zdraví

Genetická analýza ukazuje, že nejbližší příbuzenské vazby původních Havajců vedou k obyvatelům Rapa Nui a slaběji k ostrovu Mangareva, který mohl být výchozím bodem jejich osídlení. Výzkum založený na genomech více než tisícovky lidí rekonstruoval postupné osidlování Polynésie malými skupinami mořeplavců. Opakované přesuny mezi ostrovy vedly k výrazným genetickým zúžením, tedy ke snížení genetické rozmanitosti. Studie popsala i vzácné varianty genů spojené s očními vadami, ztrátou zraku a selháním ledvin. Autoři upozorňují, že pro původní Havajce chybějí odpovídající doporučení pro genetické testování a že je nutný cílenější výzkum i dostupnější péče.

Malá randomizovaná studie naznačuje, že čistý brusinkový džus může krátkodobě tlumit růst bakterií v zubním plaku a snižovat jeho tvorbu kyselin. Výzkumu se zúčastnilo osm dospělých a 14 dětí, kteří porovnávali čistý džus, slazený nápoj s 27 procenty brusinkové šťávy a vodu. Po čistém džusu byl růst bakterií nižší o 44 procent, u dětí o 33 procent; u slazeného nápoje nebyl rozdíl statisticky významný. Možné působení vědci spojují s proanthokyanidiny, které bakteriím ztěžují přilnutí k povrchům. Studie však neověřovala dlouhodobou ochranu před zubním kazem ani možné dopady kyselosti nápoje na sklovinu.

Předběžná studie nizozemských vědců naznačuje, že ženy mohou některé účinky psychedelik vnímat silněji než muži. Analýza 94 sezení se psilocybinem, LSD a látkou 2C-B ukázala u žen výraznější pocit ovlivnění, nižší bdělost a slabší kontrolu nad myšlením; nejzřetelnější rozdíl se objevil u psilocybinu. Rozdíly nelze jednoduše vysvětlit tělesnou hmotností, protože měření koncentrací látek v krvi mezi skupinami významně nelišilo. Možnou roli mohou hrát hormony a jejich vliv na serotoninový systém, studie však neměřila hormonální hladiny ani fázi menstruačního cyklu. Autoři zdůrazňují malý vzorek, neověřený charakter práce a potřebu větších studií, takže z výsledků nelze vyvozovat doporučení k odlišnému dávkování žen.

Vědci z Johns Hopkinsovy univerzity identifikovali v prostatě zvláštní podtyp bazálních buněk označovaný WIF1+, který se soustředí hlavně v přechodové zóně kolem močové trubice. Právě tato oblast se při nezhoubném zvětšení prostaty často zvětšuje a může zhoršovat močení. Analýza téměř 130 tisíc buněk ukázala, že WIF1+ buňky mají odlišnou genovou aktivitu a jsou častější ve vzorcích se zvětšenou prostatou. Jejich vlastnosti naznačují možnou úlohu při přestavbě tkání a komunikaci s okolními buňkami. Výsledky zatím představují hypotézu, ale mohly by v budoucnu přispět k vývoji cílené léčby.

Metabolicky podmíněné ztučnění jater (MASLD), které postihuje zhruba třetinu světové populace, nemusí být jednotným onemocněním. Výzkumníci z Mayo Clinic na základě klinických a genetických dat rozdělili pacienty do pěti podtypů označených C1 až C5. Jednotlivé skupiny se lišily rizikem srdečních chorob, selhání jater, rakoviny i nutnosti transplantace. Například podtyp C1 tvořili častěji starší lidé bez obezity, u nichž byl vyšší výskyt rakoviny jater a transplantací, zatímco u C5 hrála výraznější roli genetika. Závěry zatím vyžadují ověření na větších a rozmanitějších souborech, ale mohou podpořit přesnější odhad rizik a individualizovanou léčbu.

Přehled dosavadních studií naznačuje, že nízká i vysoká hladina testosteronu může být spojena s vyšším rizikem fibrilace síní, tedy časté poruchy srdečního rytmu. Riziko by podle autorů mohlo být nejnižší ve střední části běžného rozmezí hormonu, příčinná souvislost však zatím prokázána není. Fibrilace síní zvyšuje mimo jiné riziko mrtvice a může se projevovat bušením srdce, únavou či závratěmi. Studie TRAVERSE zaznamenala více případů fibrilace síní u mužů léčených testosteronovým gelem, jiné souhrnné analýzy ale významné zvýšení rizika nepotvrdily. Autoři doporučují před léčbou hodnotit celkové kardiovaskulární riziko a zohlednit například obezitu, vysoký tlak, alkohol či spánkovou apnoi.

Studie rakouských vědců zkoumala 64 majitelů psů při stresových úlohách sledovaných pomocí EKG a EEG. Krátká možnost hladit a dotýkat se psa po prvním testu nezrychlila bezprostřední zotavení ze stresu. Lidé, kteří se svým psem fyzicky interagovali, však při následném stresovém testu vykazovali slabší fyziologické známky stresu. Dotek se psem tak podle autorů může organismus předem částečně chránit před další zátěží, i když si účastníci tento účinek subjektivně neuvědomovali.

Studie vědců z Číny naznačuje, že pravidelná fyzická aktivita může chránit zásobu nezralých vajíček ve vaječnících a zpomalovat jejich stárnutí. Myši běhající na pásu měly více ovariálních folikulů a menší úbytek takzvaných primordiálních folikulů než neaktivní zvířata. Podobný účinek měl experimentální lék AdipoRon, který aktivuje receptory hormonu adiponektinu a u myší prodloužil období plodnosti. Pozorovací data z Británie a USA zároveň spojují vyšší pohybovou aktivitu s pozdějším nástupem menopauzy. Autoři však zdůrazňují, že výsledky ze zvířat nelze přímo převést na lidi a lék je zatím pouze v preklinické fázi.

Studie na myších naznačuje, že virus herpes simplex 1 (HSV-1) dokáže v mozku změnit fungování mikroglie, tedy buněk zajišťujících imunitní dohled a údržbu nervové tkáně. Po infekci se mikroglie silně aktivovaly a více než třicetinásobně přibylo buněk reagujících na interferonové signály. Zároveň se u nich snížila aktivita genů důležitých pro odklízení poškozených buněk, škodlivin a pro běžnou komunikaci v mozku. Takový posun by mohl podporovat zánět a souviset s mechanismy pozorovanými u Alzheimerovy choroby či dalších neurodegenerativních onemocnění. Výsledky zatím pocházejí pouze z malého zvířecího modelu a neprokazují, že HSV-1 u lidí způsobuje demenci; vědci chtějí ověřit, zda tyto změny přetrvávají i po odeznění infekce.

Studie sledující 190 účastníků po několik desetiletí zjistila souvislost mezi dlouhodobou klinickou obezitou a větším objemem abnormalit bílé hmoty mozku ve středním věku. Lidé, kteří byli někdy klinicky obézní, měli po padesátce více než dvojnásobný medián objemu těchto změn oproti lidem bez klinické obezity. Výzkumníci místo samotného BMI zohlednili i metabolické dopady nadbytku tuku, například vysoký tlak, cukrovku či poruchy krevních tuků. Zjištěné změny na magnetické rezonanci mohou souviset s poškozením drobných mozkových cév a kognitivním úpadkem, samy o sobě však neprokazují demenci ani příčinný vztah. Autoři zdůrazňují význam včasné prevence a léčby metabolicky nezdravé obezity.