robotika

NASA a další organizace testují generativní AI pro plánování jízd marsovského roveru, analýzu snímků z oběžné dráhy i podporu astronautů na ISS. Cílem je dát sondám a robotům větší schopnost samostatně vyhodnocovat situace, protože při vzdálených misích brání rychlému řízení ze Země komunikační prodlevy. Vědci však upozorňují, že nedeterministické systémy se obtížně testují a zatím nemají převzít úplnou kontrolu nad kosmickými stroji. Robotické firmy zároveň řeší nedostatek dat z mikrogravitace, kde se fyzikální podmínky zásadně liší od prostředí na Zemi. Odborníci doporučují nasazovat autonomii postupně, nejprve v omezených úlohách pod lidským dohledem.

Týdenní výběr IEEE Spectrum představuje novinky a ukázky z robotiky, od domácího robota Goose po miniaturní stroje a autonomní systémy. Skydio ukázalo letoun F10 s robotickým ramenem, které umožňuje samostatné vypuštění i zachycení dronu. Videopřehlídka zahrnuje také obratné robotické ruce, učení dronových akrobatických manévrů podle lidského hodnocení a spolupráci dvojice ramen pod vodou. Připomíná rovněž průkopnického chodícího robota Honda P2 z doby před 30 lety. Společnost Unitree prezentovala souhru 19 humanoidních robotů se 120 tanečníky při zahájení soutěže WorldSkills Shanghai 2026.

Vědci z Michiganské univerzity a UCLA vyvinuli robota velikosti dlaně, který využívá pružné zadní končetiny k překonávání terénu. Motory v nich postupně ukládají energii, jež se po dosažení kritického bodu náhle uvolní a vytvoří silný skok. Robot o hmotnosti 98,2 gramu dosáhl při skákání rychlosti až 3,21 délky těla za sekundu a na měkkém povrchu výrazně překonal variantu s pevnými nohami. Po připojení pádel a vodotěsné úpravě dokázal také plavat, zatím však pomaleji a bez zvláštní optimalizace. Princip by mohl malým robotům umožnit silné manévry bez velkých motorů, například při překonávání překážek či bahnité půdy.

Italská robotická výzkumnice Barbara Mazzolai chce rozvíjet takzvanou udržitelnou robotiku, která by při návrhu strojů zohledňovala nejen inspiraci přírodou, ale i dopady technologií na životní prostředí. Podle ní mají roboti přispívat k lepšímu vztahu mezi lidmi, přírodou a technikou a zároveň zmenšovat ekologickou stopu svého vzniku i provozu. Mazzolai začínala jako bioložka, později se zaměřila na senzory, monitorování prostředí a bioinspirované stroje. Se svými týmy vyvíjela například měkké roboty podle chapadel chobotnic a koncepty inspirované kořeny, semeny či popínavými rostlinami. Rostliny považuje za významný, dosud méně využívaný vzor, protože se průběžně přizpůsobují okolí, vnímají je a obnovují se.

Týdenní výběr IEEE Spectrum představuje novinky z robotiky, od neobvyklého čtyřrotoru sestaveného ze dvou birotorů po studentskou soutěž lunárních vozítek Lunabotics. Zaujme robot WorMa z NYU, který mění rozložení vody v těle, aby lépe stoupal po svazích, překonával schody a plaval. Ukázky se věnují také bezpečnosti humanoidů, teleprezenčnímu robotu Kubi 2.0, podvodnímu čtyřnohému robotu a japonskému polohumanoidnímu systému Ugo Nova. MIT předvedl automatizovanou optickou laboratoř, v níž robotické rameno samo sestavuje, provádí a rozebírá experimenty. Součástí přehledu je i projekt RoboRoyale, který využívá robotiku a umělou inteligenci ke sledování a podpoře včelstev.

Agility Robotics představila humanoidního robota Digit 5, určeného pro výrobu, sklady a logistiku. Stroj vysoký 1,8 metru má unést 23 kilogramů do výšky 2,1 metru a fungovat více než 20 hodin denně. Jeho klíčovou vlastností má být bezpečnost: při přiblížení člověka robot odloží náklad a případně si sedne, aby nemohl spadnout na lidi. Nová konstrukce s nohama podobnějšíma lidským má zlepšit dřepy a manipulaci s těžšími předměty. Firma odhaduje měsíční cenu služby na 8 500 dolarů a uvádí objednávky za více než 300 milionů dolarů; evropský prodej plánuje od roku 2027.

Týdenní výběr IEEE Spectrum představuje videa o pokročilé robotice, od humanoidů pohybujících se po řídkých konstrukcích až po roboty pro průmyslové provozy. Připomíná také nasazení robotů po útocích z 11. září 2001, které významně přispělo ke vzniku oboru robotiky pro záchranné práce. Tehdejší stroje sice nenalezly přeživší, pomáhaly však lokalizovat ostatky a prohledávat cesty v troskách. Další ukázky se věnují otevřenému modelu Unitree pro ovládání robotů, vzdušné manipulaci, pohybu čtyřnohých robotů v náročném terénu i automatizaci průmyslových inspekcí.

Roboti se díky modelům propojujícím obraz, jazyk a akci lépe orientují v běžných úkolech, stále však selhávají při jemné manipulaci s malými či deformovatelnými předměty. Výzkumníci proto rozvíjejí rozsáhlejší soubory hmatových dat a modely, které dokážou rychle upravovat úchop podle tlaku, skluzu a kontaktu. Tým z Berkeley dosáhl při dvanácti úlohách průměrné úspěšnosti 65 procent díky oddělení pomalejšího plánování pohybu od rychlé hmatové kontroly. Další skupiny sjednocují data z různých senzorů a robotických rukou nebo shromažďují desítky tisíc hodin synchronizovaných obrazových a hmatových záznamů. Přetrvává problém, jak hmatové signály účinně využít, protože jsou proti obrazovým datům řídké a nepravidelné.

Nizozemská firma Vitestro získala od amerického úřadu FDA povolení používat autonomní zařízení Aletta pro odběr krve dospělým mimo nemocnice. Robot kombinuje infračervené snímání, ultrazvuk, Dopplerovo měření a algoritmy pro vyhledání žíly, zavedení jehly i manipulaci se zkumavkami. V nizozemské studii s více než 1 600 účastníky uspěl při prvním pokusu v 94,5 procenta případů; při neúspěchu nastupuje zdravotník. Technologie by mohla zvýšit kapacitu laboratoří postižených nedostatkem flebotomistů, protože jeden pracovník může dohlížet až na tři přístroje. Odborníci však žádají další data o fungování u tmavších odstínů kůže i o kvalitě odebraných vzorků pro laboratorní testy.

Vědci z australské University of Queensland vyvinuli prototyp „Paraborg“: obřího švába vybaveného elektronikou, kamerou nebo dálkově ovládaným injektorem. Elektrody v tykadlech a zadečkových přívěscích umožňují hmyz bezdrátově směrovat, zatímco injektor pružinou vystřelí jehlu a pomocí oxidu uhličitého dopraví léčivo do cíle. Při laboratorních zkouškách švábi ve 25 pokusech vždy zvládli trasu dlouhou 2,5 metru a v 72 procentech případů úspěšně aplikovali injekci do silikonového terče. Výzkumníci počítají s rojem specializovaných jedinců, z nichž někteří budou hledat lidi kamerou a jiní ponesou léky. Technologie zatím není připravena pro nasazení u lidí, protože je nutné vyřešit komunikaci v sutinách, přesnost navigace, bezpečnost jehel, sterilitu i regulaci.