biologie

Rypoši lysí, známí svou dlouhověkostí a odolností vůči nemocem, řídí své kolonie prostřednictvím chemické látky. Královna vylučuje isopropyl myristate, který zabraňuje ostatním samicím v reprodukci. Tento mechanismus je podobný tomu u včel a mravenců. Výzkum ukazuje, že i v nepřítomnosti královny látka udržuje sociální pořádek v kolonii. Pokud je používání této vůně zastaveno, kolonie upadnou do chaosu a boje o nástupnictví. Studie byla nedávno publikována v časopise Nature a přináší nový pohled na ovládání složitých společenstev v přírodě.

Skupina vědců z La Trobe University objevila nový způsob, jakým umírající buňky komunikují s imunitním systémem pomocí tzv. stop smrti. Tyto stopy, nebo F-ApoEVs, umožňují efektivní odstranění buněk po apoptóze. Studie také zjistila, že viry, jako je chřipka, mohou využívat stop smrti k šíření tím, že se v nich skrývají. Tento mechanismus představuje nový způsob virového šíření. Budoucí výzkum by mohl vést k vývoji léčiv, která by zlepšila ochranu proti autoimunitním onemocněním i šíření virů.

Australská ohrožená zeleno-zlatá zvonková žába Ranoidea aurea skrývá fascinující optický jev. Při pohledu z různých úhlů se na jejích zadních stehnech objeví modrá iridescence, dříve jen zřídka zaznamenaná u obojživelníků. Tento jev je způsoben přesně uspořádanými krystalovými strukturami v kůži. Tento objev, publikovaný v Austral Ecology, vyvolává nové otázky ohledně strategií přežití žab a naznačuje, že může existovat mnohem více druhů s podobným jevem.

Lidé hostí roztoče druhu Demodex folliculorum, kteří žijí v našich vlasových folikulech a živí se odumřelými kožními buňkami. Tito mikroskopičtí tvorové jsou na lidech tak závislí, že jejich evoluce směřuje ke vzniku symbiózy. Vědci zjistili, že genom těchto roztočů se ve srovnání s jinými druhy značně zjednodušil. Roztoči mají například omezenou schopnost přežít mimo svůj lidský hostitel a jsou noční, protože postrádají geny pro ochranu proti UV záření. Dále nacházíme unikátní anatomie, jako jsou polohy reprodukčních orgánů, které vyžadují specifické chování během páření.

V Černobylské vyloučené zóně byla objevena houba Cladosporium sphaerospermum, která přežívá a prosperuje v prostředí s vysokou radiací. Vědci se domnívají, že její pigment melanin jí může pomáhat využívat ionizační radiaci podobně, jako rostliny využívají světlo pro fotosyntézu. Přestože hypoteze o tzv. radiosyntéze zní jako sci-fi, zatím nebyla potvrzena. Pokusy ukázaly, že houba je vůči radiaci neobvykle odolná a dokonce v jejím prostředí roste lépe. Další analýzy zkoumají možnost využití houby jako radiačního štítu ve vesmíru.

V malajsijských džunglích na Borneu vědci objevili nový druh houby, Pleurocordyceps cornusynnemata, který parazituje na tzv. zombie houbě Ophiocordyceps. Ta infikuje hmyz a manipuluje jeho nervovým systémem. Nová houba roste na mravenci, který byl infikován zombie houbou, a přímo se živí tkání Ophiocordyceps, aniž by ovlivňovala chování hmyzu. Unikátní je svým rohovitým tvarem, což z ní činí první známý exemplář svého druhu. Kromě toho vědci objevili také nový druh houby zabíjející pavouky. Tyto nové objevy mohou mít významný potenciál v oblasti vývoje antimikrobiálních léků a biologické ochrany zemědělských plodin.

Ztracené město je unikátní hydrotermální pole nacházející se pod hladinou Atlantského oceánu. Bylo objeveno v roce 2000 a je považováno za nejdéle existující ventilující prostředí v oceánu. V tomto neobvyklém ekosystému žijí mikrobiální komunity, které se živí uhlohydráty vytvářenými chemickými reakcemi. V roce 2024 došlo k významnému získání vzorku horniny, což by mohlo poskytnout důležité informace o vzniku života na Zemi. Vzhledem ke své jedinečnost by mělo být Ztracené město chráněno a možná zapsáno na seznam světového dědictví.

Nová studie odhalila, že švábi získávají značné množství DNA od bakterie Blattabacterium cuenoti. Tento horizontální přenos genů je běžný mezi bakteriemi, ale u složitějších organismů, jako jsou švábi, je méně častý. Transfer umožňuje švábům získávat nové genetické schopnosti, které mohou mít význam pro jejich přežití a adaptaci. Výzkumníci objevili 40 485 fragmentů této cizorodé DNA, přičemž některé mohou sahat až k počátkům vývojové linie švábů. Ačkoli zatím není jasné, jaký efekt mají tyto DNA fragmenty, studie naznačuje, že mohou hrát důležitou roli v evoluci genomu.

Fosilie křídla pterosaura z Brazílie poskytuje pohled do jeho života před více než 100 miliony let. Křídlo obsahuje mikrostruktury a molekulární stopy, které naznačují, že pterosaurus se živil rybami a olihněmi. Výjimečné uchování je výsledkem interakce s mikroorganismy, které stabilizovaly kost pomocí minerálů. Analýzy odhalily přítomnost biomarkerů ze steroidních lipidů a kolagenová vlákna, která se podobají strukturám moderních ptáků. Tyto nálezy mění způsob, jakým se nyní studují fosilie, a umožňují objevování chemických a molekulárních stop minulého života.

Mucholapka podivná, známá svou schopností rychle zavřít pasti na kořist, fascinuje vědce dlouhá léta. Nový výzkum odhalil, že místo hydrauliky se za rychlým zavíráním pastí skrývá změna v měkkosti buněčných stěn. Venku listové stěny změknou a rozšíří se rychleji než uvnitř, což způsobí bleskový pohyb pasti. Tento mechanismus je nejrychlejší známým pohybem v rostlinné říši a otevírá nové otázky o evoluci adaptací rostlin.