výzkum

Experiment s 1 149 vysokoškolskými studenty naznačil, že jednoduchá podpora zdravějšího spánku může zlepšit jejich akademické výsledky. Studenti dostávali chytré náramky, připomínky k večerce a malou finanční odměnu za nejméně sedm hodin spánku ve všední dny. Oproti kontrolní skupině spali v průměru o 19 minut déle a častěji dosáhli stanoveného cíle. Jejich průměrné hodnocení v kurzech se zvýšilo o 0,075 až 0,089 bodu a podobný efekt přetrval i v následujícím semestru. Po skončení pobídek sice účinek na délku spánku zeslábl, studenti však stále spali o osm minut déle než před začátkem studie.

Tým psychologa George Gabriela z Univerzity v Leedsu vytvořil online logickou hru DecryptIQ, která zároveň slouží jako experiment zaměřený na řešení složitých problémů. Hráči v ní převádějí vzory symbolů pomocí pravidel ve správném pořadí a jejich výkon se hodnotí podle rychlosti i počtu tahů. Skóre se porovnává s ostatními hráči; průměr činí 100 bodů a méně než desetina lidí dosahuje více než 130 bodů. Výsledek není testem IQ, podle autorů však souvisí s pracovní pamětí, usuzováním a kontrolou pozornosti. Výzkumníci chtějí anonymizovaná herní data využít k hledání účinnějších způsobů výuky matematiky a informatiky; sdílení dat lze odmítnout.

Opakem déjà vu je jamais vu, při němž známé slovo, tvář či předmět na okamžik působí cize nebo neskutečně. V laboratorních pokusech se tento jev podařilo často vyvolat opakovaným psaním stejného slova: účastníci po desítkách opakování ztráceli pocit, že jde o skutečné slovo. Vysvětlením může být takzvané nasycení, kdy opakované vnímání dočasně naruší zpracování známého podnětu. Modelový výzkum z roku 2024 naznačuje, že mechanismus může vznikat už v nízkoúrovňovém zrakovém zpracování, nikoli pouze v centrech významu a jazyka. Jev se může objevovat také u epilepsie spánkového laloku a potenciálně souviset s nutkavým opakovaným kontrolováním u OCD.

Rozsáhlá studie amerických zdravotních dat zahrnula více než 10,3 milionu dětí se sourozencem a porovnala rizika 569 diagnóz podle pořadí narození. U 150 nemocí se ukázaly statisticky významné, většinou však malé rozdíly mezi prvorozenými a druhorozenými. Prvorozené děti měly častěji alergie a některé neurovývojové či psychiatrické potíže, včetně autismu, ADHD, Tourettova syndromu a obsedantně-kompulzivní poruchy. Druhorozené děti byly častěji spojovány s trávicími potížemi, migrénami, pásovým oparem a problémy se zneužíváním návykových látek. Autoři upozorňují, že studie prokazuje souvislosti, nikoli příčiny; roli mohou hrát biologické, imunitní i sociální faktory a například věk rodičů.

Výzkum na octomilkách naznačuje, že některé zdánlivě zapomenuté vzpomínky nejsou zcela ztraceny, ale přetrvávají jako skryté nervové stopy. Naučené vyhýbání se pachu po zhruba 24 hodinách vymizelo, mohlo se však obnovit, pokud se mouchy ocitly v prostředí připomínajícím původní zkušenost včetně osvětlení a povrchu komory. Vědci popsali vedle aktivní paměťové stopy i „tichou“ stopu v neuronech, které běžně neřídí chování. Připomenutí dokázalo tuto skrytou stopu znovu zapojit, ale zároveň někdy vedlo ke vzniku falešné vzpomínky na neškodný pach. Zjištění se týká octomilek a nelze je bezprostředně přenášet na lidský mozek, může však přispět k pochopení obnovování i zkreslování vzpomínek.

Brazilští vědci objevili ve střevech housenek můry bavlníkové několik hub, které při pokusech narušovaly polystyren. Čtyři izolované druhy po 60 dnech růstu zanechaly na povrchu plastových filmů stopy, dutiny a otvory; výrazně se projevil rod Talaromyces. Výzkum naznačuje, že houby mohou plast využívat jako zdroj uhlíku, zatím však není známo, jaké chemické reakce a enzymy se na procesu podílejí. Není také jasné, zda polystyren skutečně rozkládají na neškodné látky, nebo jej jen štěpí na menší části, ani jak rychle by postup fungoval ve větším měřítku.

Vědci díky úplnějším genomovým referencím a technologii dlouhého čtení DNA zmapovali výskyt takzvaných nekanonických struktur DNA u lidí a šesti druhů lidoopů. Tyto útvary, mezi něž patří například vlasenkové smyčky, G-kvadruplexy či Z-DNA, se od běžné dvojité šroubovice liší tvarem. V lidském genomu se často objevují v opakovaných úsecích satelitní DNA, které souvisejí s organizací a stabilitou chromozomů. Alternativní formy mohou ovlivňovat replikaci, regulaci genů i metylaci DNA; podle některých poznatků se podílejí na evoluci, ale mohou také zvyšovat genomovou nestabilitu a souviset s nemocemi. Studie má pomoci objasnit funkci těchto dosud méně prozkoumaných struktur a jejich význam pro lidské zdraví.

Japonští vědci zkoumali, zda lze ochránit protein HGF, který spouští opravu svalů a ve vyšším věku bývá poškozován nitrací. Testovali dvě antioxidační sloučeniny se třemi atomy síry; výrazněji uspěla kyselina lipoová trisulfidová (LASSS). V laboratorních pokusech omezila poškození HGF a při vyšší koncentraci zlepšila jeho vazbu na receptor buněk potřebných pro regeneraci. U myší s úbytkem svalů spojeným s nečinností rovněž snížila nitraci. Zjištění je zatím předběžné a nelze je vztahovat na lidi bez dalších studií, zejména u starších jedinců a při dlouhodobém podávání.

Brazilští sociální psychologové zkoumali odpovědi 5 117 lidí na dotazník mapující neobvyklé prožitky, například pocit přítomnosti, vize, slyšení hlasů či zážitky mimo tělo. Většina respondentů uváděla, že tyto zkušenosti nastaly při plném vědomí, často trvaly jen krátce a zpravidla se opakovaly dvakrát až třikrát. Mnozí je nepovažovali za důsledek působení konkrétní bytosti a vysvětlovali je náhodou, část v nich však spatřovala znamení nebo zprávu. Téměř polovina lidí popsala během zážitku pocity radosti či pohody a asi polovina hodnotila jeho pozdější dopad na život kladně. Autoři zdůrazňují, že podobné prožitky samy o sobě nemusí znamenat duševní potíže, ale při narušování každodenního života doporučují vyhledat odbornou pomoc.

Skupina 37 výzkumníků navrhuje nahradit tradiční vědecké články formátem Agent-Native Research Artifact, který by byl lépe zpracovatelný autonomními systémy umělé inteligence. Podle spoluautorky Jiachen Liuové dnešní publikace ztrácejí podstatnou část poznatků z výzkumného procesu, včetně neúspěšných pokusů, rozhodnutí a technických detailů nutných k reprodukci výsledků. Navržený systém má průběh práce automaticky zaznamenávat prostřednictvím AI a případně jej převádět do běžného článku v PDF. Kontrolu výstupů AI by podle návrhu neměli zajišťovat jen lidé či další jazykové modely, ale formální a neurosymbolické metody umožňující matematicky ověřovat vědecká tvrzení. Kritici však mohou namítat, že větší autonomie AI oslabí lidskou kontrolu i přípravu budoucích vědců.