cukrovka

Rozsáhlý přehled dosavadních metaanalýz naznačuje, že lidé s krevní skupinou B, bez ohledu na Rh faktor, mají v průměru o 28 procent vyšší riziko vzniku diabetu 2. typu než lidé s jinými skupinami. Vědci prověřili 270 uváděných souvislostí mezi krevními skupinami a zdravotními následky, přičemž přísnými statistickými kritérii prošlo pouze toto spojení. Jde však o relativně malý vliv ve srovnání se stravou, nadváhou a nedostatkem pohybu. Mechanismus této souvislosti zatím není jasný, zvažuje se například role střevního mikrobiomu. Krevní skupina sama o sobě tedy neurčuje, zda člověk cukrovkou onemocní.

Randomizovaná studie z Británie a Kanady ukázala, že kombinace nízkoenergetické stravy a řízeného pohybu může u lidí s časně vzniklým diabetem 2. typu vést k remisi onemocnění. Po 24 týdnech jí dosáhlo 27 z 50 účastníků intervenční skupiny, zatímco v kontrolní skupině pouze dva lidé. Program zahrnoval příjem zhruba 800 až 900 kilokalorií denně, dvakrát týdně vedený aerobní a silový trénink a další samostatné cvičení. Účastníci ztratili tuk, přitom si zachovali svalovou hmotu a sílu, a zlepšily se jim některé ukazatele srdečně-cévního zdraví i kvalita života. Studie trvala jen 24 týdnů, proto zatím není jasné, jak dlouho výsledky přetrvají ani jak velký podíl na nich měla samotná dieta či cvičení.

Studie na myších naznačuje, že podání olivového oleje 15 minut před glukózou snížilo krátkodobý vzestup hladiny cukru v krvi. Olej zároveň zpomalil vyprazdňování žaludku a zvýšil hladiny hormonů glukagon, GIP a GLP-1. Podle vědců se na účinku podílí souhra hormonálních mechanismů a signálů bloudivého nervu; při narušení obou drah přínos výrazně zeslábl. Výsledky se projevily i u myších modelů diabetu a olivový olej si vedl zpravidla lépe než několik dalších testovaných tuků. Zjištění zatím nelze přímo vztahovat na lidi, ale podporuje výzkum pořadí konzumace potravin jako možné pomoci při regulaci glykemie.

Mezinárodní federace diabetu v roce 2025 oficiálně uznala cukrovku 5. typu, dříve označovanou jako diabetes související s podvýživou. Tato forma se pojí s dlouhodobým nedostatkem živin, který může narušit vývoj slinivky a její schopnost produkovat inzulin. Postihovat může až 25 milionů lidí, zejména v zemích Asie a Afriky s vysokou potravinovou nejistotou. Pacienti bývají často chybně zařazováni mezi jiné typy diabetu, přestože nejsou výrazně inzulinově rezistentní. Nevhodně nastavená inzulinová léčba u nich může zvýšit riziko nebezpečně nízké hladiny cukru v krvi. Federace proto vytváří pracovní skupinu pro diagnostická kritéria, léčebné postupy, výzkumný registr a vzdělávání zdravotníků.

Označení „cukrovka 3. typu“ se někdy používá pro hypotézu, že část případů Alzheimerovy nemoci souvisí s poruchou inzulinové signalizace a využívání glukózy v mozku. Nejde však o uznanou klinickou diagnózu ani o důkaz, že Alzheimerova nemoc je druhem cukrovky. Výzkumy spojují diabetes a špatně regulovanou hladinu cukru v krvi s vyšším rizikem demence a v mozkové tkáni pacientů nacházejí metabolické změny. Inzulinová rezistence by mohla narušovat energetické zásobování neuronů a jejich komunikaci. Kritici upozorňují, že Alzheimerova nemoc má více příčin a metabolické poruchy jsou jen jedním z možných mechanismů.

Randomizovaná dvojitě zaslepená studie se 40 zdravými mladými dospělými zjistila, že pětidenní příjem bisfenolu A (BPA) v dávce považované americkými úřady za bezpečnou snížil periferní citlivost na inzulin o 9 procent. U skupiny s placebem se citlivost naopak mírně zvýšila. Výsledky představují dosud nejsilnější experimentální důkaz u lidí, že BPA může krátkodobě přispívat k inzulinové rezistenci, pravděpodobně ve svalové tkáni. Autoři upozorňují, že malý soubor mladých účastníků neumožňuje závěry bez dalšího vztáhnout na celou populaci. Studie podle nich podporuje přehodnocení současných limitů pro BPA, které se používá zejména v plastových obalech a pryskyřičných výstelkách plechovek.

Rozsáhlá dánská observační studie naznačuje, že lidé s nově diagnostikovaným diabetem 2. typu, kteří začali užívat statiny do roka, měli po deseti letech o 15 % nižší relativní riziko demence než pacienti bez této léčby. Při zahájení léčby za jeden až pět let po diagnóze bylo relativní riziko nižší o 10 %. Absolutní desetileté riziko demence činilo 3,9 % bez statinů, 3,5 % při pozdním nasazení a 3,3 % při časném nasazení. Studie zahrnula 132 585 lidí a neprokazuje příčinnou souvislost, její závěry však podporují včasné zvážení statinů zejména u pacientů s vysokým LDL cholesterolem.

Studie sledující více než 400 tisíc účastníků britské databáze UK Biobank zjistila souvislost mezi množstvím zeleně v okolí domova a nižším rizikem diabetu 2. typu. Lidé s větším podílem soukromých zahrad do 100 metrů od bydliště měli o 6,8 % nižší pravděpodobnost rozvoje nemoci než skupina s nejmenším podílem zahrad. V oblastech se čtyřmi a více parky bylo riziko nižší o 5,7 %. Jde o observační výzkum, který nedokazuje příčinu; roli mohou hrát pohyb, strava, příjmy, dostupnost zdravotní péče i další faktory. Autoři proto doporučují, aby se při výstavbě hustě zastavěných čtvrtí více zohledňovala kvalitní veřejná i soukromá zeleň.

Studie zahrnující více než milion lidí odhalila vzácné varianty genu FNIP1 spojené s výrazně nižším rizikem kardiometabolických onemocnění. Jejich nositelé měli podle analýzy asi o 60 procent nižší pravděpodobnost diabetu 2. typu, srdečních chorob a souvisejících potíží. Částečné narušení genu zřejmě uvolňuje mechanismus, který běžně tlumí výdej energie, takže tělo více spaluje tuk a méně jej ukládá v játrech a krvi. Laboratorní pokusy v lidských jaterních buňkách i na myších tento mechanismus podpořily. FNIP1 by se mohl stát cílem budoucích léků, vědci však upozorňují, že úplné vypnutí této dráhy může mít vážné následky a bezpečnost léčby není ověřena.

Rozsáhlý přehled 28 dlouhodobých studií naznačuje obousměrnou souvislost mezi parodontitidou a cukrovkou 2. typu. Lidé se závažným onemocněním dásní měli během sledování o 18 až 25 % vyšší výskyt nově diagnostikované cukrovky, úplná ztráta zubů byla spojena s nárůstem o 30 %. Diabetes naopak může zvyšovat náchylnost k onemocnění dásní a ztrátě zubů, mimo jiné kvůli horšímu hojení a oslabené obranyschopnosti při vysoké hladině cukru v krvi. Jde o pozorovací data, která nedokazují příčinu a následek, přesto autoři doporučují užší propojení stomatologické a diabetologické péče. Krvácení, otok či ústup dásní je vhodné řešit se zubním lékařem, zejména při dalších rizikových faktorech cukrovky.