výživa

Biotechnologická firma Amai Proteins představila sladidlo sweelin, upravený sladký protein inspirovaný plodem ze západní a střední Afriky. V malé dvojitě zaslepené studii s 19 lidmi nevyvolal po dvou hodinách významnou změnu hladiny glukózy ani inzulinu a choval se podobně jako stévie. Ve srovnání s dextrózou byla celková glukózová odezva 31krát nižší a inzulinová 81krát nižší. Výzkum financovala a vedla firma, proto jsou k posouzení dlouhodobé bezpečnosti a přínosu pro lidi s diabetem nutné větší nezávislé studie. Sladidlo je již dostupné na některých trzích včetně USA, Singapuru a Izraele.

Vědci z Osaka Metropolitan University zjistili, že protein OPA1 v neuronech regulujících chuť k jídlu ovlivňuje příjem tuků i nárůst hmotnosti u myší. Zvířata, jimž OPA1 v neuronech s receptorem MC4R chyběl, více vyhledávala tučnou stravu, rychleji přibírala a postupně se u nich rozvinula obezita. Účinek byl výraznější u samic než u samců a rozdíly se projevily také v reakci na lék aktivující MC4R. OPA1 pomáhá správnému fungování mitochondrií, takže jeho nedostatek patrně omezuje energetické zásobování neuronů řídících metabolismus a hlad. Výsledky zatím platí pouze pro myší modely, ale mohou přispět k vývoji cílenější léčby přejídání a obezity u lidí.

Malá křížová studie s 15 zdravými dospělými porovnala běžné bílé pečivo s pečivem obohaceným špenátem. Špenátová varianta měla více vlákniny, folátu, vápníku, železa a draslíku, přičemž účastníci hodnotili chuť a vůni podobně jako u běžného pečiva. Hladina glukózy v krvi se mezi variantami výrazně nelišila, po špenátovém pečivu však vrchol inzulinu nastal přibližně o 30 minut později. Účastníci také po třech hodinách neudávali stejný nárůst hladu jako po bílém pečivu. Autoři upozorňují, že možné působení na hormony sytosti je třeba ověřit ve větších studiích a obohacené pečivo nenahrazuje konzumaci celých druhů zeleniny.

Klinická studie se 42 lidmi s obezitou, prediabetem a nadbytkem tuku v játrech porovnala ketogenní, středomořskou a velmi nízkotučnou převážně rostlinnou dietu. Všichni účastníci během zhruba pěti měsíců zhubli okolo deseti procent původní hmotnosti. Ketogenní dieta však vykázala největší zlepšení jaterní citlivosti na inzulin a snížila jaterní tuk o 67 procent, zatímco zbývající režimy o 45 procent. Remise prediabetu nastala u poloviny lidí na keto dietě, ve středomořské skupině u 29 procent a v nízkotučné skupině u 7 procent. Autoři upozorňují, že šlo o malou studii a přísné omezení sacharidů nemusí být vhodné pro každého.

Probiotické doplňky jsou široce propagovány pro zdraví střev, imunitu i prevenci různých nemocí, přesvědčivé důkazy však podle epidemiologa často chybějí. Řada menších studií má nízkou kvalitu a některé výzkumy byly staženy kvůli problémům s vědeckou integritou. Velké klinické studie většinou nenacházejí významný přínos například u nachlazení, ekzému, infekčních průjmů či předčasně narozených dětí. Účinky navíc mohou záviset na konkrétním kmeni bakterií, dávce a individuálním složení střevního mikrobiomu. Určitý přínos mohou mít specifická probiotika například při průjmu spojeném s antibiotiky, ale plošné každodenní užívání doplňků není podloženo silnými daty. Vhodnější může být pestrá strava s fermentovanými potravinami, jako jsou jogurt, kimči nebo kysané zelí.

Analýza dat více než 112 000 účastníků amerických dlouhodobých studií zjistila souvislost mezi každodenním pitím slazených nápojů a vyšším výskytem rakoviny žaludku. Lidé, kteří vypili nejméně jednu porci denně, měli podle výsledků asi 2,45krát vyšší riziko než ti, kteří je nepili. Zvýšené riziko se objevilo u žen i mužů, výraznější bylo u žen. Studie neprokázala příčinný vztah a její autoři upozorňují na možné vlivy dalších faktorů, včetně nedostatku údajů o infekci bakterií Helicobacter pylori. U nápojů slazených umělými sladidly se souvislost s rakovinou žaludku neprokázala.

Studie sledovala řecké pravoslavné věřící, kteří během pravidelných náboženských půstů na několik týdnů vynechávají maso, ryby, mléčné výrobky i vejce. Ve srovnání s lidmi bez těchto omezení se u nich projevily změny v aktivitě genů a metabolismu, aniž by nutně snížili celkový příjem energie. Výsledky naznačují souvislost mezi dietou, hormonem FGF21 a možnou přeměnou bílého tuku na metabolicky aktivnější typ. Vliv omezení živočišných potravin se lišil podle některých genetických variant, mimo jiné genu souvisejícího s tvorbou cholesterolu. Autoři upozorňují, že zjištění je třeba vykládat opatrně a ověřit dalším výzkumem.

Většina lidí podle odborníků sní zhruba o 40 procent méně zeleniny, než doporučuje zdravý jídelníček, zatímco pěstované druhy a odrůdy dále ubývají. Nová studie v časopise PNAS upozorňuje, že nestačí zvyšovat objem produkce: důležité je pěstovat širší škálu zeleniny včetně tradičních odrůd a planých příbuzných. Ty mohou být bohatší na mikroživiny a lépe přizpůsobené suchu, horku či místním podmínkám. Ohrožení se týká i genetických zdrojů, protože téměř čtvrtina hodnocených planých příbuzných zeleniny čelí riziku vyhynutí. Vědci doporučují lepší ochranu semen a genových bank, podporu regionálních plodin i pestřejší nákupy a pěstování zeleniny.

Brazilská studie naznačuje, že vysoká konzumace ultrazpracovaných potravin u mužů před početím souvisí s vyšší porodní hmotností a větším ukládáním tuku v určitých částech těla jejich dětí. Výzkum zahrnoval 43 rodin a hodnotil jídelníček obou rodičů i tělesné parametry novorozenců. U dětí otců s vyšším podílem těchto potravin ve stravě byly zaznamenány silnější kožní řasy v oblasti stehen a boků. Studie však prokazuje pouze souvislost, nikoli přímou příčinu. Možným vysvětlením jsou změny kvality spermií a epigenetických mechanismů vyvolané zánětlivým působením stravy. Autoři proto doporučují zahrnout muže do výživového poradenství při plánování rodiny.

Studie naznačuje, že strava s vysokým obsahem tuků a masa a nízkým podílem vlákniny může podporovat střevní bakterie produkující deoxycholovou kyselinu (DCA). Tato látka vzniká přeměnou žlučových kyselin a v pokusech na geneticky náchylných prasatech a myších souvisela s vyšší proliferací buněk a větším počtem nádorů tlustého střeva. Bakterie schopné DCA vytvářet byly častější také ve vzorcích lidí s kolorektálním karcinomem, avšak lidská část výzkumu prokazuje pouze souvislost, nikoli příčinu. Autoři proto nepovažují výsledky za důkaz, že léky vážící žlučové kyseliny mohou rakovině předcházet či ji léčit. Závěry podporují dosavadní doporučení upřednostňovat vlákninu, ovoce, zeleninu a celozrnné potraviny a omezovat červené a průmyslově zpracované maso.