dlouhověkost

Demografická studie označila sardinskou horskou obec Bolotana za možné nové centrum výjimečné dlouhověkosti. Ženy ve věku 70 let zde podle dat z let 2021–2025 mohly očekávat dalších 20,85 roku života a jejich odhadovaná šance dožít se sta let činila 13,83 procenta. To je výrazně více než v okolní provincii, na Sardinii i v celé Itálii; muži také vycházejí nadprůměrně, avšak méně výrazně. Autoři upozorňují, že kvůli malé populaci obce jsou výsledky citlivé na zvolené období a starší data ukazovala podstatně nižší odhad. Příčiny zatím nejsou jasné, zkoumat se mají genetické vlivy, strava, pohyb, soudržnost komunity, rodinná podpora i místní prostředí.

Naomi Whiteheadová, nejstarší známá obyvatelka USA a druhý nejstarší člověk světa, oslavila 116. narozeniny. Nová analýza skandinávských studií dvojčat naznačuje, že genetika může vysvětlovat až polovinu rozdílů v délce života, zejména pokud se nezapočítají úmrtí následkem nehod, násilí či infekcí. Význam genů podle vědců roste ve velmi vysokém věku, přesto nemohou spolehlivě předpovědět osud jednotlivce. Studie stoletých lidí poukazují na souvislost dlouhověkosti s ochranou před Alzheimerovou chorobou, nižším zánětem a lepším zdravím srdce. Roli však nadále hraje i životní styl, pohyb, společenské vazby, strava a vyhýbání se kouření či alkoholu.

Analýza dat z amerických okresů z let 2019 až 2025 ukázala silnou souvislost mezi nedostatkem spánku a nižší očekávanou délkou života. Po zohlednění neaktivity, zaměstnanosti a vzdělání zůstala tato vazba statisticky významná; v jednom modelu měl silnější vztah k délce života pouze kouření. Po zahrnutí obezity a diabetu předčil nedostatečný spánek také vliv obezity. Studie je observační, proto nedokazuje, že krátký spánek přímo zkracuje život, upozorňuje však na jeho význam pro dlouhodobé zdraví. Autoři doporučují většině dospělých usilovat o sedm až devět hodin spánku za noc.

Rozsáhlá studie zahrnující více než 4 000 lidí naznačuje, že mimořádná dlouhověkost se v rodinách částečně dědí. Potomci stoletých rodičů měli oproti srovnávací skupině o 42 % nižší riziko úmrtí, o 33 % nižší riziko kardiovaskulárních chorob a o 32 % nižší riziko vysokého tlaku. Zdravotní potíže se u nich také objevovaly později, například vysoký tlak v průměru asi o pět let. Výsledky přetrvaly i po zohlednění životního stylu a sociálních faktorů, což ukazuje na možnou biologickou či genetickou výhodu. Výzkum však nezjistil významně nižší výskyt rakoviny a zdůrazňuje, že zdravé návyky jsou důležité pro všechny.

Studie sledující seniory v Japonsku až 28 let naznačuje, že lidé, kteří očekávali delší život, skutečně zpravidla žili déle. Přibližně 59 procent účastníků však přežilo věk, jehož dosažení předpokládali, takže převládalo podceňování vlastní délky života. Souvislost nepředstavuje důkaz, že optimistické očekávání život prodlužuje; odhady mohou odrážet zdravotní stav, návyky či rodinné okolnosti. Výrazným orientačním bodem byl věk 80 let, který mnozí volili podle celkové průměrné délky života, ačkoliv pro staršího člověka není takový údaj vhodným měřítkem zbývajících let. Autoři upozorňují, že podcenění délky života může vést k nedostatečným úsporám na důchod. Výzkum je zatím preprintem bez recenzního řízení a týkal se pouze starších Japonců.

Studie japonských vědců naznačuje, že mimořádně dlouhověcí lidé mohou být lépe chráněni před nemocemi díky vyššímu podílu cytotoxických T buněk CD4. Tyto vzácné buňky vyhledávají a ničí infikované, poškozené či nádorové buňky. U stoletých účastníků tvořily mediánově 9,6 procenta těchto buněk, zatímco u superstoletých 17,6 procenta; u lidí ve věku 70 až 90 let to byla 4 procenta. Buňky zároveň nevykazovaly známky vyčerpání a často vznikaly klonováním po imunitní reakci. Výsledky z malého vzorku 28 Japonců podporují představu, že imunitní systém se může i ve velmi vysokém věku aktivně přizpůsobovat rostoucím zdravotním hrozbám.

Výzkum vedený Shaimou Ibrahim z Americké univerzity v Káhiře shrnuje 55 let studií o stoletých lidech. Zjistilo se, že nenexistuje jediná formula pro dosažení věku přes 100 let. Dlouhověkost je ovlivněna genetikou, stravou, fyzickou aktivitou a sociálním zázemím. Studie zdůrazňuje důležitost komplexních faktorů a role i štěstí v tom, kdo žije déle. Osoby, které dosáhnou staletí, často vykazují efektivnější reparaci DNA, lepší kontrolu zánětů a silnou sociální podporu.

Vědecký tým navrhuje, že výzkum dlouhověkosti by měl začít již před narozením. V rámci jejich návrhu, projektu PROSPER, se zaměřují na zkoumání faktorů ovlivňujících dlouhověkost od raného věku. Důraz je kladen na vytvoření modelů a biomarkerů specifických pro různé věkové kategorie, což by mohlo změnit současný přístup zaměřený hlavně na dospělé. PROSPER by mohl sjednotit data z odlišných disciplín, což by přispělo k prevenci a zlepšení zdravotní péče. Studie vyšla v časopise Nature Health.

Výzkum v Sardinii, jedné ze světových 'Modrých zón', kde lidé často dosahují vysokého věku, odhalil důležitou roli osobnostních rysů v dlouhověkosti. Adaptivní rysy osobnosti, jako je otevřenost a schopnost zvládat stres, podporují aktivní životní styl a psychickou pohodu. Lidé s vyšší otevřeností pro nové zkušenosti vykazují lepší psychické zdraví a více se věnují koníčkům. Objektivní souvislost mezi osobností a zdravým stárnutím zatím nelze potvrdit, ale výsledky naznačují, že osobnostní vlastnosti mohou ovlivnit, jaké zvyky si osvojíme pro zdravé stárnutí.

Dick Van Dyke oslavil 100. narozeniny a připisuje svou dlouhověkost pozitivnímu přístupu k životu. Vědecké studie naznačují, že optimismus může významně přispět k delší délce života. Průzkumy ukazují, že lidé s pozitivním přístupem mají nižší úroveň stresu a častěji dosáhnou věku přes 85 let. Optimizmus je spojován s pocitem štěstí, smyslem života a kvalitními vztahy, což jsou faktory podporující zdraví. Přesné důvody, proč pozitivní myšlení prodlužuje život, nejsou zcela jasné, ale zřejmě pomáhá při zvládání stresu.