zdraví

Studie vědců z Kolumbijské univerzity a Kalifornské univerzity v Berkeley ukazuje, že mikroplasty ve vodě nejsou chemicky nečinné. Na jejich povrchu mohou vznikat vysoce reaktivní hydroxylové radikály, které jsou spojovány s poškozováním buněk a DNA. V laboratorních pokusech tento proces vedl ke shlukování bílkovin a k deformaci červených krvinek myšího původu. Největší reaktivitu vykazovaly silně vodoodpudivé částice, protože mění uspořádání molekul vody ve svém okolí. Autoři zdůrazňují, že jde o základ pro další výzkum zdravotních dopadů mikroplastů a možnou úpravu materiálů tak, aby byly méně rizikové.

Přehled 19 studií zahrnujících téměř 15,9 milionu lidí potvrzuje, že osoby s ADHD mají ve srovnání s lidmi bez této diagnózy vyšší riziko úmrtí z různých příčin. Souhrnná analýza 12 studií zjistila o 70 % vyšší riziko úmrtí ze všech příčin, o 90 % vyšší riziko sebevraždy a o 50 % vyšší riziko smrti v důsledku zranění. Vyšší bylo také riziko úmrtí z přirozených příčin. Užívání léků předepisovaných na ADHD bylo v analyzovaných populacích spojeno s nižším rizikem úmrtí ze všech příčin. Autoři ale upozorňují, že jde o pozorované souvislosti, nikoli o důkaz příčinného účinku, a výsledky se mezi zeměmi a studiemi lišily.

Analýza dat 3 093 dospělých Američanů sledovaných až 14 let ukázala souvislost mezi vyšším počtem denních kroků a mírně lepšími výsledky v testech pozornosti, potlačování rušivých vlivů a rozhodování o odměně. Skupiny s průměrem asi 8 875 a 14 161 kroků denně si vedly lépe než nejméně aktivní účastníci s průměrem 5 108 kroků. Rozdíly v kognitivních výsledcích však byly malé a neprojevily se ve schopnosti rozpoznávat emoce z obličeje. Vyšší systolický krevní tlak byl spojen s horším výkonem v jednom z rozhodovacích úkolů. Studie je pozorovací, takže nedokazuje, že více chůze přímo zlepšuje myšlení, ani nestanovuje optimální denní počet kroků.

Malá klinická studie naznačuje, že hydrodisekce, při níž se pod ultrazvukem vstříkne kolem utlačeného nervu fyziologický roztok, může u syndromu karpálního tunelu přinášet úlevu až po dobu šesti měsíců. Zákrok odděluje nerv od okolních tkání a má mu umožnit volnější pohyb. U samotné steroidní injekce se počáteční zlepšení v dalších měsících převážně vytrácelo, zatímco přidání steroidu k hydrodisekci nepřineslo zjevný další přínos. Studie zahrnovala 39 pacientů a 63 zápěstí, proto jsou k potvrzení účinnosti i délky efektu zapotřebí větší výzkumy. Metoda se jeví jako vhodná hlavně pro mírné až středně závažné případy; těžké formy mohou vyžadovat operaci.

Rozsáhlý přehled dosavadních metaanalýz naznačuje, že lidé s krevní skupinou B, bez ohledu na Rh faktor, mají v průměru o 28 procent vyšší riziko vzniku diabetu 2. typu než lidé s jinými skupinami. Vědci prověřili 270 uváděných souvislostí mezi krevními skupinami a zdravotními následky, přičemž přísnými statistickými kritérii prošlo pouze toto spojení. Jde však o relativně malý vliv ve srovnání se stravou, nadváhou a nedostatkem pohybu. Mechanismus této souvislosti zatím není jasný, zvažuje se například role střevního mikrobiomu. Krevní skupina sama o sobě tedy neurčuje, zda člověk cukrovkou onemocní.

Analýza zdravotních záznamů více než 101 tisíc lidí ukázala, že zjistitelný hnědý tuk souvisel s nižším výskytem diabetu 2. typu, srdečních onemocnění, úzkosti i deprese. Hnědý tuk spaluje energii, pomáhá regulovat tělesnou teplotu a jeho množství i aktivita s věkem obvykle klesají. V datech byli lidé užívající léky na vysoký tlak častěji nositeli aktivního hnědého tuku. Pokusy na myších naznačily, že losartan může tento tuk aktivovat a zvýšit jeho tvorbu tepla, přičemž účinek využívá jinou molekulární dráhu než snižování tlaku. Výsledky zatím nedokazují příčinnou souvislost ani léčebný přínos u lidí; sledovaný soubor tvořili pacienti s rakovinou a převažovaly v něm ženy.

Studie italských vědců naznačuje, že tadalafil, používaný při erektilní dysfunkci a plicní hypertenzi, může podporovat regeneraci svalové tkáně. V laboratorních pokusech na myších svalových prekurzorových buňkách zvýšil jejich množení, přežívání a rychlost zacelení uměle vytvořeného poškození. Lék blokuje enzym PDE5, čímž prodlužuje působení signálu cGMP spojeného s regenerací svalů. Ošetřené buňky se však pomaleji měnily ve zralá svalová vlákna, což může znamenat větší zásobu buněk připravených k budoucí opravě. Výsledky zatím nelze přenášet na lidi; potřebné jsou studie na živých organismech i posouzení možného zneužití ve sportu.

Rozsáhlá studie analyzovala více než 157 000 vzorků kočičí stolice z USA a Kanady a parazita Giardia duodenalis odhalila u 6,3 procenta zvířat. U 18,5 procenta nakažených koček šlo o varianty A nebo B, které mají potenciál přenášet se na člověka; v celém souboru je mělo zhruba 1,2 procenta testovaných koček. Vyšší výskyt vědci zaznamenali u kocourů, mladých zvířat a zejména koťat, zatímco u koček starších deseti let byl podstatně nižší. Nákaza byla častější v zimě než v létě, patrně proto, že cysty parazita lépe přežívají v chladném a vlhkém prostředí. Autoři doporučují pravidelné vyšetření trusu, hlavně u rizikových koček a v domácnostech s malými dětmi, seniory či lidmi s oslabenou imunitou.

Randomizovaná studie z Británie a Kanady ukázala, že kombinace nízkoenergetické stravy a řízeného pohybu může u lidí s časně vzniklým diabetem 2. typu vést k remisi onemocnění. Po 24 týdnech jí dosáhlo 27 z 50 účastníků intervenční skupiny, zatímco v kontrolní skupině pouze dva lidé. Program zahrnoval příjem zhruba 800 až 900 kilokalorií denně, dvakrát týdně vedený aerobní a silový trénink a další samostatné cvičení. Účastníci ztratili tuk, přitom si zachovali svalovou hmotu a sílu, a zlepšily se jim některé ukazatele srdečně-cévního zdraví i kvalita života. Studie trvala jen 24 týdnů, proto zatím není jasné, jak dlouho výsledky přetrvají ani jak velký podíl na nich měla samotná dieta či cvičení.

Analýza téměř 977 tisíc účastníků ze dvou britských kohort zjistila souvislost mezi preferencí velmi horkých nápojů a vyšším rizikem dlaždicobuněčného karcinomu jícnu. Lidé, kteří pili nápoje označené jako velmi horké, měli oproti těm, kteří je pili teplé, 3,17krát vyšší relativní riziko; u kategorie horkých nápojů činil nárůst 69 procent. Vyšší riziko se projevilo u čaje i kávy a nezměnilo se výrazně přidáním mléka. Konzumace šesti a více horkých nápojů denně byla rovněž spojena se 71% nárůstem rizika. Jde o observační studii založenou na subjektivním hodnocení teploty, takže nedokazuje příčinu, autoři však upozorňují na možné poškozování sliznice jícnu teplem.