duševní zdraví

Výzkum Univerzity v Sydney na datech od 11 380 účastníků identifikoval možný cirkadiánní podtyp deprese, spojený s narušenými biologickými hodinami. Přibližně čtvrtina pacientů splnila kritéria zahrnující sezónní proměny potíží, večerní chronotyp, opožděný střed spánku, sociální jet lag a výraznou ranní únavu. Tito lidé častěji uváděli dřívější nástup deprese, závažnější příznaky včetně mánie, psychóz či sebevražednosti a přibírání na váze během epizod. Běžná antidepresiva jim podle studie častěji nepomáhala nebo vyvolávala více nežádoucích účinků. Autoři navrhují dříve zvažovat postupy zaměřené na cirkadiánní rytmus, například světelnou terapii či melatonin, vždy po konzultaci s lékařem.

Metaanalýza 154 studií s více než 10 tisíci účastníky nenašla důkazy, že ventilování hněvu pomáhá jej zmírnit; v některých případech jej naopak zvyšuje. Autoři upozorňují, že fyzicky náročné aktivity jako běh, box či ničení věcí zvyšují tělesné rozrušení, které může vztek udržovat. Lepší výsledky měly techniky snižující aktivaci organismu, například pomalá jóga, všímavost, hluboké brániční dýchání, postupné uvolňování svalů nebo krátká pauza. Pohyb může být prospěšný zdraví, ale pro bezprostřední zvládnutí zlosti se jeví jako vhodnější zklidnění než snaha „vypustit páru“.

Studie sledující více než 6 000 Korejců ve věku od 45 let zjistila, že lidé, jimž se během let zhoršovala schopnost zvládat každodenní úkoly, měli zhruba dvojnásobné riziko úmrtí. Šlo například o nakupování, přípravu jídla, hospodaření s penězi či užívání léků. U osob s narůstajícími obtížemi se častěji objevovaly depresivní příznaky, které podle statistického odhadu vysvětlovaly asi 16 procent této souvislosti. Výzkum je observační, a neprokazuje proto příčinu ani to, že pomoc s těmito činnostmi nebo léčba deprese riziko sníží. Autoři upozorňují, že nové potíže v běžném fungování mohou být podnětem k hledání zdravotních, praktických či psychických příčin.

Desetileté sledování 206 lidí naznačuje, že změny mozku u deprese nezávisí jen na samotné diagnóze, ale především na délce, opakování a celkové závažnosti onemocnění. Vyšší dlouhodobá zátěž depresí souvisela s rychlejším úbytkem šedé hmoty v hipokampu a dorzolaterální prefrontální kůře. U lidí s příznivějším průběhem deprese zůstávala struktura mozku relativně stabilní. Studie však nedokazuje, že depresivní potíže tyto změny přímo způsobují; roli mohou hrát i dřívější rozdíly v mozku, stres, zdraví, léčba či životní podmínky. Výsledky jsou omezené menším a málo různorodým vzorkem a vyžadují potvrzení ve větších studiích.

Mezinárodní tým vědců identifikoval 36 genů výrazně zvyšujících riziko obsedantně-kompulzivní poruchy a chronických tikových poruch včetně Tourettova syndromu. Analýza exomů téměř 4 000 lidí ukázala, že 30 z těchto genů souvisí s oběma diagnózami, což potvrzuje jejich značný genetický překryv. Některé rizikové geny jsou zároveň spojeny s autismem, vývojovými poruchami a schizofrenií. Studie ukazuje na poruchy mozkových okruhů důležitých pro kontrolu impulzů, pohyb a vytváření návyků. Zjištění by mohlo rozšířit možnosti vývoje cílené léčby zaměřené na celé genové a nervové sítě.

Španělská observační studie sledovala téměř 1 900 rodin a zkoumala vztah mezi chovem domácích zvířat a psychikou dětí ve věku sedmi až osmi let. Vlastnictví kočky ve čtyřech až pěti letech bylo spojeno s mírně vyšším rizikem vnitřních i vnějších potíží, například úzkostných příznaků, problémů s chováním či hyperaktivity. Naopak chov jiných zvířat než psů, koček a ptáků, například hlodavců, plazů nebo obojživelníků, souvisel s nižším rizikem těchto obtíží. U většiny dalších typů domácích mazlíčků se významná souvislost neprokázala. Autoři upozorňují, že studie nedokazuje příčinu: výsledky mohou ovlivňovat rodinné prostředí, volba zvířete i zdravotní stav dítěte.

Trichotillomanie je opakované nutkání vytrhávat si vlasy či ochlupení, které může způsobovat viditelnou ztrátu vlasů i sociální a psychické potíže. Výzkumníci z univerzitní nemocnice v Heidelbergu sledovali 61 dospělých po dobu deseti dnů a zaznamenali 2 557 průběžných hodnocení a 702 epizod vytrhávání vlasů. Nejsilnějším ukazatelem následného jednání bylo samotné nutkání, přičemž předchozí epizody zvyšovaly pravděpodobnost dalších. Negativní emoce, únava a zejména nuda souvisely se silnějším nutkáním, avšak nuda jako jediná přímo předpovídala i samotné vytrhávání. Autoři proto míní, že dosavadní vysvětlení založené pouze na regulaci stresu a nepříjemných emocí nemusí být dostačující; roli může hrát i nízká míra stimulace.

Analýza odpovědí více než 7 700 pracovníků velké zdravotnické organizace v jihozápadní části USA naznačuje, že lidé pracující plně na dálku vykazují nejvyšší pracovní pohodu. Jejich průměrné hodnocení dosáhlo 4,22 bodu z pěti, oproti 4,12 u hybridních pracovníků a 3,89 u lidí na pracovišti. Pracovníci na dálku také o něco častěji popisovali vztah k pracovišti pozitivními výrazy, rozdíl však nebyl statisticky průkazný. Po roce navíc firmu opustilo 7,8 procenta vzdálených pracovníků, méně než u hybridního i kancelářského režimu, i když tento rozdíl rovněž nebyl významný. Statisticky významně se naopak potvrdilo, že vyšší pracovní pohoda souvisí s nižší fluktuací. Autoři upozorňují, že soudržnost týmu závisí spíše na promyšlené komunikaci než na samotné fyzické blízkosti.

Studie funkční magnetické rezonance porovnala mozkovou aktivitu 89 lidí se schizofrenií, 57 pacientů s bipolární poruchou I a 45 zdravých osob. U obou diagnóz vědci zaznamenali nižší synchronizaci mezi vzdálenými oblastmi mozku, tedy horší časovou koordinaci jejich aktivity. Změny se týkaly sítí souvisejících s pamětí, emocemi, pozorností i smyslovým zpracováním, přičemž u schizofrenie byly výraznější a rozsáhlejší. Výsledky podporují představu biologického překryvu obou poruch, který odpovídá i dřívějším genetickým zjištěním. Skeny však zatím nelze využít k diagnostice jednotlivců, protože studie byla malá, zachytila účastníky jen v jednom okamžiku a výsledky mohly ovlivnit léčba i rozdílné fáze onemocnění.

První rozsáhlejší sledování legálního oregonského programu s psilocybinem zahrnulo 346 klientů mezi listopadem 2024 a červnem 2026. Tři měsíce po podání látky účastníci uváděli výrazný pokles příznaků deprese, úzkosti i posttraumatické stresové poruchy a vyšší životní spokojenost. Podíl lidí se středně těžkými až těžkými symptomy PTSD klesl ze 48 na 16,8 procenta. Čtyři lidé však prodělali závažné behaviorální reakce vyžadující zdravotní péči, včetně silné úzkosti, nespavosti či myšlenek na sebepoškození. Studie bez kontrolní skupiny nedokazuje, že zlepšení způsobil přímo psilocybin, a její vzorek nebyl reprezentativní pro všechny klienty programu.