednictvím úprav střevního mikrobiomu.

Biotechnologická firma Amai Proteins představila sladidlo sweelin, upravený sladký protein inspirovaný plodem ze západní a střední Afriky. V malé dvojitě zaslepené studii s 19 lidmi nevyvolal po dvou hodinách významnou změnu hladiny glukózy ani inzulinu a choval se podobně jako stévie. Ve srovnání s dextrózou byla celková glukózová odezva 31krát nižší a inzulinová 81krát nižší. Výzkum financovala a vedla firma, proto jsou k posouzení dlouhodobé bezpečnosti a přínosu pro lidi s diabetem nutné větší nezávislé studie. Sladidlo je již dostupné na některých trzích včetně USA, Singapuru a Izraele.

Vědci z Osaka Metropolitan University zjistili, že protein OPA1 v neuronech regulujících chuť k jídlu ovlivňuje příjem tuků i nárůst hmotnosti u myší. Zvířata, jimž OPA1 v neuronech s receptorem MC4R chyběl, více vyhledávala tučnou stravu, rychleji přibírala a postupně se u nich rozvinula obezita. Účinek byl výraznější u samic než u samců a rozdíly se projevily také v reakci na lék aktivující MC4R. OPA1 pomáhá správnému fungování mitochondrií, takže jeho nedostatek patrně omezuje energetické zásobování neuronů řídících metabolismus a hlad. Výsledky zatím platí pouze pro myší modely, ale mohou přispět k vývoji cílenější léčby přejídání a obezity u lidí.

Malá křížová studie s 15 zdravými dospělými porovnala běžné bílé pečivo s pečivem obohaceným špenátem. Špenátová varianta měla více vlákniny, folátu, vápníku, železa a draslíku, přičemž účastníci hodnotili chuť a vůni podobně jako u běžného pečiva. Hladina glukózy v krvi se mezi variantami výrazně nelišila, po špenátovém pečivu však vrchol inzulinu nastal přibližně o 30 minut později. Účastníci také po třech hodinách neudávali stejný nárůst hladu jako po bílém pečivu. Autoři upozorňují, že možné působení na hormony sytosti je třeba ověřit ve větších studiích a obohacené pečivo nenahrazuje konzumaci celých druhů zeleniny.