zdraví

Studie se 64 málo aktivními lidmi ve věku 45 až 65 let naznačuje, že 12 týdnů užívání 10 gramů kreatinu denně může zvýšit podíl beztukové hmoty a sílu i bez odporového tréninku. Účastníci, kteří zároveň upravili jídelníček a pohyb, zaznamenali navíc větší pokles procenta tělesného tuku a lepší svalovou vytrvalost. Výsledky také naznačily možný přínos pro paměť a další kognitivní funkce, tyto poznatky jsou však zatím předběžné. Autoři upozorňují, že kreatin může cvičení doplňovat, nikoli nahrazovat; dřívější výzkumy bez tréninku přinesly nejednotné závěry. Studii je vhodné vnímat opatrně také kvůli vazbě hlavního autora na výrobce, který dodal doplněk a financoval část laboratorních testů.

Systematický přehled 87 randomizovaných studií s více než 6 500 účastníky ukázal, že celozrnné potraviny mohou zlepšovat několik ukazatelů kardiovaskulárního zdraví. Příjem 30 až 40 gramů denně, tedy asi dvou porcí, byl spojen s měřitelnými přínosy pro hmotnost, krevní tlak, LDL cholesterol, hladinu glukózy i zánětlivé ukazatele. Největší zlepšení většiny rizikových faktorů se objevovalo zhruba při 60 až 100 gramech denně, což odpovídá čtyřem až šesti porcím. U LDL cholesterolu naznačovala analýza výraznější účinek i při vyšším příjmu, avšak pro dávky nad 140 gramů denně je k dispozici méně dat. Autoři doporučují zejména nahrazovat rafinované obiloviny co nejméně zpracovanými celozrnnými variantami, například ovsem, hnědou rýží či quinoou.

Předběžná studie vědců z Yaleovy univerzity naznačuje, že misofonie, tedy silná negativní reakce na běžné zvuky jako žvýkání či popotahování, se může častěji vyskytovat v rodinách. Z 101 zkoumaných lidí s misofonií mělo 39 procent příbuzného prvního stupně se stejnými potížemi a 48 procent alespoň jednoho postiženého příbuzného. V rodinách se zároveň častěji objevovaly úzkosti, deprese, ADHD a obsedantně-kompulzivní porucha. Autoři upozorňují, že roli mohou hrát společné genetické i vlivy prostředí, přičemž nejde o důkaz jediného genu ani o jistotu dědičnosti. Studie zatím neprošla recenzním řízením a neměla kontrolní skupinu, výzkumníci proto připravují podrobnější analýzy DNA.

Malá pilotní studie naznačuje, že chemické látky zachycené stěrem z pupku mohou odlišovat zdravé osoby od lidí s Parkinsonovou nemocí, mírnou kognitivní poruchou či covidem-19. Vědci analyzovali těkavé organické sloučeniny pomocí laserové fotoakustické spektroskopie a nejvýraznější rozdíly našli ve vzorcích z nosu a pupku. Do výzkumu bylo zapojeno pouze 24 účastníků, takže metoda zatím nemůže sloužit k diagnostice. Výsledky navíc mohly ovlivnit rozdíly ve věku účastníků, hygieně či okolním prostředí. K ověření přínosu jsou nutné rozsáhlejší studie s věkově srovnatelnými skupinami v běžných podmínkách.

Britská studie s více než 47 000 pacienty naznačuje, že užívání léků ze skupiny GLP-1, mezi něž patří Ozempic, Wegovy či Mounjaro, souvisí s výrazně vyšším rizikem návratu obsahu žaludku při zákrocích v anestezii. U uživatelů těchto přípravků připadal výskyt aspirace nebo regurgitace na jednoho ze 71 pacientů, zatímco u ostatních na jednoho z 802. Riziko je sice absolutně nízké, vdechnutí žaludečního obsahu však může poškodit plíce nebo ucpat dýchací cesty. Autoři upozorňují, že výsledky mohou částečně ovlivňovat také obezita a cukrovka. Vysazení léků krátce před výkonem nemusí kvůli jejich dlouhému účinku problém vyřešit a může zhoršit kontrolu hladiny cukru v krvi. Pacienti by proto měli o jejich užívání vždy informovat anesteziologa.

Studie jihokorejských vědců naznačuje, že snímek očního pozadí by mohl neinvazivně odhadovat biologický věk člověka. Model vycvičený na téměř 30 tisících snímků sítnice určoval skutečný věk s průměrnou odchylkou 2,5 až 2,7 roku. Vyšší odhadovaný věk sítnice souvisel například s cukrovkou, kouřením, věkem podmíněnou makulární degenerací a šedým zákalem. Autoři upozorňují, že metoda zatím není dostatečně ověřena pro posuzování jednotlivců a lépe se hodí pro sledování trendů v populaci. V budoucnu by mohla při běžných očních vyšetřeních pomáhat vytipovat pacienty pro další zdravotní kontrolu.

Studie sledující více než 6 000 Korejců ve věku od 45 let zjistila, že lidé, jimž se během let zhoršovala schopnost zvládat každodenní úkoly, měli zhruba dvojnásobné riziko úmrtí. Šlo například o nakupování, přípravu jídla, hospodaření s penězi či užívání léků. U osob s narůstajícími obtížemi se častěji objevovaly depresivní příznaky, které podle statistického odhadu vysvětlovaly asi 16 procent této souvislosti. Výzkum je observační, a neprokazuje proto příčinu ani to, že pomoc s těmito činnostmi nebo léčba deprese riziko sníží. Autoři upozorňují, že nové potíže v běžném fungování mohou být podnětem k hledání zdravotních, praktických či psychických příčin.

Rozsáhlá britská studie naznačuje, že dlouhodobý stres a psychická či sociální zátěž souvisejí s chronickým mírným zánětem v těle. Vyšší zánět byl spojen s menšími srdečními dutinami, silnějšími stěnami srdce a nižším objemem krve vypuzeným při stahu. Lidé s nejvyššími hodnotami zánětlivých ukazatelů měli během sledování o 43 % vyšší riziko závažné kardiovaskulární příhody než pětina s nejnižšími hodnotami. Výzkum neprokazuje přímou příčinu, ukazuje však možnou cestu od každodenní zátěže přes zánět k poškození srdce. Riziko mohou vedle sociálních podmínek a duševního zdraví ovlivnit také kouření, obezita, pohyb a genetická výbava.

Systematický přehled a metaanalýza více než 20 studií zahrnujících téměř dva miliony lidí zjistily souvislost mezi diagnózou ADHD a častějšími zažívacími obtížemi. Lidé s ADHD měli celkově o 48 % vyšší pravděpodobnost gastrointestinálních symptomů než neurotypická populace. Výrazněji se objevovaly například průjem, zácpa, bolesti břicha, syndrom dráždivého tračníku či poruchy udržení stolice. Autoři upozorňují, že výsledky nedokazují, že ADHD tyto potíže způsobuje; roli mohou hrát stravovací návyky, stres, spánek, léky i změny střevního mikrobiomu. Lékaři by se proto podle nich měli pacientů s ADHD na trávicí potíže aktivně ptát.

Malá francouzská studie zjistila, že lidé nad 55 let, kteří se nejméně 30 let pravidelně věnovali aerobnímu pohybu, měli vyšší takzvanou vitalitní kapacitu než neaktivní vrstevníci. Nejvýraznější rozdíly se projevily ve variabilitě srdeční frekvence a v klidové saturaci krve kyslíkem. Naopak síla svalů, plicní funkce, zánětlivé ukazatele ani subjektivně vnímané zdraví imunity se mezi skupinami jasně nelišily. Výzkum zahrnul pouze 39 zdravých lidí a jeho průřezová povaha neumožňuje prokázat, že lepší ukazatele způsobil právě pohyb. Autoři proto upozorňují, že výsledky je nutné ověřit ve větších a dlouhodobých studiích.