mozek

Japonská studie ukázala, že mluvení nahlas soustavně rozšiřuje zornice, zatímco tichá vnitřní řeč vyvolává proměnlivější reakce. Výzkumníci sledovali 80 vysokoškoláků při různě náročných počítacích úkolech. Při jednoduchém počítání v duchu se zornice dokonce zužovaly, u složitějšího úkolu se rozšířily, avšak méně než při hlasitém projevu. Výsledky naznačují, že vokalizace zvyšuje míru mozkového nabuzení kvůli artikulaci, dýchání, pohybové kontrole i zpětné sluchové vazbě.

Předběžná studie na makacích naznačuje, že mozková aktivita při zrakovém vnímání rychle střídá obraz, který si jedinec uvědomuje, s obrazem potlačeným mimo vědomí. Při experimentu dostávalo každé oko jiný obraz obličeje; nově zobrazený obraz obvykle převládl ve vědomém vjemu. Záznamy z neuronů ve zrakových oblastech však ukázaly střídání obou reprezentací přibližně 15krát za sekundu. Vědomě vnímaný obraz přitom vyvolával přesnější neuronální odezvu. Výzkum zatím neobjasňuje, jak mozek vybírá obsah vědomí, a jeho závěry omezuje malý vzorek dvou makaků i skutečnost, že studie dosud neprošla recenzním řízením.

Studie sledující 190 účastníků po několik desetiletí zjistila souvislost mezi dlouhodobou klinickou obezitou a větším objemem abnormalit bílé hmoty mozku ve středním věku. Lidé, kteří byli někdy klinicky obézní, měli po padesátce více než dvojnásobný medián objemu těchto změn oproti lidem bez klinické obezity. Výzkumníci místo samotného BMI zohlednili i metabolické dopady nadbytku tuku, například vysoký tlak, cukrovku či poruchy krevních tuků. Zjištěné změny na magnetické rezonanci mohou souviset s poškozením drobných mozkových cév a kognitivním úpadkem, samy o sobě však neprokazují demenci ani příčinný vztah. Autoři zdůrazňují význam včasné prevence a léčby metabolicky nezdravé obezity.

Studie na 30 zkušených praktikujících ukázala, že intenzivní souvislé dýchání může vyvolat výrazné změny prožívání, včetně pocitu jednoty, proměn vnímání a oslabení vnímání vlastního já. Během cvičení vědci magnetickou rezonancí zaznamenali v průměru pokles průtoku krve šedou hmotou mozku o 45,5 procenta oproti výchozím hodnotám. Účastníkům se zároveň zrychlil tep i dech. Změny v komunikaci mozkových sítí, zejména sítě výchozího režimu, se u lidí s intenzivnějšími prožitky objevily jen předběžně a závisejí na způsobu vyhodnocení dat. Autoři upozorňují, že výzkum byl malý, bez kontrolní skupiny, a k potvrzení závěrů jsou nutné další studie.

Studie na myších ukazuje, že alkohol nepůsobí jen přímo na neurony, ale rychle mění také aktivitu mikroglie, imunitních buněk mozku. Ty po expozici ethanolu začaly rozkládat extracelulární matrix, tedy strukturální síť podporující mozkové buňky a stabilní komunikaci mezi neurony. Narušení této sítě bylo spojeno se ztrátou synapsí, poruchami pohybu a silnější sedací. U geneticky upravených myší s utlumeným proteinem MyD88 byly tyto škodlivé projevy výrazně mírnější. Analýza mozkové tkáně lidí se závislostí na alkoholu navíc naznačila obdobné poškození, výsledky u lidí však zatím vyžadují další ověření.

Výzkumníci z University College London popsali síť mikroskopických kanálků podél cév a nervů, která by mohla pomáhat odvádět z mozku amyloid beta a bílkovinu tau. U myší se fluorescenčně označené bílkoviny těmito strukturami přesouvaly směrem k povrchu mozku a podobné útvary vědci nalezli i ve vzorcích lidské tkáně odebrané při operacích. Kanálky široké zhruba dva mikrometry pravděpodobně vytvářejí buňky příbuzné strukturám zajišťujícím transport tekutin v mízních uzlinách. Studie naznačuje možný článek mezi dříve předpokládanými cestami odvodu látek podél tepen a žil. Výsledky jsou zatím zveřejněny jako preprint bez odborného recenzního řízení a funkce této sítě u živých lidí ani její význam pro léčbu Alzheimerovy nemoci nejsou potvrzeny.

Studie v časopise Nature Neuroscience porovnala mozkovou aktivitu šesti živočišných druhů během bdění a celkové anestezie, od lidí a primátů po ryby a hlístice. Ve všech případech se objevily obdobné změny: jednotlivé oblasti nervové soustavy zůstávaly aktivní, ale hůře spolu koordinovaly činnost. Aktivita byla také v čase méně předvídatelná a ztrácela schopnost vytvářet souvislé vzorce. Výsledky naznačují, že anestetika nevypínají mozek jako celek, nýbrž prostorově a časově tříští přenos a integraci informací. Podobnost napříč zhruba 700 miliony let evoluce může přispět k objasnění mechanismů vědomí i účinků celkové anestezie.

Výzkumníci z Arizonské univerzity navrhují, že změny paměti ve stáří nemusí být jen důsledkem úpadku mozku. S věkem obvykle slábne epizodická paměť pro konkrétní události a detaily, zatímco roste význam sémantické paměti založené na obecných znalostech. Autoři tento posun vykládají jako možné přerozdělení zdrojů a adaptaci na předávání zkušeností či orientaci v sociálních vztazích. Opírají se o dřívější poznatky z výzkumu lidí i zvířat, nová data však jejich práce nepřináší. Hypotéza by mohla pomoci lépe odlišit přirozené stárnutí od změn souvisejících například s Alzheimerovou chorobou.

Studie japonských vědců naznačuje, že už deset minut velmi pomalého běhu rychlostí zhruba 3 až 6 km/h může zlepšit náladu a některé schopnosti související s pozorností a sebekontrolou. V experimentu s 24 zdravými mladými dospělými účastníci po běhu uváděli vyšší bdělost a příjemnější pocity než po stejně dlouhém sezení. Měli také rychlejší reakce v testech a měření zaznamenalo silnější aktivaci částí levé prefrontální kůry. Autoři zvažují, zda roli nehraje rytmický pohyb hlavy při běhu. Výsledky jsou předběžné, protože studie byla malá, sledovala jen krátkodobé účinky a neporovnávala běh s chůzí.

Výzkum na myších a miniaturních prasatech naznačuje, že řízený tlak na holenní kost může zmírnit následky poranění mozku a podpořit obnovu pohybových i paměťových funkcí. Ošetřená zvířata měla menší poškozené oblasti mozku, méně odumírání neuronů a slabší dlouhodobý zánět. Klíčovou roli zřejmě hrají kostní buňky se senzorem PIEZO1, které po mechanickém podnětu uvolňují do krve ochranné látky. Přenos krevního séra z ošetřených myší částečně ochránil mozek i u dalších poraněných zvířat. Studie je zatím omezená malými skupinami a pokusy pouze na samcích; postup není určen pro lidi a úraz hlavy vyžaduje okamžitou odbornou péči.