duševní zdraví

Mezinárodní tým vědců identifikoval 36 genů výrazně zvyšujících riziko obsedantně-kompulzivní poruchy a chronických tikových poruch včetně Tourettova syndromu. Analýza exomů téměř 4 000 lidí ukázala, že 30 z těchto genů souvisí s oběma diagnózami, což potvrzuje jejich značný genetický překryv. Některé rizikové geny jsou zároveň spojeny s autismem, vývojovými poruchami a schizofrenií. Studie ukazuje na poruchy mozkových okruhů důležitých pro kontrolu impulzů, pohyb a vytváření návyků. Zjištění by mohlo rozšířit možnosti vývoje cílené léčby zaměřené na celé genové a nervové sítě.

Španělská observační studie sledovala téměř 1 900 rodin a zkoumala vztah mezi chovem domácích zvířat a psychikou dětí ve věku sedmi až osmi let. Vlastnictví kočky ve čtyřech až pěti letech bylo spojeno s mírně vyšším rizikem vnitřních i vnějších potíží, například úzkostných příznaků, problémů s chováním či hyperaktivity. Naopak chov jiných zvířat než psů, koček a ptáků, například hlodavců, plazů nebo obojživelníků, souvisel s nižším rizikem těchto obtíží. U většiny dalších typů domácích mazlíčků se významná souvislost neprokázala. Autoři upozorňují, že studie nedokazuje příčinu: výsledky mohou ovlivňovat rodinné prostředí, volba zvířete i zdravotní stav dítěte.

Trichotillomanie je opakované nutkání vytrhávat si vlasy či ochlupení, které může způsobovat viditelnou ztrátu vlasů i sociální a psychické potíže. Výzkumníci z univerzitní nemocnice v Heidelbergu sledovali 61 dospělých po dobu deseti dnů a zaznamenali 2 557 průběžných hodnocení a 702 epizod vytrhávání vlasů. Nejsilnějším ukazatelem následného jednání bylo samotné nutkání, přičemž předchozí epizody zvyšovaly pravděpodobnost dalších. Negativní emoce, únava a zejména nuda souvisely se silnějším nutkáním, avšak nuda jako jediná přímo předpovídala i samotné vytrhávání. Autoři proto míní, že dosavadní vysvětlení založené pouze na regulaci stresu a nepříjemných emocí nemusí být dostačující; roli může hrát i nízká míra stimulace.

Analýza odpovědí více než 7 700 pracovníků velké zdravotnické organizace v jihozápadní části USA naznačuje, že lidé pracující plně na dálku vykazují nejvyšší pracovní pohodu. Jejich průměrné hodnocení dosáhlo 4,22 bodu z pěti, oproti 4,12 u hybridních pracovníků a 3,89 u lidí na pracovišti. Pracovníci na dálku také o něco častěji popisovali vztah k pracovišti pozitivními výrazy, rozdíl však nebyl statisticky průkazný. Po roce navíc firmu opustilo 7,8 procenta vzdálených pracovníků, méně než u hybridního i kancelářského režimu, i když tento rozdíl rovněž nebyl významný. Statisticky významně se naopak potvrdilo, že vyšší pracovní pohoda souvisí s nižší fluktuací. Autoři upozorňují, že soudržnost týmu závisí spíše na promyšlené komunikaci než na samotné fyzické blízkosti.

Studie funkční magnetické rezonance porovnala mozkovou aktivitu 89 lidí se schizofrenií, 57 pacientů s bipolární poruchou I a 45 zdravých osob. U obou diagnóz vědci zaznamenali nižší synchronizaci mezi vzdálenými oblastmi mozku, tedy horší časovou koordinaci jejich aktivity. Změny se týkaly sítí souvisejících s pamětí, emocemi, pozorností i smyslovým zpracováním, přičemž u schizofrenie byly výraznější a rozsáhlejší. Výsledky podporují představu biologického překryvu obou poruch, který odpovídá i dřívějším genetickým zjištěním. Skeny však zatím nelze využít k diagnostice jednotlivců, protože studie byla malá, zachytila účastníky jen v jednom okamžiku a výsledky mohly ovlivnit léčba i rozdílné fáze onemocnění.

První rozsáhlejší sledování legálního oregonského programu s psilocybinem zahrnulo 346 klientů mezi listopadem 2024 a červnem 2026. Tři měsíce po podání látky účastníci uváděli výrazný pokles příznaků deprese, úzkosti i posttraumatické stresové poruchy a vyšší životní spokojenost. Podíl lidí se středně těžkými až těžkými symptomy PTSD klesl ze 48 na 16,8 procenta. Čtyři lidé však prodělali závažné behaviorální reakce vyžadující zdravotní péči, včetně silné úzkosti, nespavosti či myšlenek na sebepoškození. Studie bez kontrolní skupiny nedokazuje, že zlepšení způsobil přímo psilocybin, a její vzorek nebyl reprezentativní pro všechny klienty programu.

Studie sledující 2 420 Američanů po dobu 25 let zjistila, že psychická pohoda není neměnnou vlastností. Zhruba 60 procent lidí si udržovalo podobnou úroveň pohody, přičemž část z nich setrvávala na nízkých hodnotách. Asi 30 procent účastníků začínalo s nízkou pohodou, která se jim postupně zlepšovala, zatímco menší skupina zaznamenala pokles z původně vysoké úrovně. Nízká výchozí pohoda a výraznější depresivní příznaky byly spojeny s vyšší pravděpodobností následného zlepšení. Autoři upozorňují, že rozpoznání těchto dlouhodobých vývojových vzorců by mohlo pomoci lépe volit podporu a léčbu duševního zdraví.

Studie na myších naznačuje, že stres v raném věku může trvale změnit regulaci genů v neuronech ventrální tegmentální oblasti, která souvisí s dopaminem, motivací a reakcí na stres. Vyšší aktivita enzymu SETD7 podle vědců zanechává chemické značky usnadňující pozdější aktivaci určitých genů. Při dalším stresu v dospělosti pak byly tyto neurony citlivější, což se projevovalo nerovnováhou dopaminu a úzkostnějším chováním. Omezení SETD7 naopak u stresovaných myší zvýšilo odolnost. Výsledky zatím nelze přímo vztáhnout na lidi, ale mohou ukázat cestu k prevenci či léčbě následků nepříznivých zážitků v dětství.

Úžas je komplexní emoční stav, který může být pozitivní nebo negativní. Astronauti ho zažívají při pohledu na Zemi z vesmíru. Tento pocit lze také vyvolat uměním, přírodou či tancem. Úžas ovlivňuje nervový systém – pozitivní úžas zklidňuje, zatímco negativní může vyvolat stresovou reakci. Výzkumy naznačují, že úžas může zlepšovat duševní pohodu, posilovat smysl pro spojení s ostatními a zvýšit pocit smysluplnosti života.

Rozsáhlý přehled nenašel silné důkazy, že lékařská marihuana účinně léčí duševní poruchy jako úzkost či PTSD. Studie z Univerzity Sydney zahrnovala data z 54 randomizovaných kontrolovaných studií, ale ukázala jen slabý pozitivní efekt oproti placebu. V mnoha případech chyběla metodologická kvalita studií. Nedostatek dat vede k potřebě rozsáhlejšího výzkumu, aby byla zajištěna bezpečnost a efektivita léčby na individuální úrovni. Různorodost přípravků a krátká sledování komplikují hodnocení účinnosti.