Malá studie se 60 lidmi s mírnou až středně pokročilou Alzheimerovou chorobou zkoumala vztah mezi spánkovou aktivitou, orexinem v mozkomíšním moku a vývojem příznaků během tří let. Vyšší hladiny orexinu souvisely s horším postupem onemocnění. U pacientů s výraznějšími spánkovými vřeténky a pomalými oscilacemi během hlubokého NREM spánku však byla tato vazba slabší. Silnější spánkové signály se zároveň pojily s nižší koncentrací orexinu; vyšší hladiny byly zaznamenány také u žen. Výsledky naznačují možný význam regulace spánku a orexinu pro budoucí léčbu, ale vzhledem k malému vzorku, jedinému nočnímu měření a chybějící kontrolní skupině je nutné je ověřit rozsáhlejšími studiemi.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit