výzkum

Biotechnologická firma Amai Proteins představila sladidlo sweelin, upravený sladký protein inspirovaný plodem ze západní a střední Afriky. V malé dvojitě zaslepené studii s 19 lidmi nevyvolal po dvou hodinách významnou změnu hladiny glukózy ani inzulinu a choval se podobně jako stévie. Ve srovnání s dextrózou byla celková glukózová odezva 31krát nižší a inzulinová 81krát nižší. Výzkum financovala a vedla firma, proto jsou k posouzení dlouhodobé bezpečnosti a přínosu pro lidi s diabetem nutné větší nezávislé studie. Sladidlo je již dostupné na některých trzích včetně USA, Singapuru a Izraele.

Studie italské Univerzity v Parmě naznačuje, že psi citlivě vnímají i nenápadné pohyby očí svých lidí. Při sledování videí mrkajících osob mrkali častěji, výrazný efekt se však objevil hlavně u jejich vlastních majitelů, nikoli u cizích lidí. Výzkum se opíral o 35 psů a ukázal také vyšší četnost mrkání při pohledu na majitelky, tento rozdíl ale autoři považují za předběžný. Psi přitom nemrkali spolehlivě ve stejný okamžik jako člověk, takže nejde o prokázanou přímou synchronizaci. Vědci zatím nevědí, zda jde o napodobování, projev pozornosti, nebo širší sociální proces.

Analýza oxfordských vědců naznačuje, že americké statistiky mohou výrazně podhodnocovat počet případů vztekliny u lidí. Za roky 2000 až 2024 bylo v USA potvrzeno 60 případů, zatímco model autorů odhaduje zhruba 856 infekcí. Podle jejich centrálního odhadu se tak podaří diagnostikovat asi 7 procent případů, přičemž odhady vycházejí mimo jiné z nákaz odhalených až po transplantacích orgánů. Vzteklina nemusí být rozpoznána, protože její příznaky mohou připomínat jiné neurologické či akutní stavy a rutinní testování dárců orgánů na virus se neprovádí. Autoři zdůrazňují, že jde o statistický odhad, který nezohlednil všechny místní, profesní a sociální rozdíly v riziku.

Vědci v zařízení DIII-D v Kalifornii získali první experimentální důkazy, že některé nestability plazmatu nemusí fúzi jen škodit. Vlny známé jako Alfvénovy vlastní módy mohou vyvolávat proudy a proudění, které vytvářejí smykový tok potlačující turbulenci. Díky tomu se v jádru plazmatu lépe udrží teplo a vznikají příznivější podmínky pro slučování jader vodíku. Měření odhalilo zhruba pětiprocentní změnu faktoru bezpečnosti během 20 milisekund, což odpovídá předpokládanému samoregulačnímu mechanismu. Praktické využití tohoto jevu je ještě vzdálené, ale výsledek může pomoci zlepšit konstrukci a řízení budoucích fúzních reaktorů.

Malá studie se 60 lidmi s mírnou až středně pokročilou Alzheimerovou chorobou zkoumala vztah mezi spánkovou aktivitou, orexinem v mozkomíšním moku a vývojem příznaků během tří let. Vyšší hladiny orexinu souvisely s horším postupem onemocnění. U pacientů s výraznějšími spánkovými vřeténky a pomalými oscilacemi během hlubokého NREM spánku však byla tato vazba slabší. Silnější spánkové signály se zároveň pojily s nižší koncentrací orexinu; vyšší hladiny byly zaznamenány také u žen. Výsledky naznačují možný význam regulace spánku a orexinu pro budoucí léčbu, ale vzhledem k malému vzorku, jedinému nočnímu měření a chybějící kontrolní skupině je nutné je ověřit rozsáhlejšími studiemi.

Studie na myších naznačuje, že imunitní buňky v tukové tkáni mohou po obezitě uchovávat dlouhodobé změny, které ztěžují další úbytek hmotnosti. V makrofázích přetrvávaly po zhubnutí změny ve zpracování genetické informace, mimo jiné v souvislosti s nižší hladinou proteinu CWC22. Narušení ovlivnilo odklízení poškozených buněk a snížilo množství inosinu, látky podporující štěpení uloženého tuku. Autoři upozorňují, že případné léčebné postupy jsou zatím vzdálené a výsledky pocházejí hlavně z pokusů na myších, část poznatků však ověřovali i v lidských buňkách. Výzkum může přispět k vývoji terapií zaměřených na biologickou „paměť“ obezity.

Malá pilotní studie s 20 lidmi s přetrvávajícími obtížemi po léčbě lymské boreliózy zaznamenala po dvou klinicky podaných dávkách psilocybinu pokles hlášených příznaků. Dva týdny po druhé dávce činilo průměrné snížení celkové zátěže příznaky 52 procent a část zlepšení přetrvala i po šesti měsících. Účastníci uváděli méně depresivních příznaků, poruch spánku, únavy i bolesti. Studie však neměla placebo skupinu ani zaslepení, takže nelze prokázat, že zlepšení způsobil právě psilocybin. Než by se metoda mohla uplatnit v léčbě, jsou nutné rozsáhlejší randomizované kontrolované studie; mezi časté přechodné nežádoucí účinky patřily bolest hlavy, nevolnost a zvýšený krevní tlak.

Studie v časopise Communications Biology zkoumala velmi nízké dávky THC v trojrozměrných organoidech nádorů prsu z lidských i myších buněk. Krátká čtyřdenní léčba snížila schopnost buněk pronikat do okolí, obnovovat se a zakládat nové nádory. Klíčovou roli zřejmě hraje kanabinoidní receptor CB2, nikoli receptor CB1 spojovaný s psychoaktivními účinky konopí. Po transplantaci předléčených organoidů do myší se nádory objevovaly později, rostly pomaleji a byly méně agresivní; snížil se také vznik shluků buněk v plicích. Výsledky naznačují možnou cestu k ovlivnění plasticity nádorových buněk a ke zvýšení citlivosti na hormonální léčbu tamoxifenem, jde však o preklinický výzkum, nikoli o potvrzenou léčbu pro pacientky.

Vědci z Osaka Metropolitan University zjistili, že protein OPA1 v neuronech regulujících chuť k jídlu ovlivňuje příjem tuků i nárůst hmotnosti u myší. Zvířata, jimž OPA1 v neuronech s receptorem MC4R chyběl, více vyhledávala tučnou stravu, rychleji přibírala a postupně se u nich rozvinula obezita. Účinek byl výraznější u samic než u samců a rozdíly se projevily také v reakci na lék aktivující MC4R. OPA1 pomáhá správnému fungování mitochondrií, takže jeho nedostatek patrně omezuje energetické zásobování neuronů řídících metabolismus a hlad. Výsledky zatím platí pouze pro myší modely, ale mohou přispět k vývoji cílenější léčby přejídání a obezity u lidí.

Malá křížová studie s 15 zdravými dospělými porovnala běžné bílé pečivo s pečivem obohaceným špenátem. Špenátová varianta měla více vlákniny, folátu, vápníku, železa a draslíku, přičemž účastníci hodnotili chuť a vůni podobně jako u běžného pečiva. Hladina glukózy v krvi se mezi variantami výrazně nelišila, po špenátovém pečivu však vrchol inzulinu nastal přibližně o 30 minut později. Účastníci také po třech hodinách neudávali stejný nárůst hladu jako po bílém pečivu. Autoři upozorňují, že možné působení na hormony sytosti je třeba ověřit ve větších studiích a obohacené pečivo nenahrazuje konzumaci celých druhů zeleniny.