výzkum

Výzkumníci z čínské Southeast University vyvinuli programovatelný metapovrch, který zpracovává rádiové signály přímo při jejich šíření, bez nutnosti převést všechna data do digitální podoby. Povrch lze časovým kódováním přepínat mezi Fourierovou transformací a konvolucí, tedy klíčovými operacemi pro zpracování signálů. Při testech dokázal v reálném čase určovat rychlost i vzdálenost simulovaných radarových cílů s přesností odpovídající rozlišení systému. Technologie by mohla zjednodušit radiofrekvenční zpracování a omezit potřebu rychlých převodníků a digitálních procesorů. Možné využití se rýsuje zejména v radarech, satelitních systémech, automobilové technice a sítích 6G.

Studie na buněčných kulturách a myších naznačuje, že rakovinné buňky přeživší chemoterapii mohou v senescentním stavu uvolňovat více fruktózy. Tento cukr podle výzkumníků mění metabolismus mitochondrií, snižuje tvorbu cholesterolu v buněčných membránách a oslabuje vzájemné spojení nádorových buněk. Buňky se pak snáze oddělují od nádoru, což je důležitý krok při šíření rakoviny vaječníků. Myši na stravě s vysokým podílem fruktózy měly více metastáz, avšak výsledky nelze přímo vztahovat na lidi ani z nich vyvozovat, že fruktóza sama způsobuje metastázy. Autoři navrhují další výzkum omezení fruktózy a léčiv odstraňujících senescentní buňky jako možného doplnění terapie.

Kanadská studie zjistila u lidí s dlouhým covidem a nově vzniklou apatií či depresí přibližně o 18 procent méně dopaminových nervových zakončení než u zdravých osob. Výzkumníci porovnali PET snímky 24 pacientů s dlouhým covidem a 24 zdravých dobrovolníků a sledovali změny ve striatu, oblasti důležité pro pohyb a motivaci. Nižší hustota zakončení souvisela s menší motivací, pomalejším plněním úkolů, zhoršenou pamětí a obtížnějším vybavováním slov. Změny byly zachytitelné i u lidí, kteří měli potíže až 4,6 roku. Studie je malá, ale její autoři vidí v použitém markeru možný základ pro budoucí diagnostiku a cílenou léčbu; ověření vyžaduje další výzkum.

Studie vědců z University of Kentucky naznačuje, že poruchy spánku při Alzheimerově nemoci mohou způsobovat především aktivované mikroglie, tedy imunitní buňky mozku. U myší s amyloidovými plaky se spánek zkrátil o 1,5 až 2 hodiny už v rané fázi onemocnění, přičemž zhoršování množství plaků tento deficit dále nezvyšovalo. Podání látek potlačujících aktivitu mikroglie myším obnovilo přibližně dvě hodiny spánku, aniž by změnilo množství plaků. Výsledky podporují možnost, že budoucí léčba by mohla mikroglie zklidňovat a tím narušit začarovaný kruh mezi zánětem, špatným spánkem a poškozením mozku. Závěry zatím platí pouze pro myší model; autoři zároveň vidí potenciál domácího EEG sledování pro včasné zachycení změn spojených s nemocí.

Experiment s 1 149 vysokoškolskými studenty naznačil, že jednoduchá podpora zdravějšího spánku může zlepšit jejich akademické výsledky. Studenti dostávali chytré náramky, připomínky k večerce a malou finanční odměnu za nejméně sedm hodin spánku ve všední dny. Oproti kontrolní skupině spali v průměru o 19 minut déle a častěji dosáhli stanoveného cíle. Jejich průměrné hodnocení v kurzech se zvýšilo o 0,075 až 0,089 bodu a podobný efekt přetrval i v následujícím semestru. Po skončení pobídek sice účinek na délku spánku zeslábl, studenti však stále spali o osm minut déle než před začátkem studie.

Tým psychologa George Gabriela z Univerzity v Leedsu vytvořil online logickou hru DecryptIQ, která zároveň slouží jako experiment zaměřený na řešení složitých problémů. Hráči v ní převádějí vzory symbolů pomocí pravidel ve správném pořadí a jejich výkon se hodnotí podle rychlosti i počtu tahů. Skóre se porovnává s ostatními hráči; průměr činí 100 bodů a méně než desetina lidí dosahuje více než 130 bodů. Výsledek není testem IQ, podle autorů však souvisí s pracovní pamětí, usuzováním a kontrolou pozornosti. Výzkumníci chtějí anonymizovaná herní data využít k hledání účinnějších způsobů výuky matematiky a informatiky; sdílení dat lze odmítnout.

Opakem déjà vu je jamais vu, při němž známé slovo, tvář či předmět na okamžik působí cize nebo neskutečně. V laboratorních pokusech se tento jev podařilo často vyvolat opakovaným psaním stejného slova: účastníci po desítkách opakování ztráceli pocit, že jde o skutečné slovo. Vysvětlením může být takzvané nasycení, kdy opakované vnímání dočasně naruší zpracování známého podnětu. Modelový výzkum z roku 2024 naznačuje, že mechanismus může vznikat už v nízkoúrovňovém zrakovém zpracování, nikoli pouze v centrech významu a jazyka. Jev se může objevovat také u epilepsie spánkového laloku a potenciálně souviset s nutkavým opakovaným kontrolováním u OCD.

Rozsáhlá studie amerických zdravotních dat zahrnula více než 10,3 milionu dětí se sourozencem a porovnala rizika 569 diagnóz podle pořadí narození. U 150 nemocí se ukázaly statisticky významné, většinou však malé rozdíly mezi prvorozenými a druhorozenými. Prvorozené děti měly častěji alergie a některé neurovývojové či psychiatrické potíže, včetně autismu, ADHD, Tourettova syndromu a obsedantně-kompulzivní poruchy. Druhorozené děti byly častěji spojovány s trávicími potížemi, migrénami, pásovým oparem a problémy se zneužíváním návykových látek. Autoři upozorňují, že studie prokazuje souvislosti, nikoli příčiny; roli mohou hrát biologické, imunitní i sociální faktory a například věk rodičů.

Výzkum na octomilkách naznačuje, že některé zdánlivě zapomenuté vzpomínky nejsou zcela ztraceny, ale přetrvávají jako skryté nervové stopy. Naučené vyhýbání se pachu po zhruba 24 hodinách vymizelo, mohlo se však obnovit, pokud se mouchy ocitly v prostředí připomínajícím původní zkušenost včetně osvětlení a povrchu komory. Vědci popsali vedle aktivní paměťové stopy i „tichou“ stopu v neuronech, které běžně neřídí chování. Připomenutí dokázalo tuto skrytou stopu znovu zapojit, ale zároveň někdy vedlo ke vzniku falešné vzpomínky na neškodný pach. Zjištění se týká octomilek a nelze je bezprostředně přenášet na lidský mozek, může však přispět k pochopení obnovování i zkreslování vzpomínek.

Brazilští vědci objevili ve střevech housenek můry bavlníkové několik hub, které při pokusech narušovaly polystyren. Čtyři izolované druhy po 60 dnech růstu zanechaly na povrchu plastových filmů stopy, dutiny a otvory; výrazně se projevil rod Talaromyces. Výzkum naznačuje, že houby mohou plast využívat jako zdroj uhlíku, zatím však není známo, jaké chemické reakce a enzymy se na procesu podílejí. Není také jasné, zda polystyren skutečně rozkládají na neškodné látky, nebo jej jen štěpí na menší části, ani jak rychle by postup fungoval ve větším měřítku.