houby

V jihočínském Jün-nanu vědci popsali nový druh houby Dianjunus rex, jehož bílé kyjovité plodnice dorůstají až 50 centimetrů a mohou vážit 2,2 kilogramu. Jde o jediný dosud známý druh čeledi Dianjunaceae a o rekordně velkou plodnici mezi vřeckovýtrusnými houbami. Genetické srovnání naznačuje, že její vývojová větev se oddělila od příbuzných asi před 65 miliony let, krátce po dopadu planetky Chicxulub. Houba roste na rozkládajících se kořenech a pařezech dubů; její výška může v hustém lese zlepšovat šíření spor větrem. Objev zároveň ukazuje, kolik houbové rozmanitosti zůstává ve východoasijských lesích nepoznáno.

Vědci v Keni zaznamenali kmen kvasinky Candidozyma auris, který při laboratorních testech odolal všem čtyřem hlavním skupinám protiplísňových léků. Jde o první takový případ v Africe a teprve druhý zdokumentovaný na světě. Izolát pocházel od 28leté pacientky s infekcí operační rány získanou v nemocnici v Nairobi. Genetická analýza odhalila několik mutací spojených s rezistencí; jejich odlišnost od případu z New Yorku naznačuje možný nezávislý vznik této vlastnosti. Patogen se dokáže šířit ve zdravotnických zařízeních a u invazivních infekcí může být úmrtnost vysoká. Autoři proto žádají lepší genomický dohled a rychlejší diagnostiku.

Výzkum v norském arktickém fjordu Kongsfjorden ukazuje, že mikroskopické mořské houby mohou hrát dosud přehlíženou roli v ukládání uhlíku do sedimentů. Dokážou velmi účinně zabudovávat rozpuštěné aminokyseliny obsahující uhlík a dusík do své biomasy, čímž omezují jejich přeměnu na oxid uhličitý. V místech s větším podílem hub byl zaznamenán nižší výdej CO2 než tam, kde převládaly bakterie a archea. Vědci identifikovali více než 80 druhů hub zapojených do tohoto procesu, včetně rodu Alatospora, který zůstával aktivní i při nízkém obsahu kyslíku. Studie naznačuje, že pro pochopení uhlíkového cyklu v rychle se měnící Arktidě je nutné mořské houby více zkoumat.

Výzkum švédských vědců naznačuje, že podhoubí pohádkových kruhů skutečně vytváří prstenec, nikoli souvislý disk. Analýza DNA půdy u druhu špička obecná ukázala nejvyšší koncentraci podhoubí na vnějším okraji kruhu, zatímco ve středu byla srovnatelná s okolní půdou. Přesazování a otáčení částí kruhů podpořilo hypotézu, že houba postupuje vpřed, aby unikla dočasně nepříznivým podmínkám, které sama zanechává za sebou. Příčinou může být vyčerpání živin nebo látky uvolňované houbou, jež růst krátkodobě brzdí. K přesnému vysvětlení budou potřeba další pokusy.

Týdenní mikroskopická hádanka ukázala jemně větvené útvary připomínající námrazu na skle. Ve skutečnosti šlo o konidiofory plísně, na jejichž koncích vznikají kulovité nepohlavní výtrusy zvané konidie. Takové uspořádání je typické pro rod Trichoderma, který běžně žije v půdě a některé jeho druhy se využívají k biologické ochraně rostlin před choroboplodnými houbami. Jednotlivé výtrusy mají jen několik mikrometrů, takže jsou pozorovatelné světelným mikroskopem. U druhu Trichoderma harzianum vědci dříve zjistili rychlejší růst a vyšší tvorbu výtrusů při působení bílého šumu.

Brazilští vědci objevili ve střevech housenek můry bavlníkové několik hub, které při pokusech narušovaly polystyren. Čtyři izolované druhy po 60 dnech růstu zanechaly na povrchu plastových filmů stopy, dutiny a otvory; výrazně se projevil rod Talaromyces. Výzkum naznačuje, že houby mohou plast využívat jako zdroj uhlíku, zatím však není známo, jaké chemické reakce a enzymy se na procesu podílejí. Není také jasné, zda polystyren skutečně rozkládají na neškodné látky, nebo jej jen štěpí na menší části, ani jak rychle by postup fungoval ve větším měřítku.

Vědci v americké formaci Antrim Shale objevili ve vodě z vrtů hlubokých 247 až 556 metrů známky komplexního podzemního společenstva. DNA analýzy odhalily 689 pravděpodobných druhů hub, z nichž 13 může být pro vědu nových; v laboratoři se podařilo vypěstovat 205 kmenů. Ve vzorcích se objevily také stopy želvušek, vířníků, kroužkovců a hlístic. Některé dominantní houby zřejmě získávají energii rozkladem odolných uhlíkatých látek podobných ligninu a celulóze. Objev může změnit pohled na koloběh uhlíku v hlubokém podzemí, kde je uložena velká část organického uhlíku Země, a upozorňuje na rizika těžby plynu pro dosud nepoznané ekosystémy.

Amphibie po celém světě ohrožuje houba Batrachochytrium dendrobatidis, která způsobila více extinkcí než jakákoli jiná infekční choroba. V Pyrenejích však některé populace běžných porodních ropuch dokázaly přežít díky vylučování unikátních peptidů, které zastavují infekci v rané fázi. Díky ranému vývoji imunitní obrany produkovaly tyto ropuchy peptidy již ve stadiu pulce, což jim zajistilo lepší přežití. Studie ukázala na potenciál těchto peptidů i v boji proti antimikrobiální rezistenci u lidí.

V Černobylské vyloučené zóně byla objevena houba Cladosporium sphaerospermum, která přežívá a prosperuje v prostředí s vysokou radiací. Vědci se domnívají, že její pigment melanin jí může pomáhat využívat ionizační radiaci podobně, jako rostliny využívají světlo pro fotosyntézu. Přestože hypoteze o tzv. radiosyntéze zní jako sci-fi, zatím nebyla potvrzena. Pokusy ukázaly, že houba je vůči radiaci neobvykle odolná a dokonce v jejím prostředí roste lépe. Další analýzy zkoumají možnost využití houby jako radiačního štítu ve vesmíru.

Houba Lanmaoa asiatica z Číny může po konzumaci vyvolat halucinace malých postaviček, přestože neobsahuje známé psychedelické sloučeniny jako psilocybin nebo kyselinu ibotenovou. Vědci z Univerzity v Utahu sekvenovali genomy několika hub tohoto rodu, aby zjistili příčinu těchto účinků. Objevili, že za halucinace může nový, dosud neidentifikovaný metabolit. Studie dále rozšířila znalosti o rodu Lanmaoa a objevila nové druhy, což může pomoci při budoucích výzkumech evoluce a bioaktivních látek v tomto rodu.