zdraví

Vývojová topografická dezorientace (DTD) je celoživotní porucha prostorové orientace, která se objevuje bez poškození mozku či jiné zjevné neurologické příčiny. Lidé s DTD obvykle poznávají známé budovy a orientační body, ale nedokážou si dobře vytvářet mentální mapu vztahů mezi místy. Proto mohou zvládat naučenou trasu, avšak ztratit se při objížďce, změně vstupu nebo po chybném odbočení, v těžkých případech i ve vlastním domě. Výzkumy spojují obtíže hlavně s kvalitou kognitivních map, nikoli se schopností rozpoznat orientační body. Porucha může omezovat samostatný pohyb i ovlivnit studijní a pracovní rozhodování; lidé často spoléhají na pevné trasy, pomoc okolí či GPS. Dosud však neexistuje jednotný diagnostický nástroj ani zcela sjednocená kritéria.

Studie založená na datech 64 761 Britů zkoumala důsledky válečného přídělového systému cukru pro děti narozené kolem roku 1953. Lidé, kteří byli omezení cukrem během prvních tisíce dnů života, měli v dospělosti nižší výskyt několika druhů rakoviny, nejvýrazněji jaterní. Výzkumníci u nich také zaznamenali delší telomery, což může odpovídat pomalejšímu biologickému stárnutí. Účastníci vystavení přídělům si navíc i po desetiletích častěji udržovali jídelníček s menším množstvím cukru a pestřejší stravou. Jde o observační studii, takže nelze s jistotou oddělit všechny vlivy, výsledky však podporují význam nízkého příjmu cukru v raném vývoji.

Studie publikovaná v časopise The Lancet ukázala, že upadacitinib může u části lidí s vitiligem obnovit ztracenou pigmentaci. Po 48 týdnech dosáhlo výrazného návratu barvy v obličeji 23 až 25 procent léčených pacientů, oproti 6 až 7 procentům ve skupině s placebem. Lék tlumí imunitní reakci, která napadá pigmentové buňky, a jako tableta může usnadnit léčbu rozsáhlých či hůře dostupných míst. V Evropské unii je schválen pro vybrané pacienty od 12 let, nese však i rizika včetně infekcí, akné či pásového oparu. Dlouhodobá účinnost a bezpečnost, včetně přetrvání pigmentace po ukončení léčby, zatím vyžadují další sledování.

Výzkum na myších ukázal, že po infarktu se drobné srdeční kapiláry mohou přestavovat na cévy podobné tepnám a obcházet tak ucpané koronární řečiště. Tento přirozený mechanismus zlepšuje přívod krve k poškozené části srdce, dosud však nebyl takto podrobně popsán. Vědci zjistili, že krátkodobé podání růstového proteinu VEGF-A tvorbu těchto náhradních cest podpořilo. Ošetřené myši měly lepší prokrvení, menší jizvy a lepší srdeční funkci. Zjištění zatím nelze přímo vztáhnout na lidi, ale může otevřít cestu k léčbě, která po infarktu omezí trvalé poškození srdce.

Studie v časopise Nature Medicine popisuje metodu, která pomocí umělé inteligence odhaduje biologický věk různých orgánů z jediného vzorku krve. Model se nejprve učil rozpoznávat známky stárnutí na více než 25 tisících mikroskopických snímků tkání od 983 zemřelých dárců. Orgány mohou stárnout nerovnoměrně a tkáně vyhodnocené jako starší často vykazovaly více změn spojených se stárnutím či nemocemi. Při ověřování metoda například spojila prodělanou mrtvici s vyšším odhadovaným věkem mozku a Crohnovu nemoc se zažívacím traktem. Test zatím není připraven pro klinickou praxi: vychází převážně z posmrtných vzorků, neprokazuje příčinu nemocí ani schopnost odhalit je před příznaky.

Rozsáhlá americká studie spojila bydlení v blízkosti čistíren oděvů s vyšším odhadovaným rizikem Parkinsonovy nemoci. Analýza údajů více než 19 milionů lidí ve věku nad 67 let ukázala, že obyvatelé do 150 metrů od provozovny měli oproti lidem žijícím 6,4 až 8 kilometrů daleko o 14 procent vyšší odhadované riziko. U případů provázených potížemi s chůzí a pohyblivostí činil rozdíl až 23 procent. Autoři upozorňují zejména na možnou kontaminaci okolí rozpouštědly, jako je trichlorethylen. Studie však prokazuje pouze souvislost, nikoli přímou příčinu, a její výsledky omezuje nedostatek údajů o skutečném používání chemikálií v jednotlivých provozovnách.

Přehled vědeckých novinek upozorňuje na analýzu více než 500 profesí, podle níž mají palubní průvodčí a následně piloti nejvyšší podíl úmrtí na nádory spojované s radiací. Příčinou má být silnější kosmické záření ve výšce, kde atmosféra chrání méně než na zemi. Astronomové zároveň pozorovali hvězdu S301, která při oběhu kolem černé díry Sagittarius A* dosahuje více než 25 000 kilometrů za sekundu a může pomoci testovat Einsteinovu teorii relativity. Studie také spojuje každodenní konzumaci slazených nápojů s vyšším rizikem rakoviny žaludku. Další zprávy se věnují medúzám, které opět vyřadily část francouzské jaderné elektrárny, organoidům schopným sledovat plynutí času a technickým překážkám využití vodíku v plynových turbínách.

Vědci zjistili, že antibiotikum gladiolin produkované bakterií Burkholderia gladioli dokáže v laboratorních podmínkách oslabit invazivní formu kvasinky Candida albicans. Látka urychluje její přeměnu z vláknité, tkáně napadající podoby zpět na méně nebezpečnou kvasinkovou formu tím, že naruší její metabolismus glukózy. V kombinaci s antifungálním lékem amfotericinem B potlačoval gladiolin biofilmy silněji než každá látka samostatně. To by v budoucnu mohlo umožnit nižší a méně toxické dávky stávajících léků, včetně léčby infekcí odolných vůči terapii. Účinnost a bezpečnost gladiolinu u lidí však musí nejprve ověřit předklinické a následně klinické studie.

Vitamin B12 je nezbytný pro tvorbu DNA, nervový systém i krvetvorbu, výzkumy však opakovaně nacházejí neobvykle nízké i vysoké hodnoty u lidí s některými nádory. Analýza více než 37 tisíc pacientů s rakovinou tlustého střeva spojila zvýšenou hladinu B12 v krvi s pokročilejším onemocněním, metastázami a kratším přežitím. Neznamená to ale, že vitamin rakovinu vyvolává: agresivní nádory mohou měnit ukládání a transport B12 nebo jej intenzivněji využívat. Pozorovací studie také naznačila vyšší riziko rakoviny při velmi nízkém i vysokém příjmu B12, kauzální souvislost však neprokázala. Odborníci proto považují zvýšené hodnoty B12 spíše za možný signál probíhajícího onemocnění než za jeho jasnou příčinu.

Rozsáhlá observační studie mezi více než 31 tisíci Američanů zjistila souvislost mezi pozdějším prvním jídlem dne a vyšším rizikem úmrtí. Ve srovnání s jídlem mezi 7. a 8. hodinou bylo první kalorické jídlo po poledni spojeno s o 29 % vyšším rizikem úmrtí z jakékoli příčiny a o 46 % vyšším rizikem úmrtí na srdečně-cévní onemocnění. U posledního jídla vyšel vztah ve tvaru písmene U: zvýšené riziko se pojilo jak s jídlem před 19. hodinou, tak po půlnoci, přičemž nejnižší modelované riziko připadalo zhruba na 20. hodinu. Výzkum však nedokazuje příčinu a následek, protože načasování jídel může odrážet nemoc, spánek, směnnou práci či sociální podmínky. Autoři proto nedoporučují radikální změny režimu pouze na základě těchto výsledků.