výzkum

Přehled v časopise The Lancet upozorňuje na dosud nevyjasněnou možnost, že se zárodky bílkoviny amyloid-beta mohou přenášet krví a přispívat k mozkovým onemocněním. Autoři vycházejí mimo jiné z rozsáhlé skandinávské studie, v níž měli někteří příjemci krve od dárců s pozdějším nitromozkovým krvácením vyšší riziko opakovaných krvácení. Taková krvácení mohou souviset s mozkovou amyloidovou angiopatií, která je odlišná od Alzheimerovy nemoci, ale rovněž zahrnuje amyloid-beta. Přímý důkaz přenosu Alzheimerovy nemoci transfúzí však chybí a známé riziko je nyní považováno za malé. Vědci žádají další rozsáhlé studie, lepší sledování často transfundovaných pacientů a prověření krevních biomarkerů u dárců.

Nová studie založená na rozhovorech s 15 vědeckými novináři z Iberské Ameriky ukazuje, že investigativní práce může vést ke změnám pravidel, přiznání pochybení, protestům i větší transparentnosti. Reportéři se zabývali například sexuálním obtěžováním ve výzkumných institucích, vlivem tabákových a farmaceutických firem či manipulacemi s akademickými afiliacemi. Jejich práci však komplikují nedostatek financí a času, politické zásahy, nepřátelství vědců, psychická zátěž i cenzura. Autoři zdůrazňují potřebu odborného vzdělávání novinářů, stabilnější podpory redakcí a širšího zpřístupňování vědeckých dat. Zároveň upozorňují, že odhalování chyb musí být dobře vysvětlené a zasazené do souvislostí, aby neposilovalo protvědecké postoje.

Trichotillomanie je opakované nutkání vytrhávat si vlasy či ochlupení, které může způsobovat viditelnou ztrátu vlasů i sociální a psychické potíže. Výzkumníci z univerzitní nemocnice v Heidelbergu sledovali 61 dospělých po dobu deseti dnů a zaznamenali 2 557 průběžných hodnocení a 702 epizod vytrhávání vlasů. Nejsilnějším ukazatelem následného jednání bylo samotné nutkání, přičemž předchozí epizody zvyšovaly pravděpodobnost dalších. Negativní emoce, únava a zejména nuda souvisely se silnějším nutkáním, avšak nuda jako jediná přímo předpovídala i samotné vytrhávání. Autoři proto míní, že dosavadní vysvětlení založené pouze na regulaci stresu a nepříjemných emocí nemusí být dostačující; roli může hrát i nízká míra stimulace.

Studie založená na datech 64 761 Britů zkoumala důsledky válečného přídělového systému cukru pro děti narozené kolem roku 1953. Lidé, kteří byli omezení cukrem během prvních tisíce dnů života, měli v dospělosti nižší výskyt několika druhů rakoviny, nejvýrazněji jaterní. Výzkumníci u nich také zaznamenali delší telomery, což může odpovídat pomalejšímu biologickému stárnutí. Účastníci vystavení přídělům si navíc i po desetiletích častěji udržovali jídelníček s menším množstvím cukru a pestřejší stravou. Jde o observační studii, takže nelze s jistotou oddělit všechny vlivy, výsledky však podporují význam nízkého příjmu cukru v raném vývoji.

Studie mezi 80 pacienty ve věku 10 až 18 let naznačuje, že dulaglutid podávaný jednou týdně může u diabetu spojeného s transfuzně závislou beta-talasemií fungovat lépe než každodenní inzulin. Po 24 týdnech měli účastníci léčení přípravkem GLP-1 stabilnější hladinu cukru v krvi, nižší průměrnou glykemii a více času v cílovém rozmezí. Na rozdíl od inzulinové skupiny výrazně nepřibírali a objevily se i náznaky snížení přetížení organismu železem. Tento typ diabetu vzniká po poškození slinivky nadbytkem železa v důsledku opakovaných transfuzí. Autoři upozorňují, že výsledky je nutné potvrdit ve větších a dlouhodobějších studiích.

Vědci popsali u bakterie Escherichia coli obranný systém DRT3, který vytváří dvoušroubovici DNA neobvyklým způsobem. Jeden z enzymů při tom používá jako předlohu RNA, zatímco druhý určuje opakující se sekvenci DNA podle dvou aminokyselin ve vlastním proteinu, bez nukleové kyseliny jako šablony. Obě samostatně vzniklé komplementární části se následně spojí do DNA. Systém funguje jako antivirová past: pokud virus vyřadí bakteriální obranu RecBCD, DNA vytvořená DRT3 se hromadí a zastaví růst napadené buňky, čímž omezuje množení viru. Objev naznačuje, že bakteriální imunitní mechanismy mohou skrývat další dosud neznámé způsoby práce s genetickou informací.

Nový výzkum se 892 účastníky v sedmi experimentech zjistil, že lidé si hůře pamatovali obrázky, které si pořídili jako screenshot, než ty, jež pouze sledovali. Efekt se projevil i tehdy, když účastníci věděli, že je čeká test paměti a že si budou moci snímky později prohlédnout. Jedním z možných vysvětlení je takzvané kognitivní odkládání: mozek věnuje méně úsilí ukládání informací, pokud spoléhá na jejich digitální záznam. Roli může hrát také rozptýlení pozornosti při používání telefonu. Autoři nicméně upozorňují, že výsledky předchozích studií nejsou jednotné a fotografie mohou za určitých okolností paměť také podpořit.

Výzkum na myších ukázal, že po infarktu se drobné srdeční kapiláry mohou přestavovat na cévy podobné tepnám a obcházet tak ucpané koronární řečiště. Tento přirozený mechanismus zlepšuje přívod krve k poškozené části srdce, dosud však nebyl takto podrobně popsán. Vědci zjistili, že krátkodobé podání růstového proteinu VEGF-A tvorbu těchto náhradních cest podpořilo. Ošetřené myši měly lepší prokrvení, menší jizvy a lepší srdeční funkci. Zjištění zatím nelze přímo vztáhnout na lidi, ale může otevřít cestu k léčbě, která po infarktu omezí trvalé poškození srdce.

Vědci zjistili, že antibiotikum gladiolin produkované bakterií Burkholderia gladioli dokáže v laboratorních podmínkách oslabit invazivní formu kvasinky Candida albicans. Látka urychluje její přeměnu z vláknité, tkáně napadající podoby zpět na méně nebezpečnou kvasinkovou formu tím, že naruší její metabolismus glukózy. V kombinaci s antifungálním lékem amfotericinem B potlačoval gladiolin biofilmy silněji než každá látka samostatně. To by v budoucnu mohlo umožnit nižší a méně toxické dávky stávajících léků, včetně léčby infekcí odolných vůči terapii. Účinnost a bezpečnost gladiolinu u lidí však musí nejprve ověřit předklinické a následně klinické studie.

Rozsáhlá observační studie mezi více než 31 tisíci Američanů zjistila souvislost mezi pozdějším prvním jídlem dne a vyšším rizikem úmrtí. Ve srovnání s jídlem mezi 7. a 8. hodinou bylo první kalorické jídlo po poledni spojeno s o 29 % vyšším rizikem úmrtí z jakékoli příčiny a o 46 % vyšším rizikem úmrtí na srdečně-cévní onemocnění. U posledního jídla vyšel vztah ve tvaru písmene U: zvýšené riziko se pojilo jak s jídlem před 19. hodinou, tak po půlnoci, přičemž nejnižší modelované riziko připadalo zhruba na 20. hodinu. Výzkum však nedokazuje příčinu a následek, protože načasování jídel může odrážet nemoc, spánek, směnnou práci či sociální podmínky. Autoři proto nedoporučují radikální změny režimu pouze na základě těchto výsledků.