cukrovka

Rozsáhlá dánská observační studie naznačuje, že lidé s nově diagnostikovaným diabetem 2. typu, kteří začali užívat statiny do roka, měli po deseti letech o 15 % nižší relativní riziko demence než pacienti bez této léčby. Při zahájení léčby za jeden až pět let po diagnóze bylo relativní riziko nižší o 10 %. Absolutní desetileté riziko demence činilo 3,9 % bez statinů, 3,5 % při pozdním nasazení a 3,3 % při časném nasazení. Studie zahrnula 132 585 lidí a neprokazuje příčinnou souvislost, její závěry však podporují včasné zvážení statinů zejména u pacientů s vysokým LDL cholesterolem.

Studie sledující více než 400 tisíc účastníků britské databáze UK Biobank zjistila souvislost mezi množstvím zeleně v okolí domova a nižším rizikem diabetu 2. typu. Lidé s větším podílem soukromých zahrad do 100 metrů od bydliště měli o 6,8 % nižší pravděpodobnost rozvoje nemoci než skupina s nejmenším podílem zahrad. V oblastech se čtyřmi a více parky bylo riziko nižší o 5,7 %. Jde o observační výzkum, který nedokazuje příčinu; roli mohou hrát pohyb, strava, příjmy, dostupnost zdravotní péče i další faktory. Autoři proto doporučují, aby se při výstavbě hustě zastavěných čtvrtí více zohledňovala kvalitní veřejná i soukromá zeleň.

Studie zahrnující více než milion lidí odhalila vzácné varianty genu FNIP1 spojené s výrazně nižším rizikem kardiometabolických onemocnění. Jejich nositelé měli podle analýzy asi o 60 procent nižší pravděpodobnost diabetu 2. typu, srdečních chorob a souvisejících potíží. Částečné narušení genu zřejmě uvolňuje mechanismus, který běžně tlumí výdej energie, takže tělo více spaluje tuk a méně jej ukládá v játrech a krvi. Laboratorní pokusy v lidských jaterních buňkách i na myších tento mechanismus podpořily. FNIP1 by se mohl stát cílem budoucích léků, vědci však upozorňují, že úplné vypnutí této dráhy může mít vážné následky a bezpečnost léčby není ověřena.

Rozsáhlý přehled 28 dlouhodobých studií naznačuje obousměrnou souvislost mezi parodontitidou a cukrovkou 2. typu. Lidé se závažným onemocněním dásní měli během sledování o 18 až 25 % vyšší výskyt nově diagnostikované cukrovky, úplná ztráta zubů byla spojena s nárůstem o 30 %. Diabetes naopak může zvyšovat náchylnost k onemocnění dásní a ztrátě zubů, mimo jiné kvůli horšímu hojení a oslabené obranyschopnosti při vysoké hladině cukru v krvi. Jde o pozorovací data, která nedokazují příčinu a následek, přesto autoři doporučují užší propojení stomatologické a diabetologické péče. Krvácení, otok či ústup dásní je vhodné řešit se zubním lékařem, zejména při dalších rizikových faktorech cukrovky.

Studie na myších naznačuje, že metformin, dlouhodobě používaný lék na cukrovku 2. typu, nepůsobí jen v játrech a střevech, ale také v mozku. Klíčovou roli má podle vědců protein Rap1 v hypotalamu, který se podílí na regulaci hladiny glukózy a energetické rovnováhy. U geneticky upravených myší bez tohoto proteinu metformin nesnižoval krevní cukr, přestože reagovaly na inzulin i léky typu GLP-1. Velmi nízká dávka podaná přímo do mozku u obézních myší výrazně snížila glykémii. Zjištění by mohlo přispět k vývoji nových terapií zaměřených na mozkové mechanismy regulace cukru, výsledky však zatím pocházejí ze zvířecích pokusů.

Po šedesáti letech užívání metforminu na léčbu cukrovky typu 2 byl objeven jeho vliv na mozek. Studie od výzkumníků z Baylor College of Medicine odhalila nový mozkový mechanismus, kterým metformin působí, což otevírá dveře k vývoji nových terapeutických postupů. Podle výsledků lék ovlivňuje specifické neurony v ventromediálním hypotalamu, kde snižuje hladinu krevního cukru. Kromě toho má metformin potenciál zpomalit stárnutí mozku a snížit riziko dalších zdravotních komplikací. Výzkum naznačuje, že by v budoucnu mohl mít širší využití než jen při léčbě cukrovky.

Nová studie naznačuje, že výrazné zvýšení hladiny cukru v krvi po jídle může souviset s vyšším rizikem Alzheimerovy choroby. Výzkum zahrnul analýzu genetických dat 357 883 jedinců a ukázal, že lidé s vyšší hladinou glukózy po jídle měli o 69 % větší pravděpodobnost vzniku Alzheimerovy choroby. Výzkumníci použili metodu Mendelian Randomization, která eliminuje vliv vnějších faktorů, což jim umožňuje lépe určit příčinnou souvislost. Překvapivě nebyl nalezen žádný vztah mezi standardní hladinou glukózy a inzulínovou rezistencí. Zatím není jasné, proč skoky cukru po jídle zvyšují riziko demence, ale zjištění by mohla vést k novým preventivním strategiím.

Klinická studie s více než 1 600 lidmi zjistila, že pilulka orforglipron pro GLP-1 funguje srovnatelně s injekčním semaglutidem u diabetiků 2. typu. Účastníci na nejvyšší dávce zhubli průměrně 9,6 % své hmotnosti během 72 týdnů. Orforglipron, který působí aktivací stejných receptorů jako GLP-1, se vstřebává z trávicího traktu a nabízí snadnější alternativu k dosavadním injekčním formám léčby. Přináší nejen úbytek hmotnosti, ale také zlepšení zdravotních ukazatelů, jako je hladina cukru v krvi a krevní tlak. Pilulka by mohla být dostupná v roce 2026 za nižší náklady než současné injekce.